Začnu svoje úvahy za přispění výňatků z knihy Perly v kapse u vesty životem.
Každý ho žijeme a každý máme nějakou představu, jak ho prožít. Svoji roli sehrává věk. Prožít život bez ztráty kytičky nelze. Co ale lze, to je prožít život naplno. Chyby, omyly, kterých se dopouštíme, ve skutečnosti nejsou. Měly by nás obohatit, díky nim bychom měli být zkušenější, měly by nám ukázat cestu k cíli. Záleží na tom, jak se na své nezdary díváme. Existuje dogma, že člověk je nádoba hříšná, od přírody hříšný. S hříchem jsme se prý narodili. Dovolím si nesouhlasit, že tím, že Adam a Eva jedli jablko ze stromu poznání, jsem já vinna a nesu za tento jejich prohřešek plnou odpovědnost. Já jsem odpovědna za své vlastní hříchy a poklesky. Co ovlivňuje můj život je to, do jaké rodiny se narodím a jak vnímám sebe, rodinu a ostatní v tomto světě.
V životě nejsou žádné chyby. Všechno závisí na tom, jak věci bereš. Když příliš mnoho toužíš, chceš dosáhnout příliš vysoko a nemůžeš - pak přichází zklamání a nezdar. Ale když po ničem netoužíš a jsi dokonale šťasten, ať jsi kdekoli, pak je život každým okamžikem vítězstvím.
Podívej, lidé, kteří jedí maso, opilci, hazardní hráči … můžeš v nich najít tolik lásky a lidskosti, že je to až překvapující.
A naproti tomu, lidé, kteří jsou úzkostliví vegetariáni … Adolf Hitler byl úzkostlivý vegetarián. Nikdy nekouřil, nikdy nepil žádný alkohol, chodil brzy spát, vstával brzy ráno - byl svatý! Když se podíváš pouze na jeho životní styl a zvyky, byl to mnich. A zabil šest miliónů lidí. Bývalo by bylo lepší, kdyby byl opilec, nevegetarián, vášnivý kuřák - ale krásná lidská bytost.
Je zajímavé, že právě ctnostní, vážení a úspěšní lidé, mívají charakter odlišný od zbytku populace. Nejspíš proto, abychom je mohli obdivovat. Ale to je jen vnější pozlátko, co se třpytí, ve skrytu své duše bývávají nešťastni. Pravda, můžete namítnout lepší je být zdravý a bohatý než nemocný a chudý. Peníze vládnou světu, ale důležitější jsou vztahy. Člověk je bytost společenská a nežije izolovaně. Ti, co utíkají od společnosti, nejsou normální. Ale na druhé straně sami jsme přišli na svět, žijeme si každý svůj život a sami za sebe umíráme.
Být osobností je pokrytectví. Snažíme se stát něčím, čím nejsme. Buďme svoji. Tvé přirozené právo je být individualitou. Jsi jedinečný. Neexistuje druhý takový člověk, jako jsi ty. I když budeš z jednovaječných dvojčat a budete mít hodně podobné geny, budete stejným způsobem vychováváni, budete mít přece jen odlišné názory, odlišný pohled na svět, přestože k sobě budete lnout a budete k sobě přitahováni.
Děti jsou zrozeny z tebe, ale tobě nepatří. Patří budoucnosti, o které ty nic nevíš. Ty jsi západ slunce, tvé děti jsou východ slunce. Mezi vámi je propast celé noci. A přesto všichni rodiče dělají tutéž chybu, snaží se obrátit děti ke svému obrazu. Nedají jim možnost vyvíjet se přirozeně a korigovat je pouze v tom případě, že by si ublížily. A to nemluvím o rodičích, kteří vlastní neúspěchy chtějí kompenzovat na dětech. Co jim se nepodařilo v mládí, vyžadují po svých potomcích. Scestná výchova. Ale rodiče ví, co jejich děti potřebují, k čemu mají sklony, v čem je podporovat. Jen je potřeba brát v úvahu i jejich názor. Ale ví děti, co vlastně chtějí a jaká jim hrozí úskalí? Kolika dětem rodiče zametají cestičky? Takhle se k samostatnosti asi nepropracují. Někdy je potřeba je nechat padnout, ale stále mít nad nimi ochrannou ruku.
Život musí být hledání - ne touha, ale hledání; ne ambice stát se tím či oním, prezidentem země, ministerským předsedou, ale hledáním, abych zjistil: "Kdo jsem?"
Je velmi zvláštní, že lidé, kteří nevědí, kdo jsou, se snaží být někým. A přitom ani nevědí, kdo jsou právě teď! Nejsou seznámeni se svým bytím, ale zato mají cíl stát se.
Stávání se je nemoc duše.
Bytí - jsi ty.
Všechno, co znáš, je tento malý život a v tomto malém životě znáš pouze dvě věci - ubohost a utrpení života a způsoby a metody, jak zapomenout na tuto ubohost a utrpení. To nazýváš zábavou, pobavením - chození do kina, do cirkusu. To jsou tvé metody, jak zapomenout na svůj život. Tam, v jiném světě, se na dvě tři hodiny zabavíš.
Pro osvícenou osobu je vše, co se kolem ní děje, cirkus. Nemá žádnou potřebu si obstarávat vstupenku - její problém je, jak z cirkusu odejít! Nechce se do kina dostat, chce z něj odejít!
Celý život je utrpení a člověk se snaží zbavit se utrpení, hlásají některá náboženství. K tomu je třeba například osmidílná cesta. Symbol utrpení života je Ježíš Kristus na kříži. Proto křesťané nechápou, proč třeba Višna má loutnu, hraje a zpívá. Proč dává na odiv svoji radost? Měl by trpět.
Život je jedno velké tajemství. Ale jsme tu, abychom se na nějaký čas zapojili a něčím třeba jen samotným bytím přispěli k pokračování života. Prožili a užili si to. Není důvodu odcházet, někam prchat.
Mně spíše připadá, že ten, kdo chce odejít z tohoto světa, se nedokáže se svým životem poprat, je nevyléčitelně nemocný a trpí velkými bolestmi, nebo jedná zkratkovitě. Najdou se i prorokové, kteří hlásají konec světa, apokalyptické vize, nebo některá náboženství, která vás budou ubezpečovat, že na onom světě - na druhém břehu, se budete mít lépe. Tam vytvoříte Novou zemi, kde budete vládnout. Jak můžete vytvořit Novou neskonale šťastnou zemi na onom světě, když ji neumíte vytvořit zde na zemi? Nevěřte jim. Budujte si zde na zemi svůj svět, abyste v něm byli šťastni až do naplnění vašich dnů.
Zdroj:
Osho: Perly v kapse u vesty
Úprava a vlastní úvahy: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat