Snímky MRI (Magnetic Resonance Imaging, magnetická rezonance) od více než 800 uvězněných mužů ukazují odlišné strukturální rysy lidí, kteří spáchali vraždu, ve srovnání s těmi, kteří spáchali jiné zločiny.
Kent Kiehl a jeho výzkumný tým pravidelně zaparkují své dlouhé bílé přívěsy hned za dveřmi věznic s maximálním zabezpečením po celé USA. Uvnitř vozidla sedí objemné mobilní zařízení magnetická rezonance. Během každé návštěvy se lidé z vězení dostávají do a z vozidla v hodinových intervalech, aby si nechali prohledat mozky a pomohli odpovědět na odvěkovou otázku: Co dělá vraha?
"Není to neobvyklé pro uvězněné lidi, zatímco je skenují, že z jejich úst zaznívá: "Vždycky jsem byl jiný. Můžete mi říci, proč jsem byl vždycky tak odlišný?" říká Kiehl, neurovědec na Universitě Nové Mexiko a neziskové organizace Síť pro výzkum mysli (MRN) založené v Albuquerque, který pomohl navrhnout mobilní systém magnetické rezonance již na počátku roku 2000.
Autor knihy The Psychopath Whisperer (Psychopat našeptávač): Věda lidí bez svědomí Kiehl byl fascinován kriminální myslí od doby, kdy byl vysokoškolským studentem na Kalifornské universitě v Davisu. Nyní, jako ředitel mobilního zobrazování v MRN (organizaci Síť pro výzkum mysli), dohlíží na snahu shromáždit skenování mozku od tisíců lidí zadržovaných v amerických věznicích, aby zjistil, jaké rysy, pokud existují, jsou jiné než u běžné populace.
Tento obrovský soubor dat nedávno umožnil Kiehlovi zkoumat mozkové struktury více než 800 mužů zadržovaných ve státních věznicích v Novém Mexiku a Wisconsinu ve snaze odlišit uvězněné lidi, kteří spáchali vraždu, od těch, kteří spáchali jiné zločiny.
Nejprve Kiehl a jeho kolegové pracně rozdělili skupinu lidí, kteří se dobrovolně přihlásili do studie, do tří kategorií podle jejich zločinů: vražda, násilné trestné činy, které nebyly vraždou, nebo nenásilné nebo minimálně násilné přestupky. Tým se spoléhal na oficiální odsouzení, přiznané vraždy a důvěrné rozhovory s účastníky, aby určil, kdo se pokusil nebo spáchal vraždu - oba trestné činy, které ve svém datovém souboru získaly označení "zabití".
Lidé obviněni ze zločinu vraždy - což znamená, že spáchali vážný zločin, který nějakým způsobem souvisel se smrtí osoby, i když nezamýšleli zabít oběť - a lidé, jejichž případy naznačovaly značné pochybnosti o rozsudku o vraždě, se nepočítali mezi vrahy. A občas se lidé přesunuli z jiné kategorie do skupiny zabití, říká Kiehl. Výzkumníci vyloučili ze studie lidi s abnormálními radiologickými zprávami, traumatickým poraněním mozku nebo diagnostikovanými psychotickými poruchami.
Tým, který kontroloval závažnost užívání návykových látek, čas ve vězení, věk a IQ, analyzoval data MRI magnetické rezonance a hledal rozdíly mezi účastníky studie. Ve srovnání s ostatními dvěma skupinami, 200 mužů, kteří spáchali vraždu, vykazovalo výrazně sníženou šedou hmotu v několika oblastech mozku, které hrají důležitou roli v řízení chování a sociálním poznání.
Muži, kteří spáchali vraždu, vykazovali výrazně sníženou šedou hmotu v několika oblastech mozku.
"Myslím, že zajímavé bylo, že nejprve zjistili rozdíl," říká Hannes Vogel, neuropatolog ve Stanford University Medical Center, který se práce nezúčastnil. "A za druhé, že to koreluje s některými mozkovými centry, které se zabývají chováním a sociální interakcí."
Lora Cope, neurovědkyně, která studuje poruchy návykových látek na Universitě v Michiganu, v e-mailu do časopisu The Scientist Vědec poznamenává, že mobilní systém magnetické rezonance byl nyní používán v nápravných zařízeních po celém Novém Mexiku a Wisconsinu a "skutečně revolucionizoval tuto oblast výzkumu. "MRN, organizace Síť pro výzkum mysli, skutečně použila zařízení ke sběru zhruba 6 500 skenů od více než 3 000 účastníků výzkumu od svého prvního uvedení na trh v roce 2007.
Přestože se Cope tohoto projektu nezúčastnila, před několika lety pracovala s Kiehlem a zároveň získala doktorát na Universitě v Novém Mexiku. Poté, co mluvili s členy nadace Avielle, pojmenované po šestileté oběti střelby na základní škole v Sandy Hook v roce 2012, dva výzkumníci vedli studii více než 150 uvězněných mladých mužů, z nichž 20 bylo odsouzeno za vraždu, kteří byli zajištěni v zařízení za maximálně přísných bezpečnostních opatření ve státě. "Jeremy, Aviellin otec, opravdu chtěl vědět, jestli by nám něco neurověda mohlo říct o chlapcích, kteří spáchají vraždu," říká Kiehl.
Stejně jako v současné studii nasadili Cope a Kiehl mobilní skener ke sběru MRI skenů, snímků za pomoci magnetické rezonance, uvězněných dospívajících v Novém Mexiku a objevili rozdíly mezi těmi, kteří spáchali vraždu, a jejich uvězněnými vrstevníky. Pachatelé vražd "měli v částech svých temporálních laloků výrazně menší objem šedé hmoty," říká Cope. Když Kiel porovnal data z této studie s výsledky svého posledního projektu, zjistil vysoký stupeň překrývání. "A ejhle, našli jsme a replikovali jsme každou oblast, která byla u chlapců odlišná a liší se i u dospělých mužů, a stejným způsobem," říká.
Poslední studie ukázala, že data z magnetické rezonance dokážou odlišit pachatele vražd nejen od lidí, kteří se dopustili nenásilných zločinů, ale také od těch, kteří spáchali jiné násilné trestné činy, což je obzvláště zajímavé, říká Harold Koenigsberg, psychiatr na lékařské fakultě Icahna v Mount Sinai. "Byl bych si myslel, že data se budou více překrývat mezi pachateli, kteří zabili a mezi násilníky, kteří nezabili," říká. "Překvapilo mě, že to bylo tak specifické pro vraždu."
ANATOMIE VRAHA: Pachatelé vražd vykazovali sníženou hustotu šedé hmoty ve srovnání s jinými násilníky v oblastech mozku zvýrazněných modrou a zelenou výše.
Foto: A. SAJOUS-TURNER ET AL. (2019)
Koenigsberg poznamenává, že vražedné násilí může být samo o sobě rozděleno do dvou kategorií: impulzivní a instrumentální. Impulsivní násilí se rodí z nespoutaných emocí a nadměrných reakcí, což značí chování spojená se špatným fungováním frontálních laloků a abnormálními hladinami serotoninu. Instrumentální násilí je na druhé straně předvídané a je spojeno s jinými změnami mozku, jako je snížená aktivace amygdaly během zpracování emocí. "Tyto dvě skupiny si myslíme, že mají různé biologie," říká Koenigsberg. Kiehlův soubor dat by mohl být obohacen přidáním měření uvolňování neurotransmiterů a elektrické aktivity, spolu se souvisejícími behaviorálními posouzeními, navrhuje zpracovat tyto funkční i strukturální údaje. Psychologové se tak mohou dozvědět více o tom, co vede k těmto odlišným behaviorálním fenotypům.
Koenigsberg, Vogel a Kiehl všichni poznamenávají, že strukturální údaje shromážděné v současné studii nemohou být samy o sobě použity k předpovědi toho, kdo spáchal vraždu, natož kdo v budoucnu spáchá vraždu. Takto zpracovaná data v listinné podobě však mohou najít cestu do soudní síně, říká Vogel. Pokud by se právníci cítili nakloněni a chtěli by se opírat o tento listinný důkaz, mohli by se pokusit "najít odborníka, který bude předkládat tento dokument" na obranu někoho, kdo spáchal vraždu a argumentovat tím, že jednání klienta bylo způsobeno abnormalitami mozku, a tedy mimo jeho nebo její kontrolu. Nebo by státní zástupce mohl tento dokument použít k argumentaci, že zjištění z (MRI) magnetické rezonance by měla být přípustná jako důkaz toho, že obžalovaný spáchal vraždu, říká Vogel, který sloužil jako konzultant pro soudní případy v Kalifornii a Nevadě, a pomáhal vyšetřovat mozek střelce na hudebním festivalu Route 91 Harvest v roce 2017. "Ale pak také najdete odborníka, který roztrhá toto svědectví na kousky."
Kiehl poznamenává, že jeho studie s využitím magnetické rezonance MRI by mohla jednoho dne také přispět k novým opatřením založeným na důkazech o vražedném riziku. Tato opatření by mohla doplnit současná opatření násilného chování, jako jsou psychologické dotazníky, pokud by budoucí studie prokázaly, že mají prediktivní váhu. Kromě soudů také navrhuje, aby pochopení toho, jak násilné chování vzniká, mohlo vydláždit cestu lepší psychologické léčbě zaměřené na rehabilitaci i prevenci.
Studií, které chtějí určit sociálně patologické chování jedinců, je nespočet. Ale stejně tak z dlouhodobého hlediska sledovaného společenského fenoménu, neexistuje ani u sociálně patologického chování shoda ohledně jeho souvislostí s ostatními společenskými jevy a procesy. To se týká i etiologie, tj. příčin. Takže si dovolím zpochybnit a generalizovat výsledky studie vrahů pomocí magnetické rezonance.
Existují biologické, psychologické, strukturální, subkulturní, kontrolní, interakční a interpretativní teorie, teorie sociální dezorganizace, rovněž zajímavá Mertonova teorie funkcionalismu a teorie konfliktu.
Zmíním zde trochu blíže teorii italského kriminologa, lékaře a biologa Cesare Lombrosa, který razil teorii, že kriminálníkem se člověk rodí. Považoval kriminální chování za vrozené. Duševní degenerace "k divošskému stádiu vývoje" je doprovázena vnějšími tělesnými znaky, které je možno považovat za ukazatele kriminálníka: nízké čelo, odstávající uši, fyzická síla, masivní čelist, vystouplá brada a mnoho dalších rysů. Příčinná souvislost mezi vrozenou dispozicí člověka a kriminálním chováním byla ještě za jeho života zpochybněna.
Už i jeho předchůdce Johann Kaspar Lavater, švýcarský spisovatel a protestantský pastor se pokoušel zkoumat charakter člověka s jeho vnější fyziognomií, vnějšími tělesnými znaky. Švýcarský básník rozvedl svůj pohled na individualitu lidského obličeje a jeho povahy ve čtyřsvazkovém díle Fyziologické fragmenty pro podporu lidské znalosti a lásky.
Fyziognomie je podle mnohých odborníků pavěda, která se snaží dávat do příčinné souvislosti vzhled člověka, zvláště obličej a rozpoznat jeho povahu a vlohy. Má blízko k frenologii, která zkoumá tvar mozkové části lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy. Nicméně moderní neurověda některé představy o jednotlivých částech mozku převzala.
Magnetická rezonance snímá procesy v mozku a jeho funkce. Velmi zajímavé poznatky o funkci našeho mozku přináší také zkoumání člověka na základě jeho vzhledu, k čemuž máme již blíže. Fyziognomie, která bývá označována odborníky za nevědeckou, byla však zkoumána již ve staré Číně a antickém Řecku.
Gesta, výraz, pohled, vrásky, jizva. Tělo a především obličej může hodně prozradit ještě dříve, než člověka poznáte hlouběji. Myslíte si, že rozeznáte vraha na první pohled? Nicméně první dojem může být někdy zkreslující, zato někdy nám prý může zachránit i život.
Zdroje:
https://www.the-scientist.com/notebook/secrets-in-the-brains-of-people-who-have-committed-murder-66589, autor: Nicoletta Lanese
Překlad, úprava a doslov: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat