Aby zotavil zneužívané oči tohoto ubohého mučedníka, měšťan nařídil posadit ho k tabuli, u které vyrostlo nové podezření, zatímco hodně pil a snědl jídlo, které zanechali ti, kteří se bavili v posteli k jeho velké škodě. Přišla hodina rozloučení. Řekl občanovi a jeho společnosti dobrou noc a velmi prosil, aby byl propuštěn z domu bránou, aby se mohl rychleji dostat do svého bytu. Občan mu však odpověděl, že v tuto hodinu nemůže najít klíč, a také prohlásil, že zámek je tak rezavý, že by se nemusel otevřít, protože branka nebývá zavřena, nebo jen velmi zřídka. Nakonec se spokojil s tím, že odešel přední branou a velkou oklikou se vydal ke svému domovu.
Zatímco jej občané doprovázeli k východu a pokusili se ho zastavit mluvením, dobrá žena rychle vyskočila na nohy, rychle se oblékla a přišla k bráně, se zavázanou jednoduchou sukní, svůj živůtek v náručí. Pak se jedním skokem ocitla ve svém domě, kde čekala na svého manžela, který musel urazit dlouhou cestu; přesně věděla, co musí udělat a jak se k němu musí chovat.
Podívejte, náš dobrý člověk klepe na dveře docela rázně, když ve svém domě vidí světlo. A jeho dobrá žena, která doma hospodaří, drží v ruce koště a ptá se na to, co stejně ví: "Kdo je tam?"
A on odpoví: "Tvůj manžel!"
"Můj manžel?" řekla. "Můj manžel to není, není ve městě!"
A znovu klepe a volá: "Otevři, otevři, jsem tvůj manžel!"
"Znám svého manžela," odpověděla, "nepřichází tak pozdě, když je ve městě. Pokračujte, nejste na správném místě. V tuto hodinu neklepejte na tento dům!"
A potřetí zabušil a jednou, dvakrát ji zavolal jejím jménem. Až teď předstírala, že ho poznává, a zeptala se ho, odkud přichází v tuto hodinu. A on pouze odpověděl: "Otevři, otevři!"
"Otevři," volala, "ještě tam jste, hanebný smilníku? U svaté Marie, raději bych Vás utopila, než vpustila do domu. Jděte spát na to špatné místo, odkud jste přišel!"
Ale teď dobrý muž hněvem hoří a tlačí nohu do dveří, jak je to jen možné, a zdá se, že je chce rozrazit na kousky, a hrozí, že zmlátí svou dobrou ženu, pokud to jeho síly dovolí. Z toho neměla velký strach, ale otevřela dveře, aby ztlumila hluk a mohla mu lépe říci svůj názor.
A když vstoupil, byl přijat, Bůh ví, velmi kysele a se zlou a rozzlobenou tváří. A protože její jazyk měl nad jeho srdcem, zatíženém rozzlobením a hněvem, zdálo se, že slova, která vrhala, byla neméně ostrá jako dobře nabroušená čepel nože. A mimo jiné ho mocně obviňovala z toho, že ze zlosti předstíral svou cestu, aby ji podrobil zkoušce, a to byl druh zbabělosti a záludnosti a není hoden toho, aby měl takovou cudnou ženu jako je ona.
Přestože byl dobrý muž velmi rozhněvaný a zpočátku docela rozzlobený, uklidnil se, když nyní viděl své bezpráví na vlastní oči a opak toho, co si myslel. Jeho rozhořčení a hněv, který naplnil jeho srdce, když tak násilně tloukl na dveře, zmizel a začal mluvit zdvořile. Řekl, aby se omluvil a potěšil svou ženu, že se cestou vracel, protože zapomněl na to nejdůležitější na své cestě, na dopis.
Aniž by naznačila, že tomu uvěřila, začala znovu s obviňováním, obviňovala ho, že přichází z hospody a lázeňských domů a nepoctivých a nemorálních míst, a chová se na slušného muže špatně a ona proklíná hodinu, kdy ho potkala a její prokleté manželství s ním.
Bezútěšný chudák poznal svou chybu, viděl svou dobrou ženu v jiném světle, mnohem víc, než chtěl. Byl podrážděný a věděl, bohužel nevěděl, jak by měl argumentovat ke své obraně. Začal přemýšlet a na konci svého myšlenkového pochodu předstoupil přímo před ni, padl před ní s pláčem na kolena a řekl krásná slova: "Moje milá družko a věrná manželko, žádám tě a prosím, upusť od své zášti, kterou jsi ke mně pojala, a odpusť mi všechno špatné, co jsem ti udělal. Vidím své špatnost a rozpoznávám svou chybu a přicházím právě z místa, kde se mi velmi líbilo. Odvažuji se ti říct, že jsem tě tam chtěl poznat, na což jsem teď velmi naštvaný. A protože to bylo špatné a přišlo to bez důvodu, přiznávám, že jsem měl podezření. Jsi dobrá žena. Teď toho hořce lituji. Proto tě znovu žádám, zapomeň na všechnu minulou a současnou zášť, buď od té laskavosti a odpusť mi mou hloupost!"
Když naše dobrá ženuška viděla svého manžela na správné cestě a viděla zcela podle jeho přání, že už není tak drsný a otravný, zvolala: "Cože? Takový špinavý odporný chlap, který přichází z takových hanebných a vykřičených míst, jak může vůbec pomyslet nebo se odvážit jen na okamžik uvěřit, že tvoje dobrá cudná žena by se tam jen odvážila podívat?"
"Ne, ne, proboha! Ach, vždyť já to vím velmi dobře, milá přítelkyně, nemluvte o tom kvůli Bohu, "řekl dobrý člověk. A znovu poklekl před ní a znovu zopakoval svou dřívější žádost. Ačkoliv byla tímto podezřením stále zarmoucená a naštvaná, protože viděla, že její dobrý manžel je naprosto zkroušený jejími výčitkami, její vzrušené srdce se postupně uklidňovalo; odpustila mu, i když neochotně stotisíckrát přísahala a stejný příslib dala i jemu, který jí udělal takové bezpráví.
A mnohokrát v důsledku toho proklouzla s menším strachem a bezpečněji jmenovanou bránou, aniž by byla lest někdy odhalena tomu, kterého se nejvíce týkala. A na první příběh to stačí.
Půvabný příběh o manželské nevěře a dobových radovánkách. V originále psaná zvláštním "středověkým" stylem onikání, vykání a tykání. Z jedné strany vzdávání úcty, z druhé nadávky. Zvláštním způsobem na mne působí pojmenování osob jako občan, dobrý člověk, chlapík, měšťan, dalo by se v kontextu přeložit i jako tovaryš, ale to neodpovídá mému způsobu psaní.
Příběh jsem nazvala "Obrácená strana mince" v originále "Die Kehreite der Medaille". Název povídky můžeme dedukovat z věty … cestou se vracel pro dopis … - neplánovaně a takhle to dopadlo a z vypovídajícího obráceného charakteru každé z výše uvedených postav.
Zdroj:
Autor neznámý: Die Kehrseite der Medaille
Překlad a doslov: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat