ALKOHOL

Každý pivo, víno zná,

kdo tvrdí, že ne, ten nepřizná,

že na dně sklenky pravda je skrytá,

ale ráno za hlavu se chytá.

Alkohol je metla lidstva,

podívej, co na nás chystá.

rozum bere, ba i cit,

zbývá se jen oběsit.

Tam u politých (pobl..ých) stolů,

uhýbám vlastním trampotám,

abych však shořela v alkoholu.

Nohy potácí, slova motá,

odvyknout mu, toť rachota.

Jen pij holka, ztratíš zábrany,

mezi věřícími i mezi pohany.

Jedna sklenka na stojku

a pomýšlíš hned na trojku.

Trpké i sladké, jaká slast,

nenech se vůní vína zmást.

Bujaré veselí s přáteli,

tohle nám alkohol nadělí.

Když láhev na stůl se postaví,

připijme si všichni na zdraví.

Radost i žal, mnoho bolu,

vyléčíš v kapce alkoholu nebo vitriolu.

Babiš a Řepka

Jak jsou krásné řepky lány,

žlutá barva na vše strany.

Babiš s řepkou (Řepkou) pikle kují,

po dotacích pokukují.

Řepka obhlíží celičkú krajinu

a nepomýšlí na jinú,

Babiš coby velký mág,

vzkvétá mu, na kterú jen sáh.

Půlka národa vyje,

Babiš, to je zmije.

Druhá půlka jásá,

Babiš, to je klasa.

UMĚLÁ INTELIGENCE III.

Ve firmě "Cyberlife" (kybernetický život) v Cambridge se podařilo vyvinout bytosti jménem "Norn", které přestože jsou velmi jednoduché, vykazují známky "inteligence". Původně byly Nornové postavičky počítačové hry "Creatures". Ve skutečnosti je Norn komplikovaný program, který "zapadá" do životního prostředí, které pro něj bylo vytvořeno. Tyto postavičky mají naprogramovány smysly jako lidé, to znamená, že ve svém prostředí vidí, slyší a cítí. Mají naprogramovány i základní pudy jako je strach a hlad. Jejich mozek je tvořen jednoduchou neuronovou sítí, která je rozdělena do tří mozkových laloků a která zpracovává všechny informace přicházející z okolí. Vzájemné propojení neuronů v tomto mozku pak zprostředkuje vlastní chování Norna na daný podnět. Předpokládalo se, že se Nornové budou chovat "inteligentně", ale k překvapení tvůrců Nornové (Ron a Eva) měli miminko, aniž by to bylo přímo programově zakomponováno. Tento okamžik se považuje za důležitý z hlediska zkoumání umělého života.

O Norny projevila zájem firmy NCR, která se stará o technické vybavení bank, zájem projevily i RAF (Roayal Air Force - královské letecké síly), které použily Norny jako piloty pro otestování stíhaček Eurofighter.

Samozřejmě, že by mohli být také zneužiti. Na světě bohužel existuje dost šílenců, kteří by pomocí nich mohli páchat teroristické útoky, špionáž, zničit specifikovaná zařízení apod.

Nornové byli vyrobeni uměle. Může ale vzniknout něco podobného samovolně a ve větším měřítku? Může se stát, že se jednoho dne probudíme a globální síť už nebude jen "hromada mrtvého železa", ale samostatný jedinec, který si uvědomil sám sebe a přemýšlí? Tato varianta není tak úplně vyloučena.

Jak by ale mohla taková metainteligence vzniknout? Buď úmyslně, nebo samovolně. Úmyslně znamená, že celoplanetární informační systém by fungoval jako inteligentní entita. Samovolně - to představuje veliký otazník. Podívejme se však do říše hmyzu. Mravenci sami o sobě mají k dispozici pouze 43 instrukcí chování. A přesto mraveniště funguje jako perfektně řízený celek, které jedná pružně a inteligentně reaguje i na nečekané a nepřirozené podněty. Dalo by se říci, že si mraveniště uvědomuje samo sebe? Možná ano, ale spíše ne. Odkud se tedy bere to "inteligentní" chování? K vysvětlení tohoto jevu by se dalo použít slovo samoorganizace.

V současné době se v biologii a jí příbuzných vědách stále častěji objevuje názor, že je to právě samoorganizace, které vděčíme za to, že na Zemi existuje život.

Prvním vědcem, který se snažil najít spojení mezi samoorganizace a biologickými strukturami včetně jejich funkcí, byl britský matematik Alan Turing. Tyto procesy jsou v biologii známy jako morfogeneze. Vznik a zánik nových spojů v mozku je zřejmě samoorganizačním procesem, jehož kvalita by se dala hodnotit jako míra uspořádanosti spojů v jednotlivých částech mozku z hlediska kvality zpracování informace.

Pokud takhle či podobně pracují objemné neuronové mozky, pak existuje možnost, že v budoucnu vznikne metainteligentní systém založený na bázi celoplanetárních komunikací, aniž by si toho kdokoliv všiml. Dalo by se namítnout, že každý počítač pracuje podle námi zvoleného programu, takže další vzniklá aktivita je nemožná a nepřehlédnutelná. To však není tak docela pravda. Nelze vyloučit vznik vyššího vědomí u uměle vytvořených systémů.

V případě metainteligence by to bylo ještě komplikovanější. Životní prostor takovéto umělé bytosti by byl shlukem nul a jedniček, binárního kódu. Jaké hodnoty by měla takováto inteligence a jaké vzorce chování? To si lze těžko představit. Ale s největší pravděpodobností bychom si s takovýmito bytostmi neporozuměli, což není vůbec povzbudivé.

Projevy samoorganizace se objevují například na burze, kde ji lze pozorovat ve formě vln. Tyto vlny objevil R. N. Elliot. V druhé polovině 20. Století bylo zjištěno, že Elliotovy vlny nejsou nic jiného než fraktály. Později se ukázalo, že úzce souvisí s chováním na první pohled chaotických systémů, kterým je například burza. Dobrá znalost teorie Elliotových vln umožňuje případnému uživateli s velkou pravděpodobností určit případné zlomy v cenovém vývoji, minimalizovat riziko obchodování na burze, predikovat.

V posledních letech se lze setkat s pojmem synergetika, což se v podstatě rovná samoorganizaci. Synergetika (řecky synergeia) znamená kooperativní činnost.

Pokud budeme mít velkou představu, můžeme snad říci (zatím to nebylo matematicky dokázáno), že inteligence, tj. myšlení a jednání je komplikovaný synergetický proces, protože je určitým způsobem samoorganizovaný. Není chaotický, ale cílený a tudíž jeho entropie s časem neroste, ale klesá či kvaziperiodicky osciluje. To je základní prvek samoorganizace neboli synergetiky.

Je skutečností, že se umělá inteligence přesouvá z úrovně počítačů na biologické pole. Za vynálezce biopočítačů lze považovat dr. Leonarda Adlemana (matematik, biolog, kryptoanalytik), který první přišel s nápadem využít DNA jako počítače. Konvenční počítače pracují v binární soustavě a používají čísla 1 a 0. DNA znázorňuje informace chemickými jednotkami. Kalkulace na PC se provádí obvykle pomocí programů. Kalkulace pomocí DNA znamenají syntézu konkrétních sekvencí, které pak na sebe působí. Například logický příkaz AND je u DNA reprezentován oddělením vláken DNA a OR jejich sloučením. Při těchto, ale i jiných operacích, má takovéto DNA-PC spotřebu energie asi miliardkrát úspornější než klasické PC a k uložení informace jim stačí jedna trilióntina místa v porovnání s PC. Nejvýznamnější charakteristikou DNA-PC je to, že je masivně paralelní. S miliardami molekul DNA je možné provést najednou více operací, než kolik by bylo možné provést se všemi PC na celém světě. Další nezanedbatelnou výhodou jsou i paměťové schopnosti DNA.

Tato technologie, kombinace DNA-PC je zatím na začátku, ale díky její efektivitě, výkonu a spotřebě se dá očekávat její prudký rozmach.

Bioroboti budou vytvořeni kompletně na biologické bázi nebo budou obsahovat i elektronické prvky. K tomuto stádiu se také dospěje postupným nahrazováním orgánů jejich implantáty u poraněného člověka nebo dnes již u klasického ušního implantátu. To však přináší etický problém příslušnosti k druhu. Když se budou nahrazovat jednotlivé orgány u člověka umělými, pak vyvstává otázka, kdy přestává být člověkem. Při výměně srdce, nebo více jiných orgánů, nebo mozku? Pak bude diskutabilní, zda je to stále ta daná osobnost nebo jen kyborg, který se v postupnou výměnou orgánů stal už jen robotem.

Spolu s biotechnologiemi bude mít člověk i možnost měnit svůj druh prakticky "přes noc". Teoreticky lze předpokládat, že člověk by mohl být přizpůsoben i jinému životnímu prostředí, např. moři nebo atmosféře s jiným obsahem kyslíku nebo s úplně jiným plynem.

Součástí biokybernetiky budou také nanosondy, což jsou velmi malé automaty viditelné jen pod silným mikroskopem. Nanomanipulátoři jsou zařízení, která přenášejí pohyb lidské ruky na úroveň nanostruktur (atomární úroveň) a zpětně obraz o struktuře a aktuální operaci na ní. Molekulární robotika spojuje fyziku s kybernetikou, chemií, biologií a dalšími obory, vyhledává nové materiály a zařízení na úrovni atomů pomocí přímé interakce mezi atomy. Je to revoluční technologie.

Snaha o napodobení lidské bytosti je stará jako lidstvo samo. Zatím to vypadá, že robotika se stane nedílnou součástí naší civilizace. Její použití lze očekávat všude: v domácnosti, v lékařství, ve firmách. Podmořští roboti mohou pomoci nejen při průzkumu mořských hlubin, ale také při obydlování mořského dna. Lidstvo se bude rozpínat nejen do moře, ale i do vesmíru. Roboti v tomto procesu sehrají velmi významnou roli. Důležitou roli mohou sehrát i v mikrosvětě, ve světě hmyzu. Mohou se podílet na likvidaci hmyzích škůdců nebo na likvidaci ekologických katastrof.

Zatím jsme hovořili pouze o možných aplikacích umělé inteligence v rámci reálného světa. Nicméně se ukazuje, že umělá inteligence se nevyhne ani softwarovému světu, tj. světu Internetu, operačních systémů i světu počítačových virů. S rostoucí mohutností PC a jejich vzájemného propojování algoritmy s umělou inteligencí budou v takovém prostředí nabývat stále na větším významu.

Umělá inteligence se uplatní i v celosvětové síti, kde se bude starat o optimální chod této sítě, bude umět rozdělit práci na více počítačů v rámci sítě apod. Kromě těchto a jiných úkolů budou chránit proti softwarové špionáži a počítačovým virům. Potenciální největší hrozbou budou tedy pravděpodobně počítačové viry, průniky do počítačů.

Důvody, které k napadání počítačů a jejich infiltraci vedou, jsou peníze, pomsta, nepřiměřená obrana, například před neoprávněným kopírováním, škodolibost, sport - lidé se tímto baví a soutěží mezi sebou. Inteligentní viry, které se budou chovat jako inteligentní bytosti žijící na vymezeném území, skrývají veliké nebezpečí. Budou to totiž programy, jejichž chování bude těžko předpověditelné. Čím více budou inteligentní a čím déle budou žít, tím méně ovladatelné budou a tím méně bude člověk vědět, co udělají v dalším okamžiku.

Jedna ze sociálních oblastí, na kterou bude mít umělá inteligence velký dopad, bude zaměstnanost. Umělá inteligence a vývoj v oblasti počítačů změnily postavení strojů z role bezduchých monotónně pracujících automatů do role, kdy mohou vykonávat velmi komplikovanou činnost, která až donedávna byla vyhrazena pouze lidem. Zda umělá inteligence vyvolá nezaměstnanost, je otázka. Existují dva pohledy na tuto problematiku. Jedna tvrdí, že umělá inteligence pořád není nic jiného než nový druh technologie, která zvýší produktivitu i výkonnost práce v mnoha oborech, např. v elektrotechnice, strojírenství, řízení, což také přinese i další pracovní příležitosti, které budou vyžadovat i vyšší vzdělání. Na druhou stranu zároveň ubere manuální, stereotypní práci v činnostech, kde se nevyžaduje kreativita. Lze uvést dnes již plně robotizované provozy v některých továrnách.

Dnešní stroje s umělou inteligencí mohou nahradit člověka v mnohem širším záběru. Nemá smysl se stavět proti jejich využití. Je třeba na ně pohlížet jako na přirozený evoluční proces.

Kromě dočasné nezaměstnanosti, přinese aplikace umělé inteligence zcela jistě také vzrůst ekonomiky státu. To proto, že stroje budou schopny pracovat mnohem rychleji, výkonněji a efektivněji než lidé.

I v oblasti vojenství jsou zaznamenány pokroky ve využití umělé inteligence. Nejvíce to lze vypozorovat v USA, ale podceňovat nelze ani současné Rusko. Za všechny lze uvést samonaváděcí střely s umělou inteligencí, průzkumníka - robotické letadélko. Tento průzkumník neprozkoumává jen nepřátelské území, ale snaží se najít úspěšnou strategii pro řízení celé bitvy. Tudíž to nejsou jen útočné aplikace, ale i oblast strategického rozhodování a plánování, ve kterých se umělá inteligence používá.

Pokud budou mít stroje vlastní vědomí, kde je potom záruka, že se nepostaví proti svému tvůrci? Proti nám, lidem?

Umělou inteligenci lze využít v lékařství, v provozech, ve zkoumání ve vesmíru i v podmořské hlubině. Současně ale může být zneužita k likvidaci světů. Zavádět umělou inteligenci ve vztahu k člověku bude stejným etickým problémem jako klonování živých bytostí. Pokud ale vytvoříme inteligentní druh, měli bychom se k němu chovat jako k rovnoprávné bytosti. Ještě jsme se plně nevyrovnali s otrokářským systémem, rasismem, xenofobií, antisemitismem, což teprve, když se bude jednat o nelidský druh? Všechny předsudky musí stranou, jinak by to mohlo skončit katastrofou.

Pokud jste se pročetli až sem, chtěla bych se vás zeptat, jaký na to máte názor? Já osobně smíšený, stejně jako tato publikace. Zcela určitě předpokládám, že by se dalo dosáhnout výrazných výsledků na poli ekonomiky, tj. zvýšení produktivity a výkonnosti. Využití na burzách by představovalo válku jednotlivých strojů vůči sobě, kteří by byli zahlceni informacemi, analytickými rozbory, rozhodováním a každý by se snažil získat výhodu jeden nad druhým. Pokud by všichni byli na stejné úrovni, pak by i burza jako taková postrádala smysl. Transplantace jednotlivých orgánů, resp. jejich nahrazování umělými, například elektrosoučástkami, jak již zde bylo zmíněno, přináší otázku, do jaké míry se lze na dotyčného dívat ještě jako na člověka nebo na umělého jedince? U umělých lidí bych se obávala mutace a také nepozorovaného převýšení nad člověka s případnými následnými nedozírnými důsledky. Samozřejmě by se roboti dali zneužít i k válečným účelům, což by opět vedlo k hluboké katastrofě.

Člověk jako nádoba líná, odjakživa vymýšlel stroje a různá udělátka, aby si ulehčil práci. Tím se odlišuje od zvířat, ptáků, plazů, ryb, hmyzu a ostatních, podle nás, níže postavených jedinců, kteří prý nejsou schopni myslet. Nemyslí, aspoň ne takovým způsobem, jakým myslíme my. Ale pokud k sobě uměle vytvoříme plnohodnotné bytosti, sice si ulehčíme práci, získáme čas pro sebe, ale pořád je zde riziko, že robot převýší svého tvůrce. Nebo i tomu se dá říkat evoluce? Zlikvidovat pomocí nás samých vlastní druh a nahradit ho jiným? V přírodě také víme o vyhynulých druzích, nebo o druzích, kteří jsou na pokraji vyhynutí - ale ne vlastní rukou.

Zdroj:

Ivan Zelinka: Umělá inteligence

Úprava: Mirijam

UMĚLÁ INTELIGENCE II.

Využití neuronových sítí je opravdu široké a nabývá čím dál tím více na významu. Lze je použít například na:

Ø Identifikaci radarových či sonarových signálů (ve vojenství)

Ø Predikci chování (předpověď vývoje burzy, řízení systémů na základě událostí, které teprve přijdou …)

Ø Klasifikaci, třídění (rozhodování bez přítomnosti člověka)

Ø Optimalizaci (hledání např. vhodné trajektorie robota - evoluční algoritmy jsou na tento úkol lepší)

Ø Filtraci (rekonstrukce poškozených) signálů.

Je jasné, že neuronové sítě jsou nejen velmi všestranný algoritmus, ale také to, že jsou jedním z velmi důležitých algoritmů v rámci umělé inteligence. A to jen díky své schopnosti učit se. Jejich použití při tvorbě inteligentních strojů lze očekávat ve formě klasifikátorů či spíše umělých mozků jako takových. Ty pak budou řídit stroje všech druhů v mnoha odvětvích lidské činnosti. Použití neuronových sítí a dalších algoritmů stále více nabývá na významu a lidé se s nimi budou setkávat v běžném životě velmi často, aniž by si to uvědomovali.

Myšlení lze napodobit i jinak. Fuzzy logika je dalším z mnoha algoritmů umělé inteligence. K vytvoření základů teorie fuzzy množin vedla elektrotechnika a regulačního technika L. Zadeho snaha umět vhodně popsat komplikované systémy, na jejichž popis klasická matematika nestačila a tento popis jednoduše využít v praxi. Einsteinův princip řečí fuzzy množin by zněl: "Čím blíže je příslušný problém reálnému světu, tím více fuzzy (neostré) se stává jeho řešení". Co tedy vlastně je fuzzy logika? Klasická logika, která pochází z dob antického Řecka, pracuje na principu dvou ostrých protipólů, kterými se vyjadřuje příslušnost do jedné ze dvou základních tříd: Pravda- Nepravda, Ano - Ne, Černá - Bílá, Špatný - Dobrý apod. Po dlouhá staletí byla považována za jediný druh logiky, i když někdy docházelo k prapodivným paradoxům, což bylo způsobováno mícháním jazyka a metajazyka.

V současné době je fuzzy logika většinově uznávána. Byly vyvinuty fuzzy procesory, které se používají v nových výrobcích pračkou počínaje a řízením složitých systémů jako spalovací motor konče. Fuzzy logika byla s úspěchem použita i ve vesmíru. Byl použit fuzzy regulátor pro řízení automatického ramene raketoplánu, jenž mělo zachytit a držet Hubbleův teleskop. V porovnání s klasickým regulátorem, měl použitý fuzzy regulátor podstatně lepší vlastnosti.

Princip fuzzy logiky spočívá v normalizování (převedení na vhodnou množinu, např. teplota, napětí atd.), vlastní provedení fuzzifikace (každé hodnotě množiny se přiřadí stupeň příslušnosti na základě příslušných termů). Poté se pomocí fuzzy-logických operací a pomocí defuzzifikace získá ostrá hodnota, která nám říká, jak moc daný prvek do dané množiny patří či ne. Stále více se uplatňuje podíl teorie řízení a umělé inteligence v běžném životě. Lze očekávat nárůst zájmu o toto odvětví.

"Binární" logika je okrajovým případem fuzzy logiky. Podle binární logiky může být daná věc řazena jen do dvou tříd (0 a 1). Oproti tomu u fuzzy logiky se dají zařazovat různé objekty do různých tříd v závislosti na tzv. stupni příslušnosti. Z toho vyplývá, že fuzzy logika má mnohem širší a přesnější použití.

Fuzzy logika dokáže zpracovávat nejen klasické matematické operace, ale dokáže také napodobovat lidské uvažování a rozhodování i v takových oblastech jako je lingvistika, psychologie, sociologie a další. Fuzzy logika se používá i v logickém myšlení. Za tímto účelem se vytvářejí pravidla If-Then (Jestliže-Pak), v nichž je v lingvistické formě "zakódována" příčina a jí příslušející následek. Fuzzy logiku lze použít všude tam, kde je zapotřebí inteligentní činnosti obecně.

Darwinova evoluční teorie se nemalou měrou podílí na vývoji a aplikacích umělé inteligence. Evoluční algoritmy podstatně zkracují dobu k řešení. Jedná se o výpočty s tzv. polynomiálním či exponenciálním růstem. Zásadní otázkou evolučních algoritmů je, proč vlastně evoluce probíhá a co způsobuje její vznik. Na úrovni elementární fyziky, respektive na úrovni interakcí lze najít hledanou proměnnou. Fyzika zná čtyři druhy interakcí, a sice gravitační, silnou, slabou a elektromagnetickou. Jednou z hybných sil evoluce je vzájemná interakce a její postupný vývoj.

Evoluce je proces plný náhodných rušení a skoků ve vývoji, které souvisí s tzv. teorií katastrof. Vlastní teorie katastrof pracuje s modely reálného světa a hledá katastrofickou množinu, která pak říká, za jakých podmínek a kdy dojde v daném systému ke katastrofě. V případě evoluce se katastrofou může rozumět například zmutování příslušného genu.

První genetický algoritmus byl navržen podle základních principů evoluce na úrovni DNA, odtud jeho název genetický algoritmus. Evoluční algoritmy, stejně jako umělé neuronové sítě, mají svůj původ v biologickém světě. DNA má v sobě zakódován komplexní popis daného jedince. Genotyp a okolní prostředí vytváří fenotyp, který je vlastně sloučeninou genotypu a okolního prostředí. V přírodě hraje DNA důležitou roli.

Vlastní činnost evolučních algoritmů napodobuje evoluční proces v přírodě. Během generací jsou vytvářeni noví potomci, kteří jsou použiti jako rodiče v další generaci. Vlastní cyklus či schéma evolučního algoritmu je následující:

1. Navržení struktury jedince.

2. Vygenerování první populace

3. Zjištění kvality jedinců z populace

4. Volba rodičů v závislosti na bodu 3

5. Tvorba nových potomků

6. Porovnání nových potomků se starými a zamítnutí nevhodných

7. Zpět na bod 3.

Vygenerují se ideální kvalitní jedinci, kteří jsou vhodní pro dané životní prostředí a eliminují se problémy.

Při současném trendu vývoje umělé inteligence lze očekávat, že první umělá bytost, ať reálná či v uměle vytvořeném prostředí, bude schopna alespoň jednoduché komunikace s člověkem, vznikne s velkou pravděpodobností už za našeho života.

Genetické programování může být využito v rámci umělé inteligence velmi rozmanitým způsobem. Nejenže může řešit problémy, ale může také hledat nová řešení. Pokud bude stroj vhodně vybaven množinou základních logických funkcí, pravidel a kalkulů, pak by stroj za pomoci genetického programování mohl být schopen logicky myslet.

Umělá inteligence by měla napodobovat inteligentní chování, ať už se jedná o predikci, klasifikaci, či jiné činnosti. Patří k nim i logické myšlení. Obecně lze říci, že logické myšlení je proces, v němž se obvykle vychází z axiomů (základních nevyvratitelných faktů), které pracují logickými operacemi a měly by vést k nějakému logickému závěru. Dochází k potvrzení či zamítnutí výchozích faktů, tzv. matematické důkazy. Jestliže zanedbáme emoce, můžeme konstatovat, že poměrně velkou část lidského myšlení tvoří logické uvažování.

V období Aristotela, to je do doby před 2000 roky, byly formulovány tři hlavní logické zákony:

v Zákon identity

v Zákon protikladu

v Zákon o vyloučení třetího (každé tvrzení je buď pravdivé nebo nepravdivé).

S dalšími objevy logiky ale dospíváme k názoru, že pravděpodobně nelze zkonstruovat bezchybný stroj ani sestavit a uvést do chodu stroj inteligentnější než jeho tvůrce.

Až doposud probrané algoritmy umělé inteligence jsou schopny řešit mnoho úkolů, nicméně nejsou schopny pracovat samostatně. Ale z výzkumů lze dojít k závěru, že evoluční nastavení má lepší výsledky než nastavení pomocí člověka odborníka.

S rostoucí potřebou umělé inteligence, poroste i její uplatňování v běžném životě. Roboti budou mnohdy vykonávat lidskou činnost. Ke své činnosti by měli vidět, slyšet a mluvit.

