… Holler potkává v supermarketu starou přítelkyni ze školních lavic. Jako řadový zaměstnanec by chtěl imponovat … znovu se shledají v hotelovém pokoji. Změní toto setkání Hollerovi život?
Děkuji, žiju
Již půl hodiny stál Holler ve frontě před oddělením sýrů velkého supermarketu. Za normálních okolností obstarává nákupy jeho žena, ale před několika týdny jí chytly meziobratlové ploténky a mohla se jen namáhavě pohybovat.
Holler začínal být netrpělivý. Za dvě hodiny začíná sportovní přenos.
Holler přemýšlel, zda by nebylo jednodušší, již zabalené sýry vzít z regálu, ale poté od toho nápadu upustil, jeho žena nenávidí sýry zabalené v igelitu.
"Dnes to trvá ale zvláště dlouho," poznamenala jedna žena za Hollerem. Voněla po sladkém parfému, meruňkách a fialkách.
"Jistě," potvrdil Holler, už jen dva zákaznici, potom bude řada na něm.
Ptá se, zda bude kupovat hodně sýru, když ne, jestli by byl tak laskav a pustil ji dopředu, potřebuje jen tři plátky ementálu.
Uhodila hřebíček na hlavičku, blesklo Hollerovi hlavou. Je snad předseda dobročinného spolku?
"Neznáme se?" Dáma se naklonila trochu dopředu a dívala se Hollerovi přímo do obličeje.
"Ne, to bych věděl," opáčil Holler naštvaně.
"Wagenbauer, Annemarie."
Holler napjal uši. Jméno mu přišlo nějak známé.
"Nejste z Paderbornu?" vydechla dáma.
Holler sebou trhl. V Paderbornu chodil do školy s menším nebo větším úspěchem. Otočil se a téměř narazil svým obličejem do obličeje dámy, jen pár centimetrů, a jejich ústa by se dotkla.
Musel uznat, dáma voněla nejen svůdně, ale také tak vypadala. Až do posledního detailu vystylovaná, ačkoliv nebylo tak chladno, měla na sobě kožešinový kabát, patrně norka.
"Holler, Friedrich Holler?"
Holler přikývl.
"Friedrichu, no takového něco, téměř po třiceti letech se konečně zase vidíme. Jsem Annemarie. Rozzářila se na Hollera, červeně namalované rty lehce otevřené.
"Annemarie?" řekl Holler trochu rozpačitě. Dříve spíše nenápadná, dalo by se říci, že v minulosti nepobrala mnoho krásy a dnes naopak.
Jak se mu daří, co dělá, zda je ženatý, má děti.
"Děkuji, jde to," řekl Holler, přiznal, že je ženatý, bohužel se svou ženou nemá žádné děti. Bohu díky, pomyslel si pro sebe, děti jen lezou člověku na nervy, člověk kolem nich lítá, trápí se s nimi, později ho šupnou do domova důchodců.
Ďábel musel pokoušet Hollera, možná to bylo jen kvůli tomu parfému. Pracuje v bance jako vedoucí filiálky, v nejbližší době bude povýšen do dozorčí rady. Holler věděl, že trochu přehání, ale Annemarie to tak jako tak nezpozoruje, potkali se náhodně v supermarketu, chlubí se, čeho všeho v životě dosáhli, vzájemně se přetrumfovávají, později, jakmile získají sýr, se jejich cesty rozdělí. Annemarie se nikdy nedozví, že je pouhý malý zaměstnanec ve firmě, která rychle spěje do konkurzu a zda za tři měsíce ještě bude mít práci, je nejisté.
Annemarie byla ohromena. Je manažerkou známého oděvního průmyslu, cestuje po celém světě, ještě před týdnem byla v Hong Kongu, před dvěma týdny v Rio de Janeiru, zda on, Holler, již tam také byl, jednou až bude v dozorčí radě, si je jista, že bude jezdit po celém světě. Snad se jejich cesty v nějakém hotelu zkříží.
Prodavačka za pultem naléhala, Holler si stále ještě nic neobjednal, měl oči jen pro Annemarii.
"Na to zapomeňte, sýr je stejně starý," zavrčel Holler a odešel.
Annemarie ho zatáhla za paži, po tak dlouhé době se nemohou jen tak jednoduše rozdělit, konec konců už byla kdysi do něj zamilovaná, bohužel on jí nikdy nevěnoval pozornost.
O půl hodiny později seděli v jedné kavárně na tržišti. Annemarie ho po celou dobu s nadšením pozorovala, Holler neměl nic proti tomu, být obdivován.
Ne, Annemarie nebyla vdaná. Jednou, to už je dávno, s jedním budižkničemou, malým bosáckým úředníčkem, měla nezajímavý život, k smrti nudný.
Holler cítil, jak se lehce začervnal. Kdyby Annemarie věděla. Celý den třídit a třídit nějaké soubory, každý večer dřepět před televizí, chodit spát, jednou za rok do Bayernu na dovolenou, většinou u jezera Königssee. Ozval se vyzváněcí tón trumpety, Annemarie se okamžitě zvedla a odešla.
Holler přiznal, že je rovněž rozvedený. Nemohlo to být jen v tom parfému. Užíval si tento krátký okamžik, že je mužem světa, úspěšným manažerem, topícím se v bohatství, tlachal o vile na Malorce, momentálně si vyřizuje letenku, létání je nádherné, dává mu pocit svobody.
Annemarie byla více než fascinována, litovala, že se jejich cesty tenkrát rozešly, ale osud je přece jenom svedl dohromady.
O dvě hodiny později se už zase nacházeli v hotelovém pokoji. Holler svoji ženu ještě nikdy nepodvedl.
Žádné komentáře:
Okomentovat