pátek 31. května 2019

BOJ SE STÍNEM

Sny jsou přirozeným produkty nevědomé psychické činnosti. Mezi nevědomými procesy a činností vědomého rozumu existuje biologický vztah. Tento vztah se nazývá kompenzace, což znamená, že nedostatek ve vědomí je adekvátním způsobem vyrovnáván nějakým nevědomým procesem.

Celosvětový chaos a nepořádek odrážejí podobný stav v duchu jednotlivce. Pokud nebudou symboly, které mají kolektivní povahu a reprezentují sílu řádu a symetrické uspořádání (hovoříme o mandalách, které představují řád a záblesk naděje), pojaty do vědomí, budou je vyvolávající síly seskupovat v síly ničení a chaosu. Integrace nevědomých obsahů je individuálním aktem uskutečnění, pochopení a mravního hodnocení.

Psychologická masová davová masáž má dalekosáhlý vliv. Dojem individua, že je slabé, že neexistuje, je vykompenzován výbuchem dosud neznámých mocenských tužeb. Projeví se nenasytná lačnost těch, kdo nic nemají. Takovýmito zvláštními podivuhodnými prostředky nutí nevědomí člověka, aby si uvědomil sám sebe. V nevědomém rozumu jednotlivce mohou chybět hodnoty, které by mu umožnily tuto reakci pochopit a integrovat ve chvíli, když dosáhla vědomí.

Vezměme si Hitlera. Co bylo jeho původním záměrem? Snil o "novém pořádku, sociálním spravedlnosti a bohatství". Jeho vědomí však ovládaly síly neovládatelné chtivosti a lačnosti. Němci toužili po řádu, ale nepochopili, že Hitler symbolizuje něco, co je v každém jednotlivci. Hitler byl úžasným ztělesněním všech lidských méněcenností. Byl naprosto neschopnou, nepřizpůsobenou, nezodpovědnou, psychopatickou osobností plnou jalových, dětinských fantazií. Představoval ve zdrcující míře stín, tedy inferiorní část osobnosti každého člověka, a to byl další důvod, pro lidi okouzlil a oni mu propadali.

Psychologové razí názor, že jestli člověku pomůžeme, aby se zbavil komplexů, oloupíme ho současně o jeho nejcennější zdroj pomoci. Lze pomoci pouze tak, aby si jedinec své komplexy dostatečně uvědomil a nechal vzniknout vědomý konflikt uvnitř sebe sama. Tak se komplex stane ohniskem života. Všechno, co zmizí z vlastního nitra psychiky, se snadno znovu vynoří v převleku nepřátelského souseda, který zákonitě v člověku vyvolává zlost a probouzí chuť útočit. Lepší je jistě vědět, že tento nejzlovolnější nepřítel přebývá právě ve vlastním srdci. Bojové instinkty člověka nelze vymýtit - proto je stav dokonalého míru nemyslitelný. Navíc je mír nebezpečný, protože kuje válku.

Psychologie trvá na individuu jako na jediném nositeli ducha a života. Společnost a stát s individui manipulují. Jsou známy příklady z dějin masových a davových psychóz.

Zdroj:
Carl Gustav Jung: Duše moderního člověka
Úprava: Mirijam

DUŠE A SMRT

Život je energetický proces. Každý energetický proces je v zásadě ireverzibilní, nezvratný. Každý proces je jen počáteční porucha takříkajíc věčného stavu klidu, který neustále usiluje o znovunastolení.

Živnou půdou duše je přirozený život. Kdo se jím nedá vést, zůstává viset ve vzduchu a ustrne. Proto taková spousta lidí ve zralém věku zkostnatí, hledí zpět a lpí na minulosti, v srdci tajnou hrůzu ze smrti. Vyhýbají se procesu života přinejmenším psychologicky, a zůstávají proto stát jako solné sloupy vzpomínek, které si sice ještě živě vzpomínají na dobu svého mládí, ale nemohou najít živoucí poměr k přítomnosti. Počínaje středem života zůstává živoucí jen ten, kdo chce s životem zemřít. Neboť to, k čemu dochází v tajemné hodině životního cyklu, je obrat o sto osmdesát stupňů, zrození smrti. Život druhé poloviny života neznamená vzestup, rozvoj, rozmnožení, životní rozmach, nýbrž smrt, neboť jeho cílem je konec. Nechtít svůj životní vrchol je totéž jako nechtít svůj konec. Obojí znamená: nechtít žít. Nechtít žít znamená totéž co nechtít zemřít. Vznikání a zanikání je stejná křivka.

Tak jako končí dráha střely v cíli, končí život ve smrti, která je cílem celého života.

Osvícenství se podle názoru Junga může zdát pokřiveným myšlením. Psychologicky správné myšlení vždy zůstává ve spojení se srdcem, s hlubinou duše, s kmenem. Neboť příroda se - bez ohledu na osvícenství a na vědomí - připravuje na smrt. Proto se domnívám, že příroda se již sama stará o přípravu na konec. Přitom je objektivně lhostejné, co si o tom myslí individuální vědomí. Subjektivně vzato je však ohromný rozdíl, zda vědomí drží krok s duší, anebo se zuby nehty drží názorů, které srdce nezná.

Ze zkušenosti psychoterapeutů lze usoudit, že naší duši není umírání individua přece jen lhostejné. Nutkání dát všechno špatné ještě do pořádku, které tak často pozorujeme u umírajících, tomu nasvědčuje.

To, že naše schopnost nazírání není vůbec s to, aby si představila bezčasovoprostorovou formu bytí, v žádném případě nedokazuje, že taková forma sama o sobě není možná. Duše obsahuje tolik záhad, že duch zcela bez fantazie si nedokáže připustit svou nedostatečnost.

Zda tyto závěry - smrtelnost vs. nesmrtelnost duše, bezčasovoprostorová forma bytí nebo časově a prostorově omezená forma bytí jsou absolutními pravdami, nebudeme schopni dokázat nikdy.

Je jedním z nejzávažnějších sociologických a psychologických omylů, že se člověk často domnívá, že se něco může stát od určitého okamžiku něčím docela jiným. Že se například člověk může od základu změnit nebo že by mohla být objevena nějaká pravda, která by znamenala zcela nový počátek apod. Ustavičný neklid vytváří ztrátu smyslu a nesmyslnost je duševní utrpení, které naše doba kompletně a v plném dosahu ještě nepochopila.

Zdroj:
C. G. Jung: Duše moderního člověka
Úprava: Mirijam

čtvrtek 30. května 2019

IMANUELITÉ


Jan Dvorský, známý jako mesiáš Parsifal Imanuel, vůdce sekty imanuelitů

Po roce 1989 si Jan Dvorský uvědomil, že je reinkarnovaný mesiáš Parsifal Imanuel. V roce 1993 vydal knihu Syn člověka, podle které je každý člověk muž ženou a žena mužem. Založil hned několik komunit, jejichž členové přerušili styky s rodinami a děti neposílali do škol. Strádali, pracovali, postupně byli ve zbědovaném stavu vylučováni, snažili se zemřít hladem, protože v případě sebevraždy by se nedostali do Tisícileté říše. Často končili na psychiatrii.

Jan Dvorský, známý jako mesiáš Parsifal Imanuel, vůdce sekty imanuelitů, se musel léta skrývat i před policií, neboť na něj soud vydal zatykač. Dvorský a několik jeho členů bylo odsouzeno za ohrožení mravní výchovy dětí.

V roce 1993 Parsifal Imanuel v jednom rozhovoru říkal: "Víte, sekty jsou fakt nebezpečné. A měli byste s tím něco dělat. Ale my přece nejsme žádná sekta!"

V tomtéž roce se imanuelité dostali do nebezpečné situace. Lidé, které mesiáš Parsifal Imanuel, vlastním jménem Jan Dvorský, zavrhl, byli natolik přesvědčeni o své neschopnosti vstoupit do blažené Tisícileté říše ve svém těle, že se pokoušeli zemřít hladem. Umírali v lese a jedna manželská dvojice si dokonce vykopala vlastní hrob v přesvědčení, že rychle zemřou, převtělí se do nového těla a dosáhnou Tisícileté říše.

Mesiáš Parsifal Imanuel alias Jan Dvorský je v podvědomí lidí spojený s herečkou Milenou Dvorskou, jejíž dceru Lucii si vzal za manželku. Měli 8 dětí. Milena Dvorská se s dcerou a jednou z vnuček viděla snad jen jednou a členství v sektě její dcery Lucie a manželství dcery s Janem Dvorským jí podlomilo zdraví.

Stoupenců bylo v dobách největší slávy u nás kolem 40, podle religionisty Zdeňka Vojtíška, který se zabývá studiem sekt, kultů a nových náboženských hnutí.

Článek byl sepsán za účelem doplnění, spíše ukázání fotografie Parsifala Imanuela (z archivu MAFRA, ČTK, Profimedia.cz), jak jsem slíbila v komentáři k článku Jana Turoně (janturon.blog.cz) nazvaném Imanuel Parsival.

Zdroje:
Lukáš Kašpar, Zdeněk Vojtíšek: TÉMA 13/2019
Wikipedia: Imanuelité
Úprava a zpracování: Mirijam

středa 29. května 2019

NAŠLAPUJ OPATRNĚ

Diana, snad pojmenovaná po princezně z Walesu, která také ráda chodila tam, kde jsou nášlapné miny, si dává pozor. I když vkročí sebeopatrněji do kanceláře, ocitne se nejen v minovém poli, ale i v minové palbě.

Diana, která má ojedinělou nestandardní oční vadu a špatně vidí, ne nadarmo má průkazku ZTP (zdravotně a tělesně postižená), měla jednoho dne takovou radost, že odchází z práce včas, že se rozběhla za trolejbusem, aby byla brzy doma.

Opatrnost, neopatrnost, Diana viděla trolejbus, ladným skokem přeskočila přes chodník. Ten den pršelo a všechno bylo kluzké. Na štěrku, který následoval za ostrým okrajem obrubníku, Diana uklouzla a spadla.

Ani neví, jak se dostala do dopravního prostředku. Měla mžitky před očima, bílá jako stěna se marně přes rozervané rifle snažila zastavit krvácení tampony, které měla v kabelce. Jeden mladý muž ji úkosem pozoroval, nabídl jí místo k sezení a ptal se, jestli nechce pomoci. Diana zavolala manželovi a na půli cesty se s ním setkala. Rána byla natolik hluboká, že zamířili do Úrazové nemocnice. Berle odmítla. Absolvovala rentgenové vyšetření a po ošetření a vyčištění rány byla pozvána za 2 dny na převaz. Vyfasovala jako trofej líbivé nemocniční kalhoty, které nemusí vracet. Ty její byly rozstříhány, zakrváceny, děravé. Zkrátka naprosto nepoužitelné.

Diana zavolala do práce a informovala o svém úrazu. Její nadřízená se na ni osopila, jak si to vlastně představuje, utrpět úraz a marodit "s odřeným kolenem", když zrovna zítra bude audit. Ať si uvědomí, kde pracuje. Právě. Základní mzda, kterou má zaměstnavatel stejně hrazený od Úřadu práce, protože zaměstnává osoby se zdravotním znevýhodněním. Z jeho strany výdaje nula. Snad odměna 200,- Kč, jednou za rok 1 000,- Kč. A přesčasy, kterých má Diana nadbytek. Nesnese odejít od rozdělané práce a přenášet si ji do dalšího dne. A to má zkrácený pracovní úvazek.

O dva dny později volala nadřízená, podařilo se jí zavolat přímo do nemocnice, když byla Diana právě na zákroku. Jak to prý vypadá? Diana z domu odpovídala, že na brzký návrat to nevypadá. Pořád se snažila o slušnou formu, opatrně našlapovala, aby nenarazila. Zato z druhé strany kyberšikana, neustálé vyvolávání, výhružky pohovorem s ní a s majitelem. Když Diana už neměla sílu ani odpovídat do sluchátka, zcela zdrcena, protože se navíc ještě dozvěděla, že v noze má zánět, dostala antibiotika, noha ji ukrutně bolela, zmocnil se jejího telefonu její manžel, který ji po všech vyšetřeních doprovázel a zavřel se do druhého pokoje.

A žádné opatrné našlapování. Vylil si srdce. Sice nadřízená vykřikovala: "Já vás neslyším. Já vám nerozumím." "Já už nevím, co jsem říkal, ale milerád vám to zopakuji."

"Manželka utrpěla hlubokou tržnou ránu, přidal se zánět. Neschopenku by vám samozřejmě nedoručila ona osobně, s bídou dojde na záchod, natož na poštu. Já s ní chodím po všech vyšetřeních, já bych doručil neschopenku. Nechodí, leží, léčí se. Má berle a v sobotu jdeme na další převazy a kontrolu. Netýrejte ji psychicky. To jako chcete říct, že schválně spadla a schválně si způsobila zranění? Jste normální? Jakmile bude uschopněna, nastoupí do zaměstnání. To chcete, aby napadala na nohu nebo měla trvalé následky? To nemyslíte vážně?!" Ukončili hovor.

Diana ještě namítala, že to neměl, že neví, co bude následovat, že tam nevydrží.

Faktem zůstává, že ji nadřízená už několikrát denně nevolala.

Důležité je, aby se Diana uzdravila.

A než opatrné našlapování a chození kolem horké kaše a takové to, aby člověk nenarazil, se mnohdy vyplatí důrazný a sebevědomý přístup. Nicméně se najdou lidé, kteří v nesnázích, ať chtěně nebo nechtěně, přišlápnou člověka až ke dnu a ještě otočí podpatkem.


úterý 28. května 2019

Strach před brexitem

Kandidáti na místo po Mayové jdou do boje. Jejich počet roste.

Po oznámení o rezignaci britské premiérky Terezy Mayové se již mnozí konzervativci uchází o kandidaturu po ní a hodili svoji rukavici do ringu.

Ministr zdravotnictví Matt Hancock oznámil v sobotu svou účast ve vícestupňovém výběrovém řízení o místo předsedy Konzervativní strany. Byl již pátý, který oficiálně požádal o nejvyšší místo ve straně a tím i funkci šéfa vlády.

Za favorita mezi kandidáty je považován bývalý ministr zahraničí Boris Johnson. 54letý Johnson se okamžitě ucházel o místo a hrozil, že opustí EU bez dohody. Na konferenci ve Švýcarsku, podle reportérů řekl přímo na místě: "Samozřejmě, že se ucházím o postavení premiéra." A dále: "Chcete-li získat dobrý obchod, musíte se připravit na ne-dohodu. Abyste něčeho dosáhli, musíte být připraveni nechat jít jiné." Dále vyloučil další prodloužení lhůty pro brexit. Brusel okamžitě oznámil, že smlouvu o brexitu, uzavřená Mayovou, která byla třikrát zamítnuta britským parlamentem, nelze znovu otevřít.

Odstoupení Mayové znamená novou volbu pro brexit.

Přestože jsou všechny možnosti stále na stole, základní situace se změnila jen málo. Britové by však mohli bez dohody odstoupit, mohli by brexitskou dohodu teoreticky zrušit, nebo by mohlo být druhé referendum či schválení Parlamentu pro - možná opětovně vyjednanou - dohodu. Také nový odklad není vyloučen.

Znalec Spojeného království se však obává, že dilema, s nímž se Mayová potýkala, by se pro jejího nástupce nezmenšilo. Situace je spíše výbušná. "EU bude tvrdit, že původní dohoda nebude znovu projednána. Parlament bude i nadále chtít zabránit odstoupení od smlouvy bez dohody. Populace je hluboce rozdělena," říká von Ondarza. Žádný dobrý signál pro nového premiéra - ať je to kdokoliv.

Brok předpovídá katastrofu pro britskou ekonomiku.


Podle zpráv se zvyšují obavy, že brexit může vyvolat zuřivou soutěž, ve které se kandidáti budou předbíhat nekompromisním způsobem, aby zastánce tvrdé linie brexitu konzervativní stranické základny přetáhli na svou stranu. Ministr zahraničí Jeremy Hunt, bývalá ministryně práce Esther McVey a ministr pro místní rozvoj Rory Stewart už také uvedli, že chtějí začít. Stewart se však distancoval od brexitu.

Elmar Brok, zástupce skupiny EPP, frakce v Evropském parlamentu, varoval před premiérem Johnsonem. "Bude-li Boris Johnson nástupcem a budoucím britským šéfem vlády, nechá vypršet přechodné období, řekl politik CDU Passauer Neue Presse. Pak bude následovat brexit 31. října bez dohody.


Matt Dunham/AP Pool/dpa: Počet kandidátů na místo po Mayové roste.Jeden z kandidátů: Boris Johnson


Velká Británie má opustit EU do 31. října

Brok v tomto případě předpovídá katastrofu pro britskou ekonomiku. "Britové ztratí až deset procent svého hrubého domácího produktu a v Německu ztratíme jen jedno procento."

Mayová oznámila v pátek v emocionálním projevu v Londýně, že 7. června odstoupí jako vůdce konzervativní strany. Do konce července bude rozhodnuto o nástupci, poté se vzdá funkcí ve vládě.

Očekává se, že vícestupňový výběrový proces začne v týdnu od 10. června. Předpokládá se, že se zúčastní až 20 zájemců. Ve vícero volebních kolech bude počet kandidátů poslanci frakce Konzervativní strany zredukován na dva. Dva zbývající kandidáti se budou zodpovídat stranické základně v primárních volbách.

Británie má opustit mezinárodní společenství do 31. října. Parlament však smlouvu o stažení vyjednanou Mayovou s Bruselem zamítl třikrát. Řešení je v nedohlednu. Skutečností zůstává, že hrozí náhlý konec členství s dramatickými důsledky pro ekonomiku a další oblasti života.

Ať budou Britové jakkoliv opatrně našlapovat nebo jakkoliv opatrně jednat s Evropskou unií, v současné době jsou stanoviska jasně daná. Přihodit se může ledasco. Evropská unie avizovala, že nehodlá připustit jakýkoliv odklon od svého původního záměru, žádnou novou dohodu, ani žádnou změnu. Parlament bude chtít zabránit odchodu Británie z EU bez dohody. Může se podařit další odklad, také by mohlo být vyhlášeno nové referendum.

Lidé ve Velké Británii si nejspíš uvědomili i negativní dopady na ekonomiku i politiku, zhoršení, možná přechodné, životního standardu, ztížení obchodování se zeměmi Evropské unie i finanční závazky vůči Evropské unii.

Pokud se Velké Británii podaří odejít s minimálními ztrátami, může být opuštění Evropské unie precedentem pro další země, kteří nejsou s politikou Evropské unie spokojeni. Což je také záměr Evropské unie - co nejvíce ztížit jakýkoliv odchod.


Zdroje:
Překlad a úprava: Mirijam

neděle 26. května 2019

ŽIVOTNÍ OBRAT

Hovořit o problémech věkových stadií člověka je velmi náročný úkol.

Duševní život kulturního člověka má problematický ráz. Naše duševní procesy jsou z velké části úvahy, pochybnosti, experimenty. Za existencí těchto problémů vděčíme růstu vědomí. Odchýlení od instinktu a postavení do protikladu vůči instinktu vytváří vědomí. Instinkt je příroda a chce přírodu. Vědomí naproti tomu může chtít jen kulturu nebo její negaci. Všechno, co je v nás ještě přírodou, se problému vědomí - kultury hrozí, neboť problém lze nazvat pochyba. Odtud je krátká cesta ke strachu. Zhostí se nás lidský strach, že vědomí to přece jen nakonec nebude umět tak jako příroda.

Problém nás zavádí do osamělosti, kde není otec ani matka, do opuštěnosti bez přírody, kde jsme nuceni pouze k uvědomění. Musíme dělat vědomá rozhodnutí a řešení místo přírodního dění. Každý problém, tj. vědomí - kultura je nucení k tomu, abychom se rozloučili se vším, co je v nás nevědomé, dětské a přírodní. Toto nucení je tak nekonečně závažnou duševní skutečností, že tvoří také jeden ze stěžejních symbolických předmětů učení křesťanského náboženství. Je to oběť čistě přírodního člověka, oběť nevědomé, přírodní živé bytosti, jejíž tragika započala už požitím jablka v ráji. Ve světle onoho biblického hříchu se uvědomění jeví jako útěk. Z čehož vyplývá, že každé větší uvědomění nás stále více vzdaluje od ráje dětské nevědomosti. Od problémů každý rád odvrací oči a je-li to možné, člověk se o nich nechce zmiňovat anebo je ještě lepší je popírat. Člověk si přeje život jednoduchý, jistý a bez nesnází. Proto jsou problémy tabu.

Jak to, že člověk má vědomí? Nelze říci. Nebyli jsme přitom, když první lidé se stali vědomými. Rodiče vědomí mohou vypozorovat u svých malých dětí, dávají-li pozor. Když dítě někoho nebo něco poznává, pak instinktivně cítíme, že má vědomí. Proto to byl v ráji asi také strom poznání, který nesl tak osudové plody.

Úrovně vědomí by se daly rozdělit na čtyři fáze: (1) Dětská úroveň vědomí nezná žádné problémy, neboť nic ještě nezávisí na subjektu, jelikož dítě samo zcela závisí na rodičích. (2) Druhá úroveň by se časově umístit od puberty do střední fáze života. V normálním případě je dítě bez problémů, i když mnohdy bývá náročné na výchovu pro rodiče, vychovatele, učitele. (3) V dospělosti do stáří může mít člověk pochyby sám o sobě, a stát se nejednotným sám se sebou. U naprosté většiny lidí jsou to požadavky života, které často náhle přetrhnou nit s dětstvím. Mají-li lidé iluze, představy, které jsou v příkrém rozporu se skutečností, pak vznikají problémy. Bývají to i vnitřní duševní problémy. Ty vznikají i tehdy, když navenek jde všechno hladce. Problematické povahy bývají často velmi neurotické. Neurotik je nemocen, protože si svého problému není vědom, zatímco člověk problematický si svého problému vědom je a svým vědomým problémem trpí, i když není nemocen. Ve střední části života se člověku může zdát, že odhalil správný běh života, správné ideály, principy chování. Předpokládá jejich věčnou platnost a dělá ctnost z toho, že na těchto principech a zásadách lpí. (4) Stárnoucí člověk by měl být ve vědomí, že jeho život nestoupá a nerozšiřuje se, nýbrž že si neúprosný vnitřní proces vynucuje zúžení života. Přílišné zaobírání sebou samým je pro mladého člověka skoro hřích, pro člověka stárnoucího je to povinnost a nutnost, aby se vážně zabýval svým úplným bytostným Já. Slunce stahuje své paprsky, aby ozářilo samo sebe, poté co promrhalo své světlo na svět.

Hezké je porovnání se sluncem. Sto osmdesát stupňů našeho životního oblouku se rozpadá do čtyř částí. První, východní částí je dětství, bezproblémový stav, kdy jsme zatím problémem pro jiné, ale vlastní problematiky si ještě nejsme vědomí. Vědomá problematika se rozprostírá přes druhou a třetí čtvrtinu a v poslední čtvrtině, ve stáří, se opět noříme do onoho stavu, kdy bez starosti o svůj stav vědomí se opět spíše stáváme problémem pro jiné. Dětství a pokročilé stáří jsou sice svrchovaně odlišné, ale jedno mají společné, totiž ponořenost do nevědomého duševna. Dětství a pokročilé stáří jsou bezproblémové stavy života z hlediska vědomí versus nevědomí.

Zdroj:
C. G. Jung: Duše moderního člověka
Úprava: Mirijam

DOMÁCÍ PRÁCE A ÚKLID

Úklid v domácnosti je jednou z každodenních činností v domácnosti.

Norští vědci zkoumali přes dvacet let plíce více než šesti tisíc mužů a žen, kteří pravidelně přicházeli do styku s domácími čisticími prostředky. Zjistili, že zatímco na plíce mužů nemá vdechování chemických výparů výrazný vliv, u žen došlo k nápadnému snížení plicní kapacity. Za zvlášť rizikové se považují preparáty s obsahem bělicích složek nebo amoniaku.

Za účinný prostředek pro zlepšení duševního zdraví je považována práce a fyzická námaha. Pokud sportu neholdujete, nebo zdraví vám již nedovoluje aktivně sportovat, londýnští vědci přinesli zprávu, že pravidelný úklid domácnosti (stačí dvacet minut týdně) snižuje o pětinu riziko vzniku depresí.

Primárně ženy pečují o domácnost, ale muži jim v současné době vydatně pomáhají. Ať již domácí práce vykonávají z jakýchkoliv důvodů, myslím, že každou ženu potěší, když muž přiloží ruku k dílu. Předpokládám, že dělení prací na mužské a ženské, je již dalekou minulostí, i když znám z okolí případy, kdy tomu tak není. Prý za mužskou iniciativou a ochotou vykonávat domácí práce stojí vidina kvalitnějšího a častějšího milostného života. Je celkem logické, že odpočatá, nepřetížená žena nejen prací, ale i domácností, starostmi o děti a manžela, bude mít větší chuť k intimnímu životu. S myšlenkou, že partnerku bude stresovat neuklizený byt, a proto není svolná k častějšímu sexu, nesouhlasím. Určitě za tím bude mnoho jiných aspektů, proč to páru v posteli neklape.

Potřeba žít v nějakém pořádku, nežít ve špíně, pronásleduje člověka od nepaměti. A že se i vědci snaží domácí práce a úklid ulehčit, o tom svědčí vynálezy jako automatická pračka, vysavač, myčka nádobí, různé chemické prostředky, jednorázové pleny.

V současnosti je to nanotechnologie. Osvědčily se mně houbičky a různé hadříky z nanovláken. Pořád jsem nevěděla, jak mám čistit nerez, abych ho nepoškrábala. Tyhle nanovláknové houbičky jsou doslova zázrak. Nepotřebujete žádný sprej, Clean, stačí lehce namočit houbičku a setřít znečištěné místo. Excelentní výsledek bez jediného škrábance. Houbičky mají trochu zvrásnělý povrch, jedna stojí kolem 150,- Kč, ale vydrží několikanásobnou údržbu. Prodávají se i levnější, kolem 25,- Kč. Ty se ale vydrolí hned při prvním použití a efekt žádný. Takže levné, hladké, nedoporučuji.

Chemici z Londýna si nechali patentovat sprej z nanočástic oxidu titaničitého. Látka v nich obsažená absolutně odpuzuje vodu, prach a skvrny. Jejím působením se veškerá vlhkost změní v drobounké kapičky tekutiny, které po materiálu stečou. Použijeme-li sprej na různé povrchy (kuchyňskou linku, textil, koupelnovou vanu, WC apod.), vytvoří ochrannou vrstvu, takže na nich neulpí například mastnota (což pořád řeším na kuchyňské lince). Pak bych mohla nahradit Pronto proti prachu, Clean, Cif MultiShine, Okenu, Bref a podobné přípravky. Roztok pro dezinfekci z nanočástic snižuje i množství choroboplodných mikroorganismů.


Zdroj:
Z Týdne 11/2019 -bar- upravila, doplnila a přepracovala Miriam

sobota 25. května 2019

VZNIK OSOBNOSTI

Co je to osobnost? Psychologie nám říká, že je to komplexní, celistvá individualita konkrétního člověka, který je zaměřený k uskutečnění svých životních cílů a rozvinutí svých možností ve společnosti. Je to soubor biologických, sociálních a psychologických aspektů. Projevuje se vždy jako celek a je tvořen vztahy k sobě, ke společnosti, k prostředí, k ostatním.

Psychická struktura osobnosti je tvořena psychickými vlastnostmi a rysy osobnosti, které se projevují v jejím jednání. Psychické vlastnosti osobnosti jsou relativně stálé a pro danou osobnost charakteristické. Ovlivňují prožívání, myšlení, jednání. Na základě psychických vlastností osobnosti se dá určit, jak bude člověk jednat, či jak se zachová v konkrétní situaci.

Důležité pro vznik kvalitní osobnosti je dětství. Často dochází k těžkým celoživotním poškozením způsobených nesmyslnou výchovou v rodině a ve škole. Pokud chceme těmto destrukcím zabránit, musíme začít přímo u kořene a položme si otázku: Čím to bylo a pořád ještě je, že se užívá hloupých a omezených výchovných metod? Kdo chce vychovávat, budiž sám vychován. Mluví se o tom, že z dítěte se musí vychovat osobnost, aby z něj něco bylo. Kdo však vychovává k osobnosti? V první řadě jsou to obvyklí nekompetentní rodiče, kteří jsou často sami po celý život polovičními nebo úplnými dětmi. Kdo by také od těchto obyčejných rodičů očekával, že budou "osobnostmi" a kdo kdy pomýšlel na vymýšlení metod, jak by se těmto rodičům mohla vštípit "osobnost? Proto se přirozeně očekává víc od pedagoga, od vzdělaného odborníka, který se již nějakým způsobem setkal s psychologií. O mladých lidech, kteří si zvolili pedagogiku jako životní poslání, se předpokládá, že jsou sami vychováni. Ale že by všichni do jednoho byli také osobnostmi, to si asi nikdo netroufne tvrdit. Jeden vedle druhého měli výchovu stejně defektní jako děti, které by měli vychovávat, a zpravidla jsou stejně tak málo osobnostmi jako ony. Náš problém výchovy všeobecně trpí jednostranným poukazováním na dítě, které má být vychováno, a právě tak jednostranným nedostatkem důrazu na nevychovanost dospělého vychovatele. Každý, kdo dokončil studia, si připadá jako hotově vychovaný, jedním slovem dospělý. Musí být přesvědčen o své kompetentnosti, jinak by nemohl vykonávat své povolání. Pochybnost a pocity nejistoty by ho ochromovaly a překážely mu, podrývaly by jeho tolik potřebnou víru ve vlastní autoritu a činily ho nezpůsobilým k výkonu povolání.

Od průměrného vychovatele se naprosto nedá očekávat nic víc než od průměrných rodičů.

Stále se mluví o výchově dítěte, ale mělo by se myslet i dítě v dospělém. V dospělém totiž vězí dítě, věčné dítě, cosi, co pořád vzniká, co nikdy není hotové, co vyžaduje ustavičnou péči, pozornost a výchovu. Je to ta část lidské osobnosti, která by se chtěla rozvinout k celosti.

Všechno, co chceme na dětech měnit, bychom měli asi nejdřív pozorně přezkoumat. Co když je to něco, co by se mělo raději změnit na nás. Možná nesprávně posuzujeme pedagogickou potřebu. Možná sami jsme ještě svým způsobem děti a do značné míry potřebujeme výchovu.

Osobnost je v dítěti klíčícím zárodkem, který se pozvolna vyvíjí jen skrze život a v životě. Moderní výchova už taková monstra vytvořila, zejména v případech, kdy do ní rodiče vkládají opravdový fanatismus v tom smyslu, že pořád dělají pro dítě "to nejlepší" a "žijí jenom pro ně". Tento ideál velice účinně překáží rodičům v tom, aby rozvíjeli sami sebe, a způsobuje, že to své "nejlepší" vnucují dětem. Děti jsou pak pobízeny k výkonům, kterých rodiče nikdy nedosáhli, a jsou jim vnucovány ambice, které rodiče nikdy nenaplnili.

K osobnosti nemůže vychovat nikdo, kdo ji sám nemá. Je potřeba splnit nekonečné množství podmínek a k tomu je potřeba celého lidského života se všemi jeho biologickými, sociálními a duchovními rozměry.

Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko z genetických dispozic a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého; jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zpočátku nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme; a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co začalo ráno.

Dosáhnout úplné celosti naší bytosti jakožto osobnosti je podle C. G. Junga nedosažitelným ideálem. Nedosažitelnost však není nikdy proti ideálu. Ideály jsou jen ukazatele cesty a nikdy nejsou samy o sobě cílem.

Zvláštní věta, se kterou po zamyšlení nezbývá než souhlasit, byla napsána Jungem v publikaci Duše moderního člověka. "Jako se dítě musí vyvinout, aby mohlo být vychováváno, musí se také osobnost nejdřív rozvinout, než se může podrobit výchově."

Vývoj osobnosti však znamená mnohem víc než pouhou obavu z toho, co zrůdného zplodí. Neznamená ani strach z osamocení, znamená také: věrnost vlastnímu zákonu. K procesu osobnostního vývoje musí člověka vést kauzální motiv, nejen nutnost, ale i jeho vědomé mravní rozhodnutí.

Osobností se stane jen ten, kdo dokáže vědomě přitakat moci vnitřního poslání, které se mu staví na odpor; kdo mu však podlehne, propadne slepému průběhu dění a bude zničen. To je velikost a spásná síla každé opravdové osobnosti - že se na základě svobodného rozhodnutí poddává svému poslání a vědomě převádí do své individuální skutečnosti to, co zažíváno nevědomě skupinou by vedlo jen ke zkáze.

Neuróza je obrana proti objektivní vnitřní aktivitě duše nebo trochu draze zaplacený pokus uniknout vnitřnímu hlasu, a tím i poslání.

Člověk, který necítí amor fati (lásku osudu), je neurotik: zanedbává sám sebe a nikdy nemůže říci jako Nietzsche: "Nikdy se muž nepovznáší výš, než když neví, kam ho jeho osud ještě zavede."

Hlas nitra je hlasem plnějšího života, širšího, rozsáhlejšího vědomí.

Vznik osobnosti znamená odvahu a tragické je, že právě démon vnitřního hlasu znamená zároveň nejvyšší nebezpečí ji jistou pomoc.

I světové dějiny jsou plné zvratů. Někdy dobro musí ustoupit. Někdy dobro, které je určeno stát se lepším, se zpočátku jeví jako zlo. A obráceně. Jak snadno se k nám může vloudit zlo, které se jednoduše prohlásí za něco, co může být potenciálně tím lepším. Problematika vnitřního hlasu je plna utajených pastí a nástrah. Je to ta nejnebezpečnější a nejkluzčí cesta, stejně nebezpečná a neschůdná jako sám život, pokud se zřekne zábradlí. Kdo ovšem nemůže svůj život ztratit, ani ho nezíská.

Zdroj:
C. G. Jung: Duše moderního člověka
Úprava: Mirijam

pátek 24. května 2019

POVINNÉ OČKOVÁNÍ

V rámci vtipného glosování Zdenka Hledače v mém tématu týdne Já a 7 miliard lidí, jsme se dostali k dětským nemocem.

Větou zkráceně Evropa vymírá, protože děti jsou přítěží, jsme rozjeli diskusi.

Zdeněk: "Já mám děti dvě, a ještě něco možná pobíhá po republice, o čem nevím, já se snažím pořád... to vy ostatní místo dětí opečováváte smradlavou kočku, nebo vláčíte po sídlišti zablešeného čokla... pořiďte si dítě, vši ze školky vám přitáhne taky!"

Mirijam: "Mám své děti dobře spočítané. Ze školy, když čteme v deníčku "Rodiče, prohlédněte svým dětem hlavy. Ve třídě se rozmnožily vši." tak zjistíme, že je nás o několik stovek tvorů hned víc. Zrovna nepatřím k tomu rozdělení já a vy. Jsem součástí 7 miliard jako ty a zvířata uctivě zdravím.

Sousedovic prase mne prohání po dvorku, husy na mne štěbetají. Sousedův pes mi leze až do kuchyně v domnění, že najde něco k jídlu ..."

Zdeněk: "Vešky jsou príma,my teď máme ve školce na plakátku pestrý výběr, nabízejí: vši, zarděnky, neštovice, a jakousi plíseň! jen si vybrat."

Mirijam: "Pokud máte na výběr, já bych brala vši. Jsem vyzbrojena speciálním hřebenem "všivákem" a sprejem - přece jsem ho nekupovala nazmar. Plíseň vody neodplaví, koupání by bylo zakázáno - po 10 měsících by se abstinence vody projevila libou vůní. Zarděnky, neštovice - když to očkování prý vyvolává debilitu ... vši vyhrávají."

A dostali jsme se k jádru věci. Zarděnky, neštovice - když to očkování prý vyvolává debilitu ...

Česká vakcinologická společnost tvrdí, že o závažných zdravotních komplikacích spojených s očkováním kolují mýty. Nejčastěji hexavakcína, skládající se ze šesti složek, bývá prý neoprávněně spojována s autismem. U nás však přibývá dětí, které očkování hexavakcínou snášejí obtížně. Velmi často se dostavuje vysoká teplota, křeče, neurologické problémy, alergické reakce. To je důvod, proč především kombinované očkování naráží na odpor rodičů a neochotu nechat své děti očkovat.

Ministerstvo zdravotnictví chce přimět k očkování nařízením, opatřením, že neočkované děti starší tří let nebudou moci navštěvovat mateřské školky veřejné ani soukromé pro veřejné zdravotní ohrožení.

Na moje děti se vztahovalo povinné očkování a ani by mne nenapadlo je nenechat očkovat. Infekční dětské nemoci, nejsou-li děti očkovány, jsou hrozbou pro zdraví lidí. Neočkované děti představují potencionální hrozbu. Na druhou stranu pokud složené očkování vyvolává v současné době ne ojediněle, ale často závažné reakce a zdravotní komplikace, ve spojení s autismem nevratné, nedivím se rodičům, že o tento druh očkování nemají zájem. Klinické testy o bezpečnosti kombinovaných vakcín u kojenců neexistují. Přičemž ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že právě díky hexavakcíně se výrazně snížil výskyt vážných infekčních onemocnění.

I odborníci se rozcházejí v názorech. Co si myslíte vy? Povinné očkování nebo nechat na zvážení zákonných zástupců, rodičů?



čtvrtek 23. května 2019

NEBE A PEKLO

Nějaký filozof řekl: "Kdyby nebe nebylo a pekla, vytvořil by si je člověk sám."

Lidstvo po celé věky hledá nebe. Lidé nemění sebe, upínají své naděje k nebi, ale svou činností mohou stvořit pouze peklo. Oni jsou tím peklem. Není možné najít kdesi nebe. Dokud ho nemáte sami v sobě, tak ho prostě nemůžete najít.

K tomu existuje jeden krásný příběh:

Kdysi jsem znala muže, který vyhrál luxusní zájezdy do nebe i do pekla. Ptali se ho, kam by se chtěl podívat dříve. "Nejprve bych chtěl navštívit peklo," odpověděl. A stalo se. Po příjezdu do pekla se jeho očím naskytla báječná podívaná. Ocitl se v obrovské místnosti, kde se stoly prohýbaly těmi nejvybranějšími jídly, jaká si jen člověk dokáže představit. U stolů seděli lidé, vidličkami si nabírají pokrmy, které kouzelně voněly a naplňovaly prostor lákavou vůní, ale nikdo z nich nejedl.

Muž byl tím zaskočen, ale když se podíval pozorněji, všiml si, že všichni ti lidé trpí podivnou paralýzou lokte. Ať se snažili sebevíc, nedařilo se jim zvednout sousto až k ústům.

"Tak tohle je peklo," pomyslel si muž. "Žít v takovém štědrém prostředí, kde lze ukojit všechna přání a touhy, ale přitom trpět hlady a nebýt schopen se nasytit. To je peklo."

Muž se otočil a požádal, aby ho zavezli do nebe. V nebi spatřil stejnou rozlehlou síň, v níž byly také stoly plné vybraných jídel. Při troše pozornosti zjistil, že lidé tady trpí stejnou nemocí. "Tohle že je nebe?" téměř vykřikl nahlas. Ale při bedlivějším prozkoumání si všiml, že jeden rozdíl mezi nebem a peklem je, kterým se všechno zcela podstatně mění. Uviděl totiž, že v nebi se lidé krmí navzájem.


Osho: Diamantová sútra
Úprava: Mirijam

středa 22. května 2019

JÁ A 7 MILIARD LIDÍ

Mohu zodpovědně prohlásit, že většinu z těch 7 miliard lidí neznám a ani je nepoznám. Trápit se tím nehodlám. Za prvé se ani s 1 miliardou ani se 7 miliardami nesetkám, za druhé se nedomluvíme a vzájemné setkání, společné zážitky a komunikace, ať již verbální nebo neverbální je základem vztahu. A to nemluvím o multikulturnosti, hodnotách. I když to lidské, je společné všem.

Téma by se dalo pojmout z pohledu přelidněnosti. Sedm miliard lidí, kteří stále něco budují, využívají přírodní zdroje, které nejsou nevyčerpatelné. "Kulturní" národy, především západní Evropa dochází k názoru, že z hlediska konzumu a ekonomiky jsou děti přítěží. Jak regulovat uměle obyvatelstvo nám ukázala Čína, kde bylo povoleno jedno dítě. Další děti již neměly podporu, takže počet obyvatel se ustálil, i když Číňané stále mohou zaplavit celý svět. Tak zvané "kulturní" národy vymřou a místa jako Afrika, Indie a podobně, kde se potýkají s podvýživou a nízkou životní úrovní, suchem, špatnými životními podmínkami budou stále přelidněna, nicméně věřím, že příroda si pomůže přirozeným výběrem.

Omezím svoji úvahu na Českou republiku, kde klesá porodnost a postupně je nás méně a méně. Lidský věk v České republice se prodlužuje, obyvatelstvo stárne, potýká se s různými stařeckými nemocemi, jako je demence, Alzheimerova a Parkinsonova choroba, lidí v produktivním věku ubývá. A to jsem já a 10 milionů, spíše je nás 10 milionů, včetně mne.

Mně ten individualistický způsob vidění připomíná starý Řím se svým narcistickým zahleděním se do sebe sama a hédonistickým uvažováním, zaměřením se pouze na slasti. Proto jeden ze zásadních důvodů, proč zanikla Říše římská je, že Římané přestali mít děti. Přišly barbarské kmeny a jenom početní převahou vyhrávali války.

Mnohdy nerozumím ani sama sobě, překvapují mě mnohé moje reakce. Mám bohatý citový život, odtud nejspíš pramení různé nálady a prožívání, široký okruh zájmů. A to nemohu sdílet se 7 miliardami. Mám kolem sebe nejbližší, které mám ráda a pro které žiji a dýchám, přátele, se kterými se občas stýkáme a tlacháme, kolegy, nadřízené, podřízené, dodavatele, sousedy, spolužáky a další lidi, kteří také znají část mé osobnosti podle toho, jak s nimi jednám.

A jako extra skupinu beru virtuální svět. Zde se mohu setkat s miliardovým počtem lidí, byť pouze teoreticky. Mohu se setkat se všemi, co užívají internet a jsme schopni se dorozumět pomocí symbolů - obrázků, fotografií nebo řečí.

Na překážku nejsou ve virtuálním světě velké vzdálenosti. Nechci se zde rozepisovat o možnostech internetu a sociálních sítí, ale pozornost bych obrátila k našemu blogu.


Není nás 7 miliard, ale údajně je registrováno 500 000 účastníků, aktivních i neaktivních s alespoň 12letou tradicí. S kolika máme možnost se setkat, byť jenom prostřednictvím písma, tvorby, kresby, fotografie? Po letech činnosti odhaduji kolem 200 návštěv, to jest blogerů, které si pravidelně prohlížejí moje stránky. Nově příchozí se potýkají s návštěvností od 5 do 20. Ale počet návštěv není však rozhodující, proč člověk píše. Já osobně si píšu, co chci, jak chci, o tom, co se mně líbí, co mne trápí nebo co mi přináší radost, o tom, co mne zajímá bez ohledu, zda to bude někdo číst, nebo to není v okruhu jeho zájmu. Pokud někomu můj článek, báseň něco přinese, tím lépe a jsem tomu ráda.

Jak přimět lidi k větší aktivitě? Možnosti seznámit se s blogery jsou částečně dány tématem týdne, částečně vlastní iniciativou. O Autorském klubu toho moc nevím, k tomu bych se teď nevyjadřovala.

Množí se názory, že je zde mrtvo. Nemyslím si. Mnozí sice odchází, mezi nimi i kvalitní blogeři/blogerky, na které se člověk napojil nebo byl s nimi ve styku a pak ho odchod mrzí. Odcházejí z důvodu reklam, technických problémů, chtějí vyzkoušet něco nového, dostali nabídku, šanci, která se neodmítá, osobních důvodů, neshod apod. Současně ale přicházejí noví, kteří jsou elévové a je potřeba jim podat pomocnou ruku a někde zpřístupnit pravidla, možnosti blogování, základní informace o nastavení, o tom, jak funguje srdce blogu, téma týdne, autorský klub, kdo, co, jak vyhodnocuje, jak se přihlásit, chtěl-li by někdo podat pomocnou ruku.

K možnostem seznámení a rozšíření blogerské klientely bych v první řadě navrhovala, aby každý z iniciativních blogerů po určitou dobu měl možnost na titulní straně v nějakém prostoru podávat návrhy na zlepšení chodu blogu. Něco málo jsem se k tomuto problému vyjadřovala spolu s Modroočkem, Naivní blondýnou, Sacharinem, Eliss, Padesátkou, The Lazy-Cat a dalšími na Ladkasi.blog.cz v článku Byl včerejší hokej infarktový?

Mne napadlo:

Nazvu to např. AK II; Blogeři blogerům; Hledá se bloger; Blogeři, nespěte; Blogeři, probuďte se, jakkoliv. 1 - 2 x do týdne by vyzvaný bloger sepsal aktualitu, problém, co ho trápí, zážitek, článek k čemukoliv a ostatní by se k tomuto hlavnímu příspěvku vyjadřovali ve formě diskuse (nechci říkat komentáře, to by bylo zavádějící) jakýmkoliv, každému vlastním způsobem - básní, úvahou, krátkým či dlouhým článkem, komentářem, kresbou a celá diskuse by byla viditelná - blogeři by měli možnost vyselektovat blogery, se kterými by si měli, co říci. Teprve tuto už poddiskusi komentovat v komentářích, které by se už objevovaly na konkrétním blogu. Minimálně by se blogeři vzájemně poznávali, pak by záleželo na iniciativě každého, s kým by navázal spojení. Krátký comment se lépe píše někomu, kdo nemá tolik časových možností nad vymýšlením článku. A také každý bloger by věděl, zda ho ústřední článek zajímá a chce se k němu vyjadřovat dnes, tento týden, příště.

Pokud se pro vaše nápady zrodí prostor a softwarové zabezpečení a najde se realizační organizátor, mohli bychom vytvořit blogerskou komunitu sice ne já a sedm miliard, ale my a našich 200 - 1 000 lidí. Vzhledem k fyzickému fondu, psychice, rodinným a pracovním povinnostem a časovým možnostem může být kvalitní blogerský vztah odhadem kolem 500 lidí.

Aktivních přispívatelů je kolem 100 000 - 150 000, správce blogu může číslo upřesnit. Není možno se se všemi v průběhu blogerské činnosti střetnout, ale jsem přesvědčena, že bych se mohla s 1 000 lidmi přes blog kontaktovat a pročítat jejich zajímavé stránky. Virtuální přátelé na blogu jsou a byli by mi bližší než já a číslo 7 miliard.

Omlouvám se tímto, že jsem spojila dvě věci do jedné, ale doufám, že je možnost tímto způsobem podnítit větší množství stávajících lidí, i nově příchozích, k vzájemné spolupráci a zájmu o zlepšení chodu blogu.


úterý 21. května 2019

PROJEV LÁSKY – anekdota

Manželka jednoho vznětlivého Irčana, Maureen, byla ráno s velkým spěchem odvezena do porodnice. Po devíti měsících konečně nastala ta slavná chvíle a ona porodila nádherné holčičky, dvojčata. Irčan se tedy po namáhavé práci na staveništi toho chladného podzimního nevlídného večera sbalil a jel do porodnice svou manželku navštívit.

"Ahoj, ty moje zlatíčko," zahalekal na svou Maureen, přistoupil k posteli se zábleskem zvědavosti v pravém oku a zahlédl dvě prťavá miminka, která sestra právě přivážela na pokoj.

"Mně se narodily dvě děti, drahoušku," řekla Maureen. A ten Irčan seděl celých dlouhých deset minut zaraženě na posteli. Nevěděl, jak si to má přebrat. "Sákriš!" procedil mezi zuby, když odcházel dlouhou chodbou. "Jestli toho druhýho hajzla najdu, tak ho zabiju."

Bhagwan Shree Rajneesh: Diamantová sútra
Úprava: Mirijam

pondělí 20. května 2019

UMĚLÁ INTELIGENCE A AUTOMATICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY

Spousta i těch nezkušenějších obchodníků je ovlivněno mýty, předsudky a představami o automatickém obchodování, ke kterému přistupují buď skepticky s předsudky, nebo naopak nezdravě optimisticky.

Existují mýty o automatických obchodních systémech (AOS), které lze shrnout takto:

Mýtus první: "AOSy nevydělávají a dlouhodobě nefungují"
Ano i ne. Zda AOS bude fungovat a vydělávat závisí na několika již předem daných faktorech. Prvním z nich je, jak v systému obchodujeme. Pokud máme systém již vytvořený a jako takový v něm dlouhodobě obchodujeme ročně a se ziskem, je málo pravděpodobné, že nám přestane po nějakém čase fungovat. Systém funguje, pokud si jej přesně tak naprogramujeme i s případnými nastavitelnými parametry, které jsme za tu dobu, co systém používáme, museli měnit nebo poupravit. V tomto případě je mýtus vyvrácen.

Ve složitější situaci se ocitneme, pokud systém používáme krátkou dobu, navrhujeme jej a stále upravujeme. Pak je rozhodným faktorem naše psychika, tj. jak dlouho jsme schopni psychicky unést, když je systém ve ztrátě a další podobné parametry. Proto návrh systému by měl být robustní. Pokud máme při určitém nastavení indikátoru na konci testu zisk, a stačí, když jej jen trochu modifikujeme a vykazujeme ztrátu, je něco šťastně na samotné myšlence. Takový systém nikdy nebude správně fungovat.

Mýtus druhý: "AOS mně zbaví psychologické náročnosti a zodpovědnosti za moje obchody

Tato věda má dvě části. V té první je pravda někde uprostřed. Záleží na přístupu k obchodování jako takovému a i zde je důležité, jak je AOS "starý" prověřený časem a reálnými obchody. Druhá část má jednoznačnou odpověď. NIKDY se nezbavíme zodpovědnosti za obchod, který nám AOS provedl, ať už je ziskový nebo ztrátový.

Mýtus třetí: "Diskreční systémy se nikdy nemohou stát AOSem"

Tento systém je lež. "Diskrečním systémem" rozumíme takový systém, jehož pravidla jsou srozumitelná pro člověka, ale nelze je interpretovat strojům. Naopak, pokud diskreci vnímá někdo jako "kouknu na graf a vidím … ale proč vidím a co vidím, říct neumím, prostě to tam je", tak v tomto případě je to čistá pravda a toto se opravdu programovat nedá.
Stroj nemyslí, je racionální a přísně pragmatický. Zato je přesný a neomylný. Jinak. Pokud obchodujeme a lze to vyjádřit v číslech, tak takovéto systémy je možné programovat jako AOS. Čísla zde stanovují, kdy je signál kvalitní a naopak.
Mýtus čtvrtý: "Je nemorální mít AOS, zisky bych si měl/a zasloužit

Nepřísluší nám rozhodovat, co je morální a co nikoliv. Zisky si máme zasloužit. Ale známe přísloví "bez práce nejsou koláče". A ti, co přemýšlí o obchodu komplexně, jistě ví, kolik úsilí a času je stál vývoj byť jednoduchého systému.
Mýtus pátý: "Koupím si z webu robota a zbohatnu"

To je lež. Vezměme to čistě účelově. Proč by někdo, kdo vyvine takovýto systém, který vám bude vydělávat 300 % zhodnocení měsíčně, jej měl prodat za pár tisícovek? Když je někdo tak zdatný, že dokázal zhotovit takovýto systém, tak proč raději neobchoduje sám, když tuto sumu je schopen vydělat za několik dnů? Bohužel, vždy se najdou jedinci, kteří naletí podvodníkům a takový systém koupí. A ještě jedna věc u kupovaných systémů: Velmi špatně snášejí změnu tržních podmínek, a protože nevíme, jak je takovýto AOS nastaven, těžko si můžeme vzít ponaučení z toho, co se stalo, a jsme ve ztrátě. Takovéto věci opravdu nebrat!

Mýtus šestý: "AOSy jsou pro mě finančně nedostupné"

Není pravda, že by vytvoření AOSu byla nějaká hodně drahá záležitost. Nestojí to nic, pouze lidskou práci, pokud věnujete stovky hodin na jeho naprogramování. Nebo již úspěšně AOS provozujeme, vydělal nám nějaké peníze, které můžeme investovat do dalšího rozvíjení, než abychom dále vysedávali u PC. Mýtus odpadá.

Mýtus sedmý: "Neexistují svaté grály"
Pod tíhou tohoto rčení mnozí přestali věřit a hledat. Přesto si můžeme být jisti, že takový systém lze vyvinout.

Obchodní systémy jsou chaotické. Jako takové se vyznačují extrémní citlivostí na počáteční podmínky. Malá změna hodnot na začátku časové řady vyvolá drastické změny v chování později. Viz příklad prostředí burzy. Na burze jsou prodávány a nakupovány akcie v závislosti na jejich ceně. Cena se odvíjí od toho, jak hodně se nakupuje nebo prodává. Zákon nabídky a poptávky vyvolává negativní zpětnou vazbu, protože zvýšení ceny snižuje poptávku, která po určité době zase sníží cenu. Související spekulace přesto způsobují pozitivní zpětnou vazbu, protože rostoucí cena vytváří u nakupujících předpoklad, že v růstu bude pokračovat, čímž je motivuje k dalšímu nakupování. Vztah prodat nebo koupit je základem obchodování na burze a existuje celá řada pohnutek a vhodných okamžiků, kdy prodat nebo kdy koupit.

Každý obchodní systém by měl obsahovat čtyři hlavní strategie:
· Vstupní strategie
· Strategie pro umisťování Stop Loss (přestat obchodovat ztráta)
· Výstupní strategie pro umis|ťování Take Profit (vezmi zisk)
· Money management

Vstupní strategií se myslí provedení pokynu nakup - prodej podle vývoje ceny, aby pravděpodobnost úspěchu byla co největší. Na určení vstupu do obchodu existuje celá řada strategií. Neuronová síť, která je základem našeho AOSu, umí rozpoznávat tyto signály a doporučuje a tím AOS vstupuje do pozice krátké (sell - prodat okamžitě) nebo dlouhé (buy - koupit).

Obchodování na Forexu, o kterém jsem psala v minulém článku Umělá inteligence, Forex a Elliottovy vlny, je krátkodobějšího charakteru. Jedním z klíčových prvků obchodního systému je právě Stop Loss. Ta zabraňuje v obchodování v případě, že se cena nevyvíjí žádoucím směrem. Lépe z obchodu vycouvat a utržit malou ztrátu než předpokládat obrat trhu. Při další vhodné příležitosti lze znovu do obchodu vstoupit.

Výstupní strategie
Nejlépe je hned se vstupním příkazem do obchodu zadávat Stop Loss i Take Profit. Buď vystoupíme se ztrátou nebo se ziskem.

Money management
Na základě money managementu se řídí naše chování na trzích. V podstatě sledujeme příjmy a výdaje. Součástí money managementu jsou všechny důležité informace ze vstupní a výstupní strategie a strategie Stop Loss a Take Profit. Podstatnou částí je tzv. RRR - Risk to Reward Ratio, které nám dává poměr risku k zisku.

Je třeba počítat i s další částkou a tou je komise na jednotlivé obchody. Tuto komisi bychom měli zakomponovat do každého obchodu, abychom mohli porovnat reálné náklady.

V experimentálním obchodování byly použity tři umělé neuronové sítě Hebbova neuronová síť, Adaline a Backpropagation. Nejlepších výsledků dosáhla Hebbova neuronová sít, pak Back Propagation a na posledním místě se umístila Adaline.

Pro zajímavost uvádím obrázek Obchodování na základě Hebba a na základě doporučení experta.


Obchodování podle Hebbova adaptačního pravidla



Obchodování podle lidského experta

Podle výsledků experimentu lze konstatovat, že rozpoznávání vzorů v časově závislých datech a jejich klasifikace pomocí vybraných neuronových sítí je úspěšné.

Závěrem bych chtěla říci, že umělé neuronové sítě coby klasifikátory lze úspěšně využít nejen v oblasti burzy, ale i v lékařství, adaptivním řízení, při zpracování meteorologických nebo astronomických dat a dalších oblastech.

Snažila jsem se umělou inteligenci v tomto článku použít v užším smyslu a soustředila jsem se na Elliotovy vlnyv minulém článku Umělá inteligence, Forex a Elliotovy vlny a automatické obchodní systémy - burzu v tomto článku. Obchodování na burze, zbohatnutí mimo mne může zaujmout více lidí. Věřím, že počítačové algoritmy by šly najít i na hry jako je Sportka, Sazka, Šťastných deset a další hry, kde se operuje s čísly. Třeba to bude i pro vás článek k zamyšlení. Pro mne byl inspirací michalmazgal.blog.cz, můj syn a přítel mé dcery.

Zdroje:
E. Volná, M. Kotyrba, M. Janošek, V. Kocian: Umělá inteligence
P. Prouza: Automatické obchodní systémy - mýty a pravdy. (Dostupné z http://www.fxstreet.cz/eacoderautomaticke-obchodni-systemy-myty-a-pravda.html)
Zpracovala: Mirijam

neděle 19. května 2019

DUŠE

Ve starších dobách existoval názor, že duše je podstatou života, těla, že je dechem života, jakousi životní silou, která během těhotenství, porodu nebo plození vstupuje do fyzického těla, do prostorovosti a s posledním dechem opět opouští umírající tělo. Duše je sama o sobě neprostorovou bytostí, a protože existuje před tělesným bytím a po něm, je také bezčasová a prakticky nesmrtelná. Tento názor, je-li posuzován z hlediska moderní vědecké psychologie, je nesmysl, pouhopouhá iluze.

Odkud pochází slovo duše? Duše (Seele, německy), stejně jako anglicky soul, gótsky saiwala, starogermánsky saiwalo, je etymologicky uváděna do souvislosti s řeckým "aiolos", což znamená pohyblivý, pestrý, měňavý. Řecké slovo psyche také znamená motýl. Saiwalo se ale také dává do souvislosti se staroslovanským sila. - Tyto vztahy tedy osvětlují prapůvodní význam slova Seele: je hybnou silou, tedy životní silou.

Latinské slovo animus - duch a anima - duše je totožné s řeckým anemos, to znamená vítr. Jiné řecké slovo pro vítr, totiž pneuma, ale také současně znamená duch. V gótském jazyce existuje totéž slovo v podobě us-anan, což znamená vydechovat (německy aus-atmen), v latině se vyskytuje v podobě an-helare, což znamená namáhavě dýchat. Ve starohornoněmčině byl spiritus sanctus (Duch svatý) pojmenován jako atum, tedy dech (německy Atem). V arabštině znamená slovo rih vítr, slovo ruh duše, duch. Podobnou příbuznost vykazuje řecké slovo psyche, které souvisí se slovem psýchó, totiž dýchat, psychos, znamená chladný, psychros - studený, a se slovem physa, což znamená dmychadlo. Tyto blízké souvislosti zřetelně ukazují, jak v latině řečtině a arabštině označení pro duši souviselo s představou pohybujícího se vzduchu "chladného dechu ducha". Odtud se dá předpokládat, že jednoduchý primitivní názor přisuzuje duši neviditelné dechové tělo.

Na základě tohoto vysvětlení se samo nabízí, že dech je pokládán za život, protože dýchání je znakem života stejně jako pohyb a hybná síla. V bibli se praví: "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. (Genesis, 2,7) Jiný primitivní názor vidí duši jako oheň nebo plamen, protože teplo je rovněž znakem života. Pozoruhodné je spojení duše se jménem. Jméno jedince je jeho duše. Odtud pochází zvyk inkarnovat duši předků do novorozenců tím, že jim dáme jméno některého z nich. Tento čin znamená s největší pravděpodobností uznání vědomí já jako výrazu duše.

Současná moderní psychologie rozlišuje vědomí a nevědomí. Vědomí je intenzivní a koncentrované, prchavé, zaměřeno na bezprostřední přítomnost a nejbližší budoucnost a minulost. Má k dispozici jen individuální zkušenosti, které zahrnují pouze několik málo desetiletí. Další paměť je umělá a její základ leží v potištěném papíru. Oproti tomu nevědomí není koncentrované a intenzivní, nýbrž matné až temné, je svrchovaně extenzivní a nejparadoxnějším způsobem může vedle sebe řadit nejrůznorodější prvky. Vedle nezjistitelného množství podprahových vjemů disponuje nesmírným pokladem usazenin všech životů předků, kteří svou pouhou existencí nám dovolili vyprofilovat se jako lidský druh. Jung tento příznak nazývá kolektivním nevědomím.

Z našeho vnějšího pohledu se nám duševno jeví hlavně jako odraz vnějších procesů, které tyto procesy nejen podněcují, ale také příčinně vytvářejí. Stejně tak se může jevit na první pohled, že nevědomí se dá vysvětlit jen z vnějšku a z vědomí. Nevědomí je zde ale vždycky dříve. Vědomí je později narozeným potomkem nevědomé duše. Podle Jungových názorů je chybné interpretovat nevědomí v kauzální závislosti na vědomí. Zdá se, že opačný postup je správnější.

Striktně vzato my podstatu duševna nechápeme. Pokud ji chceme lidským rozumem pochopit, musíme dospět k protikladům fyzického i psychického rázu a stejně dojdeme k závěru, že psychično je cosi nepostižitelného. V jádru jsme zahaleni do psychických obrazů do té míry, že vůbec nemůžeme proniknout k podstatě věcí mimo nás. Moje psyche, psychika pozměňuje a zkresluje skutečnost. Sama fyzická bolest je odrazem psychického stavu, všechny mé smyslové vjemy jsou psychickými obrazy. Moje psychično představuje mou zkušenost a spojení s vnitřním a vnějším světem.

Pravda poplatná smyslům může stačit rozumu, ale nikdy nedává smysl lidskému životu. Tento smysl lidského života uchvacují a vyjadřují síly nitra člověka, které jsou v konečném důsledku hybateli a s konečnou platností rozhodují, ať dobře nebo zle. Rozum a dobrý úmysl nás nezachrání před světovou válkou nebo jiným katastrofálním nesmyslem.

Ó, duše má,
kdo tě poznává?
Na pranýř ji dát?
Budeš litovat.

Povláčí ji blátem,
neověnčí zlatem.
V prach ji zadupat,
už se chystá kat.

Drž se duše mého nitra,
znáš mne z včera, dnes i zítra.
Se mnou jsi v bezpečí
a svět se rozbrečí,

že nevydáš se všanc
A neztratíš svůj glanc.
Komu se chceš odevzdat?
JÁ tě přece navýsost mám rád.


Zdroj:
C. G. Jung: Duše moderního člověka
Úprava textu a báseň: Mirijam

sobota 18. května 2019

UMĚLÁ INTELIGENCE, FOREX A ELLIOTOVY VLNY

Výzkum a vývoj umělé inteligence probíhá přibližně od 50. let 20. století, kdy se začínalo používat pojmu umělá inteligence. Alan Turing se tehdy domníval, že v roce 2000 bude k dispozici systém umělé inteligence, který bude odpovídat jeho vlastní definici inteligentního chování. Po euforii, která se projevila v 50. letech, přišlo vystřízlivění a zklamání, i když v současné době existují úspěšné aplikace umělé inteligence. Pokrok lze zaznamenat v oblasti rozpoznávání vzorů, která bude předmětem této publikace. Například detekce obličeje nebo úsměvu v obraze, která se dnes běžně používá v kompaktních digitálních fotoaparátech. Na druhou stranu musíme konstatovat, že mezery jsou v oblasti rozpoznávání řeči nebo textu. Spousty starých rukopisů čekají v archivech na svou digitalizaci. Systémy pro rozpoznání psaného textu, které by mohly nahradit klávesnice počítačů, fungují jen částečně. Nedochází k jejich masovému použití.

Chtěla bych zde představit vytvořené metodiky pro analýzu a rozpoznávání struktur v časově závislých datech. Budeme vám prezentovat vytvořené detekční systémy, které umožňují rozpoznávat struktury vzorů, které představují chování komplexních systémů, jako jsou například struktury Elliotových vln a její deformace. Všechny zde představené klasifikátory fungují na principu umělých neuronových sítí a jejich funkčnost byla ověřena v experimentálních simulacích. Časově závislá data reprezentují chování systémů, na které nahlížíme, "zdola-nahoru", a proto zde uplatňujeme přístup bottom-up se znaky samoorganizace a emergence. Interakce mezi entitami včetně chování systému jako celku vyplynou během činnosti systému - emergují za jeho běhu.

Problematika klasifikace a rozpoznávání vzorů leží na hranici mezi informatikou, matematikou a umělou inteligencí. Klasifikace je jednou z nejčastějších úloh v lidském rozhodování. Klasifikace je činnost, při které se posuzované objekty zařazují do příslušných tříd. Počítačový klasifikátor je schopen řešit klasifikační úlohy. Obecně lze rozdělit algoritmy, kterých je používáno do dvou kategorií: využívající pravidla a algoritmy, které vycházejí z metod umělé inteligence, nazývané softcomputing.

Existuje několik variant soft-computing metod, které se používají v klasifikačních úlohách. Z těch hlavních to jsou: (●) Support Vector Machine SVM; (●) Adaptive Boosting Adaboost; (●) Hidden Markov Models; (●) neuronové sítě; (●) samoorganizace.

Klasifikace je prováděna ve dvou dílčích krocích. Spočívá ve výběru klíčových vlastností a vlastní klasifikaci.

Klasifikátory na bázi umělých neuronových sítí jsou velmi rozšířené z důvodu okamžitého rychlého rozhodování, i když vstupních dat je hodně. Mezi nejjednodušší klasifikace se řadí dvouhodnotová klasifikace. Rozhoduje mezi dvěma možnostmi "1" a "0", "ano" "ne", "černá" "bílá". Složitější bývá vícehodnotová klasifikace.

Základem umělé neuronové sítě je formální neuron. Každá umělá neuronová síť je složena z formálních neuronů, které jsou vzájemně propojeny. V souvislosti se změnou v čase, stavem neuronů a adaptací váhy lze hovořit o třech dynamikách, respektive třech režimech práce sítě: organizační (změna topologie); aktivní (změna stavů neuronů) a adaptivní (změna konfigurace).

Změna konfigurace probíhá podle adaptačních pravidel, z nichž některé představím.

Hebbovo adaptační pravidlo spočívá v tom, že váhové hodnoty na spojení mezi dvěma neurony, které jsou současně ve stavu "on" nebo "off" budou narůstat. Ty, které nejsou ve stavu "on" nebo "off" budou klesat. Tímto způsobem Donald Hebb vysvětloval vznik podmíněných reflexů.

Delta pravidlo patří mezi nejpoužívanější adaptační pravidla.

Adaline, adaptivní lineární neuron je klasickým příkladem adaptivního filtru asociativní paměti neuronové sítě. Pokud je odezva sítě na předložený vstup správná, nic neděláme. Není-li tomu tak, jsou váhové hodnoty upravovány pomocí delta pravidla. Pokud je chyba sítě E přijatelná, adaptace končí. Toto adaptační pravidlo je mnohem silnější než Hebbovo adaptační pravidlo.

Adaptační algoritmus zpětného šíření chyby (backpropagation) představuje nejpoužívanější adaptační pravidlo pro vícevrstvé neuronové sítě s dopředným šířením signálů směrem od vstupní vrstvy k výstupní.

Klasifikace je jednou z hlavních aplikačních oblastí pro umělé neuronové sítě.

Poř.
čís.
Název činnosti metodikyCharakter činnostiVýběr nástroje pro samotnou realizaci
1Získání dat - časové řady
Důležité jsou relevantní vhodná data k řešenému problému
Zdroj www.
2Výběr a příprava vzorů trénovací množinyAnalýzy Elliotovy vlny - rozpoznání charakteristických strukturElliotova teorie
3Výběr a adaptace neuronové sítěNastavení topologie neuronové sítě, typu přenosové funkce a parametru učení pro adaptaci metodou backpropagationNeuronové sítě
4Rozpoznávání vzoru v časové řaděAdaptační metodou backpropagation připravit normalizované vzory množiny představující jednotlivé části Elliotovy vlnyNeuronové sítě, Elliotova teorie, analytické programování
5AplikaceAdaptace první neuronové sítěNeuronové sítě
6Návrh znalostního systému, jeho implementace, predikce trendu řadyPříprava normalizovaných vzorů množiny pro druhou neuronovou síť, znalostní systém, určený k predikci trendu řady. Nastavení topologie vícevrstvé neuronové sítě, typu přenosové funkce a parametru učení pro adaptaci metodou backpropagationZnalostní modelování, neuronové sítě
7Analýza a zpracování dat a jejich příprava pro další využitíVýběry testovací řady, normalizace. Naadaptovaná neuronová síť rozpoznává různou míru shody. Výstupy neuronové sítě představují současně vstupy druhé naadaptované neuronové sítěNeuronové sítě
8Zhodnocení výsledků řešeníVyhodnocení, ověření a porovnání se stávajícími metodami. Zhodnocení kvality rozpoznávání a úspěšnosti predikceAnalytické programování, Box-Jenkinsonova metodologie, Refined Elliott Trader

Jednotlivé kroky metodiky


Zde zmíněná metodika byla aplikována při práci s Elliottovými vlnami na použitých datech Forexu a průběhu volume.

Forex je zkratkou pro směnu cizích měn (Foreign Exchange - FX). Forex nemá vlastní burzu, avšak co se týče každodenního objemu prodeje, jedná se jednoznačně o největší finanční trh světa. Jde o nejlikvidnější trh na světě. Princip obchodování spočívá v koupi jedné měny a prodej jiné měny.

Ceny měn jsou ovlivněny relativní silou ekonomik, jejich inflacemi a úrokovými mírami. Největšího objemu obchodu na Forexu představuje americký dolar a euro.



Volume, česky "objem obchodů" představuje celkové množství zobchodovaných kontraktů v určitém časovém úseku. Zkrátka jak se obchodovalo.

V souvislosti s umělou inteligencí předkládáme metodiku pro analýzu a rozpoznávání struktur, které mají fraktální charakter. Fraktál, podle Mandelbrota, je jednoduše řečeno geometrický útvar, který má následující vlastnosti: je soběpodobný nebo soběpříbuzný a na první pohled má velmi složitý tvar, ale bývá generován opakovaným použitím jednoduchých pravidel.

Tato metodika má interdisciplinární charakter a kombinuje teorii Elliottových vln, znalostní modelování, umělé neuronové sítě a analytické programování.

Zakladatel teorie Elliottových vln Ralph Nelson Elliott, zjistil, že pohyby na finančních trzích vykazují tu charakteristiku, že se ve vlnách opakují. Podstata Elliottových vln je založena na myšlence, že rostoucí a klesající cenové pohyby mají tendenci se opakovat ve vlnách. Typická vlnová struktura je tvořena 5 vlnami ve směru trendu a následující 3 vlny formují korekční pohyb. Znalost této teorie spolu s dalšími technickými analytickými nástroji zvyšují pravděpodobnost úspěšného obchodování na světových burzách.






Elliottovy vlny

Znalostní modelování se zabývá metodami a technikami získávání, formalizace, kódování, uchovávání, testování a udržování znalostí. Cílem je naplnění znalostních systémů znalostmi.

Analytické programování bylo vyvinuto profesorem Zelinkou. Vychází z genetického programování a gramatické evoluce. Jedná se o experimentální metodu, na kterou lze pohlížet jako na alternativní přístup vzhledem k evolučním algoritmům.

Metodiku, která využívá interdisciplinárního přístupu, lze použít na prediktivní úlohy. Je uplatnitelná nejen na předpovědi trendu burzovního vývoje cen a objemu, ale lze ji použít na jakoukoliv jinou časovou řadu s fraktální dynamikou.

Zdroje:
E. Volná, M. Kotyrba, M. Janošek, V. Kocian: Umělá inteligence
Úprava: Miriam

čtvrtek 16. května 2019

SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ V CÍRKVI

Katolická církev čelí stále větší kritice a je obviňována ze sexuálního zneužívání dětí, mládeže a žen, píše Jan Brodníček. Před současným papežem Františkem stojí nelehký úkol. Stal se oblíbený díky své skromnosti. Bydlí ve dvoupokojovém bytě, nemává z papamobilu, jezdí obyčejnými auty, přispívá k urovnávání světových konfliktů, podporuje mezinárodní dialog. Dokáže napravit poškozenou image kněží?

Dalo by se říci, a světová média zdůrazňují rozbroje v katolické církvi, kdy proti sobě stojí tradicionalisté a liberálové, kteří kladou důraz na toleranci a vstřícnost i vůči jiným náboženstvím. Jakým způsobem přistupovat k sexuálním útokům a homosexualitě v církvi nemají klerikové jasno.

Ve světě vřou případy George Pella z Austrálie, třetí nejvýznamnější osoby Vatikánu, který byl obviněn a shledán vinným ze zneužití dvou hochů ve věku dvanáct a třináct let. Pontifex František připustil znásilňování a sexuální zotročování jeptišek i homosexualitu. Propuštěn ze své služby byl washingtonský arcibiskup Theodor McCarrick, obviněný ze zneužívání chlapců. Sexuální skandály se objevily i v Chile nebo v Pensylvánii (USA), v Německu. Apoštolský nuncius Luigi Ventura ve Francii veřejně hladil zadek mladého muže. Carlo Alberto Capella naproti tomu přechovával a šířil dětskou pornografii a totéž měl provádět polský arcibiskup Józef Wesolowski.

V Polsku vyplula na povrch kauza bývalého představitele odborového svazu Solidarita, který obtěžoval chlapce i dívky. Socha Henryka Jankowského, nazývána sochou hanby, byla poté, co se stala terčem protestů proti pedofilům v církvi, aktivisty stržena, uvádí analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška.

Podrobné studie o sexuálním zneužívání si nechaly vypracovat diecéze v Německu, Austrálii, USA, Itálii, Irsku, Nizozemí, Belgii.


Za 30 let se v Česku objevilo 53 případů zneužívání duchovními. To se ale hovoří pouze o případech, které skončily u soudu. Z medializovaných případů bych uvedla: Prusinovice (1987) - duchovní byl podmíněně odsouzen za zneužívání dvou chlapců, Horní Bojanovice (1997) - kněz sedm měsíců zneužíval desetiletou dívku, Dolní Kalná (1998) - farář na Trutnovsku a v Plošticích u Hradce Králové zneužil tři mladistvé, Holešov (2000) - duchovní byl odsouzen za zneužití pěti mladistvých na Kroměřížsku a Zlínsku (obětí mohlo být i více), Horní Staré Město (2002) - farář osahával tři dívky, Plzeň (2008) - 15 dívek obnažoval, osahával a natáčel církevní vychovatel, Neznámé místo (2010) - kněz byl potrestán za šíření pornografie a sexuální zneužívání, Domažlice (2012) - kaplan zneužíval chlapce, Libochovice (2013) - farář zneužil pětiletou dívku; Havlíčkův Brod (2014) - kněz byl odsouzen za pohlavní zneužití a sexuální nátlak, Přerov (2014) - farář zneužil 16 mladíků, Javorník (2019) - kněz odsouzený za zneužívání ministranta byl zproštěn obžaloby, Žirovnice (2019) - sexuální skandál v šetření. (zveřejněno na Seznamu.cz)

Nevím, co soudíte vy, ale já si myslím, že těch případů bude mnohem a mnohem více. Tohle jsou ty, co již nešly utajit. Připadá mi to jako zneužívání pravomoci veřejného činitele. Všichni takhle řvou po Babišovi, ale co se týče pedofilie a sexuálního zneužívání, byť faráři, kněží a ostatní církevní činitelé jsou taktéž osoby, působící na veřejnosti a ovlivňující veřejnost, jejich trestně právní odpovědnost je uzavřena v církevním klanu.

Proč církev nechce přiznávat pochybení a zneužívání ve svých řadách? Napadá mě myšlenka, že s potlačováním sexuálních pudů, což je naprosto proti přirozenosti a přírodě, se potýká každý církevní činitel. Proto ta ochrana. Všichni musí táhnout za jeden provaz. Přiznat, že s celibátem v katolické církvi se potýká každý, by bylo doznání k životnímu omylu v křesťanské katolické věrouce. Být věrný pouze Bohu je katolické dogma. Poklička nad sexuálním zneužíváním, obzvláště dětí, může vést k myšlence, že v katolické církvi se dějí tato sexuální zvěrstva s jejím požehnáním a jsou v církevní praxi zcela běžná.

Mamka mi vyprávěla, že na Ostravsku žil kněz. Jmenoval se Lecián nebo tak nějak. Zneužil a usmrtil pětileté děvčátko a lidé na protest proti tomuto ohavnému činu hromadně vystupovali z církve.

Lze dojít k závěru, že věrný služebník boží musí poslouchat pouze Boha. Jak by k tomu Bůh přišel, kdyby se musel dělit o jeho lásku ještě s dětmi a manželkou? S tím ovšem souvisí i otázka majetku. Ženatý hodnostář živí svoji rodinu, to je manželku a děti a ze zákona mají pozůstalí nárok na dědictví. Tím by se katolická církev, jako jedna z nejzámožnějších církví na světě, ochuzovala
.
Ovšem není tomu tak, že by se faráři, kněží a ostatní, co slouží v katolické církvi, nemohli ženit. Pravda, nemohli by sloužit jako faráři, kněží, ale se statusem jáhna (to je ženatý věřící) by mohli vést bohoslužby a provádět další služby. Nicméně to by je stálo trvalé materiální zabezpečení, kariérní růst apod. Mohli by se vrátit ke svému civilnímu povolání a bohoslužby provádět jen ve svém volném čase. Což se většině nechce. Taková láska s nimi asi nelomcuje, aby se vzdali úzké vazby s církví a vstoupili do světského života.

Ale s praktikováním celibátu jsou pak v katolické církvi sexuálně narušení jedinci. Každý se s tím vyrovnává po svém, někdo s tím má větší, jiný menší problémy.

Říká se, že kněz je prostředník mezi člověkem a Bohem. V případě, že by žil jako "plnohodnotný" (svobodný nebo ženatý podle svého vlastního uvážení, ale ničím neomezovaný) člověk, mohl by se více přiblížit lidem a pak by snad i více porozuměl svátosti manželství. Rozuměl a chápal by předmanželské sliby a realitu. A sexuální život k manželství patří. Církevní a světský život lze spojit bez nějakých excesů. Nebo je problém ještě někde jinde? Ráda si přečtu vaše komentáře.




UMĚLÁ INTELIGENCE ODBORNĚ

Pojem ontologie byla převzata z filozofie. Ve filozofii představuje disciplínu, která se zabývá nejobecnějšími otázkami jsoucna a bytí. Existuje úzká souvislost mezi výzkumem informačních a znalostních technologií a filozofickými teoriemi ontologie. V souvislosti s informačními technologiemi a počítačovými systémy je důležité filozofické ontologické rozlišení na kategorie, jak nám je představil již Aristotelés.

Problematika ontologie se týká mnoha vědních oborů: filozofie, lingvistiky, logiky, informatiky, umělou inteligenci nevyjímaje. Tyto a další vědní obory se promítají do mnoha oblastí běžného života. Katalogy obchodních domů, programy, kterými se na internetu rezervujeme letenky, auta v půjčovnách, místa v hotelích, koupě zboží. To všechno jsou aplikace, které běžně používáme. Kromě nich existují složité aplikace v řízení systémů v oblasti technologie, zdravotnictví, samosprávy apod. rozsáhlé ontologie a sémantické lexikony, jako Wordnet nebo Unified Medical Language Systém (UMLS) slouží nejen jako bohaté informační zdroje, ale můžeme je také použít k vývoji a integraci dílčích ontologií.

Rychle rostoucí aplikací samostatně stojící je sémantický web. Komplexní služby sémantického webu se neobejdou bez podpory ontologiemi.

Pro znalost sémantického webu je nutné znát jazyky RDF, RDFS, OWL a SPARWL, včetně jejich konkrétních aplikací v již existujících webech. Sémantický web, aby čistě strojově sloučil a zpracoval velké množství informací z rozličných zdrojů, je zatím pořád ještě utopií.

Začátkem 90. let minulého století byl v článku (Schauss a Schmolka) představen jazyk ALC (attributive langure with complements), který lze považovat za základ deskripčních logik v současnosti aplikovaných na sémantickém webu. Základními prvky jazyka ALC jsou koncepty, které popisují množiny prvků dané domény, role, jež odpovídají binárním relacím mezi těmito prvky a individuály, kterými popisujeme prvky modelované domény.

Za zmínku stojí v této souvislosti prologovský program, který využívá předpokladu konečné domény oproti deskripcím logikám, které omezují expresivitu modelované znalosti při zachování otevřené (nekonečné) domény.

Kromě jazyka ALC nebo OWL DL je velká pozornost věnována i dalším deskripcím logikám, například jazyk DL Lite. Ten umožňuje převést konjunktivní dotazy na databázové dotazy, např. pomocí SQL). Vyhodnocování konjunktivních dotazů se tedy stane časově polynomiální vzhledem k velikosti dat.



Ontologické inženýrství se po roce 2000 deklarovalo jako samostatný obor, který zahrnuje velký počet principů, metod a technologických nástrojů. K tomu, aby sémantický web, ale i znalostní technologie obecně, mohly dostát svým možnostem a splňovaly i kvalitativní požadavky, byly věcné, přesné a lidsky srozumitelné, je široké povědomí o metodách a nástrojích ontologického inženýrství nezbytností.

Průmyslová výroba a její řízení se stávají stále více závislé na dodávaných softwarových řešeních založených na filozofii agentů nebo holonů. Takové systémy se opírají o autonomní subsystémy, které umožňují optimalizovat výkon řízeného celku a současně v případě potřeby adekvátně a rychle reagovat na nepředvídatelné nebo vzácně se vyskytující situace.
Využití sémantického webu a ontologií v oblasti průmyslové automatizace a průmyslové výroby významně přispělo k použití multiagentních systémů v průmyslu. Přináší posun technologií v širším měřítku.

Sémantické anotování a extrakce informací vzhledem k rostoucímu objemu textových informací na internetu, firemních intranetech má za úkol zefektivnit vyhledávání v dokumentech. Ovšem i tyto aplikace pro anotování a extrakci mohou být zneužity hackery za účelem získávání dat z webových sídel nebo pro podporu cenzury.

Automatické dokazování vět je obor na pomezí umělé inteligence a formální matematiky, který se zabývá vývojem a implementací algoritmů, ukazujících, že zadané matematické tvrzení (domněnka) je logickým důsledkem zadané množiny axiomů. Automatické dokazovače se dnes používají v řadě oborů. Jazykem (a formalismem) používaným pro formulaci problémů ATP je nejčastěji klasická predikátová logika (logika prvního řádu).

Modální logice je v současné době věnována značná pozornost. Nabízí prostředky pro formalizaci uvažování v multiagentních systémech. Možnosti temporální logiky, která nabízí specifikaci a verifikaci počítačových systémů a slouží k dokazování vlastností počítačových systémů, ukázal už koncem sedmdesátých let Amir Pnuelli.

Znalosti strojového učení lze využít k získání znalostí z PC.

Důležitou vlastností živých organismů je schopnost přizpůsobovat se měnícím se podmínkám (adaptovat se), eventuálně se učit na základě vlastních zkušeností a dopracovat se ke znalostem. Schopnost učit se bývá někdy dokonce považována za definici inteligence. Je proto přirozené, že vybavit touto vlastností i systémy technické je jedním z cílů umělé inteligence. Adaptabilita na nové podmínky je mnohdy jedinou možností, jak řešit reálné úlohy dobývání znalostí, kde data mají podobu datových proudů (data stress) - viz data z oblasti telekomunikací, počítačových sítí nebo internetu nebo tam, kde jsou data příliš rozsáhlá, nejsou všechna okamžitě k dispozici a jejich charakteristiky se průběžně mění. To je důvod, proč je adaptivitě věnována taková pozornost.

Metoda GUHA slouží k dobývání znalostí z databází. Je původní česká metoda explorační analýzy dat, jejíž princip spočívá v nabízení všech vztahů, které jsou platné v daných datech a relevantní k danému problému. Metoda je realizována pomocí řady programů nazývaných GUHA procedura. Existují i další metody: procedura ASSOC (pracuje s maticemi), procedura 4ft-Miner, systém LISp-Miner nebo SD4ft-Miner a další.

Takzvané (umělé) neuronové sítě představují velmi zjednodušené matematické modely nervových systémů živých organismů. Aby věrněji tyto modely odrážely soudobé neurofyziologické poznatky, se tyto modely stále zdokonalují za účelem pochopit a modelovat biologické a kognitivní funkce lidského mozku. Ale modely neuronových sítí se modifikují také z toho důvodu, aby je mohli inženýři využít pro řešení praktických úloh z umělé inteligence. Neuronové sítě se staly jedním ze samostatných oborů informatiky. Hlavní předností neuronových sítí je jejich schopnost učit se z dat. Neuronové sítě jako netradiční výpočetní prostředky inspirované přírodou byly úspěšně aplikovány v oblastech, kde je aplikace exaktních algoritmů problematická, například při rozpoznávání obrazců, predikci, rozhodování, řízení, analýze a transformaci signálů, detekci chyb, v expertních systémech apod. Moderní komerční programy pro analýzu a zpracování dat obvykle obsahují moduly pro práci s neuronovými sítěmi, které představují účinný nástroj v mnoha praktických činnostech strojového učení.

Obor rozpoznávání obrazů neboli prostě rozpoznávání může být s určitým zjednodušením charakterizován jako řešení problému klasifikace nebo reprezentace dat popisujících zkoumané objekty reálného světa pomocí příznaků. Redukce dimenzionality je prováděna buď formou extrakce, nebo selekce příznaků, která optimalizuje nějaké vhodné kritérium. Výběr příznaků je jedním z klíčových postupů předzpracování dat používaný při řešení nejrůznějších úloh ve statistickém rozpoznávání, strojovém učení, zpracování obrazové informace, klasifikaci dokumentů, dobývání znalostí z rozsáhlých databází apod.

Tato pasáž o umělé inteligenci mně jako technickému negramotovi připadá až příliš složitá. Snažila jsem se pojmout ji laicky, vyhnout se výpočtům, programování a složitým grafům, ale přiblížit ji vám, čtenářům, a rozšířit možnosti použití umělé inteligence v praxi.

Zdroj:
V. Mařík, O. Štěpánková, J. Lažanský a kol.: Umělá inteligence (6)
Zpracovala: Miriam