Stalinův trestanecký tábor Nasino - ostrov kanibalů
V roce 1933 plánoval Stalin vyhnat všechny "škodlivé elementy" z města. Měli nuceně kolonizovat východ. Plán skončil chaosem a bezpříkladným násilím.
Foto ukazuje kanibaly z oblasti Volhy v roce 1921. Zmatek, nepokoje občanské války a hlad vedly k rozšíření kanibalových praktik.
©Wikipedia Commons
Sovětský gulag[1] je známý jako systém barbarského útlaku, který pohltil milióny lidí. Mnoho lidí nejtvrdší donucovací práce ve velmi těžkých podmínkách nepřežilo. Mnohem méně jsou známy formy pronásledování v Sovětském svazu, které existovaly před tímto kvaziprůmyslovým represivním aparátem. Nejstrašnější incident ze všech se přihodil na ostrově Nasino v Sibiři.
Přesidlování nespolehlivých osob
Pozadím událostí byla vůle vedení strany odstranit nežádoucí elementy z velkých měst na západě. Aby k nim člověk patřil, nemusel být nutně politickým oponentem komunistů. Stačilo, když člověk neměl žádné užitečné zaměstnání, nebo dokonce byl zadržen na nádraží. Záměrem bylo unést tyto lidi - odhaduje se asi dva miliony - do Sibiře a Kazachstánu, aby tam divočinu jako nedobrovolní osadníci zcivilizovali a učinili ji obyvatelnou.
Nevhodný ostrov
Na Nasino však chyběla jakákoli příprava. Nebylo k dispozici jídlo, zdravotní péče ani nástroje. Zdroje, které by měly deportovaným pomoci přežít v prvních několika letech. Bylo tam jen několik málo čerstvě najatých strážců. V květnu 1933 tam bylo vysazeno asi 6 100 lidí. Mezi nimi byli vyhnaní rolníci, zadržená individua a prostí zločinci.
Osvobození lidé - pozorovatelé hovořili o polomrtvých - umírali jako mouchy. Už v prvních dnech se objevily případy kanibalismu. Na ostrově panoval systém svévolnosti a hrůzy, který nebyl jen o tom, že stráže měly plné ruce práce. Dokonce i zločinci nemilosrdně uplatňovali násilí. Brzy se přidaly kanibalové vraždy.
Lov na mladé ženy
Historik Nicolas Werth ("Ostrov kanibalů: Stalinův zapomenutý gulag") vyhodnocoval sovětské záznamy. Již 24. května bylo nalezeno 70 těl, "pěti z nich jsou vyříznuta játra, srdce, plíce a kousky jemného masa (prsa, lýtka)". Jako skutečná legenda vstoupila do kolektivní paměti láska dozorce Kosti Venikova. Kostia se zamiloval do mladé dívky a chránil ji. Potom musel opustit ostrov a poprosil kamaráda, aby dal pozor na jeho milenku. Ale ztratil ji z očí. Ostatní lidé ji popadli, přivázali dívku ke stromu, vyřízli jí ňadra a svaly. Když ji Kostia našel, byla ještě naživu, ale už ji nebylo možno zachránit. Kanibalismus byl jev, který se objevil také v táborech a oblastech Sovětského svazu, kde panoval hlad. Vzhledem k tomu, že první případy se odehrály bezprostředně po příjezdu do Nasina, předpokládá se, že někteří vězni v táboře byli před příjezdem kanibaly. Nelidští vězni podnikali cíleně lov na mladé ženy, aby je vykuchali.
Stalin ukončil přesidlování
Mladý stranický funkcionář Stalinovi osobně řekl o hrůzách, také o skutečnosti, že mezi deportovanými bylo mnoho loajálních občanů. Poté byl ostrov vyklizen. Po čtvrt roce zůstalo naživu jen asi 2000 lidí, zbytek byl mrtvý nebo zmizel. Upustilo se kompletně od tohoto plánu zvláštního osidlování. Možná ne kvůli humanitárním obavám, ale kvůli absolutní neefektivnosti systému. Založení fungujícího osídlení nebylo ani zahájeno. V budoucnosti byly do lépe organizovaného gulagu zařazovány "škodlivé elementy". Systém, který se brzy rozšířil jako ostrovy souostroví do odlehlých oblastí SSSR.
Zdroj:
Překlad: Mirijam
[1] tábor v Rusku, kam byli odsunováni nepohodlní lidé. Uvádí se paralela s nacistickým koncentračním táborem. Více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag
Žádné komentáře:
Okomentovat