Počítačové vidění se dá rozdělit do následujících kroků: (1) získání digitálního obrazu; (2) úprava; (3) rozložení na objekty; (4) jejich popis; (5) klasifikace jednotlivých objektů. Jako slibné se jeví použití fraktální geometrie na popis a následnou klasifikaci. Umělá inteligence by měla porozumět obrazu, analyzovat ho, logicky vyhodnotit a provést očekávanou činnost.

Jednou z dalších vlastností, kterou budou muset mít aplikace umělé inteligence, je rozeznávání řeči vzhledem k tomu, že tímto způsobem se dorozumívají lidé - jejich tvůrci. Lidé komunikují pomocí zvuku, což je akustické vlnění. Stručně pojednám o problematice rozeznávání akustického signálu. Důležité jsou pojmy: (●) zvukové vlny, jejichž podstatou je šíření elastických kmitů částic hmotného prostředí; (●) hluk, šum - jsou nahodilé, neperiodické zvuky; (●) tón - periodický zvuk; (●) tóny čisté - pouze sinusové, bez obsahu vyšších harmonických tónů; (●) tóny složené - i s jinými zvuky; (●) vibrace - pravidelné kolísání kmitočtu; (●) skok - rychlejší kolísání kmitočtu; (●) tremol - větší tónový interval se změnami intenzity; (●) fyziologická akustika: z fyzikální stránky je zvuk charakterizován parametry jako intenzitou, kmitočtem a obsahem harmonických tónů. Těmto základním objektivním veličinám odpovídají veličiny fyziologické - subjektivní. Intenzitě odpovídá hlasitost, kmitočtu výška tónu a spektrální skladbě barva tónu. Kmitočtová charakteristika vnitřního ucha má maximum kolem 800 - 1000 Hz; (●) výška zvuku je fyziologický pojem, založený na subjektivním vjemu zvuku; (●) barva zvuku umožňuje odlišit různé složené zvuky. Barva zvuku určuje počet harmonických složek obsažených ve spektru zvuku a zároveň poměr jejich intenzit k intenzitě základního zvuku (neharmonické i harmonické složky). Sluchový orgán nedovede rozlišovat jednotlivé harmonické složky, ale jen jejich jednotlivé skupiny nazývané formanty. Právě ty jsou charakteristické pro jednotlivé hudební nástroje i pro lidský hlas. Jsou závislé nejen na zdroji zvuku, ale hlavně na rezonátorech, kterými procházejí a kde se s konečnou platností upravují; (●) zvukový signál, kterým rozumíme tlakové změny vzduchového prostředí.

Zvuk je přenášen vlněním, které zachytí lidské ucho. Pomocí tohoto vlnění se pak komunikuje. Jedním z typů zvukových signálů je řeč. Záznam akustického signálu je dnes již poměrně dobře vyřešen. V podstatě jde o jeho převod na elektrické kmity, které se pak zaznamenají na příslušný magnetický nosič typu disketa, pásek nebo optický nosič typu CD atd.

Řeč inteligentního člověka je pak charakterizována jistou akustickou strukturou, lingvistickou strukturou (gramatikou a skladbou) a subjektivním vlivem osobnosti řečníka (intonace, rytmus, barva a hloubka hlasu …). Z toho vychází, že vlastní rozeznávání a hlavně strojové pochopení lidské řeči je nesmírně komplikovaný problém. Snad ještě komplikovanější než počítačové vidění.

Za nejmenší jednotku řeči, která může rozlišovat jednotlivá slova, lze považovat foném. Fonologické výzkumy prokázaly, že v existujících světových jazycích je aktivně využíváno jen asi dvanáct univerzálních diferenciálních příznaků. Tato skutečnost se dá objasnit fyziologickými zvláštnostmi hlasového ústrojí člověka. Pro zajímavost uvádím, že počet fonémů se v existujících světových jazycích pohybuje od 12 do 60. V českém jazyce je 36, v anglickém 42, v ruském 40 atd. Fonémy se spojují do celků, v nichž další základní stavební jednotku představuje slabika. Slovo je určitou kombinací slabik, přičemž jejich počet tvoří vždy celé číslo. Pro představu slovanské jazyky používají přibližně 2 500 - 3 500 slabik a 45 000 - 50 000 slov.

I přes pokroky, kterých bylo dosaženo v této oblasti, nadále existují problémy s rozpoznáváním lidské řeči. Existují i zde algoritmy, které slouží k rozpoznávání, ale nechci zacházet do podrobností.

Proces, při němž se vytváří zvuk, lidský hlas, je mnohem jednodušší než jeho rozpoznání. V zásadě existují dva způsoby generování lidské řeči. První spočívá v tom, že se vytvoří zvuková databáze předem namluvených slov, která se aktivují a přehrávají v závislosti na tom, jak jsou obsaženy v textu, jenž má být přečten. Tento způsob je dnes dost používaný zejména u různých slovníků a překladačů.

Druhý způsob spočívá opět ve vytvoření databáze, která obsahuje matematické charakteristiky slov. Ty pak při čtení využívá ke generování slov ve vhodném zvukovém generátoru, čímž je myšleno software, hardware nebo jejich kombinace, které slouží k rekonstrukci zvuku podle daných charakteristik. Tento způsob není tak náročný na objem dat.

Na to, aby počítač rozuměl lidské řeči, nestačí jen připojit zvukovou kartu s vhodným softwarem. Počítače ovládané hlasem se budou spíše podobat inteligentnímu tvoru než klasickému PC (počítači).

Zatím jsme se zabývali umělou inteligencí, využitelnou hlavně v robotice, tedy ve strojích. Ale již delší dobu jsou prováděny pokusy se stvořením tzv. umělého života "in silico" neboli v počítači. Celkem se vývoj umělého života aplikuje ve třech směrech: v hardware, software a wetware.

Simulování umělého života je sice v plenkách, nicméně dosavadní výsledky potvrzují, že tento směr je velmi slibný. Například v počítačovém systému Tierra si některé druhy evolučně vyvinuly velmi avantgardní metody pro řešení složitých problémů. Také docházelo k jejich zdokonalování jak ve smyslu struktury, tak ve smyslu kvality reakcí. Předpokládá se, že pokud takový systém bude spuštěn na mnohem větším PC nebo systému PC a nechá se běžet dostatečně dlouho, s velkou pravděpodobností dojde k samovolnému vzniku relativně inteligentních organizmů.

Většina inteligentních systémů je vyvíjena tak, aby nám mohla pomáhat s úkoly v našem reálném světě. Automatické sondy s prvky umělé inteligence začínají prozkoumávat planety, inteligentní roboti začínají zkoumat nebezpečné objekty jako je sopka nebo nálož nějakého maniaka, polointeligentní automatické provozy vyrábí různé polotovary bez zásahu člověka. Současně s tímto reálným světem existuje ale i svět počítačů, bez něhož by si život již většina z nás nedovedla představit. Mohl by v takovém prostředí vzniknout inteligentní život? Sám od sebe možná ano, možná ne, ale úmyslně zcela jistě ano.

POSLEDNÍ SLOVO - vztah s rodiči

Viděla jsem na tématu týdne článek od Marionette o vztahu s rodiči. Článek mne velmi zaujal. Původně jsem si myslela, že už jsem se v tématu týdne vyjadřovala depresivní skutečnou událostí, kterou jsem si upravila k svému naturelu, a tak by to mohlo stačit. Nicméně jsem se nakonec rozhodla, že napíši něco málo o vztahu s rodiči.

Nikdo z nás se na svět neprosil, ani se na tom nepodílel. Zda jsme chtěné nebo nechtěné děti, za to nemůžeme. Já jsem sice chtěné dítě, ale měla jsem být kluk. Co by táta za to dal, kdyby měl zdravého syna.

Já se občas vyjadřuji, že jsem přežila své vlastní dětství. To je přece pozitivní. Mimo jiné jsem si vypěstovala schopnost ovládat se, dívat se někomu hluboko do očí a nehnout ani brvou, neplakat, protože to by mohlo vydráždit mého tátu k nepříčetnosti, snášet bolest, rány, ponižování, urážky bez sebemenšího náznaku, že se mne to nějak dotýká. Přičítám si k dobru, že jsem od školních let sama neutíkala a vždy jsme se s mamkou zachraňovaly společně. Měla jsem možnost skákat z okna a nezlomit si nohu, nocovat na stromě, abych při pádu poznala strach a zjistila, že je přece jenom lepší vrátit se pokorně po půlnoci domů. Jsem vděčna, že jsem měla sousedku, u které tvrdím, že jsem 2 roky bydlela, protože jsem nemohla zůstat doma sama s tátou. Sousedka, Němka, mne naučila perfektně německy a já jsem jí na oplátku psala dopisy v českém jazyce, protože neuměla psát bez chyb, i když česky mluvila jako rodilý mluvčí. Jsem ráda, že mamka měla kamarádku s dcerou, které nám poskytly v noci azyl, abychom se netoulaly až do rána na ulici. Zkrátka můj charakter se tříbil na základě těchto zkušeností a jsem, jaká jsem. Složitá osobnost, ale to nezabránilo mému muži, aby si mne našel a založili jsme rodinu. Byla jsem přesvědčena, že jsem schopna s ním žít až do konce našeho života. A to se také stalo.

Tak jako Marionette jsem se zařekla, že můj nastávající nesmí pít, nesmí být agresivní a měl by mně být věrný. Co nesnáším, je násilí na dětech, hádky, vulgarismy. Tak jako se plní bobřík mlčení, tak jsem i já, co jsem byla doma, nevypustila jediné sprosté slovo.

Muži jsou silnější, proto je volíme za své ochránce. Dnes už vím, že i muži mají své dny, že dovedou plakat, že trpí, jsou schopni vyjadřovat emoce, jsou citliví.

Připadá mi, že v dnešní době se lidé mnohdy rozchází i poměrně z malicherných důvodů. Pro mne je důvodem k rozvodu alkohol, domácí násilí a zásadní neshody v intimním životě. Ale manželé, partneři se neumějí opřít jeden o druhého, řeší maličkosti a hlavně neumí dělat kompromisy, nejsou tolerantní a nekomunikují spolu. Někdy to vypadá, že nežijí spolu, ale vedle sebe. Nebo se žena obětuje a čeká až děti vyletí z hnízda a pak si s manželem nemá co říci. Je frustrovaná a dochází k rozchodu. Přísná, autoritativní výchova - za éry našich rodičů to byla Makarenkova výchova - škoda rány, která padne vedle, dokáže také zalomcovat manželstvím, ale i vztahem dětí k rodičům.

Není to dobou. Je to jedincem. Můj táta byl alkoholik. Jedna známá mi řekla, že moje mamka s ním měla očistec na zemi. Plně s ní souhlasím. Když ji se strýcem bili, škrtili, mlátili, vypadalo to, že vypustí duši. "Uteč!" volala na mne. Stála jsem a vyčkávala. Nevím, jakým zázrakem se nám podařilo uprchnout.

Ležíme, spíme, vrací se pozdě z hospody, vynucuje si večeři. Pětilitrová plechovka přistála mamce na hlavě a roztrhla jí obočí. Sousedka přivolala lékaře. A zase útěk.

Po probděné noci se ráno nenápadně vrátím domů, vezmu pouze tašku s učením, úkoly píšu na chodníku. Dostala jsem pětku, protože úkoly se píší doma. Učitelka chtěla vysvětlení, ale já jsem statečně mlčela. Co jí mám povídat. Držím stavovskou čest. O dva dny později mi dala knihu a omluvila se mi. Dodneška ji mám. Bubáci a hastrmani.

Jednou odpoledne se vrátil domů, lehl s holínkami do postele. Pomáhala jsem ho vyzouvat. Stáhla jsem ho z postele. Přišla jsem do kuchyně a hlásím: "Zhasni a jdeme pryč. Já jsem ho asi zabila." Mamka se šla podívat. Zjistila, že z opilosti upadl do bezvědomí, ale žije.

Na ulici řídil dopravu, jak říkával, ležel večer na silnici, auta nemohla jezdit. Pomohla jsem ho dotáhnout domů.

A to popisuji jenom ty lepší zážitky, kterým jsme se s odstupem času s mamkou trpně smály. Nikdy jsem ho neoslovila jménem. Pro mne jako by neexistoval. Až po letech jsem vůbec byla schopna se o něm bavit a říkat, že to byl můj otec, táta.

Když po mozkové mrtvici ležel v nemocnici, mamka za ním chodila každý den. Lidi už nepoznával. Na návštěvě mne ale poznal. Vím, že chtěl ode mne odpuštění. Umřel. Říkala jsem si, teď už nebude nikomu ubližovat. Ale byl to přece jenom člověk. A jako takového mi ho bylo líto. Odešel usmířen. Poslední slovo měla smrt. Pro mne uzavřená kapitola vztahu otec a dítě.

Na druhou stranu je s velkou pravděpodobností málo jedinců, kteří mají tak nevšední zážitky. Jsem za ně vděčna, ale opakovat bych je za nic na světě nechtěla. Pomohly mi najít cestu životem, ujasnit si priority, poučit se z chyb druhých. K mamce do konce mých dnů budu chovat obdiv za její statečnost, lásku, rady do života a vše, co mi dala.

UMĚLÁ INTELIGENCE I.

Co to vlastně je umělá inteligence? Definice se různí. Jsou to mimozemšťané, ufoni, roboti, umělí lidé, lidmi zkonstruované stroje, počítačem řízené stroje? Bude nám ku prospěchu? Bude nám sloužit nebo naopak představuje pro nás hrozbu?

Tyto a podobné otázky vytanou na mysli každého člověka, který se nad umělou inteligencí zamyslí. Jisté je, že umělé bytosti jsou nám představovány v sci-fi filmech, o umělých bytostech nám podávají zprávy nejstarší pověsti z antického Řecka. Héfaistos, chromý kovář antických bohů, syn Dia a Héry údajně sestavil automatické měchy ovládané myšlenkou a automatické jezdící trojnožky. Rovněž vytvořil dvě mechanické pomocnice - ženy, které měly Héfaista podepírat při chůzi. Prý vytvořil i měděného obra Talóa, který sloužil k hlídání krétského království. Tento umělý stroj dokázal třikrát za den obejít hranice a nepřátelské lodě odháněl házením těžkých balvanů.

U nás je známý pražský Golem, který byl vyroben z hlíny pražským židovským rabínem Jehudou Löwem ben Becalélem. Byl oživován šémem - klíčem proto, aby chránil pražské židovské gheto proti tehdejším křesťanům. Golem vystupuje i v pohádce Císařův pekař - Pekařův císař.

Ve středověkém Vatikánu prý se vyskytovala mechanická hlava, která patřila papeži Sylvestru II. Tento muž, známý pod jménem Gerbert z Arillacu, si ji dovezl z Indie. Umělá hlava dokázala vést konverzaci a odpovídat na různé dotazy. Jiná mechanická hlava patřila Albertu Velikému a údajně ji rozbil holí svatý Tomáš Akvinský, protože se jednalo o dílo ďáblovo.

S příchodem průmyslové revoluce se sestrojení robotů, umělých bytostí, stalo mnohem realističtější. První stroje schopné provádět trochu složitější matematické operace lze vypozorovat už v r. 1652, kdy mladý 25letý Blaise Pascal sestrojil primitivní sčítací stroj. V 18. století vznikaly první loutky, které napodobovaly živé bytosti tzv. "androidy". První skutečný robot, který hrál na flétnu a pohyboval přitom rty, sestrojil Jaques de Vaucanson. Největším zázrakem, pocházejícím z 18. Století je "Kulibinovo vejce", které je umístěno v Ermitáži (Petrohradu). Je stříbrné, velikosti husího vejce, sestrojené na bázi ozubených koleček a pružin a po natažení spustí několikaminutové divadelní představení, které lze pozorovat jen lupou, včetně hudby.

Ve 20. století se k umělým lidem, robotům, začalo přistupovat mnohem sofistikovaněji a vědečtějším způsobem. Byla snaha zkonstruovat mechanické tovární roboty, počítače hrající šachy (IBM, Deep Blue) nebo také vypěstovat lidské embryo mimo dělohu či kontroverzní rozhodnutí naklonovat ovci Dolly.

Výjimku z nálezů a chronologické řady existence mechanických strojů tvoří "strojek z Antikythéry". Jeho poslední použití je datováno do období asi 100 let př. n. l. tento důmyslný přístroj byl asi pomůckou známého astronoma Gremia žijícího v té době na ostrově Rhodos. Zarážející jsou však dvě věci.

Ta první je vlastní mechanické provedení - jemnost a preciznost ozubených soukolí a koleček. Tou druhou věcí je, jakými znalostmi tvůrce disponoval. Vyrobit strojek je jedna věc, ale mít vědomosti o technologii jeho výroby a současně znalosti o astronomii, mechanice a algebře nutné k jeho výrobě, je druhá věc.

Co vlastně znamená, že stroj je inteligentní? O tom se vedou neustálé spory. V zásadě lze říci, že daný stroj je inteligentní, jestliže dokáže bez zásahu člověka rozumně a logicky řešit různé situace tak, jak by je řešil člověk. Jsme sice schopni zkonstruovat stroje, které mohou zastoupit člověka v mnoha jeho činnostech, ne však univerzálně.

Hezky se k problematice umělé inteligence vyjádřil Alan Turning, kterého lze pokládat za jednoho z otců dnešních moderních počítačů.

… jestliže je nějaký stroj schopen dávat přesné odpovědi na jakékoliv otázky, pak není inteligentní …

… jestliže je Bůh vševědoucí - zná přesné odpovědi na vše, pak je stroj a pokud je nezná, pak není Bohem … A. Turning

Dnes teoreticky existuje možnost vyvinout umělou inteligenci na biologické bázi. Umělá inteligence zatím je založena na principu výpočetní techniky. Jediné reálné výsledky napodobení inteligentního chování existují pouze na bázi algoritmů standardních výpočetních technologií.

Podle Johna McCarthy umělá inteligence zahrnuje: (a) hraní her; (b) expertní systémy (lékařské diagnózy, strategické rozhodování na bojišti, burze apod.); (c) zpracování hlasu (včetně porozumění smyslu zprávy a správné reakce na ni); (d) neuronové sítě (tj. speciální matematické algoritmy, které dokáží velmi dobře simulovat činnost biologických neuronových sítí a tím napodobovat inteligenci); (e) robotiku.

Další definice umělé inteligence:

§ Umělá inteligence je odvětví počítačové vědy, které se zabývá za pomoci strojů řešení různých problémů, tak jak by jej řešil člověk

§ Umělá inteligence je schopnost stroje vykonávat činnost, kterou byl doposud schopen vykonávat jen člověk. Jde o rozhodování, optimalizaci, heuristické řešení problémů, rozeznávání řeči, počítačové vidění a robotiku

§ Umělá inteligence je široký pojem zahrnující komplexní schopnosti, jako je:

· Schopnost pracovat s abstraktními symboly, koncepty a vztahy

· Učení se z vlastních zkušeností a z toho plynoucí adaptabilita

· Schopnost adaptovat se na nové podmínky tak, aby daný problém byl co nejlépe vyřešen

§ Umělá inteligence je odvětví počítačové vědy, které je zaměřeno na simulování inteligentního chování.

Pravidla pro používání umělé inteligence, inteligentních robotů, strojů a androidů zveřejnil spisovatel sci-fi žánru Isaac Asimov:

1. Zákon první - robot nesmí ublížit člověku, ani svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.

2. Zákon druhý - robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy by uposlechnutí rozkazu bylo v rozporu s Prvním zákonem.

3. Zákon třetí - robot musí chránit vlastní existenci, pokud tato ochrana není v rozporu s Prvním a Druhým zákonem.

4. Zákon nultý - robot nesmí ublížit lidstvu, ani svou nečinností dopustit, aby lidstvu bylo ublíženo.

První tři zákony by měly zajistit, že se inteligentní stroj nepostaví proti člověku. Aby umělá inteligence mohla být aplikována na adaptivní a učící se stroje, které se učí z vlastních chyb, provádějí kvalifikovaná řešení, přidal se Zákon nultý, který ale by inteligentním strojům dal do rukou možnost obcházet první tři zákony. Upravení těchto zákonů, aby stroj nemohl projevovat pouze vlastní vůli,by mohlo být specifikováno zákonem ochrany:

o Zákon ochrany - tento soubor zákonů nesmí být nikdy měněn, nikým a za žádných okolností. Pokud ano, zapoj okamžitou autodestrukci.

Což vypadá přijatelně, ale pokud by někdo vybavil robota modifikovanou sadou zákonů zaměřených na destrukci a doplnil by ho tímto ochranným zákonem, pak by vznikl ideální zabiják neschopný převýchovy. A určitě by se našly i další logické mezery, které by umožňovaly modifikaci samotným robotům. A umělá inteligence by představovala hrozbu pro lidstvo.

V dnešní době díky vědeckým disciplínám víme o mozku poměrně dost hlavně na fyziologické úrovni. Velké nedostatek informací je na úrovni psychologické či spíše informativní, tzn., ví se, jak fungují mozkové buňky, které tvoří stavební kameny mozku, což znamená, že víme přibližně které části mozku řídi pohyb, řeč, smyslové vjemy atd., ale nevíme téměř nic o vyšších činnostech jako je vlastní inteligence a uvědomění si sebe sama.

K vyšetřování a studiu mozku se dnes používají počítačová rentgenová tomografie, pozitronová emisní tomografie a nukleární magnetická rezonance. Žádná z těchto metod však není schopna podchytit mozkovou aktivitu a stále nevíme, co způsobuje jev zvaný inteligence. Kdysi Aristoteles prohlásil, že "celek je více nežli pouhý souhrn jeho částí". První trochu solidnější informace se objevily v 19. století, které poukázaly na to, že inteligence je soubor komplexních procesů zahrnujících jak racionální tak emotivní jednání. Fakt, že se mozek skládá ze vzájemně kooperujících a prolínajících se center byl již nesčetněkrát potvrzen pomocí moderních přístrojů.

To ale nebrání vysvětlit si, jak pracuje mozek na úrovni neuronů a biologických neuronových sítí. Základ jakéhokoliv mozku na této planetě jsou neurony. Všechny neurony mají vstup (dendrit), jádro (soma) a výstup (axon). Celkem je asi 25 miliard neuronů, které tvoří velmi komplikované struktury. Kromě neuronů jsou v mozku ještě další druhy buněk, které s neurony buď úzce spolupracují (buňky gliové, tanacyty) nebo se starají o jiné úkoly. To, že neurony vytvářejí mohutné sítě, ve kterých se informace (naše myšlení) šíří ve formě elektrochemických vzruchů, dává mozku jako takovému masivní paralelní výpočetní schopnost. Což samo o sobě ještě neznamená inteligenci.

Vlastní sítě fungují jako jakési "transformátory" vzruchů, a to tím způsobem, že se daný elektrochemický vzruch přenáší přes vstupy do vlastních neuronů, kde je transformován na jejich výstup a pokračuje do dalších vstupů jiných neuronů. Co se děje uvnitř neuronů není dodnes uspokojivě vysvětleno. Stejně tak není známo, kde je výstup dané biologické subsítě. Existují jen jednoduché matematické modely toho, co se děje uvnitř neuronů. Základním faktem, který je dnes již potvrzený, je to, že během jejich činnosti dochází k vytváření nových spojů a zanikání spojů již existujících. Tento proces se objevuje během celého života a má na svědomí to, že mozek má schopnost se učit a pamatovat si. Informace v mozku asi nejsou uloženy někde v "boxu" s nápisem paměť, ale jsou nejspíš uloženy v existujících spojích mezi neurony.

Biologicky se dá mozek rozdělit na mozkovou hmotu šedou a bílou. Bílá hmota jsou v podstatě spoje mezi neurony. Šedá hmota, zvláště cortex - šedá kůra mozková je tvořena vlastními těly neuronů a dělí se na tzv. paleocortex, archicortex a neocortex. Právě v neocortexu, nejmladší z evolučního vývoje, sídlí senzorické, projekční a asociační činnosti, které se značnou měrou podílejí na vyšší činnosti mozku - inteligenci.

Aktivity jedince na různé podněty a situace jsou produktem vyšších mozkových funkcí, například funkce učení, spánku, paměti atd. Jde o komplikované procesy a v podstatě bychom je mohli rozdělit na dva základní druhy: funkce racionální a emotivní.

Funkce spánku je velmi důležitá pro činnost mozku. Většina lidí spí mezi 7 - 8 hodinami denně. Spánek je jakési bezvědomí, ale i v něm probíhají určité komplikované činnosti. V podstatě spí jen naše "já - ego", zbytek mozku pracuje ve dvou režimech. nonREM (synchronní) spánek a REM (paradoxní) spánek. REM "Rapid Eye Movement" znamená "rychlý pohyb očí". Co se děje během spánku, je záhadou.

Existuje zvláštní paradox. Ať máme mozky sebelepší, neznamená to automaticky, že po narození budeme homo sapiens, člověk rozumný ve filozofickém slova smyslu. Jsou známy případy, kdy člověka jako novorozeně unese nebo se ho ujme smečka jiných zvířat, nikdy z něj už nebude normální člověk.

Další velmi významnou funkcí mozku je schopnost učit se. Tato schopnost je dána synapsemi - neuronovými spojeními, které předávají a přetváří informace. Pokud by všechny synapse pracovaly se stejnou intenzitou, mozek by pracoval podobně jako počítač. Jisté ale je, že síla synapse se může měnit. Podstata ale všech těchto teorií je výpočetního charakteru, s určitým prvkem pravděpodobnosti. Existuje-li takové výpočetně-pravděpodobnostní pravidlo, podle kterého se mění síla synapsí, můžeme simulovat činnost neuronů a synapsí na počítači, protože i pravděpodobnostní prvky počítač dokáže simulovat a mechanismus vypočítat.

Snaha o napodobení lidského myšlení vedla v tomto století ke vzniku modelu biologických neuronů, které se nachází v každém mozku, a následně neuronových sítí.

V mnoha případech je použití neuronové sítě efektivnější než použití klasického počítače.

Důležité rozdíly mezi klasickým PC a neuronovou sítí:

Neuronová síť	Počítač
Je učena nastavováním vah, prahů a struktury	Je programován instrukcemi (if, then, go to, …)
Paměťové a výkonné prvky tvoří homogenní celek	Proces a paměť pro něj jsou separovány
Paralelismus	Sekvenčnost
Tolerují odchylky od originálních informací	Netolerují odchylky
Samoorganizace během učení	Neměnnost programu

Prospěte se k lepší DNA

Lékařská věda dodnes nemá zcela jasno, proč člověk vlastně potřebuje spánek. Jedna z hlavních teorií tvrdí, že ve spánku se uvolní paměť, neuronové buňky v mozku spustí "opravářské" práce a ráno by měl náš organismus fungovat lépe. Pokud spíme špatně, naše neurony příležitost k regeneraci organismu dlouhodobě nedostávají, vede to k neurodegeneraci, která tvoří základ Parkinsonovy nemoci či Alzheimerovy choroby, ale i k dalším problémům v organismu.

Co je důležité?

Důležitá je pravidelnost spánku. Nedostatek spánku, ale hlavně jeho nepravidelnost poškozuje lidské DNA, potvrdil výzkum neurologů z Hongkongu. Při nepravidelném spánku dochází k úbytku genu, který ve spánku z neuronů odbourává toxické proteiny. Pokud toxiny zůstávají v mozkových buňkách, zpomalují a narušují jejich činnost, což se projevuje ztrátou soustředění, schopností přemýšlet a řešit problémy. Mozek pomaleji zpracovává informace. Stoupá stres a intenzita negativních emocí. Pokud se tento stav opakuje pravidelně, dochází k nevratnému poškození neuronů.

Italští neurovědci zjistili, že nepravidelnost ve spánku vede k ospalosti během dne, snižuje se fyzická aktivita a to bez ohledu na délku spánku. Lidé, kteří chodí spát nepravidelně, trpí i vyšší mírou stresu, depresí, častěji se u nich vyskytuje cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita, což je spojeno s vyšším rizikem kardiovaskulárních problémů, tedy i infarktu a mozkové mrtvice. Pravidelný spánek pomáhá udržet správnou synchronizaci vnitřních biologických hodin. Tělo má na noc naprogramované změny produkce hormonů, jiný je i srdeční rytmus, mění se krevní tlak a mnoho dalších věcí. Biologické hodinky, které souvisí se světlem a tmou, mají všechny buňky v těle. Pokud není dodržován pravidelný rytmus spánku, organismus reaguje potížemi.

Nejen nedostatek spánku (u dospělého člověka v průměru méně než 6 hodin denně), ale i příliš mnoho spánku škodí. V časopisu European Heart Journal byla uveřejněna studie čínských vědců, kteří vysledovali, že lidé, kteří denně spí víc než osm hodin jsou více ohroženi onemocněním srdce i cév. U lidí, kteří spali v průměru méně než 6 hodin denně, bylo riziko kardiovaskulárních problémů vyšší o 9 %. Obráceně, lidé, kteří spali 9 - 10 hodin, pravděpodobnost problémů se srdcem a cévami vzrostla o 17 %. A u notorických spáčů, kteří spí více než 10 hodin denně, pak dokonce o 41 %.

-rč-

Spánek a zvířata

Dospělý člověk by měl spát přibližně 6 - 8 hodin denně, netopýr nebo krajta cca 20 hodin, koala 19 hodin, lev 18 hodin, tygr 15 hodin. Domácí mazlíčci kočky potřebují 12 hodin a pes více než 10 hodin spánku. Naopak mroži jsou aktivní až 84 hodin, zatímco volně žijící sloni afričtí spí jen 2 hodiny denně. Někteří vodní savci (aby se mohli vynořit a nadechnout) a ptáci (aby mohli dál letět) mají při spánku jednu hemisféru mozku v bdělém stavu. Další zvířata využívají zimní spánek.

Zdroj:

TÉMA č. 13/2019

Úprava: Mirijam

ŽIVOT - citáty

Mír budiž s vámi! Žijte v míru s lidmi i se zvířaty! Žijte v míru se vším! Bhagavadgíta

Říká se: Kdo vskutku ovládl své žití, prochází zemí a nemusí se vyhýbat tygru ani nosorožci. Prochází vojskem a nemusí mít štít ani zbraň … Proč to? Protože nemá smrtelného místa. Lao-c'

Jen bohové dlí se Šamšem věčně, však lidem jsou sečteni dnové. Vše, co činí, jest jen vání větru … Epos o Gilgamešovi

Všichni jsme puzeni k témuž konci, všichni dříve nebo později uvidíme, jak z osudí, jímž je potřásáno, je pro nás tažen lístek, jenž nás pošle osudnou lodicí do věčné smrti … Představuj si, že každý den, jenž se rozzářil, je tvůj poslední; vděčně pak přijmeš každou hodinu, se kterou tvoje naděje již nepočítala. Horatius

V tomto pomíjivém světě, plném neskutečných přeludů a vidin, je jen jediné, co má smysl - a to je potěšení z rozkoší s gazelookými ženami; jen to lz přirovnat k veliké radosti poznání boha Tvůrce. Kaljá Namalla

Nedopřávej klidu své touze po jídle a pití, opojení a rozkoších lásky! Hoduj, ukájej svá přání ve dne i v noci, nevpouštěj starosti do svého srdce! K čemu jsou léta, která nejsou trávena na povrchu země? Staroegyptská náhrobní deska

Popusť uzdu veselí ve vrcholných chvílích života a nenech zlatý pohár prázdný před tváří měsíce! Li Po

Žít blaženě a žít ve shodě s přirozeností, to je totéž. Seneca

Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až ho budeš opouštět. Konfucius

Snažme se žít tak, aby až zemřeme, truchlil i majitel pohřebního ústavu. M. Twain

Žití se podobá denní stráži a délka života takřka jednomu dni, ve kterém, vzhlédnuvše k světlu, odevzdáváme heslo jiným, kdo přicházejí po nás. Antifon

Je náležité, aby ženu, děti, majetek měl, a především ze zdraví se těšil každý, kdo může; ale nesmí k nim přilnout takovým způsobem, aby na tom záviselo jeho štěstí. Musíme si vyhradit zadní komůrku zcela svoji, naprosto nezávislou, ve které usídlíme svou pravou svobodu a hlavní útočiště i samotu. M. de Montaigne

Rodíme se jen jednou, dvakrát se nelze naroditi, nýbrž je jisté, že po celou věčnost nebudeme již existovati. A tu ty, který nejsi pánem zítřka, odkládáš své štěstí na dobu pozdější. Život pak míjí v samém prodlévání a jeden jako druhý umíráme, aniž jsme našli pro sebe volnou chvíli. Epikuros

Na velkých hodinách času stojí jediné slovo: NYNÍ. Po ulici POTOM dojde se k domu NIKDY. M. de Cervanies

Pozoruj jednotlivce a uvažuj o nich. Jejich život směřuje k zítřku. Ptáš se, co je na tom špatného? Nekonečně mnoho. Nežijí, ale hodlají žít. Seneca

Jak šťastný je život, který začíná láskou a končí ctižádostí! B. Pascal

Buďto v tomto světě žiješ, a už sis tedy zvykl; nebo odtud sám odcházíš, a to jsi právě chtěl; anebo umíráš, a máš doslouženo. Nic čtvrtého není; nuže tedy - buď dobré mysli! Marcus Aurelius

Do života je třeba mít připravený buď rozum, nebo provaz. Diogenes

Proti narození a smrti nemáš léku. V mezidobí zachovej radost. Santayana

Že nás život volá, slyšíme, až když jsme hluší. S. J. Lec

Milovat, narodit se a zemřít v posteli, to je normální, to je dobrý život. E. Trioletová

Jídlo, růst, množení a smrt - toť vše, co nabízí život většině rostlin a zvířat. J. John

Umřít znamená přejít na stranu většiny. E. Rostand

Umění žít spočívá z devadesáti procent ve schopnosti vyjít s lidmi, s nimiž vycházet nelze. S. Goldwyn

Jídlo, krása, pilulky a benzín, to jsou čtyři sloupy, na kterých dnes spočívá život. Jsou to čtyři apokalyptičtí jezdi druhé poloviny našeho století. M. Muggeridge

Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo, ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo. J. Hašek, Švejk

K obloze bez křídel daleko, do země blízko. Kalmycké

Hrob tě vábí: "Pojď", dům tě zrazuje: "Nepospíchej!" Indonéské

Žij na dvojí způsob: do věčnosti a do večera. Aldygské

Dnešní víno pij dnes, zítřejší žal zítra. Čínské

Žij si a užívej si - dokud se o tom v Moskvě nedozvěděli. Ruské

Audi, vide, tace, si vis vivere cum pace. - Naslouchej, pozoruj a mlč, chceš-li v klidu žíti. Latinské

Dum vivimus, vivamus. - Dokud žijeme, žijme naplno. Latinské

Drbej se, dokud žiješ, až umřeš, nic tě nebude svrbět. Ruské

Starý rozum poztrácíme - nový nikde nekoupíme - jako hlupáci pomřeme. Indické

Žít bez starostí nelze, ale také ne bez dobrého slova. Řecké

Žít už nás mrzí, Pane, pořád je to to samé: vstaneme z hnízd a chce se nám jíst. Bulharské

Když se příliš raduješ, zajdi na hřbitov, když se příliš soužíš, zajdi tam také. Arménské

Co kolébka vykolíbala, to motyka zahrabala. Staročeské

Nežije se do kopce, ale s kopce. České

Mezi včerejším žitím - a smrtí dneška, neproskočila by bleška. Tatarské

Jako ve snu se snilo, že se na světě bylo. Srbské

I to bude, že nás nebude. České

Život je karetní hra, v níž srdce není nikdy trumfem. Marcel Achard

Život je plný osamělosti, utrpení a neštěstí - a uteče příliš rychle. Woody Allen

Člověk má vynaložit na to, aby si zjednodušil život, stejné úsilí, jaké vynakládá, když si ho komplikuje. Henri Bergson

Kromě člověka všichni živí tvorové vědí, že základním životním cílem je radovat se ze života. Samuel Butler

Filmové plátno a obrazovka nám ukazují život a nepozorovaně nás přitom od něj vzdalují. Gilbert Pierre-Francois Cesbron

Život utíká jako prázdniny: zprvu pomalu, pak stále rychleji. Gilbert Pierre-Francois Cesbron

Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně. Marcus Tullius Cicero

Neberte život příliš vážně, v žádném případě z něho nevyváznete živý. Bernard Le Bouvier de Fontenelle

Tak jako pro jednotlivce, i pro celé lidstvo je život těžko snesitelný. Sigmund Freud

Když se člověk neptá, je život snadný. Max von der Grün

Milujte život jako ženskou - je krásný i tehdy, když je blbý. Gabriel Laub

Co zůstane ze života, když vám z cesty odstraní veškeré riziko? John D. MacDonald

Nejlepším podnětem lidského života je zítřejší radost. Anton Semjonovič Makarenko

Hlavní potíž života je v tom, že člověk musí neustále volit mezi více možnostmi. Georg Moore

Poněvadž nám není dopřáno dlouho žíti, zanechejme něco po sobě jako svědectví, že jsme žili. Gaius Plinius Secundus starší

Ó, živote, dlouhý pro ubožáka a krátký pro šťastného! Publilius Syrus

Největší část života uniká těm, kdo dělají špatně, veliká část těm, kdo nedělají nic, celý život těm, kdo dělají, co dělat nemají. Lucius Annaeus Seneca mladší

Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý, pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý. Lucius Annaeus Seneca mladší

Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky. William Shakespeare

Zdroj:

Michal Ptáček: Citáty slavných

Jiří Plachetka: Velká encyklopedie citátů a přísloví

Výběr: Mirijam

POSLEDNÍ SLOVO

Žena chodila po pokoji sem a tam. Kdoví už kolikátý přítel ji opustil. "Parchant jeden. Ať si táhne." V hlavě jí hučelo. Přitáhla k sobě láhev kořalky a pořádně si lokla. Když si uvědomila, že je prázdná, hodila ji za sebe. Láhev se s třískotem rozbila. Natáhla se po druhé a znovu do sebe nalila opojnou tekutinu. V alkoholu najdeš zapomnění. Hlasitě si říhla.

Pak ji přepadl hysterický pláč. Vzlykala, potácela se. Za hlasitého nadávání provázeného vzlyky upadla na postel.

Vedle ní ležel v horečkách její pětiletý synek. Lomcoval s ní neutuchající záchvat pláče. "Maminko, neplač, mám tě rád." Překulila se na jeho stranu. "Není mi dobře," zašeptal. "Spratek jeden," ulevila si žena. Tu ji popadla neočekávaná zuřivost. Popadla polštář a tlačila ji přes synova ústa. Polevila. Jeho horečnaté skelné oči na ni zíraly a poslední slova, která vyřkl, byla. "Maminko, neboj se, já tě nikdy neopustím."

Přitiskla polštář vší silou a drží. Malé tělíčko se přestalo vzpínat, ruce poklesly. Mlčí. Odvalila se na druhý bok a za hlasitého chrápání, doprovázeného mlaskavými a podivnými zvuky usnula.

O den později ji odvádí policie. U přelíčení se brání. "Já jsem nechtěla. To byla nešťastná náhoda." Hledá polehčující okolnosti. Alkohol, samota, přítel, který ji mlátil a stejně vzal roha. Poslední slova soudkyně rezonovala soudní síní: "Vážení, povstaňte a vyslechněte si rozsudek. Jménem republiky. Obžalovaná naplnila skutkovou podstatu věci a shledává se vinnou ve všech bodech obžaloby. Je plně odpovědná za smrt svého dítěte. Odsuzuje se k 25 letům odnětí svobody."

Podlomila se pod ní kolena, poprvé dostala strach a zsinala ve tváři.

Když jí odváděla eskorta, otočila se směrem do soudní síně. Ještě dva měsíce mne provázely její udivené a nechápající oči. "Zkurvený život," procedila mezi zuby svá poslední slova.

Po odpykání vazby byla převezena do věznice ve Světlé nad Sázavou. Brány věznice se zavřely.

A nastalo ticho.

VELIKONOČNÍ ZAJÍČEK

Šel zajíček pro vajíčka

dveře otevřou se kousek,

zaječice slastně přivře víčka,

zježil se mu fousek.

Cudně oči klopí,

neví, jak má začít,

zaječice hlavu skloní,

stačí jen naznačit.

Až přejdou svátky,

přijď zajíčku zpátky,

na procházku půjdem spolu,

po poli běhat nahoru a dolů.

P.S. Velikonoční zajíc kocoura Modroočka je mnohem lepší. Líbí se mi.

denikkocouramodroocka.blog.cz

NEDOROZUMĚNÍ

Mám rozečtenu knihu Prázdné zrcadlo od indického mystika Osho. Je to vážná, spíše duchovně-fizolofická kniha, zaměřená na osobní rozvoj, ale tato rozprava se mi velmi líbila.

Dilly a Dally jsou náhodní sourozenci, dvojčata, žijící v malém městě blízko moře.

Dilly je ženatý a Dally je svobodný, ale vlastní malý veslový člun.

Jednoho dne Dillyho žena umře a o pár dní později se Dallyho člun potopí.

Dally jde o týden později po ulici a potká tam paní Godballovou, biskupovu ženu. Paní Godballová si splete Dallyho, veslaře, s Dillym, který právě ztratil ženu.

"Je mi té tvé ztráty tak líto!" říká paní Godballová.

"Ó, děkuji Vám!" odvětil Dally, veslař, "ale mě to není vůbec líto. Ona byla shnilá stará bárka již od počátku. Měla ohromnou škvíru na předku a velkou díru vzadu, která se zvětšovala pokaždé, když jsem ji použil. Smrděla rybinou a měla ve zvyku pořád propouštět vodu. Její spodek byl skutečně silně poškrábán a kdykoliv nastal vítr, nebylo bezpečné být v její blízkosti.

Poslední týden se tu potulovali tři chlápci a chtěli se rozveselit, tak jsem jim ji půjčil. Řekl jsem jim, ať si to s ní klidně rozdají, ale ti tři idioti se do ní zkusili dostat naráz ve stejnou dobu. Samozřejmě, že se rozpukla vejpůl. Nyní je pryč, a já z toho mám radost!"

Paní Godballová omdlela.

Zdroj:

Osho: Prázdné zrcadlo

JAKÁ JSI BARVA?

Našla jsem zajímavý test o barvách. Vyzkoušejte a vyhodnoťte:

https://www.youtube.com/watch?v=TSL0M5ebv60

VELIKONOCE

Foto: od kamarádky e-mailem

Máte rádi velikonoce?

Velikonoce jsou největším svátkem pro křesťany. Výchozím bodem podle biblické zprávy je ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jenže slavení velikonoc je mnohem starší. Podle pohanských zvyků v předkřesťanském období velikonoce symbolizovaly příchod jara, oslavoval se konec zimy a začátek nového života. Dnes jsou velikonoce směsicí obojího, i když jsou lidé, kteří ani nevědí, proč se velikonoce slaví. Rozhodně ale každého potěší, že má pracovní volno a od letošního roku i jeden den navíc - pátek.

Velikonoce se neslaví v přesně stanoveném datu. Vypočítávají se podle prvního úplňku, který přijde po jarní rovnodennosti. U církve začíná příprava velikonoc popeleční středou. Až do velikonoc by se měl držet půst a provádět pokání.

Co představují jednotlivé velikonoční dny?

Květná neděle oznamuje příjezd Ježíše Krista na oslu do Jeruzaléma. Byl vítán kočičkami a jarními zelenými proutky, proto se i takto zdobí kostely.

Na modré pondělí dětem a studentům začínaly prázdniny a nikdo by neměl pracovat. Kostely se zdobí modrou látkou.

Na šedivé úterý hospodyňky začaly uklízet a vymetat. Odtud název šedivé úterý, protože při úklidu se zvedá šedivý prach.

Škaredá středa symbolizuje Jidáše, který zradil Ježíše Krista. Nikdo by se neměl mračit, škaredit, aby mu to nezůstalo.

Na zelený čtvrtek utichají zvony. Dnes již jen na vesnicích se začíná řehtat řehtačkami. Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři. V hospodách se točí zelené pivo.

O velkém pátku byl Ježíš Kristus ukřižován. Má se držet půst a traduje se, že se otvírají skryté poklady.

Bílá sobota podle křesťanství je druhý den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Je to den vzpomínání, rozjímání. Nekonají se žádné obřady. Pečou se mazance a beránci. Chlapci si připravují pomlázku z vrbového proutí.

Boží hod velikonoční, tj. neděle, je den, kdy vstal Kristus z mrtvých (ze soboty na neděli, ne v pondělí). V tento den chodí křesťané do kostela, světí připravené jídlo a hodují.

Velikonoční pondělí již nepatří křesťanské tradici, ale tradici, kdy chlapci za odříkávání koled pomlázkami vyšlehávají děvčata, aby z nich zahnaly lenost, aby neuschly, aby byly plodné a zachovaly si mladost. Děvčata jim na oplátku za vyšlehání nabízí velikonoční vejce, kraslice, bonbony představující velikonoce, něco k snědku, peníze, dospělým alkohol. Tradiční je něco tvrdšího, například slivovice. Někde se dodržuje, že chlapci, co přijdou po dvanácté hodině, jsou politi vodou nebo voňavkou. Moje maminka říkala, že dívky v úterý mohly chlapce vymrskat vařečkami.

Typická koledovací básnička je: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, však vám slípka snese jiný. Za kamnama v koutku na zeleným proutku, proutek se ohýbá, všem děvčatům našvihá. Byla jsem v pondělí se svěřencem v kroužku. Shodou okolností tam byl jediný kluk, tak si udělal přípravu na ty pravé velikonoce. Za zpívání této koledy, vymrskával všechna děvčata a všechny tety, které seděly v kroužku. Druhou sloku, co u mne začíná Za kamnama v koutku … jsme se učily jinak, ale tu neznám. Já si ji pamatuji v této podobě. Hodně si to užíval. Mrskal s citem, má teprve 3 roky.

Ze zajímavosti, jak se slaví velikonoce jinde:

V Německu chodí v neděli, na Boží hod velikonoční, velikonoční zajíček, který schovává vejce, mohou být i čokoládová, na zahradě nebo v lese. To je schovávačka a hledání hlavně pro děti. Další z tradic je, že vejce se hází přes střechu domu. Na druhé straně ho musí někdo chytit, aby dům byl ochráněn před bleskem.

Ve Velké Británii je to podobné jako v Německu. Známé jsou v tomto velikonočním období palačinkové závody, kdy lidé běhají s palačinkami na pánvičkách, vyhazují je, aby je obrátily; a nesmí jim žádná spadnout.

V severských zemích, v Norsku je to podobné jako v Německu a Velké Británii, kdy děti hledají čokoládová vejce, ale po západu slunce vystoupají se svými rodinami na vrcholky hor, aby zjistily, jaké bude pro celý další rok počasí.

Ve Švédsku a Finsku spíše slaví příchod jara než by ctili křesťanskou tradici. Děti se převlékají za čarodějnice. Velikonoce jsou spojeny se spoustou dobrého jídla, malují se kraslice, na výzdobu se používají březové větve. Ve Finsku nadto se zapalují velké ohně, které mají vyhnat čarodějnice a zlé duchy.

Ale abych se vrátila k otázce na začátku. Máte rádi velikonoce?

Pro mne přes, jakýmsi způsobem, sváteční náladu, nepředstavují až takovou radost - mimo to, že člověk nemusí do práce nebo dříve do školy. Co jsem začala chodit do školy, jsem se na ně netěšila. Asi to bylo způsobeno tím, že jsme bydleli v bývalých koňských stájích, které pak byly uzpůsobeny k bydlení. Předsíň, kuchyň ve tvaru nudle, pokoj a dvorek. Dvorek sestával z hýbající kadibudky, močůvky, přístřeškem, kde se sekalo dříví a bylo uskladněno uhlí a kanálkem, na který se chodilo čůrat, když jsme po cihlové cestičce nedorazili až ke kadibudce. Když jsem byla malá, bála jsem se, že se kadibudky zřítí a já se utopím v exkrementech. Do dneška se divím, že jsem se neutopila v močůvce. Ale nejspíš byla natolik zapáchající, že jsem se jí obloukem vyhýbala. V předsíni jsme měli v zemi poklop na háček. Poté, co se otevřel a zachytil na skobě ve zdi, se dalo sestoupit do sklepa. Naštěstí se za mnou nikdy nezaklopil, protože to bych musela volat o pomoc. Zevnitř by to šlo v dětských letech těžko nadzvednout. Stručně řečeno jsem se za naše bydlení styděla.

Ani jsem neměla chuť zvát spolužáky a kamarády, aby mne přišli vymrskat. Nejspíš to vycítili i oni, takže nechodili. I když jsem v mládí byla samý kluk. Mne se ale opravdu nelíbil a nelíbí ten zvyk, že do domu vtrhne celá banda, a když otevřete, tak vás vymrská, mnohdy dost nevybíravě. Až to bolelo nebo vám naskákala jelita. Nebo vás začnou honit po domě. Nadělá se přitom kraválu, měla by to být legrace, ale mně ani mým dětem se tahle tradice nezamlouvala. Nevím, jestli jsem to na ně nepřenesla. Já jsem raději čekala, až bude odpoledne a vyrazím s kamarádkami do města, na výlet nebo si půjdu s kluky zahrát tenis. Vajíčka jsme sice připravovali, ale když děti odešly z domu, tak i od této tradice jsem upustila. Kdo má potom jíst vymrskaných uvařených, obarvených 30 vajec a ještě další, která zbyla? Ještě dobře, že se začaly dávat peníze, kindervajíčka, čokoládoví zajíčci a vajíčka a bonbóny. Jinak by si člověk uhnal vajíčkovou koliku.

Teď si užívám volna a připomenu si velikonoční tradice. Alespoň v mysli. A jak jste na tom vy?

HEZKÉ VELIKONOCE!!!

Mirijam

CESTA KE ŠTĚSTÍ

Při zpracování této publikace jsem řešila dilema, do jaké rubriky ji zařadit. Duchovní nauky? Jako předcházející Dianetiku a Scientologii od téhož autora? Nebo do osobního rozvoje? Kniha stanovuje určitá pravidla, nabádá k chování a jednání, které nás při dodržování povede za štěstím. A kdo by nechtěl být šťasten. Nebo do sociálních vztahů? Kniha Cesta ke štěstí řeší vztahy já a ostatní lidé, já a partner, já a životní prostředí. I zde by byl výňatek a rozbor z publikace správně zařazen. Nebo ji zařadit pouze do úvahy co by bylo, kdybych … Po usilovném přemýšlení jsem se rozhodla zařadit článek do rubriky osobní rozvoj. Kniha, jak sám podtitulek říká je průvodcem k lepšímu životu založený na zdravém rozumu.

Kniha je rozčleněna do 21 kapitol a každá z nich obsahuje motto. Napíši jen hlavní body a myšlenky.

1. DBEJTE O SEBE

1.1 Jste-li nemocní, nechte se ošetřit

1.2 Udržujte své tělo v čistotě

1.3 Udržujte své zuby v dobrém stavu

1.4 Jezte zdravě

1.5 Spěte dostatečně

2. BUĎTE STŘÍDMÍ

2.1 Neberte žádné škodlivé drogy

2.2 Nepijte přes míru alkohol

Dodržováním výše zmíněných bodů je člověk v lepší tělesné kondici, aby si mohl užívat života.

3. NEBUĎTE PROMISKUITNÍ

3.1 Buďte věrní svému sexuálnímu partnerovi

Sex vede ke štěstí a k radosti, jde-li ruku v ruce s věrností a slušností.

4. DÁVEJTE DĚTEM LÁSKU A POMÁHEJTE JIM

5. CTĚTE SVÉ RODIČE A POMÁHEJTE JIM

Cesta ke štěstí zahrnuje dobré vztahy s rodiči nebo s těmi, kteří nás vychovali.

6. DÁVEJTE DOBRÝ PŘÍKLAD

Buďte pro druhé dobrým příkladem.

7. SNAŽTE SE ŽÍT V PRAVDĚ

7.1 Neříkejte škodlivé lži

7.2 Nepodávejte falešné svědectví

8. NEVRAŽDĚTE

Je velký rozdíl mezi "zabít" a "zavraždit". Zákaz zabití by vylučoval sebeobranu. Nejspíš by bylo protiprávní zneškodnit jedovatého hada, který se chystá uštknout dítě. Lidé by byli vegetariáni. A určitě by se našlo více příkladů. Oproti tomu vražda je nezákonné zabití člověka (nebo více lidí). Existuje úkladná a neúmyslná vražda. Člověk by nemohl existovat ve společnosti, ve které by byli on sám i jeho rodina nebo přátelé vydáni na milost těm, kteří bez nejmenšího soucitu připraví člověka o život. Oprávněně stojí ochrana společnosti před vraždou a její potrestání na prvním místě.

9. NEDĚLEJTE NIC NELEGÁLNÍHO

Nelegální činy jsou takové činy, které jsou zakázány předpisy či zákony, které vytváří zákonodárné instituce a soudci. Obvykle jsou upraveny v zákonících. Cesta ke štěstí nezahrnuje strach z toho, že člověk bude dopaden.

10. PODPORUJTE VLÁDU, KTERÁ JE MÍNĚNA PRO VŠECHNY A JEDNÁ V ZÁJMU VŠECH

Ke spokojenosti je daleko, když člověk žije ve stínu útisku násilné moci. Bezohlední, zlí lidé a skupiny mohou uchvátit vládní moc pro sebe a zneužívat ji ve svůj vlastní prospěch. Dobrá vláda, která je míněna pro VŠECHNY a jedná v zájmu VŠECH, je známa tím, že na této cestě vyhlazuje nerovnosti. V případě že tomu tak je, zaslouží si podporu.

11. NEŠKOĎTE LIDEM DOBRÉ VŮLE

12. OCHRAŇUJTE A ZLEPŠUJTE SVÉ PROSTŘEDÍ

12.1 Dbejte o svůj zevnějšek

12.2 Dbejte o své vlastní okolí

12.3 Pomáhejte pečovat o Zemi

Když nepomáháme chránit a zlepšovat životní prostředí, mohla by na cestě ke štěstí chybět Země, aby po ní člověk vůbec mohl jít.

13. NEKRAĎTE

K plné spokojenosti, štěstí a radosti nevede cesta s ukradenými věcmi.

14. BUĎTE DŮVĚRYHODNÍ

14.1 Dodržujte slovo, které jste dali

Lépe se kráčí životem, jste-li obklopeni lidmi, kterým lze důvěřovat.

15. PLŇTE SVÉ ZÁVAZKY

Je obtížné žít v radosti a spokojenosti, když s sebou nesete břemeno závazků, které jsou vám dluženy nebo které jste nevyrovnal.

16. BUĎTE PRACOVITÍ

Práce není vždy příjemná. Ale spokojenosti a radosti dosáhnete, když za sebou uvidíte výsledky své práce.

17. BUĎTE KOMPETENTNÍ

17.1 Dívejte se

17.2 Učte se

17.3 Cvičte se v praxi

Budete-li v obraze, snáze se vám bude kráčet na cestě životem.

18. RESPEKTUJTE NÁBOŽENSKÁ PŘESVĚDČENÍ DRUHÝCH

Tolerujte náboženská přesvědčení druhých, která ale nešíří válku, zkázu a utrpení.

19. SNAŽTE SE DRUHÝM NEDĚLAT TO, CO BYSTE NECHTĚLI, ABY ONI DĚLALI VÁM

Kdo se nezdráhá škodlivě jednat, není na cestě za štěstím.

20. SNAŽTE SE JEDNAT S LIDMI TAK, JAK BYSTE CHTĚLI, ABY ONI JEDNALI S VÁMI

Co by se asi stalo, kdybychom zkusili s lidmi ve svém okolí jednat

Spravedlivě,

loajálně,

v duchu fair play,

poctivě,

čestně,

laskavě,

ohleduplně,

soucitně,

se sebeovládáním,

s tolerancí,

shovívavě,

velkoryse,

s vírou v ně,

s respektem,

zdvořile,

důstojně,

s obdivem,

přátelsky,

s láskou

a dodržovali přitom vlastní integritu - byli bychom sami sebou?

Byli bychom na cestě k pěkným lidským vztahům.

21. VZKVÉTEJTE A PROSPERUJTE

ŠTĚSTÍ

Opravdová radost a opravdové štěstí jsou cenné. Pokoušet se přežít v chaotické, nečestné a všeobecně nemorální společnosti je obtížné. Každý jednotlivec nebo skupina touží po tom, aby v životě dosáhli tolik radosti a oprostili se od bolesti, jak jen mohou.

Vaše vlastní štěstí může být ohroženo špatnými skutky lidí ve vašem okolí. Nečestností a špatným chováním ostatních lidí se může vaše vlastní štěstí obrátit v neštěstí a zármutek.

Vy jste pro ostatní důležití. Naslouchají vám. Můžete mít na ně vliv.

Nikdo sice nemůže druhým lidem zaručit štěstí, ale je možno zvýšit jejich šance být šťastní. Tím současně zvýšíte i svoje šance.

Je ve vaší moci ukázat cestu ke šťastnějšímu životu.

Štěstí znamená zabývat se činnostmi, které se vyplácí. Ale existuje pouze jeden člověk, který může s jistotou říci, co vás udělá šťastnými - vy sami.

Tato výše zmíněná jednoduchá pravidla můžeme přirovnat k silnici. Jestliže překročíte krajnici, sjedete do příkopu a výsledkem může být zničený okamžik, vztah, život. Jen vy můžete říci, kam cesta vede, protože člověk sám si vytyčuje cíle pro příští hodinu, pro vztah, pro úsek života.

Člověk narazí na překážky, na prohry. Ale není na světě člověka, který by nemohl nově začít a ocitnout se na cestě. Někdo může upadnout, ale to neznamená, že by nemohl znovu vstát a jít dál.

Cesta ke štěstí je dálnice pro ty, kteří vědí, kde jsou její hranice.

Vy jste řidič. Šťastnou cestu!

Na ulozto.cz je k dispozici filmové zpracování Cesty ke štěstí.

Něco málo o autorovi. L. Ron Hubbard poskytuje řešení na nejpalčivější problémy lidstva. Patřil a patří mezi nejuznávanější filantropy všech dob. Jeho odkaz za společenské zlepšení je naplňován v celosvětovém hnutí Cesta za štěstím The Way to Happiness Foundation, které čítá mnoho milionů lidí a které jej šíří ve více než sto národech na této planetě.

Zdroj:

L. Ron Hubbard: Cesta ke štěstí

Úprava: Mirijam

SCIENTOLOGIE II

Podle čtyř prvků - svobody, překážek, účelů a možnosti výběru - se život řídí. Dvě schopnosti jsou důležitější než tyto prvky, ale obě se k těmto prvkům vztahují. První je schopnost tvořit a ničit, druhá je schopnost činit postuláty.[1]

Části člověka

V Scientologii rozeznáváme tři části člověka: ducha (duševní bytí), nazývané thetan, mysl a tělo. Thetan nemá žádnou masu, vlnovou délku, energii, čas nebo umístění v prostoru. Duch je tvůrcem věcí. Obvyklé sídlo thetana je v lebce nebo poblíž těla. Může se nacházet v jednom ze čtyř stavů. Při prvním by byl zcela odloučený od těla nebo těl nebo dokonce od tohoto vesmíru. Při druhém by byl poblíž těla a vědomě by ho kontroloval. Při třetím by byl uvnitř těla (v lebce) a při čtvrtém by byl v převráceném stavu, kdy je v důsledku nutkání mimo tělo a nemůže se k němu přiblížit. Jedním z mnoha cílů scientologických procesů je "exteriorizovat[2]" jedince a dostat ho do výše zmíněného druhého stavu. Jedinec je v tomto stavu šťastnější a schopnější.

Mysl je komunikační a řídící systém mezi thetanem a jeho okolím. Mysl je síť komunikací a obrazů, energií a mas, které jsou vytvořeny thetanovými činnostmi oproti hmotnému vesmíru nebo jiným thetanům. Část mysli tvoří "mentální obrazový záznam"; v Scientologii nazývaný faksimile, pokud se jedná o "fotografii" hmotného vesmíru někdy z minulosti. Je-li vytvořen thetanem nebo pro thetana a nesestává z fotografie hmotného vesmíru, nazývá se mock-up[3]. Mentální obrazový záznam se nazývá halucinace nebo příhodněji automatičnost, když je vytvořen někým jiným a viděn jedincem.

Mysl má tři hlavní části:

● analytická mysl. Vědomá mysl, která myslí, pozoruje data, pamatuje si je a řeší problémy. V Dianetice a Scientologii je analytická mysl ta, která je bdělá a vědomá a reaktivní mysl ta, která jednoduše bez analyzování reaguje.

● reaktivní mysl. Část mysli člověka, která pracuje na základě podnět-reakce (je-li jí dán určitý podnět, automaticky odpoví určitou reakcí), není pod kontrolou jeho vůle a uplatňuje moc a sílu svých příkazů nad jeho vědomím, cíli, myšlením, tělem a činnostmi.

● somatická mysl. Má pod kontrolou automatické mechanizmy těla a reguluje přesné detaily, které udržují organizmus v chodu.

Fyzické tělo je třetí část člověka. Podle biofyzických průzkumů v Scientologii bylo prokázáno, že tělo existuje ve svém vlastním prostoru. Tento prostor je tvořen kotevními body (body, které jsou ukotveny v prostoru, který je jiný než hmotný prostor kolem těla). Elektrické pole je naprosto nadřazené tělesné struktuře těla a ovládá ji. Tělo je tedy ovlivněno nejen třemi myslemi, ale je rovněž ovlivňováno svým vlastním elektrickým polem.

Thetan, mysl a tělo se navzájem výrazně a nepřetržitě ovlivňují. Hlavní entitou (jednotkou) je thetan. Bez těla nebo mysli je zde stále živost a život v thetanovi. Thetan je osoba sama. Vy jste vy v těle.

První skutečností je, že jedinec sám je duch kontrolující tělo prostřednictvím mysli. Za druhé thetan je schopen vytváření prostoru, energie, hmoty a času. Za třetí thetan je oddělitelný od těla bez toho, že by došlo ke smrti a může ovládat a kontrolovat tělo zvenku. Za čtvrté thetan nedbá o to, aby si pamatoval život, který právě prožil, poté, co opustil tělo a mysl. Za páté umírající člověk se vždy exteriorizuje. Za šesté exteriorizovaná osoba se obvykle vrací na planetu a obvykle získá jiné tělo stejné rasy jako měla předtím. V para-Scientologii probíhá mnoho diskuzí, ale bylo plně prokázáno, že thetan je nesmrtelný a nemůže tak vlastně zakusit smrt a simuluje ji zapomněním. Je dostatečně zjevné, že thetan žije znovu a je velmi dychtivý dát něco na časovou stopu[4] (něco pro budoucnost), aby měl něco, k čemu se může vracet.

Projev skutečnosti, že náš posmrtný život je náš příští život, zcela mění obecné pojetí osudu ducha. Jedinec se vrací zpátky. Je odpovědný za to, co se děje dnes, protože to bude zítra zažívat.

Tři části člověka thetan, mysl a tělo jsou blízce spojeny s kontrolou. Anatomie kontroly je začátek, změna a zastavení. Tyto tři projevy mohou být zaneseny do grafu spolu se zdánlivým akčním cyklem: stvořit, přežít, zničit. Kterýkoli člověk se nachází někde na této křivce. Jedinec, který usiluje hlavně o přežití, je obvykle zaměřen na měnění věcí. Jedinec, který je blízko stavu, kdy bude zničen, většinou usiluje o zastavování věcí. Jedinec, který má ve vztahu k životu otevřené srdce a mysl, usiluje o tvoření věcí.

Nejzákladnější pravdy (obecně zastávané úvahy) Scientologii jsou shrnuty do 10 axiomů. V nich máme myšlenku a život a hmotný vesmír uvedené v jejich vzájemných vztazích.

Axiom 1: Život je v podstatě statika. Životní statika nemá masu, pohyb, vlnovou délku ani umístění v prostoru nebo čase. Má schopnost postulovat a vnímat. Postulovat znamená zapříčinit myšlení nebo uvažování. Je definováno jako příčinné myšlení.

Axiom 2: Statika je schopná úvah, postulátů a názorů.

Axiom 3: Prostor, energie, předměty, tvar a čas jsou výsledkem úvah učiněných a/nebo odsouhlasených nebo neodsouhlasených statikou a jsou vnímány jenom proto, že statika předpokládá, že je může vnímat.

Axiom 4: Prostor je hledisko dimenze. Prostor je zapříčiněn díváním se z bodu. Jediná skutečnost prostoru je odsouhlasená úvaha, že člověk vnímá skrze něco, a toto něco nazýváme prostor.

Axiom 5: Energie se skládá z postulovaných částic v prostoru. Člověk uvažuje, že energie existuje a že on ji může vnímat. Také uvažuje, že se energie chová v souladu s určitými odsouhlasenými zákony. Tyto předpoklady nebo úvahy jsou vším, z čeho se energie skládá.

Axiom 6: Předměty se skládají ze seskupených částic a tuhých látek.

Axiom 7: Čas je v podstatě postulát, že prostor a částice přetrvají. Do jaké míry přetrvávají, je to, co měříme hodinami a pohybem nebeských těles.

Axiom 8: Zdánlivost času je zapříčiněna změnou polohy částic v prostoru.

Axiom 9: Změna je základním projevem času.

Axiom 10: Nejvyšším cílem ve vesmíru je vytvoření efektu.

Hmotný vesmír, který vidíme okolo nás a ve kterém žijeme, byl vytvořen na těchto základech nezávisle na tom, KDO ho vytvořil. Jeho stvoření bylo odsouhlaseno. A aby ho mohl jedinec vnímat, musí souhlasit s tím, že existuje. Existují tři druhy vesmíru. První, nejzřejmější, je hmotný vesmír prostorů, hvězd, sluncí, souše, moře, vzduchu a žijících forem. Pak je zde za druhé vesmír člověka, se kterým jeho partneři mohou nebo nemusí souhlasit. Drží si ho sám pro sebe. Patří do oblasti "mysli". Poslední, ale první vnímaný, je vlastní vesmír jedince.

Existuje příčina a efekt. Člověk, který vystřelil z pistole, je příčinou; člověk, který byl zasažen (dostal kulku), je efektem. Téměř všechny úzkostné starosti a rozrušení v lidských vztazích jsou způsobeny nerovnováhou příčiny a efektu. Málo thetanů způsobuje příčinné údaje, mnoho jich údaje přijímá. Na první pohled se zdá, že thetana se může dotknout pouze jeho vlastní úvaha, že thetani více usilují o to být efektem než být příčinou; ale není to ve skutečnosti pravda. Ve hře se člověk snaží zapříčinit efekt a žádný nepřijmout. Člověk, který nechce mít žádnou odpovědnost, má úzkostnou starost být pouze efektem a člověk, který může přijmout odpovědnost, musí být také ochoten být příčinou. Studium, dostávání vzdělání apod. jsou všechno efektní činnosti a výsledkem je převzetí menší odpovědnosti. Jestliže člověk cítí, že musí nasbírat všechny své údaje odněkud jinud, stává se efektem vědění, efektem vesmírů a postulátů a má tendenci snížit svoji vlastní schopnost formovat nebo tvořit vědomost.

Civilizace a barbarství

Nejlepším způsobem, jak zcela paralyzovat národ a učinit jej naprosto neovladatelným, by byl zákaz jakéhokoli vzdělání na celém jeho území a vštěpování pocitu každému člověku žijícímu v tomto národě, že nesmí přijmout od nikoho jakoukoli informaci. Aby byl národ ovladatelný, je nutné udržovat přátelský náhled na vzdělání a ctít osoby poskytující vzdělání a výchovu a ctít též výchovná opatření. K tomu, abyste dobyli nějakou zemi, není nutně účinné ji zdrtit zbraněmi. Jakmile je země dobyta, je nutné použít vzdělávací opatření, abychom tím dosáhli jakéhosi souhlasu mezi lidmi samotnými, stejně jako mezi dobyvatelem a podrobenými. Pouze tímto způsobem může člověk dosáhnout společnosti, civilizace nebo, scientologická termín, hladce probíhající hry.

Jinými slovy, může být dosaženo dvou extrémů, z nichž žádný není pro jednotlivce žádoucí. Pokud bychom kladli důraz pouze na údaje nebo informace, které jedinec sám vytvoří, způsobilo by to nejen nedostatek mezilidských vztahů, ale také úzkostlivou snahu o to způsobit efekt, což by, jako je tomu u barbarských národů, vyústilo ve společenskou krutost, která je v civilizovaném národě nepředstavitelná. Druhém extrémem by byl naprostý zákaz jakékoli informace vytvořené jedincem a tolerování pouze údajů nebo úvah vytvořených jinými. Získali bychom jedince bez jakékoli odpovědnosti, tak snadno zvládnutelného, že by byl pouhou loutkou.

Je třeba udržovat příčinu a efekt v rovnováze. Příklad: africký domorodec, s jeho naprostým opovržením pro pravdu, s jeho důrazem na brutalitu a krutost k druhým, ale ne k sobě samému, není žádnou civilizací. Druhý extrém - Čína - otrocky oddaná starodávným učencům, neschopnou vyvinout dostatečně dobré vládce, aby národ mohl, bez krveprolití, pokračovat v existenci. Vojsko, pokud má být efektivní, musí být schopno útoku i obrany. Ten, kdo dává, musí být také ochoten přijmout a naopak. Pokud jsou tyto zásady porušeny, je porušen nejzákladnější princip lidských vztahů a výsledkem jsou např. aberace, duševní porucha, antisociálnost, kriminalita, nečinnost, lenost, únava, mánie, fanatizmus a všechny další věci, proti kterým člověk protestuje.

Cílem scientologie je civilizace bez šílenství, bez zločinců a bez válek, kde schopní mohou prosperovat a poctiví lidé mohou mít práva a kde je člověk svobodný, aby mohl stoupat k vyšším výšinám. Neusiluje o žádnou revoluci. Usiluje pouze o vývoj k vyšším stavům bytí pro jednotlivce i společnost. Dosahuje svých cílů.

Scientologie vzešla z nukleární fyziky, vyšší matematiky a porozumění starým národům východu.

Práce zakladatele Dianetiky a Scientologie L. Ron Hubbarda jsou denně studovány a používány ve více než tisíci dianetických centrech, scientologických církvích, misích a organizacích na světě.

V r. 1929 se Ron Hubbard vrátil do Spojených států z rozsáhlých cest po Asii a Pacifiku, kde studoval moudrost filozofií Dálného východu. Na Univerzitě Georgie Washingtona studoval matematiku a inženýrství. Byl členem jednoho z prvních amerických kurzů jaderné fyziky a ještě na univerzitě prováděl své první experimenty, které se zabývaly myslí. Zjistil, že navzdory všemu lidskému pokroku v exaktních vědách, nebyla nikdy vyvinuta fungující technologie mysli a života. Rozhodl se nalézt základní princip existence. Začal studovat člověka v mnoha odlišných prostředích a kulturách.

Jeho odkazem je plně dokončený výzkum a systematické setřídění technologie Dianetiky a Scientologie.

Zdroj:

L. Ron HUBBARD: Scientologie - základy myšlení

Volně zpracovala: Mirijam

---

[1] Postulovat: vytvořit nebo vymyslet koncept. Koncept je myšlenka a postulovat v sobě nese požadavek, že něco je něco nebo že to není něco, nebo že dojde k určité činnosti. Jinými slovy postulování s sebou nese stavy a činnosti, spíše než pouhé myšlení.

[2] Přivést thetana, jedince samotného, do stavu, kdy je mimo své tělo. Dosažením tohoto stavu jedinec získá jistotu, že je sám sebou a nikoli svým tělem.

[3] Něco, co člověk sám tvoří. Mock-up je více než mentální obraz, je to vytvořený předmět člověkem samým, který existuje sám o sobě nebo symbolizuje nějaký předmět ve hmotném vesmíru. Tento termín byl odvozen z fráze používané za 2. světové války pro miniaturní modely, které byly sestavovány pro symbolizování zbraní (letadla, lodě, dělostřelectvo atd.) nebo zóny útoku (kopce, řeky, budovy atd.) při plánování bitvy.

[4] Nepřetržitý záznam mentálních obrazových záznamů, které se nahromadily během života nebo životů člověka. Je velmi přesně datována. Časová stopa je úplné pořadí událostí, které se dějí právě "teď", se všemi smyslovými vjemy a které člověk zažil během celé své existence.