Hovořit o problémech věkových stadií člověka je velmi náročný úkol.
Duševní život kulturního člověka má problematický ráz. Naše duševní procesy jsou z velké části úvahy, pochybnosti, experimenty. Za existencí těchto problémů vděčíme růstu vědomí. Odchýlení od instinktu a postavení do protikladu vůči instinktu vytváří vědomí. Instinkt je příroda a chce přírodu. Vědomí naproti tomu může chtít jen kulturu nebo její negaci. Všechno, co je v nás ještě přírodou, se problému vědomí - kultury hrozí, neboť problém lze nazvat pochyba. Odtud je krátká cesta ke strachu. Zhostí se nás lidský strach, že vědomí to přece jen nakonec nebude umět tak jako příroda.
Problém nás zavádí do osamělosti, kde není otec ani matka, do opuštěnosti bez přírody, kde jsme nuceni pouze k uvědomění. Musíme dělat vědomá rozhodnutí a řešení místo přírodního dění. Každý problém, tj. vědomí - kultura je nucení k tomu, abychom se rozloučili se vším, co je v nás nevědomé, dětské a přírodní. Toto nucení je tak nekonečně závažnou duševní skutečností, že tvoří také jeden ze stěžejních symbolických předmětů učení křesťanského náboženství. Je to oběť čistě přírodního člověka, oběť nevědomé, přírodní živé bytosti, jejíž tragika započala už požitím jablka v ráji. Ve světle onoho biblického hříchu se uvědomění jeví jako útěk. Z čehož vyplývá, že každé větší uvědomění nás stále více vzdaluje od ráje dětské nevědomosti. Od problémů každý rád odvrací oči a je-li to možné, člověk se o nich nechce zmiňovat anebo je ještě lepší je popírat. Člověk si přeje život jednoduchý, jistý a bez nesnází. Proto jsou problémy tabu.
Jak to, že člověk má vědomí? Nelze říci. Nebyli jsme přitom, když první lidé se stali vědomými. Rodiče vědomí mohou vypozorovat u svých malých dětí, dávají-li pozor. Když dítě někoho nebo něco poznává, pak instinktivně cítíme, že má vědomí. Proto to byl v ráji asi také strom poznání, který nesl tak osudové plody.
Úrovně vědomí by se daly rozdělit na čtyři fáze: (1) Dětská úroveň vědomí nezná žádné problémy, neboť nic ještě nezávisí na subjektu, jelikož dítě samo zcela závisí na rodičích. (2) Druhá úroveň by se časově umístit od puberty do střední fáze života. V normálním případě je dítě bez problémů, i když mnohdy bývá náročné na výchovu pro rodiče, vychovatele, učitele. (3) V dospělosti do stáří může mít člověk pochyby sám o sobě, a stát se nejednotným sám se sebou. U naprosté většiny lidí jsou to požadavky života, které často náhle přetrhnou nit s dětstvím. Mají-li lidé iluze, představy, které jsou v příkrém rozporu se skutečností, pak vznikají problémy. Bývají to i vnitřní duševní problémy. Ty vznikají i tehdy, když navenek jde všechno hladce. Problematické povahy bývají často velmi neurotické. Neurotik je nemocen, protože si svého problému není vědom, zatímco člověk problematický si svého problému vědom je a svým vědomým problémem trpí, i když není nemocen. Ve střední části života se člověku může zdát, že odhalil správný běh života, správné ideály, principy chování. Předpokládá jejich věčnou platnost a dělá ctnost z toho, že na těchto principech a zásadách lpí. (4) Stárnoucí člověk by měl být ve vědomí, že jeho život nestoupá a nerozšiřuje se, nýbrž že si neúprosný vnitřní proces vynucuje zúžení života. Přílišné zaobírání sebou samým je pro mladého člověka skoro hřích, pro člověka stárnoucího je to povinnost a nutnost, aby se vážně zabýval svým úplným bytostným Já. Slunce stahuje své paprsky, aby ozářilo samo sebe, poté co promrhalo své světlo na svět.
Hezké je porovnání se sluncem. Sto osmdesát stupňů našeho životního oblouku se rozpadá do čtyř částí. První, východní částí je dětství, bezproblémový stav, kdy jsme zatím problémem pro jiné, ale vlastní problematiky si ještě nejsme vědomí. Vědomá problematika se rozprostírá přes druhou a třetí čtvrtinu a v poslední čtvrtině, ve stáří, se opět noříme do onoho stavu, kdy bez starosti o svůj stav vědomí se opět spíše stáváme problémem pro jiné. Dětství a pokročilé stáří jsou sice svrchovaně odlišné, ale jedno mají společné, totiž ponořenost do nevědomého duševna. Dětství a pokročilé stáří jsou bezproblémové stavy života z hlediska vědomí versus nevědomí.
Zdroj:
C. G. Jung: Duše moderního člověka
Úprava: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat