pondělí 6. května 2019

BOLEST

Bolí mě lidská bída,
bolí mě světa špína.
Bolí mě války a hádky,
já radši věřím na pohádky.

Trpím, jak mučený pes,
který by nejraděj pod peřinu vlez,
bolí mě kolem sebe zlost,
bolí mě lidská lhostejnost.

Bolí mě, když cítím tvoji něhu,
bolí mě, že jsi na druhém břehu.
Bolí mě, že takhle má to být,
bolí mě, že osud nás musel rozdělit.

Bolí mě, když láska vypočítavá,
si s mojí láskou zahrává.
Bolí mě tvoje pohrdání,
vím, že nikdy nebudu tvou paní.

Bolí mě tvoje ponižování,
bolí mě, že arogancí zavání
tvá sebestřednost zpupná,
teď už je mi to putna.

Bolí mě moje duše prokletá,
černá zůstává, od jara do léta.
Bolí mě nářek sténajících,
bolí mě bolest všech trpících.

Bolí mě utrpení a rány od věků
těch, co srdci jsou podobni Bohu
ranami člověku.

Bolí mě cizí nepochopení,
na tom nic nového není.
Bolí mě tvoje zrada, pýcha, pád,
že takhle zaživa mě necháš umírat.

Bolí mě, že rozumíš jen sobě,
v míru i ve válce, v každé době,
Bolí mě, že není spolehnutí
na tvoje city, duše hnutí.

Bolí mě, že svátkem je ti,
když moje duše zmírá,
co nesmrtelné zdá se,
to, že neumírá?

Bolí mě, že jsme jako z ledu, klamu,
bolí mě, že chováš se jak lev, co dokořán má tlamu.
Co pozře všechno živé, duši milovánu
i moji duši poplivánu.

Smířit se, odpustit, znovu žít,
radovat se, smutnit, ale vědět,
že nikdo mi nemůže ublížit,
to chtěla jsem vám vypovědět.

Radost i bolest k sobě patří,
jsou jak jednovaječní bratři.
Kdo pozná obé,
je spokojen v každé době.

Úsměv pochopení mu září,
dvanáct měsíců v kalendáři.
I když život není vždycky fér,
zachová si charakter.
Projde životem celičký,
bez jediné ztráty kytičky.

Radost a bolest v jednom šiku,
dají mu prožít moc přítomného okamžiku,
radost a bolest v jednom hávu,
udržují v životě rovnováhu.




Žádné komentáře:

Okomentovat