Objevila jsem zajímavý článek, týkající se chronického zánětu trávicího ústrojí, takzvané Crohnovy nemoci a budoucí možné léčbě Alzheimerovy choroby. Rozhovor s Prof. Dr. Martinem Hofem, DSc., který je ředitelem Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, budu reprodukovat ve zkrácené a upravené formě.
Prof. Dr. Martin Hof, DSc. studoval na Univerzitě Würzburg, kde získal doktorát i habilitaci. Po ukončení vědecké práce na této univerzitě působil na University of North Carolina at Chapel Hill v USA a na University of Patras v Řecku. Obdržel prestižní stipendia od německé výzkumné společnosti DFG a z Fondu německého chemického průmyslu, mnoho vědeckých ocenění, včetně Preamium Academiae, které uděluje Akademie věd České republiky vynikajícím vědeckým osobnostem. Jako uznávaný vědec v oblasti fluorescenční spektroskopie a mikroskopie založil u nás k těmto oblastem nový výzkumný směr. V Ústavu fyzikální chemie pracuje od roku 1997. Ředitelem Ústavu fyzikální chemie se stal v roce 2017.
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR vznikl v roce 1972 sloučením Ústavu fyzikální chemie a Polarografického ústavu, které byly součástí tehdejší Československé akademie věd. V současnosti Ústav fyzikální chemie zkoumá vztahy mezi strukturou a reaktivitou látek ve fyzikální chemii a chemické fyzice na atomární a molekulární úrovni.
Na čem se u vás v současnosti pracuje?
Tým profesora Patrika Španěla se již od devadesátých let věnuje projektu, v jehož rámci se snažíme pomocí analýzy dechu určovat některá závažná vnitřní onemocnění. K tomu slouží námi vyvinutá metoda Selected Ion Flow Tube. Před nedávnem se nám podařilo otestovat diagnostický přístroj, který na základě dechové zkoušky pozná příznaky chronického zánětu trávicího ústrojí, takzvané Crohnovy nemoci.
Ve Velké Británii, psal list Guardian, k "vycítění" nemoci používají speciálně vycvičené psy a jejich psí čumáky.
Ano, ve Velké Británii k "vycítění" nemoci místo diagnostického přístroje používají speciálně vycvičené psy, psí čumáky, které tímto způsobem diagnostikují rakovinu.
Obecný cíl je stejný - na základě specifické látky v dechu diagnostikovat s poměrně vysokou mírou úspěšnosti probíhající onemocnění bez nutnosti náročných laboratorních vyšetření. Zatímco ve Velké Británii využívají zvířata, my volíme přístrojovou techniku. Co se týká Crohnovy choroby, jsme velmi úspěšní. Dech nemocných totiž obsahuje zvýšené množství pentanu a jiných organických látek, které se nám daří pomocí speciálně vyvinutého spektrometru úspěšně identifikovat. Obdobnou diagnostiku zkoušíme i s cystickou fibrózou a nádorovými onemocněními, to je však zatím ve fázi vývoje.
Je to váš jediný výzkum týkající se lidského zdraví?
V současnosti se na našem oddělení biofyzikální chemie intenzivně zabýváme rolí gangliosidů v různých typech neurodegenerativních nemocí. Gangliosidy jsou lipidy s objemnou cukrovou hlavičkou vyskytující se převážně v mozku. Našim vědcům Marianě Amaro a Radku Šachlovi se nedávno podařilo prokázat, že gangliosid GMI zpomaluje biologické procesy, jež vedou ke vzniku Alzheimerovy choroby. Tento poznatek by v budoucnu mohl přispět k vývoji léku proti této chorobě.
Vlevo Prof. Dr. Martin Hof a vpravo živoucí legenda Prof. RNDr. Zdeněk Herman, DrSc. dr.h.c.
Rozhovor s Prof. Dr. Martinem Hofem, DSc. mne zaujal. V širší rodině se potýkáme s genetickým vybavením se sklony k rakovině a Crohnově nemoci.
Alzheimerova choroba je jedno z neurodegenerativních onemocnění, vedle Parkinsonovy nemoci. Jsou to civilizační choroby a s tím, jak se lidé dožívají stále vyššího věku, přibývá těchto chorob, včetně stařecké demence. Určitě je povzbuzující vědět, že se průběh nemoci dá zpomalit, léčit a v budoucnosti zastavit nebo vyléčit.
Moje kamarádka z dob studií na vysoké škole měla maminku, která trpěla Alzheimerem. Již jsem se tu na blogu zmiňovala v některém ze svých komentářů. Maminku musela umístit do ústavu, protože potřebovala být 24 hodin pod dohledem. Dojížděla za ní každý víkend. Byla bytostně přesvědčena, že maminka je v ústavu šťastna, protože měla kolem sebe lidi a odbornou péči, kterou by jí doma poskytnout nemohla. Co na tom, že maminka ji poznávala jen málokdy. Důležité bylo, že za maminkou z blízkých vždy někdo přišel, chytil ji za ruku, člověk vnímá dotyk lidského těla, úsměv, dobré slovo. Každé setkání nebylo vždy jednoduché. Ale kamarádka viděla, že maminka je spokojena a byla přesvědčena, že o maminku je dobře postaráno. Maminka tam byla několik let. Bohužel loni zemřela. Teď už ji snad mohu znovu kontaktovat a dáme nějaké kulturní představení, aby přišla na jiné myšlenky.
Zdroj:
Týden 11/2019. Autor: Vladimír Barák
Úprava: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat