Katolická církev čelí stále větší kritice a je obviňována ze sexuálního zneužívání dětí, mládeže a žen, píše Jan Brodníček. Před současným papežem Františkem stojí nelehký úkol. Stal se oblíbený díky své skromnosti. Bydlí ve dvoupokojovém bytě, nemává z papamobilu, jezdí obyčejnými auty, přispívá k urovnávání světových konfliktů, podporuje mezinárodní dialog. Dokáže napravit poškozenou image kněží?
Dalo by se říci, a světová média zdůrazňují rozbroje v katolické církvi, kdy proti sobě stojí tradicionalisté a liberálové, kteří kladou důraz na toleranci a vstřícnost i vůči jiným náboženstvím. Jakým způsobem přistupovat k sexuálním útokům a homosexualitě v církvi nemají klerikové jasno.
Ve světě vřou případy George Pella z Austrálie, třetí nejvýznamnější osoby Vatikánu, který byl obviněn a shledán vinným ze zneužití dvou hochů ve věku dvanáct a třináct let. Pontifex František připustil znásilňování a sexuální zotročování jeptišek i homosexualitu. Propuštěn ze své služby byl washingtonský arcibiskup Theodor McCarrick, obviněný ze zneužívání chlapců. Sexuální skandály se objevily i v Chile nebo v Pensylvánii (USA), v Německu. Apoštolský nuncius Luigi Ventura ve Francii veřejně hladil zadek mladého muže. Carlo Alberto Capella naproti tomu přechovával a šířil dětskou pornografii a totéž měl provádět polský arcibiskup Józef Wesolowski.
V Polsku vyplula na povrch kauza bývalého představitele odborového svazu Solidarita, který obtěžoval chlapce i dívky. Socha Henryka Jankowského, nazývána sochou hanby, byla poté, co se stala terčem protestů proti pedofilům v církvi, aktivisty stržena, uvádí analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška.
Podrobné studie o sexuálním zneužívání si nechaly vypracovat diecéze v Německu, Austrálii, USA, Itálii, Irsku, Nizozemí, Belgii.
Za 30 let se v Česku objevilo 53 případů zneužívání duchovními. To se ale hovoří pouze o případech, které skončily u soudu. Z medializovaných případů bych uvedla: Prusinovice (1987) - duchovní byl podmíněně odsouzen za zneužívání dvou chlapců, Horní Bojanovice (1997) - kněz sedm měsíců zneužíval desetiletou dívku, Dolní Kalná (1998) - farář na Trutnovsku a v Plošticích u Hradce Králové zneužil tři mladistvé, Holešov (2000) - duchovní byl odsouzen za zneužití pěti mladistvých na Kroměřížsku a Zlínsku (obětí mohlo být i více), Horní Staré Město (2002) - farář osahával tři dívky, Plzeň (2008) - 15 dívek obnažoval, osahával a natáčel církevní vychovatel, Neznámé místo (2010) - kněz byl potrestán za šíření pornografie a sexuální zneužívání, Domažlice (2012) - kaplan zneužíval chlapce, Libochovice (2013) - farář zneužil pětiletou dívku; Havlíčkův Brod (2014) - kněz byl odsouzen za pohlavní zneužití a sexuální nátlak, Přerov (2014) - farář zneužil 16 mladíků, Javorník (2019) - kněz odsouzený za zneužívání ministranta byl zproštěn obžaloby, Žirovnice (2019) - sexuální skandál v šetření. (zveřejněno na Seznamu.cz)
Nevím, co soudíte vy, ale já si myslím, že těch případů bude mnohem a mnohem více. Tohle jsou ty, co již nešly utajit. Připadá mi to jako zneužívání pravomoci veřejného činitele. Všichni takhle řvou po Babišovi, ale co se týče pedofilie a sexuálního zneužívání, byť faráři, kněží a ostatní církevní činitelé jsou taktéž osoby, působící na veřejnosti a ovlivňující veřejnost, jejich trestně právní odpovědnost je uzavřena v církevním klanu.
Proč církev nechce přiznávat pochybení a zneužívání ve svých řadách? Napadá mě myšlenka, že s potlačováním sexuálních pudů, což je naprosto proti přirozenosti a přírodě, se potýká každý církevní činitel. Proto ta ochrana. Všichni musí táhnout za jeden provaz. Přiznat, že s celibátem v katolické církvi se potýká každý, by bylo doznání k životnímu omylu v křesťanské katolické věrouce. Být věrný pouze Bohu je katolické dogma. Poklička nad sexuálním zneužíváním, obzvláště dětí, může vést k myšlence, že v katolické církvi se dějí tato sexuální zvěrstva s jejím požehnáním a jsou v církevní praxi zcela běžná.
Mamka mi vyprávěla, že na Ostravsku žil kněz. Jmenoval se Lecián nebo tak nějak. Zneužil a usmrtil pětileté děvčátko a lidé na protest proti tomuto ohavnému činu hromadně vystupovali z církve.
Lze dojít k závěru, že věrný služebník boží musí poslouchat pouze Boha. Jak by k tomu Bůh přišel, kdyby se musel dělit o jeho lásku ještě s dětmi a manželkou? S tím ovšem souvisí i otázka majetku. Ženatý hodnostář živí svoji rodinu, to je manželku a děti a ze zákona mají pozůstalí nárok na dědictví. Tím by se katolická církev, jako jedna z nejzámožnějších církví na světě, ochuzovala
.
Ovšem není tomu tak, že by se faráři, kněží a ostatní, co slouží v katolické církvi, nemohli ženit. Pravda, nemohli by sloužit jako faráři, kněží, ale se statusem jáhna (to je ženatý věřící) by mohli vést bohoslužby a provádět další služby. Nicméně to by je stálo trvalé materiální zabezpečení, kariérní růst apod. Mohli by se vrátit ke svému civilnímu povolání a bohoslužby provádět jen ve svém volném čase. Což se většině nechce. Taková láska s nimi asi nelomcuje, aby se vzdali úzké vazby s církví a vstoupili do světského života.
Ale s praktikováním celibátu jsou pak v katolické církvi sexuálně narušení jedinci. Každý se s tím vyrovnává po svém, někdo s tím má větší, jiný menší problémy.
Říká se, že kněz je prostředník mezi člověkem a Bohem. V případě, že by žil jako "plnohodnotný" (svobodný nebo ženatý podle svého vlastního uvážení, ale ničím neomezovaný) člověk, mohl by se více přiblížit lidem a pak by snad i více porozuměl svátosti manželství. Rozuměl a chápal by předmanželské sliby a realitu. A sexuální život k manželství patří. Církevní a světský život lze spojit bez nějakých excesů. Nebo je problém ještě někde jinde? Ráda si přečtu vaše komentáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat