Dianetika, moderní věda o duševním zdraví
Dříve než přistoupím k výňatku a volnému zpracování a přiblížení Dianetiky vám, čtenářům, vysvětlím několik základních pojmů. Ostatní cizí, neznámá nebo odborná slova či vysvětlivky budu používat v průběhu textu.
Přeji vám, abyste se obohatili o toto náboženství, duchovní nauku, která je předchůdkyní Scientologie, na kterou se zaměřím později. Mně osobně připadá Dianetika spíše jako zdokonalovací nauka sama sebe s využitím principů fungování člověka a pochopení jeho mysli. Ostatně, ohodnoťte sami.
Vysvětlení pojmů:
Engramy: mentální obrazové záznamy, které zachycují zkušenosti obsahující bolest, bezvědomí a skutečné nebo domnělé ohrožení přežití. Jsou to záznamy v reaktivní mysli, které zachycují to, co se jedinci v minulosti skutečně stalo a co obsahovalo bolest a bezvědomí. Obě tyto věci jsou zaznamenány v mentálních obrazových záznamech, kterým se říká engramy. Podle definice musí obsahovat náraz nebo zranění. Tyto engramy jsou do nejmenší podrobnosti úplnými záznamy všech vjemů, přítomných v okamžiku částečného nebo úplného bezvědomí.
Aberace: odchylka od racionálního myšlení nebo chování. Z latinského aberrare, sejít z cesty; z latinského ab, pryč a errare, zbloudit. V podstatě to znamená mýlit se, dělat chyby nebo přesněji řečeno musí mít nepravdivé utkvělé představy. Slovo je také používáno v jeho vědeckém smyslu. Znamená odchýlení se od přímé linie. Aberace je protikladem duševního zdraví. Nejzákladnější úroveň aberace: "Jestliže potrava hezky voní, uteč od ní!" Toto je zcela proti záměru organizmu přežít.
Postuláty: věci pokládané za pravdivé, zvláště jako základ pro logické myšlení.
Dianetika a její možnosti
Věda o lidské mysli byla cílem, o jehož dosažení usilovaly celé tisíce generací. Od nejstarších dob až do přítomnosti, u primitivních kmenů a v nejlépe rozvinutých civilizacích, člověk zjišťuje, že je hrozivě bezmocný, jakmile se setká s podivnými chorobami nebo aberacemi. Zoufalství, které doprovází jeho úsilí o léčbu člověka, se za celou dobu lidských dějin změnilo jen minimálně a až do 2. poloviny 20. století byl stupeň úspěšnosti léčby duševních chorob srovnatelný s tím, čeho dosahovali šamani, kteří měli úplně stejné problémy. Podle jednoho moderního autora spočívá veškerý pokrok psychoterapie v tom, že dnes jsou duševně nemocní hospitalizováni v čistém prostředí. Pokud jde o brutalitu léčby takových pacientů, pak metody používané šamany či v Bedlamu[1] byly daleko překonány "civilizovanými" technikami ničení nervové tkáně násilnými šoky a operacemi - léčbou, která není ospravedlnitelná svými výsledky a nebyla by tolerována ani v té nejprimitivnější společnosti, protože ze své oběti udělá pouhou loutku, zničí většinu její osobnosti a ctižádosti. Z takového člověka pak zůstane jen manipulovatelný živočich. Tyto skutečnosti jsou uváděny pouze jako ilustrace toho, jak daleko může zajít lidské zoufalství při konfrontaci se zdánlivě neřešitelným problémem duševních poruch.
Co všechno musí věda o mysli obsahovat?
1. Odpověď na otázku po cíli myšlení.
2. Stanovení jediné příčiny všech duševních poruch, psychóz, neuróz, nutkání, potlačování a sociálních poruch.
3. Neměnný vědecký důkaz, pokud jde o základní povahu a funkční předpoklad lidské mysli.
4. Techniky, umění aplikace, které bez výjimky povedou k odstranění oné nalezené jediné příčiny. Výjimkou jsou samozřejmě duševní poruchy, způsobené malformacemi, odstraněním nebo chorobným poškozením mozku nebo nervového systému a zejména iatrogenními psychózami.
5. Metody prevence duševních poruch.
6. Stanovení příčiny a léčby všech psychosomatických nemocí, které podle některých autorů tvoří až 70% veškerých onemocnění člověka.
Dianetika poté, co byly axiomy a techniky uspořádány ve fungující vědu o mysli srovnatelnou s exaktními vědami, dosahuje tohoto:
1. Je to organizovaná věda o myšlení, postavená na jasných axiomech.
2. Obsahuje terapeutickou techniku, pomocí které lze léčit všechny neorganické duševní choroby a všechny organické psychosomatické nemoci s jistotou plného vyléčení každého případu.
3. Přináší člověku schopnosti a racionalitu, které daleko překračují současný průměr, a neničí osobnost a životní sílu, ale naopak je pozvedá.
4. Dianetika umožňuje dokonalé pozorování veškerých možností mysli, přičemž zjišťuje, že podstatně přesahují veškeré dřívější předpoklady.
5. Dianetika odhalila základní povahu člověka. Nejde jen o domněnku nebo postulát, protože tuto základní povahu lze plně uvést do činnosti u každého jedince. Ukázalo se, že tato základní povaha je dobrá.
6. Dianetika objevila a prokázala na klinickém a laboratorním základě jedinou příčinu duševních poruch.
7. Dianetika konečně stanovila rozsah, kapacitu a vybavovací schopnost lidské paměti.
8. Dianetika objevila plné záznamové schopnosti mysli s tím, že se podstatně odlišují od dřívějších předpokladů.
9. Dianetika předkládá teorii o vzniku chorob bez účasti mikroorganismů a doplňuje tak biochemii a Pasteurovu práci na teorii o mikroorganizmech, aby zahrnula i tuto oblast.
10. S příchodem Dianetiky končí "nezbytnost" ničení mozku šoky a operacemi za účelem "ovladatelnosti" a "přizpůsobení" duševně nemocných pacientů.
11. Dianetika podává použitelné vysvětlení fyziologického účinku drog, léků a hormonů a odpovídá na řadu otázek z oblasti endokrinologie.
12. Dianetika obohacuje různé vědní obory týkající se člověka; jde o otázky vzdělání, sociologie, politiky, armády a některé další.
13. Dianetika pomáhá oblasti cytologie[2] i dalším oborům výzkumu.
Cíl dianetiky. Clear
V Dianetice je optimální člověk nazýván Clear. Je cílem dianetické terapie. Cleara můžeme testovat na jakékoli psychózy, neurózy, nutkání a potlačování (veškeré aberace) i na všechny autogenní (které si sám vytváří) nemoci, označované jako psychosomatické. Testy potvrzují, že u Cleara se takové nemoci nebo aberace vůbec nevyskytují. Dodatečné testy inteligence ukazují, že Clear po této stránce vysoce překračuje současný průměr. Na jeho jednání je vidět, že prožívá svou existenci s elánem a uspokojením.
Kvalitativní a kvantitativní rozdíly ve vnímání jsou většinou způsobeny aberacemi. Fungují tu dvě proměnné. Jedna, ta nevypočitatelná, je způsobena aberacemi. Druhá, racionální, je způsobena osobností. Vzpomínání v mysli bývá v Dianetice označena navracení, znovuzažívání - nepoužívá se hypnóza. Mysl tímto procesem disponuje jako normální funkcí vzpomínání. Navracení je plné prožití vybavené představy. Vnímání přítomnosti by mohlo být jednou z metod, jak čelit realitě. Pro vybavování vjemů se v Dianetice používá pojmů zrakových, zvukových, hmatových, čichových, rytmu, váhy, pohybu, somatik (bolesti), teploty, vybavování orgánové. Další kategorií duševních činností je představivost a tvůrčí představivost. Člověk je vnímavá bytost. Díky vybavování, představování a vnímání je člověk schopen racionálního myšlení. Skutečná uvažovací schopnost člověka nikdy nechybuje!!! Každá osoba uvažuje dokonale na základě vnímaných a uložených dat. Mysl a základní povaha člověka je dobrá. Je pozměňována jen díky pozorování, výchově a hledisku. Člověk potřebuje zbavit základních aberací "zlé" části.
Cíl člověka
Konečný vesmír obsahuje čas, prostor, energii a život. Začali v nějakém počátečním bodě a bylo jim přikázáno pokračovat k nějakému, téměř nekonečnému cíli. Nebylo jim řečeno nic, kromě toho, co mají dělat. Řídí se jediným příkazem: "PŘEŽIJ!" Za cíl života můžeme považovat nekonečné přežití. Metody přežití můžeme shrnout do následujících kategorií: potrava, ochrana (obranu a útokem) a rozmnožování. Vůči organizmu nebo druhu představuje nesmrtelnost přitažlivou sílu a smrt sílu odpudivou. Přitažlivá síla je radost a odpudivá síla je bolest. Bolest slouží k tomu, aby člověka odpuzovala od smrti, radost jej zase zve k optimálnímu životu. Zdá se totiž, že mezi možnostmi jedince a celého druhu není žádný rozdíl, jen kvantitativní. K tomuto závěru bychom mohli dojít i bez tak nápadného faktu, že lidská bytost v průběhu svého vývoje od zygoty[3] až do dospělosti prochází veškerými formami, kterými podle všech předpokladů prošel i celý druh.
Nic nepřežije samotné. Všechny rysy nutnosti jsou v samotném člověku. Neřídí ho nic jiného kromě jeho původního podnětu k přežití. Člověk je sebeurčeným organizmem do takové míry, do jaké může jakákoli forma života být. Dynamika přežití je vlastní organizmu i lidstvu. Pro přežití jsou "nezbytné" dva faktory. Vyhýbat se bolesti, hromadění bolesti vede ke smrti. Druhým faktorem je radost. Nezbytnost dosáhnout radosti je taková, že se pro ni dá vydržet i značné kvantum bolesti. Radost je pozitivní produkt.
Člověk přežívá, když má k člověku afinitu, a toto přežití znamená radost.
SHRNUTÍ: Dynamickým principem existence je přežití. Přežití je možno stupňovat ve čtyřech oblastech, z nichž každá naznačuje vždy lepší možnost dosažení potenciálu nesmrtelnosti. Zóna 0 hraničí se smrtí a zahrnuje apatii; zóna 1 hraničí s apatií a zahrnuje násilí; zóna 2 zahrnuje oblast mezi tímto násilím a středním, ne ještě úplně uspokojivým úspěchem; zóna 3 se rozkládá od průměrných až k výborným možnostem, zóna 4. Každá z těchto zón je určena poměrem mezi utlačovatelem a dynamikou přežití. Tyto čtyři zóny je možno také označit za zónu beznaděje, zónu násilné činnosti, zónu rovnováhy a zónu velké naděje.
Dynamika přežití je rozdělena na 4 dynamiky, které jsou popudem lidstva k potenciálnímu přežití všeho existujícího. Zahrnují všechny cíle, činnosti a chování lidstva. Je to vzorec chování, který vede k přežití. První dynamika zahrnuje osobní přežití člověka jako jedince a přežití jeho osobních symbiontů. Druhá dynamika představuje popud k dosažení potenciální nesmrtelnosti prostřednictvím dětí. Třetí dynamiku tvoří přežití prostřednictvím skupiny, např. klubu, města, státu, národa. Patří sem i symbionty skupiny. Čtvrtá dynamika je popud k dosažení potenciální nesmrtelnosti lidstva jako druhu a jeho symbiontů. Toto roztřídění zahrnuje všechny součásti existence, formy hmoty a vesmír.
Základní axiomy Dianetiky:
Přežití, považované za jediný a výhradní cíl; rozdělené do čtyř dynamik.
Absolutním cílem přežití je nesmrtelnost nebo nekonečné přežívání.
Odměnou činnosti zaměřené na přežití je radost.
Nejvyšším trestem za destruktivní činnost je smrt nebo úplné nepřežití, a to je bolest.
Úspěchy zvyšují potenciál přežití směrem k nekonečnému přežívání.
Selhání snižuje potenciál přežití směrem k smrti.
Lidská mysl zajišťuje vnímání a uchovávání informací. Cílem je řídit vlastní organizmus s jeho symbionty a další organizmy s jejich symbionty směrem k přežití v rámci čtyř dynamik.
Inteligence je schopnost vnímat, předkládat a řešit problémy.
Dynamika představuje pevné lpění na životě, vitalitu a vytrvalost v úsilí o přežití.
Dynamiky jsou omezovány engramy, které jim leží v cestě a rozptylují jejich životní sílu.
Inteligence je omezována engramy, které představují chybná či nesprávně utříděná data do analyzátoru.
Štěstí je překonání ne neznámých překážek na cestě ke známému cíli a přechodné rozjímání o radosti nebo dopřávání si radosti.
Analytická mysl je ta část mysli, která přijímá a uchovává informace získané zkušeností, aby formulovala a řešila problémy, a řídí organizmus v rámci čtyř dynamik. Analytická mysl přemýšlí v rozdílnostech a podobnostech.
Reaktivní mysl je ta část mysli, která zařazuje a uchovává fyzickou bolest a bolestné emoce a snaží se řídit organizmus výlučně na principu podnět - reakce. Reaktivní mysl přemýšlí pouze ve stejnostech.
Somatická mysl je mysl, která je řízena analytickou nebo reaktivní myslí a podává řešení na fyzické úrovni.
Tréninkový vzorec je mechanizmus na principu podnět - reakce, vytvořený analytickou myslí k zabezpečení běžné či nouzové činnosti. Tento vzorec se nachází v somatické mysli a může být analytickou myslí libovolně změněn.
Zvyk je odpověď na principu podnět - reakce, diktovaná reaktivní myslí na základě obsahu engramů, realizovaná somatickou myslí. Zvyk může být změněn pouze těmi věcmi, které mění engramy.
Aberace, mezi které patří veškeré narušené či iracionální chování, jsou způsobeny engramy. Jejich základem je mechanizmus podnět - reakce a působení pro a proti přežití.
Psychosomatické nemoci jsou způsobeny engramy.
Engram je jediný zdroj aberací a psychosomatických nemocí. Engramy mohou být získány pouze v okamžicích "bezvědomí", kdy je analytická mysl více či méně oslabena. Engram je okamžik "bezvědomí", obsahující fyzickou bolest nebo bolestnou emoci a všechny vjemy. Engram není dosažitelný analytické mysli jako zkušenost.
[1] Bedlam: starý blázinec (sv. Marie Betlémské) v Londýně, nechvalně známý pro brutální zvrhlou léčbu nucenou pacientům.
[2] Cytologie: vědní obor zabývající se studiem buněk
[3] Zygota: první buňka nového jedince
Žádné komentáře:
Okomentovat