Emocí se rozumí tři věci: engramická reakce na situace, endokrinní reakce těla na situace na analytické úrovni a potlačení či posílení životní síly.
Potenciální hodnota jedince nebo skupiny může být vyjádřena rovnicí:
PH = IDx
kde I znamená inteligenci a D dynamiku.
Cenu jedince v rámci jednotlivých dynamik vypočítáme jako jeho potencionální hodnotu s optimálním stupněm přežití na dané dynamice. Vysoká potenciální hodnota může vyústit u některých silně aberovaných osob díky obrácenému vektoru[1] v negativní cenu. Vysoká potenciální hodnota v rámci jakékoli dynamiky je zárukou vysoké ceny jen u neaberovaného jedince.
JEDINÝ PŮVOD VŠECH NEORGANICKÝCH DUŠEVNÍCH CHOROB A ORGANICKÝCH PSYCHOSOMATICKÝCH NEMOCÍ
Analytická mysl a standardní paměťové banky
Analytická mysl může ležet v prefrontálních lalocích, analyzuje data. Monitor, centrum vědomí osoby, je ta osoba "já". Monitor, protože je mu to vrozené kontroluje analytickou mysl. Není to démon, žijící v lebce, ani malý mužíček, dávající hlas něčím myšlenkám. Je to vždy přítomné "já". Analytická mysl, můžeme ji přirovnat k počítači, je dokonalým počítačem. Nikdy neudělá chybu. Počítač je dobrý do té míry, do jaké jsou dobrá data, se kterými pracuje. Analytická mysl má své standardní paměťové banky. K tomu, aby mohla analytická mysl fungovat, musí mít vjemy[2] (data), paměť (data) a představivost (data). Ať už jsou data ze standardních paměťových bank vyhodnocována správně či nesprávně, jsou tam všechna. Informace, přijímané různými smysly, jsou zařazovány přímo do standardních paměťových bank. Každý jednotlivý vjem (obraz, zvuk, pach, pocit, chuť, orgánové vjemy, bolest, rytmus, kinestezie (vjem váhy a svalového pohybu) a emoce je zařazen jako určitá představa.
Proces zařazování dat probíhá nepřetržitě po celý život s výjimkou "bezvědomí". V tomto pojednání označováno jako větší či menší snížení vědomí ze strany "já" - oslabení funkční síly analytické mysli. Co se týče každé jednotlivé činnosti vnímání, je v této bance všechno správně. Mohou existovat organické vady smyslových orgánů, která zanechávají prázdná místa v bankách, jako je slepota nebo hluchota. Může existovat organické poškození. Toto nejsou omyly ve standardních paměťových bankách, jde prostě o nepřítomnost dat. Podobně jako počítač jsou i standardní paměťové banky dokonalé, zaznamenávají věrně a spolehlivě.
Hlavním zdrojem chyb při "racionálních" kalkulacích jsou nedostatečná a chybná data. Řešení je vždy natolik správné, nakolik jen může být zajištěno dostupnými daty.
Analytická mysl může dle svého přání působit na jakoukoli tělesnou funkci.
Lidé mají už dlouho jakési intuitivní tušení o "plné síle mysli". Tato plná síla je analytická mysl pracující se standardními paměťovými bankami, regulátorem životních funkcí a ještě jednou další složkou. Poslední a nejdůležitější složkou je organizmus, který je pod kontrolou analytické mysli. Analytická mysl je vybavena regulátorem s naučeným tréninkovým vzorcem, např. vzorce typu podnět-reakce, nutné pro mluvení, chůzi, hraní na piano apod.
Toto je složení vnímavé bytosti. Je nemožné, aby se objevila nějaká chyba s výjimkou těch, které jsou zapříčiněny nedostatečnými a nepravdivými, přesto akceptovanými daty. Je to království radosti, emocí, tvoření a budování, dokonce i destrukce; v případě, že výpočet optimálního řešení říká, že musí být něco zničeno.
Aktivity analytické mysli probíhají v rámci dynamik. Veškerá její činnost směřuje k přežití.
Duševní zdraví závisí na racionalitě.
Reaktivní mysl
Život se ve všech svých formách vyvinul ze základních stavebních kamenů: virů[3] a buněk. Samotné buňky mají, pro život běžný, popud k přežití. Člověk je struktura buněk, jejichž jedinou snahou je přežít. Bylo zjištěno, že základní lidský charakter byl zesměšňován, protože člověk nebyl schopen rozlišovat mezi iracionálním chováním pramenícím z nedostatečných dat a iracionálním chováním pramenícím z jiného, daleko nebezpečnějšího zdroje. Pokud někdy existoval ďábel, pak právě on vytvořil reaktivní mysl.
Každý člověk je vlastníkem reaktivní mysli. Bylo zjištěno, že žádná lidská bytost, ať jsme vyšetřovali kdekoli, nebyla bez této reaktivní mysli nebo bez aberativního obsahu své engramové banky - zásobníku dat, sloužícího reaktivní mysli. Co vlastně tato mysl dělá? Vypíná vybavování sluchových vjemů, způsobuje koktavost, je původcem všeho, co může být nalezeno na jakémkoli seznamu duševních chorob: psychóz, neuróz, nutkání, potlačování … Co může reaktivní mysl způsobit? Artritidu[4], burzitidu[5], astma, alergie, zánět vedlejších dutin nosních, srdeční potíže, vysoký krevní tlak, i např. běžné nachlazení. Reaktivní mysl je jediná v lidské bytosti, která tyto defekty vyvolává.
Tato mysl způsobila, že si Sokrates myslel, že má "démona", který mu dává odpověď. Caligulu přiměla, že povýšil svého koně na člena vlády, César nechal tisícům Galů utnout pravou ruku. Tato mysl činí války alarmující záležitostí, vnáší iracionalitu do politiky, je příčinou toho, že děti pláčou ve strachu ze tmy. Nutí člověka k potlačování jeho nadějí, udržuje ho ve stavu apatie, vede k nerozhodnosti v okamžiku, kdy by měl jednat, a zabíjí člověka dřív, než začal žít. Vyprázdněte obsah banky této mysli a zmizí artritida, zlepší se krátkozrakost, choroby srdce ustoupí, mizí astma, normalizuje se funkce žaludku, schizofrenik se konečně postaví tváří v tvář realitě; maniodepresivní pacient se začne snažit věci dokončovat, žena se přestane utrhovat na své děti, chorobný alkoholik může pít a přestat pít, kdykoli se mu zachce.
Reaktivní mysl je jediným zdrojem aberace. Jiný zdroj neexistuje, neboť po vyprázdnění engramové banky vymizí všechny nežádoucí příznaky a člověk začne jednat podle svého optimálního vzorce.
Proč se člověk chová destruktivně, iracionálně, bojuje ve válkách, zabíjí a vyhlazuje celé skupiny lidstva? Jaká je příčina všech neuróz, psychóz, duševních chorob?
Jsou zde dvě věci, které se zdají být - ale nejsou - zaznamenané ve standardních bankách: bolestná emoce a fyzická bolest. Existuje nepatrný důkaz, který podporuje elektrickou teorii nervového systému. Při bolesti je v nervech velmi silné přetížení. Je docela dobře možné, že mozek pohlcuje energetické přetížení vzniklé při poranění, přičemž samotná energie je vyráběna zraněnými buňkami v poraněné oblasti.
Činnosti analytické mysli je v okamžiku intenzivní bolesti přerušena. Analytická mysl se chová kdykoli při šoku jako orgán, kterému byla přerušena dodávka životně důležité energie. Všechny duševní a fyzické poruchy psychické povahy pocházejí z okamžiků "bezvědomí". Bezvědomí je jediným zdrojem aberací.
Šok při nehodách, užití anestetik při operaci, bolest při zranění, blouznění doprovázející některé choroby jsou hlavní zdroje toho, co nazýváme "bezvědomím". Když je jedinec v částečném nebo úplném "bezvědomí", je částečně či úplně zapojena reaktivní mysl. Při plném vědomí je řízen jeho organizmus plně analytickou myslí. Pokud se snižuje stupeň vědomí, je úměrně tomuto snížení do okruhu zapojována reaktivní mysl. Okamžiky lidského života, které obsahují "bezvědomí", jsou proti přežití. Reaktivní mysl je velmi silná. Musí být, aby byla schopna čelit přívalům bolesti, která vyřadí veškeré ostatní tělesné vnímání.
Reaktivní banka neukládá vzpomínky tak, jak si je představujeme. Ukládá engramy.[6] Tyto engramy jsou úplné, do největších podrobností přesné záznamy všech vjemů, přítomných v okamžiku částečného nebo úplného "bezvědomí". Jsou přesné a mají svou vlastní sílu. Na rozdíl od standardních bank obsahují reaktivní engramové banky fyzickou bolest a bolestné emoce. Engram není zkušenost. Je to přikázané jednání. Dnešního vysoce rozvinutého člověka engramy vůbec nechrání, ale způsobují, že je duševně chorý, nevýkonný a nemocný. Když jsou engramy odstraněny z banky reaktivní mysli, dochází k mimořádnému vzestupu racionality a výkonnosti, k upevnění zdraví. Jedinec začne myslet rozumně podle vzorce chování vedoucího k přežití. V současném stadiu vývoje člověka pak engramy zcela negativní hodnotu.
Příklad engramu: Žena je sražena úderem a upadne do "bezvědomí". Je kopnuta a je jí řečeno, že je podvodnice, že není k ničemu, že pořád mění své názory. Přitom spadne židle, v kuchyni teče z kohoutku voda, venku na ulici projíždí kolem automobil. Engram obsahuje průběžný záznam veškerého vnímání: zrakového, sluchového, hmatového, chuťového, čichového, orgánového a kinetického vjemu, záznam polohy kloubů, záznam žízně atd. Engram by obsahoval vše, co bylo ženě v "bezvědomí" řečeno: barvu hlasu a emoce, které hlas vyjadřoval, dále zvuk a pocit původních i následujících ran, hmatový vjem podlahy, pocit a zvuk převržené židle, orgánový vjem úderu, možná i chuť krve v jejích ústech nebo každou další chuť, která zde byla přítomna, pach člověka, který ji napadl, a pachy v místnosti, zvuk motoru a pneumatik kolemjedoucího automobilu atd. To vše lze považovat za něco podobného "pozitivní sugesci". Ale je tu něco nového:
BOLEST A BOLESTNÉ EMOCE.
Existují tři druhy aberativních engramů. První je engram proti přežití. Obsahuje fyzickou bolest, bolestnou emoci, ohrožení organizmu. Dítě, které nějaký násilník omráčil a zneužil, získává tento engram. Druhým typem je engram pro přežití. Dítě, které bylo zneužito, onemocní. Když je toto dítě v částečném nebo úplném "bezvědomí", někdo mu řekne, že se o ně bude starat, že je velice miluje atd. Takový engram je přijímán jako engram pro přežití. Zdá se, že je pro přežití prospěšný. Z obou zmíněných engramů je tento aberativnější, protože je posilován zákonem afinity, který je vždy silnější než strach. Třetí typ je engram s bolestnou emocí. Způsobuje jej šok z náhlé ztráty, např. úmrtí milované osoby. Banka reaktivní mysli je složena a uvažuje výhradně pomocí těchto engramů.
Engramy působí v okamžicích fyzické bolesti. Engram je jediným a výhradním zdrojem aberací a psychosomatických nemocí.
Buňka a organizmus
Při laboratorním pozorování jsme v Dianetice ke svému překvapení zjistili, že buňky nějakým v současné době nevysvětlitelným způsobem očividně vnímají - pokud nepředpokládáme, že lidská duše vstupuje při početí do spermie a vajíčka. Buňky jakožto myslící jednotky evidentně ovlivňují ve své roli buněk tělo jako myslící jednotku a organizmus. Buňky evidentně uchovávají engramy z bolestných zkušeností. Jsou to ostatně ony buňky, které byly poraněny. Kdykoliv se objeví fyzická bolest je analyzátor více či méně vyřazen.
Existuje "nekonečné" přežití. Existuje poměr mezi potenciálem přežití a analytickou silou. Engram obsahuje všechny vjemy. Dva z těchto vjemů jsou fyzická bolest a bolestná emoce. Třetí je vjem orgánový, tedy stav organizmu v okamžiku vzniku engramu. Při získání engramu je analyzátor působením fyzické bolesti a emoce vyřazen; při restimulaci je analyzátor vyřazen - jeho vyřazení je součástí engramových příkazů. Probíhá to mechanicky. Spolu s částečným vyřazením analytické síly se také objevují únava, ospalost, otupělost nebo naopak nervozita, zuřivost nebo hrůza. Člověk s engramy ve stavu key-in, který se nachází v prostředí s mnoha restimulátory, je náchylný v ohromné míře k restimulaci a analytickému vyřazení. Zákon definuje duševní zdraví jako "schopnost rozlišovat správné od nesprávného".
Engram je přijat buněčným tělem. Engram může nařizovat všechny možné procesy související s životem; může nařizovat víry, názory, myšlenkové procesy. Analytická mysl je nucena ve světle iracionálního chování nebo usvědčení ospravedlňovat činy a stavy organizmu stejně jako své podivné trapné omyly. To je ospravedlňující myšlení. Jsou tři typy myšlení, kterých je organizmus schopen: (a) analytické myšlení, které je racionální, tak jak je upravené výchovou a hlediskem; (b) ospravedlňující myšlení, analytické myšlení, pokoušející se vysvětlit reakce; a (c) reaktivní myšlení, které je plně vyjádřeno jako: vše v engramu se rovná všemu v engramu se rovná všem restimulátorům v prostředí a všemu, co je s těmito restimulátory spojeno.
Existují i dva další stavy, způsobené engramy. Jeden z nich je dramatizace a druhý valence[7].
Dramatizace je chováním zaměřeným na přežití "zuby nehty" - v hloupém způsobu uvažování reaktivní mysli - založeným na předpokladu, že organizmus díky tomuto jednání "podobnou" situaci už jednou přežil.
[1] Vektor: fyzikální veličina, která má velikost a směr, jako např. síla nebo rychlost.
[2] Vjemy: rozeznatelné vjemy nebo dojmy, které mysl obdrží skrze smysly.
[3] Vir: mikroskopický činitel, který se může množit pouze v buňkách živých hostitelů - především bakterií, rostlin a zvířat.
[4] Artritida: stav zapříčiňující zánět, bolest ztuhlost v kloubech.
[5] Burzitida: zánět tíhového váčku, váčku vyplněného tekutinou, který snižuje tření mezi klouby nebo svaly nebo kůží atd. a kostmi.
[6] Engram: V Dianetice je slovo používáno ve velice přesně vymezeném smyslu jako "jednoznačná a trvalá stopa, kterou zanechal podnět v protoplazmě (živá hmota buňky) tkáně". Je považován za jednu skupinu podnětů, které zasáhnou pouze buněčnou bytost.
[7] Valence: vypůjčení si osobnosti jiného člověka. Valence je náhrada za sebe samého, kterou si člověk bere poté, co ztratil víru v sebe. Preclear "ve valenci svého otce" jedná tak, jako by byl svým otcem.
Žádné komentáře:
Okomentovat