"Fakt?"
" Že váháš."
"Hele, zařídils bys mně omluvenku, znám podpis svých pozůstalých."
" Bože neváhej, borče, mám nějaký papírek. Umím dokonale falšovat podpisy. Něco mě ještě něco napadlo. Mohu ti přece sehnat nový rodiče, zavolat policisty."
"Zbláznil ses, falešného fotra a druhého vychovatele doopravdy nechci. Vás aspoň znám, jste žáci."
"Fajn."
Druhou polovinu cesty šli mlčky a konečně došli na místo, kde se pořádal mejdan. Všichni přítomní tancovali, pili alkohol a užívali si to. Zavedenému Davidovi všechny ty holky nedělaly moc dobře, v jeho paměti se vynořil rozchod s Marií. Světlo zářící koule připevněné ke stropu udělovalo této diskotéce pozitivní atmosféru.
3. kapitola: Význam Packala
Zatímco David si užíval zábavy, Erik projížděl důlním vozíkem podzemními tunely. Projížděl zanedbanou úpravou klikaté trati vedoucí nad širokým nádherným mořem ke skalnímu otvoru. Za pár vteřin oba - Packala, i Erika, oslnila výrazná zář. Projeli podzemním dolem. Poslední zastávka končila na travnaté louce. Bezstarostně šli podél pšenice, vysázené dnešními farmáři.
Erik najednou zakopl a upadl. Packal tomuhle chlapci pomáhal vždy vstát. Packalovi způsobovalo radost, že může pomáhat. Vzrostl sám v sobě na významu. Každopádně si to travnatou trasou zamířili do dívčího údolí. Nahromaděné zločiny nezničili, bez mluvy urazili asi sto kilometrů. Prošli další oslňující září do dnešního světa. Setkali se s Uraženou, přičemž jeden z nich zaběhl pryč. Byl to Packal, svůj úkol přece splnil. Erik se představil. Marie zdvořilé pozvání na vášnivé rande, slibující plno vášně, přijala.
4. kapitola: Znovu nemilosrdná zášť
Davidovi se to, jakým způsobem ho Marie odehnala, vrylo do paměti. Pozoroval tento párek, jak se muckají. Marie se vesele chichotala. Nikdy ji neviděl tak šťastnou a stejně cítil nemilosrdnou zášť. Té se chtěl zbavit. Prohrál, ten druhý zvítězil. Aspoň nesprávného partnera odstrčil stranou. Přál si cítit hrdost, vlnu pýchy, jenže stále nebyl šťasten. Svojí žárlivost zuřivě proklínal, nechtěl ji.
5. kapitola: UTVOŘENÍ VLASTNÍ BUDOUCNOSTI
Dostal naštěstí dokonalý nápad. Zfalšoval podpis, napsal si omluvenku, koupil si potřebné učebnice a sešity, vyňal z dřevěné poličky prázdný list papíru. Půjčil si pero, kterým zakreslil mozek. Postrádal veškeré špatné vzpomínky, zraněná duše zase proklatou žárlivost. Dokonce přes celý spodek výkresu zobrazil sirotčinec, milé náhradníky bezpochyby, omluvný list s natisknutým razítkem schopného doktora napravující jeho postřelenou nohu. Bezva holka se stala dokonalým symbolem klidu a poměrně vzácné radosti, to se ví.
6. kapitola: MSTITELÉ
Mstitelé bezúčelně putovali pustou krajinou okolo hlubokých řek, do nichž se potopili a už nevynořili. Všechny postihl nešťastný osud. Většina plavoucích rozpustila teplota těchhle hloubek. Ostatní přeživší stále plavali a nořili se pořád hloub a hloub, dokud nebyli ukonejšeni úspěchem brzičko prolomeným. Vzdát se nehodlali, vzdání znamená zbabělost. Minulostí se nezabývali, usilovně bojovali plni naděje.
7. kapitola: Budoucnost Davida
Budoucnost ovšem není taková, jakou si David usmyslel. Mohl ji utvořit, nemohl však ovlivnit její nečekané příhody, obrátky. Tento obrat právě způsobil on vlnou intenzivní magie, svou tvorbou, právě on pozměnil pravidlo zesnulých. Že se někteří ponořili do hlubokého spánku, přesněji skoro věčného, neznamenal věčný spánek, znamenalo stát se nemrtvými. Tyhle zombie vystrčily uschlé ručky na povrch, vyhrabaly se. Bezbarvá očka zela průzračným bělmem. Ponuře pochodovaly, požíraly každého, kdo se přiblížil. Dobrodružství vůbec nekončí, teprve začíná, pomyslel si David ohromený tímto dnem a nocí beze snů.
Pěkný konec, co? Kraj roje zombií, strašlivé pomyšlení, prostě paráda. Ať jste si odpověděli jakkoli vy, ať se vám to zamlouvá nebo ne, takhle dramaticky to končí, takhle otevřeně to končí.
Žádné komentáře:
Okomentovat