Mohu zodpovědně prohlásit, že většinu z těch 7 miliard lidí neznám a ani je nepoznám. Trápit se tím nehodlám. Za prvé se ani s 1 miliardou ani se 7 miliardami nesetkám, za druhé se nedomluvíme a vzájemné setkání, společné zážitky a komunikace, ať již verbální nebo neverbální je základem vztahu. A to nemluvím o multikulturnosti, hodnotách. I když to lidské, je společné všem.
Téma by se dalo pojmout z pohledu přelidněnosti. Sedm miliard lidí, kteří stále něco budují, využívají přírodní zdroje, které nejsou nevyčerpatelné. "Kulturní" národy, především západní Evropa dochází k názoru, že z hlediska konzumu a ekonomiky jsou děti přítěží. Jak regulovat uměle obyvatelstvo nám ukázala Čína, kde bylo povoleno jedno dítě. Další děti již neměly podporu, takže počet obyvatel se ustálil, i když Číňané stále mohou zaplavit celý svět. Tak zvané "kulturní" národy vymřou a místa jako Afrika, Indie a podobně, kde se potýkají s podvýživou a nízkou životní úrovní, suchem, špatnými životními podmínkami budou stále přelidněna, nicméně věřím, že příroda si pomůže přirozeným výběrem.
Omezím svoji úvahu na Českou republiku, kde klesá porodnost a postupně je nás méně a méně. Lidský věk v České republice se prodlužuje, obyvatelstvo stárne, potýká se s různými stařeckými nemocemi, jako je demence, Alzheimerova a Parkinsonova choroba, lidí v produktivním věku ubývá. A to jsem já a 10 milionů, spíše je nás 10 milionů, včetně mne.
Mně ten individualistický způsob vidění připomíná starý Řím se svým narcistickým zahleděním se do sebe sama a hédonistickým uvažováním, zaměřením se pouze na slasti. Proto jeden ze zásadních důvodů, proč zanikla Říše římská je, že Římané přestali mít děti. Přišly barbarské kmeny a jenom početní převahou vyhrávali války.
Mnohdy nerozumím ani sama sobě, překvapují mě mnohé moje reakce. Mám bohatý citový život, odtud nejspíš pramení různé nálady a prožívání, široký okruh zájmů. A to nemohu sdílet se 7 miliardami. Mám kolem sebe nejbližší, které mám ráda a pro které žiji a dýchám, přátele, se kterými se občas stýkáme a tlacháme, kolegy, nadřízené, podřízené, dodavatele, sousedy, spolužáky a další lidi, kteří také znají část mé osobnosti podle toho, jak s nimi jednám.
A jako extra skupinu beru virtuální svět. Zde se mohu setkat s miliardovým počtem lidí, byť pouze teoreticky. Mohu se setkat se všemi, co užívají internet a jsme schopni se dorozumět pomocí symbolů - obrázků, fotografií nebo řečí.
Na překážku nejsou ve virtuálním světě velké vzdálenosti. Nechci se zde rozepisovat o možnostech internetu a sociálních sítí, ale pozornost bych obrátila k našemu blogu.
Není nás 7 miliard, ale údajně je registrováno 500 000 účastníků, aktivních i neaktivních s alespoň 12letou tradicí. S kolika máme možnost se setkat, byť jenom prostřednictvím písma, tvorby, kresby, fotografie? Po letech činnosti odhaduji kolem 200 návštěv, to jest blogerů, které si pravidelně prohlížejí moje stránky. Nově příchozí se potýkají s návštěvností od 5 do 20. Ale počet návštěv není však rozhodující, proč člověk píše. Já osobně si píšu, co chci, jak chci, o tom, co se mně líbí, co mne trápí nebo co mi přináší radost, o tom, co mne zajímá bez ohledu, zda to bude někdo číst, nebo to není v okruhu jeho zájmu. Pokud někomu můj článek, báseň něco přinese, tím lépe a jsem tomu ráda.
Jak přimět lidi k větší aktivitě? Možnosti seznámit se s blogery jsou částečně dány tématem týdne, částečně vlastní iniciativou. O Autorském klubu toho moc nevím, k tomu bych se teď nevyjadřovala.
Množí se názory, že je zde mrtvo. Nemyslím si. Mnozí sice odchází, mezi nimi i kvalitní blogeři/blogerky, na které se člověk napojil nebo byl s nimi ve styku a pak ho odchod mrzí. Odcházejí z důvodu reklam, technických problémů, chtějí vyzkoušet něco nového, dostali nabídku, šanci, která se neodmítá, osobních důvodů, neshod apod. Současně ale přicházejí noví, kteří jsou elévové a je potřeba jim podat pomocnou ruku a někde zpřístupnit pravidla, možnosti blogování, základní informace o nastavení, o tom, jak funguje srdce blogu, téma týdne, autorský klub, kdo, co, jak vyhodnocuje, jak se přihlásit, chtěl-li by někdo podat pomocnou ruku.
K možnostem seznámení a rozšíření blogerské klientely bych v první řadě navrhovala, aby každý z iniciativních blogerů po určitou dobu měl možnost na titulní straně v nějakém prostoru podávat návrhy na zlepšení chodu blogu. Něco málo jsem se k tomuto problému vyjadřovala spolu s Modroočkem, Naivní blondýnou, Sacharinem, Eliss, Padesátkou, The Lazy-Cat a dalšími na Ladkasi.blog.cz v článku Byl včerejší hokej infarktový?
Mne napadlo:
Nazvu to např. AK II; Blogeři blogerům; Hledá se bloger; Blogeři, nespěte; Blogeři, probuďte se, jakkoliv. 1 - 2 x do týdne by vyzvaný bloger sepsal aktualitu, problém, co ho trápí, zážitek, článek k čemukoliv a ostatní by se k tomuto hlavnímu příspěvku vyjadřovali ve formě diskuse (nechci říkat komentáře, to by bylo zavádějící) jakýmkoliv, každému vlastním způsobem - básní, úvahou, krátkým či dlouhým článkem, komentářem, kresbou a celá diskuse by byla viditelná - blogeři by měli možnost vyselektovat blogery, se kterými by si měli, co říci. Teprve tuto už poddiskusi komentovat v komentářích, které by se už objevovaly na konkrétním blogu. Minimálně by se blogeři vzájemně poznávali, pak by záleželo na iniciativě každého, s kým by navázal spojení. Krátký comment se lépe píše někomu, kdo nemá tolik časových možností nad vymýšlením článku. A také každý bloger by věděl, zda ho ústřední článek zajímá a chce se k němu vyjadřovat dnes, tento týden, příště.
Pokud se pro vaše nápady zrodí prostor a softwarové zabezpečení a najde se realizační organizátor, mohli bychom vytvořit blogerskou komunitu sice ne já a sedm miliard, ale my a našich 200 - 1 000 lidí. Vzhledem k fyzickému fondu, psychice, rodinným a pracovním povinnostem a časovým možnostem může být kvalitní blogerský vztah odhadem kolem 500 lidí.
Aktivních přispívatelů je kolem 100 000 - 150 000, správce blogu může číslo upřesnit. Není možno se se všemi v průběhu blogerské činnosti střetnout, ale jsem přesvědčena, že bych se mohla s 1 000 lidmi přes blog kontaktovat a pročítat jejich zajímavé stránky. Virtuální přátelé na blogu jsou a byli by mi bližší než já a číslo 7 miliard.
Omlouvám se tímto, že jsem spojila dvě věci do jedné, ale doufám, že je možnost tímto způsobem podnítit větší množství stávajících lidí, i nově příchozích, k vzájemné spolupráci a zájmu o zlepšení chodu blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat