Jste-li matkou, starejte se o své dítě. Potřebuje vás, bez vás by nemohlo přežít. Jste pro něj naprosto nezbytná. Potřebuje jídlo, lásku, péči - ale nepotřebuje vaše představy. Nepotřebuje vaše ideály. Jste-li věřící, nevnucujte a nevychovávejte prototyp ideálního věřícího člověka. Nepotřebuje vaši víru a přesvědčení, jaké by mělo být. Nechtějte, aby se stalo podnikatelem, aby převzalo vaši živnost, aby se stalo doktorem nebo inženýrem.
Nevnucujte dítěti svoje ideály, představy, cíle, záměry. Potom bude vaše péče nádherná, nevinná. Jinak se stává vychytralostí. Prostřednictvím svého dítěte se snažíte dosáhnout cílů, kterých jste sami nedosáhli. Realizujete se skrze dítě.
Nemějte o svém dítěti vůbec žádné představy. Říkejte si - budu ho milovat, a až vyroste, samo si vybere - a chovejte se co nejpřirozeněji.
A ať jsou děti kýmkoliv, ať se chovají jakkoliv, přijímejte je, vítejte je, neodsuzujte je, buďte jim oporou, chvalte je.
Známá věta, kterou my matky používáme, když něco není podle našich představ. "Budu tě mít ráda, když … vyneseš koš, umyješ nádobí, budeš se lépe učit, už to víckrát neuděláš…" a takových vět určitě používáme ještě víc. Dosaďte si další, které vám vytanou na mysli a jsou ve vaší rodině dennodenním chlebem.
Budu tě milovat jen tehdy, když se staneš prezidentem, doktorem, v okamžiku, kdy z tebe bude prodavač, ošetřovatel, kuchař, truhlář se budu za tebe stydět? Budu tě mít ráda, když přivezeš zlatou medaili z mistrovství a diplom z univerzity. Když propadneš, neuspěješ, mám se za tebe stydět a lámat nad tebou hůl?
Mé děti jsou mými dětmi, i když jsou morální, dobří, ctnostní. Propadnou-li alkoholu, ujíždí na drogách, jsou agresivní, vzteklí - mám k nim pořád vztah, ať udělají cokoliv, pořád jsou to mé děti. Budou-li si sami komplikovat cestu životem, bude mne to mrzet, budu plakat, nabízet jim pomocnou ruku, budu za ně nešťastná, ale nepřestanu je mít ráda.
V okamžiku, kdy ve vztahu realizujete svoje představy, vnášíte do něho jed. Péče je nádherná, ale jakmile dítě ubíjíte svými ideami, kladete si určíte podmínky, za jakých ho budete mít rádo, pak je to směnný obchod. Veškerá naše láska je vychytralá a přináší tak utrpení a peklo na celém světě. Ne že by se dětem nedostávalo péče. Všichni se starají - matka, manžel, babička, dědeček a další příbuzní. Lidé se starají až moc.
A přesto je něco špatně. Kde se stává chyba? Péče v sobě zahrnuje podmínky. "Udělej to! Buď takový!" Milovali jste už někdy někoho bez jakékoliv podmínky? Milovali jste někdy někoho takového, jaký skutečně je? Pak nemůžete mít potřebu ho zdokonalovat, nemůžete ho chtít změnit. Máte rádi člověka takového, jaký je. Se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Pokud se budete dívat na člověka v jeho nedokonalosti s láskou a ochotou mu podat pomocnou ruku, teprve tehdy poznáte, jaká může být skutečná péče a druhým skutečně pomoci.
Rajneesh, indický filozof, ve své Diamantové sútře připomíná, že nebude-li láska obchodem a bude-li prosta ambicí, bude vás ten, o něhož se staráte, milovat navěky. To je důvod, proč nejsou děti schopny odpustit svým rodičům.
U psychiatrů je mnoho dětí, jejichž rodiče se o ně starali až příliš. Ale jejich péče byla cosi jako obchod. Chladná a vypočítavá. Chtěli skrze své děti naplnit své vlastní sny. Láska musí být dobrovolná, svobodná, vzájemná, neobchodovatelná, nespoutávající, bezpodmínečná. Jen tehdy lze hovořit o lásce.
Na základě Diamantové sútry, autor Osho, zpracovala: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat