Dnes, pokud člověka trápí nějaký psychický problém, zajde k psychologovi nebo psychiatrovi a ten mu poskytne psychoanalýzu, je-li třeba i příslušné léky. Horší je to, vyžaduje-li stav pacienta hospitalizaci v psychiatrickém zařízení, ale věřme, že se každému člověku dostane lidského zacházení. Dříve se používaly mnohem drastičtější metody "jak vyhnat ďábla nebo šílenství z těla".
Hippokrates (460 - 370 př. n. l.) byl přesvědčen, že duševní poruchy vznikají v důsledku nerovnováhy tekutin v těle, Galén (129 - 216) že se jedná o poškození mozku nebo jiných částí těla. Ve středověku se na duševně nemocné dívali jako na posedlé ďáblem nebo že je Bůh trestá za jejich hříchy. Léčebné metody spočívaly v zaříkávání, vyhnání z měst, zavírání do věží bláznů, v lepším případě do věží kláštera.
Kruté léčebné postupy v psychiatrických zařízeních byly aplikovány až do začátku 20. století. K léčebným metodám patřilo pouštění žilou, přikládání pijavic, svazování řemeny a svěracími kazajkami, sprchování studenou vodou, bití, vyvolávání zvracení, krvácení i samovolného vyměšování. Lékaři byli přesvědčeni, že uvolněním tělních tekutin se pacienti mentálně uzdraví. Nyní jsou podmínky o něco lidštější.
Přiblížila bych vám některé léčebné metody psychických poruch, jak jsem se o nich dověděla z článku.
Ve starověku používali Egypťané, Řekové a Římané vodoléčbu (hydroterapii). Léčba spočívala v tom, že pacient několik hodin až dní se koupal ve vodě teplé 34 až 37oC, někdy i přes noc. Léčba teplou vodou byla předepisována pacientům, kteří trpěli nervozitou nebo nespavostí. Naproti tomu pacienti s maniodepresivní psychózou byli vystaveni sprchování ledovou vodou (8oC), aby se snížila krevní zásoba mozku a pacient byl tímto způsobem uveden do klidu.
Na přelomu 18. a 19. století Američan Benjamin Rush vynalezl zklidňovací židle. Pacienta k němu přivázal za ruce, nohy i hrudník a na hlavu mu nasadil speciální poklop, který bránil jeho smyslovému vnímání. Tím mělo dojít ke snížení krevního tlaku i tepové frekvence a zlepšení stavu duševně nemocného.
Na počátku 19. století Angličané Erasmus Darwin a Joseph Mason Cox začali používat rotační terapii, nazývanou také podle svého vynálezce Darwinovo křeslo. Darwin byl přesvědčen, že nadměrné točení sníží přetížení mozku. Do židle upevněné ke stropu lanem se posadil pacient, zakryli se mu oči a začalo se židlí otáčet tak dlouho, až pacient začal zvracet, krvácet z různých tělních otvorů a samovolně vyměšovat. U většiny pacientů došlo ke "zklidnění mysli".
Americký lékař Amariah Brigham ve 2. polovině 19. století vymyslel tzv. utickou postýlku. Místo poutání řemeny k posteli na noc, si pacient lehl do dětské dřevěné postýlky ve verzi pro dospělé i s víkem, která šla zvenčí zamknout. Byl 46 cm hluboká, 183 cm dlouhá a 92 cm široká. Pacient se v ní nemohl ani otočit. V roce 1887 byla tato klecová lůžka z nemocnic odstraněna.
V roce 1900 Skot Neil Macleod psychická onemocnění, například předčasnou demenci, léčil hlubokým spánkem. Používal bromid draselný, ale zjistilo se, že metoda je příliš toxická, navíc sedativa vyvolávala fyzickou i psychickou závislost, takže metoda byla brzy zamítnuta.
Rakouský psychiatr Julius von Wagner-Jauregg vymyslel začátkem 20. století léčbu horečkou. Pacientovi ke zlepšení progresivní paralýzy aplikoval krev nakaženou malárii. Za svůj objev získal i Nobelovu cenu (1927). Léčba zafungovala, ale pacienti často umírali na malárii. Léčebného postupu horečkou se doktoři nechtěli vzdát. Vymysleli parní skříně, do kterých pacienty zavírali. Ohřevem krevního řečiště i tělesných tkání měl být "zabit" původce duševní nemoci.
Ve 20. letech 20. století přišel Američan Henry Andrew Cotton s myšlenkou, že psychické problémy jsou důsledkem neléčených lokálních zánětů v těle. Jako léčbu používal chirurgické odstranění postižených částí těla. Začal zuby, mandlemi, pokud to nezabralo, začal mu odřezávat části žaludku, sleziny a střev. Naprosto šílená metoda.
Od roku 1927 se začala používat inzulinová terapie. Podáním inzulinu dojde ke křečím a kómatu, ale i ke snížení hladiny cukru v krvi, což má krátkodobý pozitivní vliv na psychický stav drogově závislých pacientů i pacientů se schizofrenií. Kóma trvalo i několik hodin. Nepříznivým vedlejším účinkem bylo amnézie. Od této léčebné metody se upustilo v 50. letech.
Maďar Ladislas Joseph (László) Meduna v roce 1934 přišel s myšlenkou vyvolat u pacientů se schizofrenií epileptické záchvaty pomocí léku metrazolu. Nepříznivými vedlejšími účinky byly silné křeče, které vedly až ke zlomeninám obratů a retrográdní amnézie. Metrazol byl v roce 1982 zakázán, ale přispěl k rozvoji elektrokonvulzivní šokové terapie, elektrošoků, kterých se používá dodnes. Stále častěji se ale objevuje snaha ovlivňovat činnost mozku méně razantními například stimulačními metodami.
S poslední léčebnou metodou, se kterou seznamuje tento článek, je lobotomie, kterou vymyslel v roce 1935 Portugalec António Egas Moniz. Pacientům, především se schizofrenií a depresí byly vyvrtány do lebky dva otvory o velikosti asi 2 cm, kterými se zavedly injekce s lihem do prefrontální kůry mozku. Dlouhými noži, kterými se pohybovalo nahoru a dolů se zničila velká část drah v bílé i šedé mozkové hmotě. Negativa při této léčebné aplikaci představuje vysoká úmrtnost pacientů, vznik hematomů v mozku, rozvoj epilepsie, apatie, pasivita a emocionální plochost. V 50. letech se proto od této metody upustilo.
Vlevo zklidňovací židle, vpravo utická postel
Foto: Svět na dlani
Buďme rádi, že žijeme v této době a jsme minimálně oproštěni od nelidských podmínek v psychiatrických zařízeních a doufejme, že současná zdravotní péče vede ke zlepšování zacházení i s duševně nemocnými pacienty. Skutečností je, že lidí s duševními poruchami přibývá, stejně jako začátek nemoci. Úzkostné stavy, poruchy chování a deprese se objevují již ve školním věku, návykové nemoci a afektivní poruchy, poruchy nálad v dospělosti. Některá z forem duševních nemocí postihne v průběhu života téměř každého. Za nemoci stáří, které způsobují demenci, bývá označována Alzheimerova a Parkinsonova choroba.
Za hlavní příčiny bývá označován stres, změna životního stylu, velké sociální rozdíly, stáří, nadužívání léků - prášky na spaní, antidepresiva a návykové látky.
Vstřícný a lidský přístup si nemocní lidé, ať již mentálně či fyzicky, zaslouží a věřme, že se reforma psychiatrické péče posune žádoucím směrem.
Zdroj:
Svět na dlani 5/2019
Upravila Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat