Téhož večera podle jeho názoru procitnul ze zlého snu, noční můry ho pronásledovaly, pokud se samozřejmě nemýlil. Protáhnul se, rozházel jakousi lepkavou tekutinou zalepenou přikrývku. Tato prapodivnost se zhmotnila, zviditelnila na pohled. Vzápětí zaslechl odemykání domovních dveří. Dotyčný vešel se psem. Jakmile dosáhl cíle, David polekaně uskočil. Uklidnil se, když zjistil, komu patří. Brzy však pochopil, co si přeje. Oděl se a následoval nově příchozího, příbuzného dědečka do auta. Dědeček porušoval dnešní zákon překročením minimální rychlosti. Dojel ke své chalupě.
Celou dobu Davida sledovala průzračná hmota, která byla spatřena doma, v Davidově pokoji. Vkročil přímo do očividné pasti. Davidovo tělo ochablo útokem té čilé hmoty. Na šedém koberečku ve své místnosti stanul bez znalosti, v co se proměnil tentokrát. Zjistil již výšku tohohle nábytku oproti němu. Tyčil se vysoko, jakoby se dvojnásobně zvětšil nebo naopak on zmenšil. Chytnul se nohy stolu a začal se postupně přitahovat kupředu tak dlouho, až vylezl navrch.
Náhle přišel výstřel super moderní pušky označené starobylými symboly zapomenuté civilizace, která vybudovala účinnou technologii inspirována geometrickým náčrtkem, hlavně otylým kvádrem, krychlí, oválem okupující délku plochy tohoto útvaru. Jedinou shodnost vylučoval železný kvádr, elektrostatická elektřina pocházející zvnějšku okrajů oválu nahromaděná do rotující krychle vyplňující centrum oválu a představující speciální burácivý motor, vyvolávající poněkud prudké otřesy. Vedle něj stála zkřivená hnědá trubka sesílající poměrně hustou páru. Ta obestřela další to stejné dílo. Druhá pára se sloučila s tou první párou, třetí pára vynálezu se připojila, následně čtvrtá, pátá, a tak dále. Takže dohromady připomínaly střelný terč, do něhož se hází šipky. Vznesly se do zelené tůně od mořských řas, na nichž prováděly tajemný experiment. Již probleskávající řasy plavaly ve skleněné nádobce průměrné velikosti. Sloučené páry zezelenaly, později vystouply a pokryly nejmodernější pušku, kterou získali tento rok - prostě super kousek, unikát. Tam se přemístili strojem, umožňujícím cestovat různými staletími. Ty samé páry se jaksi ztvarovaly a nechaly tam skvrny, takzvané koule s tečičkami místo očí a čáry znamenající typický úšklebek, což znamenalo nepříznivou budoucnost.
Těmito puškami střelci roztříštili sklo obřích brýlí v Davidově výšce. Už viděl, jak se střepy rozletěly všemi směry. Naštěstí pachatelé této události Davida minuli. David váhavě přistoupil k okraji stolu, chystal se seskočit možná sebevražedným skokem. Než však stihnul přijmout jakýkoli svůj názor, strhl ho zvenku zpět intenzivní vítr. Měl aspoň teď možnost postřehnout podobu oněch střelců. Vůbec to nebyli lidi, pouze živé hračky ve formě pirátů s falešnou páskou přes jedno oko. Svá ústa neotvírali, jenom záhadným způsobem sesílali smyslné věty. Tyhle cizince následoval k umělohmotné chatce ozdobené plastovými perníčky. Dovnitř se však ani náhodou nevešli.
Vesele seděl, protože žil, dokud sklo mu neprozradilo jeho vzhled. Stal se hračkou transformera sanitky. Zavzpomínal se do žhavé vzpomínky. Vzpomínka potlačila ostatní a otravně žhnula.
Když býval ještě lidský prcek, oškliví pavouci, kteří neměli žádné oči, obklopili Davidův pokoj v inkoustové tmě. David vyskočil, honem vyběhl ven z pokoje. Zabouchl za sebou obyčejné dveře, které držel zaklaplé. Zoufale volal mámu písklavým hlasem plný obav, avšak matka naléhání Davida naprosto ignorovala. Vyhledával cokoliv, čím by mohl zabarikádovat vchod do téhle chodby. Nic, kromě párů používaných bot, kterými pavouky zadržel aspoň na chvíli. Vběhl do matčiny ložnice, kde jeho matka vycenila zuby vyčnívající z jejích úst. Pleť měla nezvykle bledou, pyžamo neobvykle bílé, její bělmo se změnilo v čistou čerň. Davidovy představy přivedly bestie nejhorších nočních můr. Ocitnul se uvnitř snu, z nějž nešlo uniknout, ani kdyby chtěl. Zrůdné stvoření zcela odlišné matky, kterou znal a věřil jí, se vrhlo na Davida. Čistými zuby podobající se nejspíš vlčím tesákům se zahryzlo do Davidovy končetiny. David nevědomky vyjekl. V hrůzné euforii ji setřásal, aby se vyhnul ukousnutí celého chodidla. Útočnici odpinknul do stěny natřené narůžovo.
V tu dobu navštívila tohohle chlapečka skupina krvelačných pavouků, jimž uprchl saltem směřujícím na spoustu květináčů s rostlinami. Někteří zvědavci se hocha chtěli zeptat, proč spáchal takový pohotovostní úprk s takovým randálem. Samozřejmě utekl i jim.
"Davide, honem se prober!" kdosi hulákal a vtrhával ho do taktéž nepříjemné reality, které čelil. Předtím křičící vyručkoval ke tmavému otvoru, kterým prošel. David se přesně jako on přiblížil k úzké skulině mezi skříní a skříňkou na léky. Chodidla dal široce od sebe, opíral se jimi. Hezky se povytahoval nahoru. Dále následoval již průvodcova příkladu, takže neomylně tápal tmou trezoru.
Tou dobou Davidova partnerka byla osvobozena udatným princem, kterému záleželo pouze na jednom. Přestože jí zbavil prokletí velice dobrým skutkem, nebyla vůbec spokojena, protože neustále ji nutil do soulože, kterou zoufale odmítala, bohužel bezúčelně. Přesto princovu přítomnost snášela, ať se nacházela kdekoliv. Častokrát se však nabádala, aby snadno ovlivnitelnému obyvatelstvu oznámila čistou pravdu týkající se člověka, jemuž zranila srdce svým nečekaným odchodem. Stráže tohohle chrámu opatřenému pravým zlatem ji pustili beze slov ven pronést slova, která by hájila vinu ďábla. Nikdo však nevěřil jedinému jejímu slovu, spíš zavolali strážce vesnice. Ti mučili nejbrutálnějšími praktikami vězně za úplnou pitomost. Nechávali je uvězněné uvnitř šatlavy poseté kostmi nevinných v houpajících se klecích hlady a žízní.
Žádné komentáře:
Okomentovat