11. kapitola: Odrazy
Alena si Martina pamatovala. Nevybavovala si bohužel Martina z doby, kdy spolu bývávaly, pamatuje si jej jako cizince, jež si přál, aby vyrazila a unikla monstru. Zmocňovaly se jí city, dojmy nudy své vlastní nevědomosti, což odrážely běsnící blesky, zuřivý déšť, jako by se bůh spolčil se zlosynem. Alena nesvedla brečet, dokázala mluvit, vzpomínat na Martinovu kuráž. Tytéž odrazy potkaly Martina dne Neocenění.
12. kapitola: Průběh
Ať toho hříšníka označím jakkoli, nikdy neopomenu nešťastníka marně volajícího ani původce nezapomenutelných přestupků. Nikdy je nezapomenu, nikdy se nezapomenu. Nikdy! Budu psychický zachránce bez hranic. Pokořím překážky, pozdravím mluvící cetku listnatého podkladu. Pohovořím, pobavím, zbavím trápení. Můj dodržený slib, moje předsevzetí však nijak neocení.
"Jsem Martin," pronesl jsem tehdy.
"Martina neznám, mizero".
"Nelžu," oponoval jsem.
"Určitě," odsekla sarkasticky.
"Hele, nemůžeš mě odsuzovat, aniž bys mě viděla se prohřešit," upozorňoval jsem.
"Smím a mlč," promluvila úsečně. Neodpověděl jsem. Vyhodnocoval jsem nechtěnou zkušenost.
Předtím jsem pocítil nejvyšší možné rozjaření. Mou dočasnou úlevu rozpustila žíravinou doteď zapomenutou. Ostrá řeč polila strukturou zbytky láskyplného charakteru. Osobnost rozpuštěna, nebude vyléčena. Rozpustnost dobroty vyvolá letmé prošlehnutí přirovnání mou myslí. Přirovnání (jako máslo) zapálí stinné city. Přiložením topiva budu omámen halucinací senzitivního másla drasticky roztékajícího. Je nevidoucí, neslyšící, nehovořící. Vydává ale lomoz v zákoutí duše nejhůře popsatelný, abyste cítili roztečení vašeho škvařícího se masa. Představa připáleného, přiškvařeného masa mě vyžene zaneřádit čtvrť směsí krve. Ji jsem dočista vysál reprodukcí upíra hrdly různých druhů zvěře. Pochoutkou zdejších jsem završil své nasycení. Nejvíce však trpěli nevinní. Nač být hodný, není-li dopřána odměna?
13. kapitola: Očista
Krvežíznivým terorem jsem očistil nečisté hanebnou špínou, kterou ráčili vyčistit vandalové zaměstnáni přípravou nevinných projednávající jednotlivé manévry zlomocné ofenzivy. Obstoupili nepříčetného vraha fikanou družnou formulací. Zahodili logické myšlení, namísto bojového výpadu oslavovali úspěch bujarými oslavy hlásající obsazení královského trůnu. Kdežto zmíněný vrah prostoduchým věnoval politováníhodným kouskem možnost abdikovat.
14. kapitola: Zanesení špíny
Zostuzení nevinní strhli čistotu rázným nábalem špatností. Věřili vandalům. Postrachu čtvrti! Oni je přiměli spolupracovat. Museli strpět zbytečnou slávu vandalů, kteří očistu setřeli jako prach. Ubodat zlého člověka vidlemi je příliš zaujaté. Postačilo pomíjivé zastřelení, ne přijmout Satana, mysleli si nevinní přesvědčeni názorem: "Odjakživa jsme paradox neviny, nikdo není nevinný, my už obzvlášť ne." Zdrceni neodvratným přesvědčením snažíce si neuvědomit vražedný skok šílence, pokaždé dělali jako by se nic z toho nepřihodilo.
K O N E C
Žádné komentáře:
Okomentovat