Článek Michele Gelfandové (Autoritářům se daří tam, kde vládne strach. Musíme lidem pomoci cítit se bezpečně, článek v Journalu, ze 3. ledna) popisuje prostřednictvím psychologie začarovanou spirálu toho, jak zdůvodňování strachu vede k touze po autoritářství. Politici by si měli dobře prostudovat tuto disciplínu a věnovat se jí. Potřeba cítit se bezpečně je do lidí pevně zakotvena: bez ní bychom nepřežili. Když se děti bojí, hledají blízkost k důvěryhodné osobě, která je vnímána jako kompetentnější než oni - empatický rodič nebo pečovatel, který konejší, uklidňuje a řeší problémy.
Tyto základy chování připoutání se přenášejí do dospělého života. Když se bojíme, obracíme se na přátele a rodinu, na ty, kteří se starají o naše bezpečí a na naše politické vůdce. Pokud jsou naše bezpečnostní potřeby nesplněny, cítíme se opuštěni. Polyvagální teorie neurovědce Stephena Porgese dále demonstruje nejen sílu důvěryhodných ostatních pomáhat potlačit naši reakci na strach, ale že mnoho z těchto bezpečnostních podnětů je neverbálních.
Političtí vůdci musí čelit taktice sdělovacích prostředků a zároveň propagovat politiku, hodnoty a ideály vnímané jako naděje - příslib bezpečné budoucnosti. Musí také promítat osobní přítomnost prostřednictvím výrazu obličeje, řeči těla a hlasového zvuku (prozódie), který pod naším vědomým radarem signalizuje pocit bezpečí. To jsou důvody, proč Thatcherová snižovala hlas, Wilson se objevil na veřejnosti s dýmkou a Johnson se psem.
V psychologii a sociologii se často vychází z Maslowovy hierarchie potřeb. Podle ní je potřeba bezpečí a jistoty hned na druhém místě za uspokojováním základních tělesných potřeb jako jsou jídlo, pití, spánek, dýchání, vyměšování, rozmnožování, regulace teploty, fyzická aktivita.
John Bowlby vypracoval teorii citového přimknutí (attachment theory) malého dítěte k matce a blízkým osobám, které se o něho starají. Tato teorie rané citové vazby je základem pro vývojovou psychologii a v podstatě určuje vývoj člověka po jeho emoční a motivační stránce. To souvisí i s potřebou bezpečí, jak je pojednáno v tomto článku. Touhu po bezpečí si v sobě neseme od narození, jak demonstrují zmínky o Maslowovi a Bowlbym.
Proto ti politici, kteří apelují na ohrožení a na to, že oni jsou ti jediní, co jsou schopni nám zajistit bezpečí a ochranu, v podstatě apelují na naše základní pudy. S námi se budete mít dobře.
Naopak, podcení-li politici tuto touhu nebo nás dokonce uvedou do pocitu ohrožení, vyvolá to v nás pocit, že oni nejsou ti kompetentní, co jsou schopni nás emočně uspokojit a zajistit nám dobré vyhlídky do budoucnosti, na přežití. Reagujeme nespokojeností s politikou vlády, demonstracemi, voláním po nových volbách a je to příznivé období pro vznik extrémistických organizací, které nám nabízí možnost ochrany.
Někteří politici umí pracovat s faktorem strachu a ví, jak ho ovlivňovat ve svůj prospěch. Mnohdy situaci podcení a na scéně se objeví noví vůdci, kteří svými prohlášeními v nás obavy eliminují, získáme k nim důvěru. Ve skutečnosti se ale většinou jedná jen o touze po moci. V podstatě jako u všech.
Zdroj:
Autorka článku: Laurel Farrington, Hitchin, Hertfordshire
Překlad a doslov: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat