Nenávist je destruktivní, sebe-destruktivní. Láska je obrovská úcta k sobě samému. Můžeš nenávidět cokoli, kohokoli; můžeš nenávidět nenávist samu, ale pokaždé shledáš, že máš málo energie. Nenávist vysála tvou energii a zanechala tě prázdného, vypotřebovaného.
Nenávist dusí především tebe. Nenávistí se až zalykáš. Nenávist v tobě vyvolává destruktivní sklony, ale uvědom si, že ničíš především sám sebe. Nežiješ ničím jiným než touhou po pomstě. Konstruuješ jak, ale naprosto tě to vyčerpává. Nemáš sil na nic jiného.
Láska je obrovská úcta k sobě samému. Ale jak mohu mít úctu k sobě samému, když se přímo topím v nenávisti. Nenávidím partnera/partnerku.
Láska tě naplňuje energií, přetékající energií - léčící nejenom tebe, ale vytvářející kolem tebe auru, ve které mohou být léčeni i ostatní.
Láska dobíjí. Všimněte si, že lidé, co jsou spokojeni, jakýmsi způsobem září. Působí vyrovnaně. Měla bych definovat, co je to láska. Pokusím se v některé z mých dalších úvah, ale rozhodně jsem přesvědčena, že je proměnlivá. Nechci říkat, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, ale vztah, láska se musí podporovat, budovat, utužovat celý život a musí chtít oba dva. Takové to prohlášení, že pravá láska je bezpodmínečná, že ten druhý mě nemusí milovat, stačí, že miluji já jeho, udělám pro něho všechno, třeba i skočím do ohně, to není láska, to je zamilovanost. V dané chvíli, možná při milování, si řeknu, kéž by tento okamžik trval věčně, a i kdyby jen pro tuto chvíli, stálo to za to. Ale pro trvalou lásku je třeba něco víc. Pokud je láska jednostranná, časem to začne vadit i tomu milujícímu.
Není to otázka náboženství - že nenávist je špatná, či nemorální. Je to otázka inteligence: nenávist je stupidní a láska je inteligentní.
Náboženství s mými pocity lásky nebo nenávisti nemá co společného. Mohu nenávidět nebo milovat a přitom být inteligentní. Stokrát si mohu říkat, že nenávist je negativní pocit, ubližuji si jen sama sobě; láska je pozitivní pocit, který má blahodárný vliv na moje zdraví a psychické rozpoložení - vstoupí-li do mne nebo je-li ve mne vyvolána nenávist nebo láska, nic s tím nenadělám. Láska i nenávist je silnější než smrt. S obojím, láskou i nenávistí, mohu bojovat.
Láska je komplikovaný cit. Patří k ní pozitiva i negativa. Je třeba si uvědomit, že žádný vztah není ideální, ale může být velmi pěkný. S láskou. V každém vztahu dojde k nedorozumění, partneři mají odlišné názory, na řadu nastoupí hádka. Řízená hádka je zdravá, vyčistí ovzduší, ovšem partneři si musí vidět do úst. Po hádce většinou nastupuje usmíření, které mimochodem bývá to nejkrásnější… Partneři chtějí dále být spolu. Dojde ke zklidnění hormonů a emocí.
Co ale dělat, když ke zklidnění nedojde a začínám mít vůči partneru averzi, odpor, ba přímo časem ho začnu nenávidět? Nejenom že si tento postoj budu pěstovat, ale partner/ka ho bude ještě svým chováním stupňovat. A mohu vědět, jak mi to škodí, jak je to destruktivní pro náš vztah, mohu být inteligentní. Je to tu.
Pokud nejste schopni najít společné řešení a začínáte mít dojem, že takhle nechcete strávit zbytek života a život vám utíká mezi prsty, je načase přistoupit k situaci radikálně.
Říká se, že ještě horší než nenávist je lhostejnost. Už je mi jedno, co dělá, s kým je, kdy přijde a jestli vůbec, jestli mě má rád, jak mu je, co cítí, prožívá. Nic, prázdno. Je to hrozné, ale určitě by se našly/i ženy/muži, u kterých vztah již vyprchal, ale zůstávají ve vzájemném svazku. Žena se obětuje nebo s ohledem na děti, nebo u mužů z důvodu pohodlnosti. Mohou se i domluvit, že si každý pojede po své linii. Takovéto rozhodnutí nedeptá tolik jako nenávist. Lhostejnost je pro člověka samotného lepší než nenávist. Již se vyrovnal se situací.
Lhostejnost pokládám za pocit, kdy už u sebe nevykřesám ani jiskérku naděje. Zkrátka, je mi to jedno. Kdežto opakem lásky bývá nenávist. Tady bych ještě viděla skrytý potenciál, že naše vztahy se mohou obrátit o 180 stupňů. Pořád mám k tomu druhému nějaké city. I když negativní.
Zdroje:
Osho: Perly v kapse u vesty
Úprava a vlastní úvahy: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat