Takto pravil Mustafa v knize Prook od Chalíla Džibrána:
"Dříve než postavíte dům uvnitř městských hradeb, vystavte si ze svých představ chýši v přírodě. Neboť tak, jak vy se za svého soumraku vracíte domů, tak činí i vzdálený a osamělý poutník ve vašem nitru. Váš příbytek je vaším větším tělem. Roste na slunci a spí v tichu noci a není beze snů. Copak váš dům nesnívá? A neopouští ve snu město, aby se vydal do háje či na vrchol hory?
Kéž bych mohl sebrat vaše domky do dlaně a jako rozsévač je rozhodit v lesích a lukách. Kéž by vašimi ulicemi byla údolí, a zelené stezky vašimi chodníky, tak abyste jeden k druhému chodili vinicemi a přicházeli s vůní země na šatech. Ale pro to dosud nenastal čas. Vaši předkové je ve svém strachu nakupili příliš těsně k sobě. A tento strach ještě chvíli potrvá. Ještě chvíli budou městské hradby oddělovat vaše krby od vašich polí.
Povězte mi, co máte v těch domech? A co tak úzkostlivě střežíte za zamčenými dveřmi? Máte tam mír, tiché úsilí, které prozrazuje vaši sílu? Máte tam vzpomínky, ony jiskřící oblouky, které se klenou nad vrcholky vašeho ducha? Máte tam krásu, která vede srdce od věcí vyrobených ze dřeva a kamene k posvátné hoře? Řekněte mi, máte toto ve svých domech? Nebo tam máte jen pohodlí a chtivost pohodlí, onu plíživou věc, která vstupuje do domu jako host, pak se stane hostitelem a nakonec pánem?
Ba, stává se i krotitelem, a holí a bičem dělá z vašich vznešenějších tužeb hračky. Ač má hedvábné ruce, má srdce ze železa. Ukolébává vás ke spánku, jen aby stála u vašeho lože a vysmívala se důstojnosti vašeho těla. Posmívá se vašim zdravým smyslům a klade je jako křehké nádoby do pýří. Opravdu, chtivost pohodlí zabíjí nadšení duše a pak s úšklebkem kráčí v pohřebním průvodu.
Ale vy, děti prostoru, vy činní v nečinnosti, vy se nedejte lapit do pasti ani zkrotit. Váš dům ať vám není kotvou, nýbrž stožárem. Ať není lesklou blánou, která překrývá ránu, ale víčkem, chránícím oko. Neskládejte svá křídla, abyste mohli projít dveřmi, ani nesklánějte hlavy, abyste jimi nenarazili do stropu, ani se nebojte dýchat, aby nepopraskaly zdi a nezhroutily se. Nepřebývejte v hrobkách vystavěných mrtvými pro živé. A i když váš příbytek je vznešený a skvělý, ať není majetníkem vašeho tajemství a neukrývá vaše touhy. Neboť to, co je ve vás bezmezné, přebývá v příbytku nebes, jehož branou je ranní mlha a jehož okny jsou písně a ticho noci."
Co je pro mne domov? Určitě ne osamocení někde uprostřed lesů. Ráda si odpočinu od civilizace, ale chci se cítit bezpečně. Dá se žít v poklidném prostředí, probouzet se za zpěvu ptáčků, slyšet jenom šumění větru a ševelení stromů, v dáli naslouchat štěkání lišky. Jsem-li sama, naplňuje mě to krásným smutkem.
Přenocovat pod širým nebem ve spacáku, na okraji lesa, na úpatí hory před výstupem je pro mne záležitostí dovolené, ale ne domovem.
V dnešní době osamocený dům je spíše útočištěm zlodějů, jedná-li se o chatu, dochází k vloupání, vykradení a ponocování bezdomovců a jiných potulných individuí. Bezpečnost je především důvodem, proč lidé stavěli svá obydlí vedle sebe, dříve obehnáni hradbami před nepřáteli. Ne že by chtěli nahlížet do kuchyní někoho jiného, i když i takoví se najdou, ale hlavně lidská pospolitost, možnost ochránit sebe a svoji rodinu, někde spočinout po celodenní práci a být sami sebou, ochránit se před povětrnostními vlivy, mít střechu nad hlavou je tím pravým důvodem, proč lidé chtějí vytvářet a chránit svůj domov.
Určitě existují rodiny, které žijí v luxusu a přepychu. Budují své rezidence, uvnitř vybaveni neuvěřitelným majetkem. Ale jsou všichni členové takové rodiny skutečně šťastni? S penězi si může člověk více dovolit, ale milióny, ukryté doma, v bankách, na účtech, přinášejí sebou strach, že o ně přijdeme. Tak je to i s luxusním domovem. Samý, alarm, samá kamera, samé mříže - člověk nemůže volně dýchat, necítí se dobře. Ale současně luxusní bydlení nabízí pohodlí. Domácnost je vybavena automatickou pračkou se sušičkou, myčkou, televizí, počítačem, bazénem, fit centrem, zahradou, altánkem, garáží, dvěma auty, zkrátka vším, co si zamanu.
Jde o to, abychom v honbě za majetkem nezapomněli v domově žít a užívat si náš vztah, tím nejcennějším, co v domově máme.
Indický mystik Rajneesh (Osho) má neotřelé úvahy mimo jiné i o domově.
Nebudu ti říkat, že domov je všude - ačkoli to je pravda. Říkám - není žádný domov. Pokud dokážeš pokračovat ve své životní pouti s touto upřímností - že není žádný domov a že není žádné místo, kam jdeš, že pouhé jití samo o sobě je krása, radost, blaženost, všechno … jití samo - pak je také pravda, že ať jsi kdekoli, jsi doma. Ale lidé jsou velmi vychytralí, dokonce vychytralí samy k sobě. Zneužili všechny pravdy, dali jim významy, které podporují jejich vlastní představy. Když řeknu: "Domov je všude", pak budou odpočívat, ať jsou kdekoli, pak nebudou mít žádnou potřebu.
A tak říkám - není žádný domov a cesta musí stále pokračovat. Musí být tancem. Vezměte své kytary a jděte a nikde se nezastavujte.
To ovšem neznamená, že byste si nikde nemohli ani na chvíli odpočinout. Jsou oázy, ale nikoli domovy - přenocuj zde, ale ráno musíš zase jít. Tento neustále běžící proces je to, čím život skutečně je.
Pohyb je život, změna je život. Zůstaň na chvíli, cítíš-li se unaven, ale zůstaň, jen než načerpáš dostatek energie, abys zítra ráno mohl opět vyrazit. Domov je všude - ale ten domov je pouze zastávka.
V tomto krátkém výňatku pohlíží na domov jako na něco zcela jiného než místo, kde žijeme. Vnímá, že domov není žádné místo, kam jdeš. Co je podstatnější než domov, kam se vracíš, kde bydlíš, který vytváříš, je cesta - jití. Pokud jdeš a to kamkoliv, jdeš domů. Radujme se z toho, že jdeme. Že jdeme na cestě do práce, z práce, jdeme do svých příbytků, jdeme na výlet, dovolenou, za kulturou. Už jenom to, že jdeme, by nás mělo naplňovat radostí. Co na tom, že jdeme vstříc své smrti, otočit se nemůžeme, ani točit se na místě. S každým krokem jsme moudřejší. Byli jsme vypuštěni na cestu, někdo nakrátko, někdo na 50, 60, 80, 90 let, v ojedinělých případech i déle a navracíme se zase domů. To je tam, odkud jsme přišli. Nikdo nevíme odkud, ani nevíme, kam po smrti půjdeme.
Ale dynamika pohybu, to že jdeme, to je život. Neznamená to ovšem turistické pochodové cvičení 50 - 60 km nepřetržitě, den co den. Jdeme svým vlastním tempem, tak jak v nás proudí život. Odpočinout si doma, načerpat síly do dalšího dne, setkávat se s lidmi v práci, na ulici, v obchodech, být sám, milovat sebe a bližní, pracovat, vytvářet hodnoty, milovat tento svět - to je cesta. Venku i doma se mohu radovat ze života. Doma cítí člověk oázu klidu a míru, přichází si odpočinout, nechce již být ve shonu. Sdílí-li prostředí domova s lidmi, které má rád a kteří mají rádi jeho, načerpá nepřeberné množství energie do dalšího dne.
Zdroje:
Chalíl Džibrán: Prorok
Osho: Perly v kapse u vesty
O vlastní úvahy doplnila a upravila: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat