V Dianetice znamená valence osobnost jednoho z dramatického osazenstva engramu.
"Buď sám sebou" je rada, která dopadá na hluché uši reaktivní mysli. Jde o následující schéma: vždycky, když je organizmus životem potrestán, analytická mysl podle reaktivní mysli chybovala. Reaktivní mysl odpojí analytickou mysl z okruhu v míře, úměrné množství přítomné restimulaci (nebezpečí), a tím přiměje tělo reagovat, jako kdyby bylo osobou, která zvítězila v dřívější obdobné situaci, kdy byl organizmus zraněn. Přerušování dramatizace způsobí, že osoba onemocní. Engram způsobuje i parazitní okruhy, emoční šok a psychosomatické nemoci.
V Dianetice žádní skuteční démoni neexistují. Dianetický démon je parazitní okruh. Na mysl působí tak, že se podobá něčemu jinému než sám sobě. A to je plně způsobeno slovy obsaženými v engramech.
Psychosomatické nemoci
Psychosomatické nemoci jsou ty, které mají mentální původ, ale nicméně jsou organické. Kupříkladu žaludeční vředy ustoupily díky přesvědčení a změně prostředí. Lék zvaný ACTH[1] měl překvapivé, ale velice nepředvídatelné výsledky. Alergie, jak se ukázalo, více či méně ustupují po přípravcích snižujících hladinu histaminu[2] v těle. Asi 70% lékařského seznamu chorob spadá do kategorie psychosomatických nemocí. Všechny nemoci nejsou psychosomatické, protože přece jenom existují životní formy zvané mikroorganizmy, které mají přežití za svůj cíl.
Existují tři stadia patologie: náchylnost, které připravují tělo k nemoci; spuštění, způsobí, že se nemoc projeví a trvání, tj. pokračování nemoci.
Existují nemoci autogenní (mají původ v samotném organizmu, který je sám vytvořil); a nemoci exogenní (nemoci vnější). Toto rozdělení, lékařsky správné, není zcela přesné. Mentální onemocnění má vlastně vnější původ. Ale z medicínského hlediska lze uvažovat tak, že onemocnění (autogenní) může vytvořit sám organizmus, anebo může být příčinou nemoci (exogenní) vnější činitel, jako jsou například bakterie. Pasteurova teorie mikroorganizmů by tak byla teorií exogenních - z vnějších příčin vzniklých - nemocí. Psychosomatické nemoci by pak patřily mezi autogenní, vytvořené organizmem samotným.
Engram se řídí akčním cyklem. V okamžiku vzniku engramu získává tělo náchylnost k chování a stavům, obsaženým v dotyčném engramu. Později dojde prostřednictvím vědomě vnímaného zážitku ke key-in engramu a další zkušenost nebo samotný obsah tohoto engramu jej učiní chronickým. Toto je náchylnost, spuštění a trvání nemoci na psychické úrovni. Engramy, vrozené vady, nehody a mikroorganizmy představují čtyři způsoby, které mohou snižovat tělesný stav pod jeho optimum. V současné době je v plánu diabetického výzkumu obsáhnout rakovinu a cukrovku. Předpokládá se, že u těchto onemocnění může být příčina v engramech, zvláště u zhoubného typu rakoviny.
Existuje pět skupin psychosomatických nemocí: (1) onemocnění vyplývající z duševně způsobené poruchy průtoku tělesných tekutin (snížení, zvýšení průtoku tekutin); (2) onemocnění, u kterých psychická příčina vede k poruše tělesného růstu (zpomalení, zrychlení); nemoci vyplývající z náchylnosti k chorobě, která je způsobena chronickou psychosomatickou bolestí v určité oblasti; (4) nemoci, které jsou důsledkem přetrvávání určité choroby, vzniklé na základě chronické bolesti v dané oblasti; a (5) nemoci způsobené ústním příkazem, obsaženým v engramech.
Engramy mohou spustit jakoukoli nemoc. Původcem nemoci může být mikroorganizmus.
Příkaz "Přežij" platí i pro obor bakteriologie. Cílem mikroorganizmu je přežití. Jeho problémy souvisí s potravou, ochranou (útokem i obranou) a rozmnožováním. Tím, že zabíjí své hostitele, dělá chyby; ale jestliže má nějaká forma za cíl přežití, ještě to neznamená, že skutečně přežije. Jestliže jedinec zaujme roli spojenou v engramu s přežitím (vítěznou valencí), očividně se pak cítí lépe (jak mají buňky v úmyslu), přinejmenším není nemocen. Řešením je zmírnění či úplné odstranění engramu.) Jen engramy pro přežití se stávají chronickými. Člověk musí mít afinitu s druhým člověkem, aby přežil.
Je samozřejmě vždycky možné odstranit z lebky pomocí nožů, šídel či šoků velké množství živé tkáně. To psychosomatické onemocnění vyléčí. Ale bohužel se tím zároveň s nemocí "vyléčí" i osobnost, intelekt a příliš často i život samotný.
Použitím dianetické techniky oslabující engramy, které způsobují psychosomatická onemocnění, lze tato onemocnění vyléčit.
Emoce a dynamiky
Emoce je ɵ[3](theta) kvantita, která je úzce spojena s životními silami.
Člověk umírá, nehýbá se, nepřemýšlí. Napřed zemře jako organizmus, pak na úrovni buněk. Pro buňky existují různé etapy "života po smrti". Biologové podotýkají, že buňky vlasů a nehtů vydrží živé ještě několik měsíců. Zde je tedy spektrum smrti - napřed postihne organizmus, potom, kolonii po kolonii, buňky. Jak utlačovatel sráží dolů analytickou mysl, analyzátor v nižší části třetí zóny se tvrdě vzepře. Funguje tu nezbytnost. Při takové akci může stoupnout úroveň této nezbytnosti až k bodu, kdy dojde ke key-out[4] všech engramů!
Emoce má 2 složky: endokrinní systém, ovládaný analytickou myslí v horních dvou zónách nebo reaktivní myslí v dolních dvou zónách, je zdrojem emočních reakcí jako je strach, nadšení, apatie atd.; druhou složkou je samotná životní síla, která působením engramů je vtiskována po částech do reaktivní banky. Smích je jednoznačně osvobozením od bolestné emoce.
Prenatální zkušenost a porod
Dítě v děloze zaznamenává mnoho věcí, které nemají engramickou povahu. První výzkum ukázal, že k prenatálním engramům se lze nejsnadněji dostat, když obsahují hodně bolesti. Bolest zaznamenávají prokazatelně samotné buňky, ne jedinec. A reaktivní engramová banka se skládá pouze z buněk. Engram není vzpomínka: je to buněčná záznamová stopa, vtisknutá hluboko do struktury samotného těla. Engram není analyzován, ani nemá žádný určitý význam, dokud není key-in. Teprve po restimulaci začnou vlnové záznamy působit na analytickou mysl. Reaktivní mysl krade analytické mysli významy.
Velká část údajně slabomyslných dětí jsou ve skutečnosti případy pokusů o potrat. Jejich engramy u nich navozují ochromující strach či ochrnutí spojené s regresí. Těmito engramy je blokován vývoj, jejich příkazy navždy udržují dítě na stále stejném stupni vývoje.
Nakažlivost aberace
Nakažlivost aberace lze snadno studovat v aberovaném člověku, jehož rodiče byli ve vzájemném konfliktu. Např. matka mohla být na počátku manželství relativně neaberovaná. Když ji manžel při své dramatizaci bije, začne manželka přebírat jeho aberace jako část vlastního reaktivního vzorce, začne dramatizovat tyto věci sama. Nakonec po narození dítěte začne matka s dramatizací vůči dítěti, a dostane ho tak do stavu trvalé restimulace.
Společnost jako celek se chová podobně jako organizmus: v rámci společnosti totiž existují sociální aberace.
Nikdy není nakažlivost aberace tak nápadná, jako v případě sociálního šílenství, zvaného válka. Válka nikdy nevyřešila problém, kvůli kterému vznikla. V minulosti jakousi posunutou logikou se věřilo, že války jsou nutné. Společnost, která vstoupí do války snižuje potenciál svého přežití. Žádné vládě se ještě nikdy nepodařilo vstoupit do války, aniž by za to její občané nezaplatili omezením některých svých svobod. Demokracie, která se zapojila do války, přitom ztratila vždy něco ze svých demokratických práv. Když se pak zapojuje do dalších a dalších válek, ovládne ji nakonec diktátor (vláda jediného engramu). Diktátor svou vládu upevňuje a svým jednáním vůči menšinám zvětšuje aberace. Povstání stíhá povstání. Kněžstvo vzkvétá. Apatie vyčkává. A po apatii přichází smrt. Tak tomu bylo v Řecku i v Římě. Tak je tomu v Anglii a Rusku, rovněž ve Spojených státech. Tak je tomu s celým lidstvem.
Vládnutí pomocí násilí je porušením zákona afinity, protože násilí plodí násilí. Engramy plodí engramy.
Key-in engramu
Jedinou příčinou neorganických duševních chorob a organických psychosomatických nemocí je reaktivní engramová banka. Reaktivní mysl působí na analytickou mysl a organizmus svými engramy, jakmile po key-in dojde k jejich restimulaci.
Člověk je zlý úměrně k destruktivitě, která byla namířena proti němu. Je pět způsobů, jak člověk reaguje na zdroje nebezpečí: útok, útěk, vyhnutí se, ignorování a podlehnutí.
V životě čeká na každého člověka mnoho bolestných zkušeností. Člověk je schopen zvládnout úžasné množství životních ran. Člověk je odolná, houževnatá a schopná bytost. Jakmile se ale naruší zákon afinity a tato porucha se dostane do reaktivní banky, pak se lidské bytosti v roli nepřátel orientovaných proti přežití změní ve zdroje trestání.
Preventivní Dianetika
Základním principem je vědecký fakt, že obsah engramů je možno udržet na minimální úrovni nebo jejich vzniku úplně předejít, což je pro duševní a fyzické zdraví i pro sociální adaptaci velmi prospěšné.
Terapie
Existují pravděpodobně tisíce způsobů, jak se dostat při léčení duševních chorob do potíží, ale všechny mohou být rozděleny do následujících skupin: (1) používání elektrických šoků nebo operací mozku; (2) používání silných léků či drog; (3) užívání hypnózy jako takové; a (4) pokusy o křížení Dianetiky se staršími formami terapie.
Mysl představuje mechanizmus, který ochraňuje sám sebe. Auditor[5], protože při své činnosti nepoužívá žádné drogy či léky jako při narkosyntéze, šoky, hypnózu nebo operativní zákroky, nemůže udělat žádnou chybu, která by nemohla být napravena jím nebo jiným auditorem.
Release nebo Clear
Cílem dianetické terapie je vytvořit Release nebo Cleara.
Release je člověk, který byl pomocí dianetické terapie zbaven většiny stresu a úzkosti.
Clear je člověk, který díky dianetické terapii nemá aktivní ani potenciální psychosomatické onemocnění nebo aberace.
Klírovat znamená uvolnit veškerou fyzickou bolest a bolestné emoce ze života jedince nebo společnosti.
Release je člověk, který byl zbaven nynějších či chronických duševních i tělesných obtíží a bolestných emocí.
Role auditora
Smyslem terapie a jejím jediným cílem je odstranění obsahu reaktivní engramové banky. U Release je z této banky odstraněna většina emočního napětí. U Cleara je odstraněn celý její obsah.[6]
U návratu někdy je pacient "mimo" své tělo. Tyto exteriorizované pohledy na sebe sama lze vysvětlit buď valencí, kdy si pacient přisvojuje identitu jiné osoby a vidí scénu jejíma očima, druhým vysvětlením je exteriorizace, ve které je bolestná emoce přítomna v tak velkém množství, že pacient nemůže být ve vlastním těle. Tato bolestná emoce může pramenit z minulých nebo budoucích událostí a je vyvolána v daném okamžiku.
Auditor by měl dobře znát dva axiomy o funkci mysli:
I. Mysl vnímá, předkládá a řeší problémy, které se týkají přežití.
II. Analytická mysl uvažuje v rozdílnostech, reaktivní mysl uvažuje ve stejnostech.
Existují jisté látky, které pomáhají reverii[7]. Nejběžnější a nejdostupnější je silná černá káva. Jeden nebo dva šálky příležitostně vyburcují analyzátor natolik, aby mohl proniknout hlubšími vrstvami "bezvědomí". Benzedrin[8] a ostatní komerční stimulující látky jsme používali s určitým úspěchem zvláště u psychotických pacientů. Uvádějí mysl do dostatečně vysokého stupně bdělosti, aby byla schopna překonat engramické příkazy. Nevýhodou těchto stimulujících látek je, že odčerpávají z mysli Q[9] kvantitu.
Dianetika je výzkumná cesta do lidské mysli, cesta k přežití, vytvoření optimálního člověka, odstranění aberací a získání znalostí o reaktivní mysli.
Dianetika dává pochopit, jak funguje mysl a tělo. Pokud pochopíme, jak funguje naše mysl, jsme schopni porozumět našim emocím, pocitům a psychosomatické nemoci nás již nebudou tolik ovlivňovat. Dianetika není u nás registrována jako církev. Stoupenci pořádají dianetické kurzy v Praze a v Brně ve svých Dianetických centrech.
Základem dianetických teorií je učení, že člověk má dva druhy mysli - analytickou a reaktivní. Reaktivní mysl je zodpovědna za všechny negativní prožitky v našich životech a brání nám v dalším růstu. Všechno negativní je zapsáno do paměťové stopy engramu. Pro pročištění reaktivní mysli pomocí terapie zvané auditing, získáme osobu s vyšším inteligenčním kvocientem a zdravější, tzv cleara - čistého.
Odborná veřejnost ale Dianetiku o existenci dvou myslí odmítla a staví se k ní skepticky. Dianetické teorie jsou pokládány za nevědecké, protože neexistují empirické důkazy, které by tuto teorii mohly potvrdit. Stejně tak ale neexistují podložené empirické, vědecké důkazy, které by tuto teorii mohly vyvrátit.
Dianetika jsou základy pro náboženství, sektu, filozofii života, směr zvaný Scientologie. Jak jsem již zmiňovala, o Scientologii napíšu články v mých dalších příspěvcích.
Zdroje:
L. Ron Hubbard: Dianetika, moderní věda o duševním zdraví
Články o Dianetice, Aktuality z Centra Dianetiky a Scientologie, vlastní úvaha
Úprava: Mirijam
[1]ACTH: hormon, který byl občas používán k boji proti příznakům revmatické artritidy; podněcuje vytváření ostatních hormonů v těle.
[2] Histamin: látka, uvolňovaná tkáněmi při alergických reakcích, rozšiřuje krevní cévy, podněcuje žaludeční sekreci atd.
[3] Theta: osmé písmeno řecké abecedy, symbol pro myšlenku, život nebo ducha.
[4] Key-out: zapříčinění zmizení engramu (engramů) z dohledu, aniž by došlo k jeho vymazání.
[5] Auditor: osoba školená a kvalifikovaná v používání diabetických procesů a postupů, jejichž účelem je zlepšení jedince; auditor znamená "ten, kdo naslouchá".
[6] Obsah engramové banky je ve skutečnosti spíše přesunut než odstraněn, protože jde o přeřazení do kategorie zkušenosti do standardních bank.
[7] Reverie: osoba je v úplně bdělém stavu, ale pouhé požádání, aby zavřela oči, způsobuje, že je technicky v reverii.
[8] Benzedrin: (obch. značka) amfetamin, lék používaný jako povzbuzující prostředek.
[9] Q: symbol používaný k vyjádření nedefinované formy energie nebo síly, kterou lze ale pozorovat jako existující.
Žádné komentáře:
Okomentovat