Předchůdcem Scientologie je Dianetika. Scientologie je podle R. Ron Hubbarda, zakladatele Dianetiky a Scientologie, vědecká duchovní filozofie se zaměřením na zdokonalení člověka. Na scientologické hnutí se nahlíží jako na kontraverzní organizaci, která bývá obviňována z brainwashingu - vymývání mozků.
Známým stoupencem scientologie je Tom Cruise, který v scientologické církvi získal významné postavení. Vlastní praktiky uvnitř církve jsou však více než šokující, o čemž podávají svědectví ex-členové, odpadlíci jako například Brendan Tighe.
V Evropské unii je scientologie uznávána jako náboženství ve Španělsku, Francii, Velké Británii Belgii, Lucembursku, Irsku, Itálii, Rakousku a Německu, které nepožívá daňových výhod. V Německu je scientologie pod dohledem státních orgánů. V České republice jsou provozována pouze Dianetická centra, scientologie nezískala postavení církve, ani není klasifikována jako náboženství. (Wikipedie)
Scientologie je aplikovaná náboženská filozofie. Termín Scientologie je převzat z latinského slova scio (vědění) a řeckého slova logos (studium něčeho). Samo o sobě toto slovo znamená doslova vědění jak vědět. Scientologie je dále definována jako studium a zvládání ducha ve vztahu k sobě samému, vesmírům a ostatnímu životu.
Scientologie používaná školeným i neškoleným člověkem zlepšuje zdraví, inteligenci, schopnosti, chování, dovednosti a vzhled lidí. Je to přesná a exaktní věda, určená pro věk exaktních věd.
Základní principy
Prvním principem Scientologie je možné poznání mysli, ducha a života.
Základní myšlenkou v Scientologii je akční cyklus, který se projevuje následovně: stvořit, přežít, zničit. Skutečný akční cyklus se skládá z různých činností, ale každá z těchto činností je tvořivá.
Realita je zdánlivost. Pokud člověk úplně přestane něco vytvářet nebo se podílet na vyrábění, už to pro něho neexistuje. Pokud člověk přestane tvořit, je tam nicota. Když tvoří nebo pozoruje něco, co je vytvořené, ta věc je stále tvořena. Pokud se to pokouší zničit proti-tvořením, výsledkem je chaos. Teorie akčního cyklu je užitečná, pokud věříme, že musíme ničit silou, abychom vůbec ničili. Pokud uvažujeme ve smyslu ničení, máme chaos.
Existuje tvoření a vědomí, že člověk tvoří. Existuje tvoření a nevědomí, že člověk tvoří (automatické činnosti). Příklad: Člověk má zaměstnání a vykonává je. Pracuje a to znamená, že tvoří-tvoří-tvoří práci v průběhu dnů, týdnů a let. Pokud vytváří své zaměstnání, jeho zaměstnání existuje. Jednoho dne se na toto zaměstnání začne spoléhat (bere ho jako samozřejmost). Už ho dále netvoří. Zaměstnání přestává existovat. Už své zaměstnání nemá. Zdánlivé je, že lenošil a byl propuštěn. Skutečností však je, že už zaměstnání nevytvářel, a tak žádné neměl.
Stavy existence
Existují tři stavy existence, které tvoří život. Jsou to stavy být, konat a vlastnit (mít). Stav bytí je definován jako přijetí kategorie identity (totožnosti), např. vlastní jméno, profese. Bytí je člověkem buď přijato (převzato), nebo je mu dáno, nebo je získá. Druhým stavem existence je konání. Konáním míníme akci, fungování, dovršení něčeho dosažení cíle, naplnění účelu nebo jakoukoli změnu postavení v prostoru. Třetím stavem je vlastnění. Vlastněním míníme vlastnit, mít, schopnost řídit, umístit, ovládat předměty, energii nebo prostory. Základní definice vlastnění je: být schopný se dotknout nebo prostoupit nebo řídit uspořádání něčeho. Hra života vyžaduje, aby člověk přijal nějaké bytí k tomu, aby završil konání směrem k vlastnění.
