středa 18. září 2019

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu.

Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic.

Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík.

Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota.

Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro vídeňské divadlo Brand im Ring. Zareagoval vhodně na inzerát zaměstnance vídeňské firmy Kautski-Brioschi-Burkhardt.

Později vystudoval Mnichovskou akademii výtvarných umění, Jualianovu a Collarossiho akademii v Paříži.

Oženil se s Marií Chytilovou, s níž měl dvě děti, spisovatele Jiřího Muchy a Jaroslavu Muchovou. Maloval plakáty, ilustroval knihy, zdobil dekorativní předměty a salony svými malbami. První československou poštovní známku, obrázek s Hradčany, zhotovil právě tehdy již slavný secesní malíř Alfons Mucha v prosinci 1918. Rovněž navrhl i bankovky a symboly státního znaku.

Za jeho působení ve Francii maloval plakáty, navrhoval kostýmy, vypravoval hry pro francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou, jednu z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a 20. století.

Nějaký čas pobýval i v Americe. Charles R. Crane ho finančně podporoval v jeho nejznámějším díle Slovanská epopej, kterou Mucha zhotovoval pro český národ a pro město Prahu. V americkém brooklynském muzeu byli udiveni prvními jedenácti monumentálními lněnými nástěnnými obrazy, které vystavil v New Yorku. Slovanská epopej je cyklus dvaceti obrovských obrazů, které znázorňují dějiny Slovanů. Obrazy tvořil téměř 18 let na zámku Zbiroh u Zbraslavi.

Dílo ale bylo podrobeno kritice. Vytýkali Muchovi přílišné zakořenění v 19. století a tím, že pobýval dlouhá léta v cizině, prý nepodchytil a nerozumí současné mentalitě Slovanů. Roli v odmítnutí hrály i politické důvody.

Alfons Mucha zemřel 14. července 1939 na zápal plic čtyři měsíce před obsazením Čech a Moravy nacistickými oddíly. Deset dní před svými 79. narozeninami. Kruh se uzavřel. Jeho milovaná vlast po 20 letech vytoužené samostatnosti byla okupována. Zase nebyla svobodná.

O Muchovo nejvýznamnější dílo se přou především dvě města Moravský Krumlov a Praha. Prahou bylo dílo z politických důvodů odmítnuto a dlouhá léta byla Slovanská epopej vystavována na zámku v Moravském Krumlově. Před několika lety Praha vznesla nárok na toto dílo, které bylo přesunuto a nějakou dobu vystavováno v Praze a několik měsíců i v Japonsku. Nyní je sbaleno a čeká na vhodné prostory. Moravský Krumlov, který leží 11 kilometrů od Ivančic, renovoval zámek, aby bylo dílo vystaveno v důstojných podmínkách a ve vlhkém prostředí nechátralo, požaduje navrácení zpět. Ve hře jsou ještě potomci Alfonse Muchy, legitimní vnuk a dědic Johny, syn Jiřího, který nyní žije v Praze a nelegitimní dcera Jiřího architektka Jarmila Plocková, která je ale rovněž pokrevní vnučkou Alfonse Muchy, kterou měl syn Jiří s paní Vlastou. Johny preferuje Moravský Krumlov, Jarmila Prahu.

Ať spor dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Schování a uskladnění díla nikomu neprospívá.

Přikládám pár snímků. Plakátky, které jsem dostala, ale bohužel zmokly mi, takže kvalita nic moc. Ivančice mají v symbolu tři zlaté poháry. Na prvním obrázku zleva jsou vidět. Dále vidíte herečku a mecenášku Sarah Bernhardtovou z knihy o Alfonsu Muchovi a z výstavy prvotinu list z matriky v Ivančicích (já patriot jsem neodolala) a z díla Adamité ilustraci od Alfonse Muchy, znázorňující Adama a Sulamit.






A pro zajímavost výňatek z knihy s ilustrací Alfonse Muchy. Předpokládám, že kniha je od Svatopluka Čech a jmenuje se Adamité.

ZPĚV ČTVRTÝ

Zelenavým háje soumrakem
Adam bloudí. Darmo letem bzuče
kolem něho brouk se kmitá ruče
zlatoskvoucím křídel povlakem,
hruš naň divoká své květy hází,
za roucho jej husté chytá mlází,
nadarmo i z dálky plesné šumy
vábivě mu obletují sluch:
nevyrušíť z hluboké jej dumy
lidská vřava, háje tichý ruch!

Však tu rázem u nohy mu právě
zavzněl cimbál ve vysoké trávě,
zvonků drobných zamihl se třpyt. -
Vzhlédl Adam - před ním Sulamit.

V bujném poskoku co svižná laň
štíhlé boky z pasu vymykajíc,
cimbálem se půdy dotýkajíc
vznáší k němu lichotivě dlaň.

Zdroje:
Kusák, Kadlečíková: Alphonse Mucha
Zpracovala, doplnila a upravila: Mirijam

Žádné komentáře:

Okomentovat