Zenový příběh
Je znám jeden zenový příběh o dvou mniších, kteří byli na zpáteční cestě do svého kláštera. Starší mnich, který šel vpředu, přišel k řece. Na břehu stála krásná dívka. Bála se přejít sama přes řeku. Starý mnich odvrátil svůj zrak a rychle řeku přešel. Když byl na druhé straně, pohlédl zpět a uviděl ke svému zděšení, že mladší mnich přechází řeku s dívkou na svých bedrech.
Mniši pak spolu pokračovali dál. Právě, když dosáhli brány kláštera, promluvil starší mnich k mladšímu: "To nebylo správné a odporuje to pravidlům. Mniši se nesmí dotýkat žen!" mladší z nich odpověděl: "Já jsem ji zanechal na břehu řeky … Ty ji ještě stále neseš?"
Tajemství lásky
Jeden muž byl velmi nemocný, a i když se podrobil všemožným léčením a ošetřováním, nic mu nepomáhalo. Pak šel k jakémusi hypnotizérovi. Ten mu poradil mantru, kterou musel stále opakovat. "Jsem zdráv, nejsem nemocen." Nejméně čtvrt hodiny ráno a večer musel opakovat: "Jsem zdráv, nejsem nemocen." A přes celý den, vždy, kdykoliv si vzpomněl.
Po několika dnech se mu dařilo lépe, za několik týdnů byl již zcela v pořádku. Pak řekl své ženě: "Stal se zázrak! Neměl bych jít k hypnotizérovi ještě jednou a poprosit ho o jiný zázrak? V poslední době nemám již sexuální přání a naše vzájemné sexuální vztahy jsou mrtvé. Nepociťuji již žádnou touhu …" Jeho žena se zaradovala a řekla: "Ano, jen jdi." Byla velmi podrážděna.
Muž šel k hypnotizérovi. Když se vrátil, ptala se ho žena: "Jakou ti dal mantru?" muž jí však nechtěl nic říct.
Ale po několika týdnech se opět dostavila jeho sexuální touha. Žena byla velmi udivena. Vrtalo jí to stále hlavou, ale muž nechtěl nic říci, jen se smál.
Jednoho dne se pokusila poslouchat za dveřmi, když byl ráno v koupelně a prováděl svou ranní meditaci, čtvrthodinové opakování mantry. Chtěla slyšet, co říká. Co však vyslechla: "Není mou ženou. Není mou ženou. Není mou ženou."
Ve světě vztahů a lásky má pravdu vždycky ten druhý. Tak to cítí milující. Je-li zde láska, cítí oba stále, že já jsem něco špatně udělal, ne ten druhý.
Když věci neběží, jak by měly a oba to cítí, pak vše narůstá, tehdy oba otevřou svá nitra a hranice mizí.
Když myslíš, že druhý lže, a druhý myslí, že ty lžeš, uzavíráte se před sebou. A myšlenky jou nakažlivé. Když myslíš, že druhý lže, ačkoli jsi nic neřekl. Ačkoli se usmíváš a ukazuješ, že si to nemyslíš - druhý tomu nerozumí - a vidí to v tvých očích, v tvých pohybech, na tvém výrazu obličeje. Ačkoli jsi velký herec a dovedeš měnit výraz obličeje i pohyby, abys zakryl své myšlenky, druhý tě prohlédne. Podvědomí vysílá stále signály. A když cítíš, že druhý lže, začne i druhý pociťovat, že ty lžeš. Těmito tvrdostmi jako kámen se ničí vztahy. Tak se lidé navzájem uzavírají. Když někomu lžeš, začne se chránit a obhajovat. Tím se uzavírají dveře. Nezapomeňte nikdy: v lásce nemáš nikdy pravdu. Tak se otevírají možnosti a cesty a druhý to bude pociťovat stejně. Sami způsobujeme protikladné pocity. Jsou-li dva milující blízko sebe, sdělují své myšlenky jeden druhému, ačkoli vůbec nic neříkají. Ačkoli mlčí, komunikují. Řeč je pro ty, kteří nemilují. Pro milující je dostačující řečí mlčení. Aniž něco řeknou, řeknou vše.
Zdroj:
Osho: Cesta bílého oblaku
Výběr a úprava: Miriam
Žádné komentáře:
Okomentovat