pondělí 13. ledna 2020

Dárek mudrců I.

Jeden dolar a osmdesát sedm centů. To bylo vše. A šedesát centů bylo v haléřích. Haléře zachránily nejednou jeden až dva obchodníky s potravinami, zelinářem a řezníkem před krachem, dokud někdo s tichým úpěním nezahodil svoji šetrnost, která se praktikuje v takovémto druhu obchodu. Della si to spočítala třikrát. Jeden dolar a osmdesát sedm centů. A další den budou Vánoce.

Zjevně nic jiného nezbývalo, než se zhroutit na omšelé malé pohovce a výt. Della to udělala. Což podněcuje morální reflexi toho, že život je tvořen vzlyky, větřením a úsměvy, přičemž větření převládá.

Zatímco paní domu postupně postupuje z první fáze do druhé, podívejte se na domov. Zařízený byt za 8 dolarů týdně. Není to přesně popis žebráka, ale rozhodně to slovo má blízko k žebrotě.

Ve vestibulu dole byla poštovní schránka, do které by nikdo nevhodil ani dopis a elektrické tlačítko, na které žádný prst smrtelníka nemohl být přemluven k tomu, aby tlačítko zmáčknul a zazvonil. K tomu také patřila vizitka se jménem "pan James Dillingham Young."

"Dillingham" v dřívějším období prosperity jako majitel dostával 30 dolarů za týden. Nyní, když se příjem snížil na 20 dolarů, vypadaly písmena "Dillinghamu" rozmazaně, jako by vážně uvažovala o uzavření smlouvy se skromným a nenáročným D. Ale pokaždé, když se James Dillingham Young vrátil domů a dorazil do svého bytu, paní James Dillingham Youngová, která vám byla představena jako Della, ho vřele objala s oslovením: "Jime!" Zdá se, že všechno je velmi dobré.

Della skončila s pláčem a napudrovala si své tváře. Stála u okna a se zájmem se dívala na šedou kočku, která kráčela po šedém plotu v šedé zahradě. Zítra bude Štědrý den a ona měla jen 1,87 dolaru, za které koupí Jimovi dárek. Šetřila každý cent po celé měsíce, a toto byl výsledek. S dvaceti dolary týdně daleko nedojde. Výdaje byly vyšší, než kalkulovala. Vždy jsou. Jen 1,87 dolarů na nákup dárku pro Jima. Její Jim. Strávila hodně hodin plánováním nějakého pěkného dárku pro Jima. Chtěla ho obšťastnit. Něco pěkného a vzácného a za pár peněz - něco cenného, aby byl Jim poctěn, že to má právě on.

Mezi okny v místnosti byl pilíř. Možná jste viděli skleněný pilíř v bytě za 8 dolarů. Velmi tenký a velmi mrštný člověk může pozorováním jeho odrazu získat poměrně přesnou představu o svém vzhledu. Della byla štíhlá a zvládla toto umění.

Najednou se otočila z okna a postavila se před sklo. Její oči zářily jasně, ale její tvář ztratila barvu do dvaceti sekund. Rychle si stáhla vlasy a nechala je spadnout do plné délky.

Existovaly dvě věci Jamese Dillinghama Youngse, kterými se oba pyšnili. Jednou z nich byly Jimovy zlaté hodinky, které vlastnil už jeho otec a dědeček. Další byly Delliny vlasy. Kdyby královna ze Sáby žila v bytě za šachtou, Della by jí jednoho dne nechala vlasy pověsit z okna, aby uschly jen proto, aby odcizila šperky a dary jejího Veličenstva. Kdyby byl král Šalomoun školník a všechny jeho poklady by se shromažďovaly v suterénu, Jim by vytáhl své hodinky pokaždé, když by šel kolem, jen aby ho viděl, jak si škube vousy závistí.


Takže teď se kolem Delly ovinuly její krásné vlasy, vlnily se a zářily jako kaskáda hnědých vod. Sahaly jí pod kolena a udělala si z nich téměř roucho. A pak to nervózně a rychle dokončila. Najednou na minutu ztuhla a zůstala stát tam, kde na opotřebovaný červený koberec ukápla slza nebo dvě.

Na vlasy hodila svou starou hnědou bundu; po ní následoval její starý hnědý klobouk.

S rozevlátou sukní a stále zářivým třpytem v očích vyletěla ze dveří a řítila se dolů po schodech do ulice.
Tam, kde se zastavila, přečetla nápis: "Sofronie, vlasové zboží všeho druhu." Della vyběhla nahoru, sebrala se, lapajíc po dechu. Madam, velká, příliš bílá, chladná, sotva vypadala jako "Sofronie".

"Koupíte mé vlasy?" zeptala se Della.
"Kupuji vlasy," řekla madame. "Sundejte si svůj klobouk a podíváme se, jak vaše vlasy vypadají."

Della jedním trhnutím rozevřela svůj hnědý ranec.
"Dvacet dolarů," řekla madame a zvedla hromadu vlasů zkušenou rukou.
"Dejte mi to rychle," řekla Della.

Na další dvě hodiny jí narostla růžová křídla. Zapomněla na všechno. Plenila obchody. Kupovala Jimovi dárek.
Nakonec ho našla. Určitě to bylo pro Jima a nikoho jiného. V žádném z obchodů neexistovalo nic podobného; všechny je otočila naruby. Byl to platinový řetízek ke kapsičce na hodinky, jednoduchý a prostý, který svou hodnotu správně proklamoval sám sebou a nikoli veselou ozdobou - jak to mají všechny dobré věci. Bylo to hodné i "těch jeho hodinek". Jakmile to viděla, věděla, že to musí být Jimovo. Bude se mu to líbit. Nehlučné a hodnotné - popis použitý u obou. Dvacet jedna dolarů si od ní vzali a ona spěchala domů s osmdesáti sedmi centy. S tímto řetízkem na hodinkách by se Jim mohl starat o čas v jakékoli společnosti. Slavnostně se na ni obchodník podíval se lstivým výrazem ve tváři, protože použil místo řetízku starý kožený řemen.

Když se Della dostala domů, adrenalin ustoupil a dostavila se trocha opatrnosti a rozumu. Vytáhla kulmu, zapálila plyn a pustila se do práce ve snaze napravit spoušť způsobenou štědrostí, která vyrostla z lásky. Což je vždy obrovský úkol, drazí přátelé - mamutí úkol.

Během čtyřiceti minut byla její hlava pokryta malými kudrnatými kadeřemi, díky nimž vypadala nádherně jako školáček. Podívala se na svůj odraz do zrcadla, dlouho, opatrně a kriticky.

"Jestli mě Jim nezabije," řekla si, "než se na mě podruhé podívá, řekne, že vypadám jako dívka ze sboru z Coney Islandu. Ale co bych mohla udělat - oh! Co bych mohla udělat s dolarem a osmdesáti sedmi centy?"

Žádné komentáře:

Okomentovat