V procesingu (sezení precleara[1] a auditora) auditor používá procesy, které u precleara napravují nedostatek identit. Preclear se často nachází ve valencích[2] svého otce, matky, manželského partnera nebo kteréhokoli ze všech možných lidí. Je pravidlem, že čím více člověk "uvízl" ve valenci nebo identitě, tím méně identit považuje za existující. Myslí, že tím těžší je získat pozornost. Lidé chybují, co se týče identity, tím, že se stávají příliš očividní nebo příliš málo očividní. Nápravou je odstranit nedostatek identit. (22-24) Pravidlem je, že člověk přijímá takovou identitu, které je věnována pozornost - i identitu toho, co ho přimělo k neúspěchu. Existuje základní osobnost - vlastní identita člověka. Člověk tuto vlastní identitu valencemi zkresluje nebo "potopí" tím, jak v životě prohrává nebo vyhrává. Je možné ho z toho vytáhnout.
Konání může být definováno jako činnost vytváření efektu (účinku). Akce vede k efektu. Zoufalství ve vytváření efektu způsobuje aberaci[3] a iracionální chování, lenost a neopatrnost. Ovládání pozornosti je pro vytváření efektu nezbytné. Člověk vytváří efekty, aby získal pozornost. Dostává pozornost, aby tvořil efekty. Jak je uvedeno v Axiomu[4] 10, tvoření efektu je ten nejvyšší cíl v tomto vesmíru. Když tedy člověk nemůže vytvářet efekty, nemá žádný cíl. A takto to funguje v životě. Člověk vlastně umírá z nedostatku schopnosti vytvářet efekt. Ale pocit bezpečí často závisí na schopnosti netvořit žádný efekt. Očividně věci, na kterých nemůže být vykonán žádný efekt, přežívají. Jestliže má člověk starosti o přežití (jaká hloupost, protože stejně nemůže dělat nic jiného, než přežívat), začíná být úzkostlivý, aby měl kolem sebe věci, které odolávají všem efektům. Ale protože tato obava se týká pouze přežití valence nebo identity, náprava jejich nedostatku může celou záležitost vyřešit. Jiný akční cyklus, který obsahuje také třídy efektu, je začátek, změna a zastavení. Toto je definice kontroly.
V životě existuje mnoho způsobů vlastnictví. Člověk musí být schopen vlastnit. Jestliže člověk vidí věc, může ji mít - jestliže si myslí, že může. Mírou do jaké je člověk schopen žít, je míra, do jaké může vlastnit. Vlastnit neznamená označit nebo odvézt pryč. Vlastnit znamená být schopen vidět, dotknout se nebo obsadit. Člověk prohrává do té míry, do jaké je mu zakázáno vlastnit (mít).
Efekt a vlastnit (mít) je stejná dvojice jako pozornost a identita. Efekt tvoří vzdálenost. Vlastnit (mít) vzdálenost zkracuje.
Problémy
Problém je důležitější než svoboda. Když má člověk obrovský problém a nemůže jej vyřešit, ve skutečnosti má příliš málo problémů. Potřebuje jich více. Problém je definován jako dva nebo více účelů nebo záměrů proti sobě.
Kdyby člověk měl veškerou pozornost na světě, byl by nešťastný. Kdyby měl všechny možné identity, stále by byl nešťastný. Kdyby mohl vyhodit Zemi do povětří nebo vytvořit bez omezení jiný obrovský efekt, byl by opravdu ve špatném stavu (nebo by nebyl duševně zdravý). Kdyby mohl vlastnit všechno kdekoli, otupěl by do apatie. Podle nejnovějších scientologických závěrů a výsledků jsou všechny tyto stavy existence podřízené potřebě problémů. Když tedy necháme člověka lhát nebo vymýšlet problémy nebo valence, získáme zdravého člověka!!!
Problém je pravděpodobně protilék na bezvědomí. Ale při vytváření problémů života člověk konzultuje stavy existence: být, konat, vlastnit (mít) a pozornost.
Osm dynamik
Jak se člověk dívá přes ten zmatek, kterým je pro většinu lidí život nebo existence, může objevit osm existujících popudů (hybných sil, impulzů). Nazýváme je dynamiky. Osm dynamik je následující: První dynamika je popudem k existenci jako vlastní já. Být může nazývána dynamikou sebe. Druhá dynamika, nazývána též dynamikou sexu je popudem k existenci prostřednictvím dvou částí sexuálních aktivit: (a) sexuální akt sám o sobě; (b) rodinná jednotka, včetně výchovy dětí. Třetí dynamika, nazývaná též dynamikou skupiny (škola, město, národ) je popudem k existenci ve skupinách složených z jedinců. Čtvrtá dynamika, dynamika lidstva je popudem k existenci jako lidstvo. Pátá dynamika, dynamika živé přírody zahrnuje všechno živé, ať rostliny nebo zvířata, ryby, trávu, stromy, květiny cokoli, co je přímo motivováno životem. Šestá dynamika, dynamika vesmíru je popudem k existenci jako hmotný vesmír, který je složen z hmoty, energie, prostoru a času. V Scientologii MEST (z angl. matter, energy, space, time). Sedmá dynamika, dynamika duchovna, je popudem k existenci duší. Osmá dynamika, také označována jako nejvyšší bytost, je popudem k existenci jako nekonečno. Může být nazývána dynamikou nekonečna nebo boha. Scientologie do osmé, nekonečné dynamiky nezasahuje.
I když dynamiky nemají jedna vůči druhé stejnou důležitost, schopnost jednotlivce převzít bytí, konání a vlastnění každé dynamiky je ukazatelem jeho schopnosti žít.
ARK trojúhelník
Je společným jmenovatelem všech životních aktivit. První vrchol trojúhelníku se nazývá afinita. Základní definicí afinity je úvaha vzdálenosti, ať už pozitivní nebo negativní. Slovo afinita je zde použito ve smyslu lásky, náklonnosti nebo jakéhokoli jiného emocionálního postoje. Druhý vrchol trojúhelníku je realita, definována jako "to, co se zdá být". Třetí vrchol trojúhelníku je komunikace. Pro porozumění mezilidským vztahům v tomto vesmíru je komunikace důležitější vrchol než zbývající dva. Komunikace je řešením pro všechny věci, které se v ní rozpustí. Nejjednodušší scientologická definice komunikace je "příčina-vzdálenost-efekt"[5].
Vztahy mezi jednotlivými vrcholy trojúhelníku ozřejmím na příkladu: "Zkoušeli jste někdy mluvit s rozhněvaným mužem?" Bez vysokého stupně náklonnosti, za nímž následuje souhlas, neexistuje komunikace. Bez komunikace s následnou emocionální reakcí nemůžeme dosáhnout reality. Bez souhlasu a komunikace, nemůžeme získat afinitu. Proto používáme výraz ARK trojúhelník.
Život je hra. Studiem prvků hry získáme prvky života. Hra se skládá ze svobody, překážek a účelů (cílů). Stavy žádné hry[6] jsou kruté a bezúčelné. Možná jste se někdy pozastavili nad tím, že člověk je pro pouhé "pobavení" dokonce ochoten ve hře riskovat tělesné poranění. A tak se možná můžete pozastavit nad tím, že lidé pokračují v životě nebo vstupují do "hry života" s rizikem všeho zármutku, trýzně a bolesti jenom proto, aby měli co dělat. Očividně neexistuje větší prokletí než absolutní zahálčivost.
[1] Osoba, která pomocí scientologického auditingu zjišťuje více o sobě a životě.
[2] Valence osobnosti: Termín, který znamená vypůjčení si osobnosti jiného člověka. Valence je náhrada za sebe samého, kterou si člověk bere poté, co ztratil víru v sebe. Preclear "ve valenci svého otce" jedná tak, jako by byl svým otcem.
[3] Odchylka od racionálního myšlení nebo chování. Z latinského aberrare, sejít z cesty; z latinského ab, pryč a errare, zbloudit.
[4] Vyjádření přirozených zákonů - podobných těm, jako např. ve fyzice, matematice atd.
[5] Vzájemná výměna myšlenek přes prostor. Nejúplnější definice komunikace je uvažování o vyslání a vyslání impulzu nebo částice z bodu zdroje přes vzdálenost do bodu příjmu se záměrem vytvořit v bodu příjmu duplikaci a porozumění tomu, co vyšlo z bodu zdroje. Vzorec komunikace je příčina, vzdálenost, efekt, se záměrem, pozorností a duplikací s porozuměním.
[6] Stavy, kdy jedinec nemá žádnou hru. Tohoto stavu je dosaženo, když převažují vítězství (žádná hra) nebo když převažují ztráty (žádná hra).
Žádné komentáře:
Okomentovat