pátek 3. ledna 2020

OZBROJENÝ PAROHÁČ

Když byl král nedávno ve svém městě Tours, vášnivě
se zamiloval sličný tovaryš, Skot, střelec v jeho sboru
a velký strážný do krásné, upravené, provdané Demoiselle,
kramářky. A protože věděl, jak najít čas a příležitost,
mluvil s ní o své žalostné situaci, a jak rád by projevil
laskavost; ale nebylo mu zodpovězeno podle jeho přání
a nebyl příliš spokojený ani šťastný.

Protože mu však věc velmi ležela na srdci, neopustil
od svých úkladů, ale stále více a více útočně naléhal
na Demoiselle, že ho odháněli pryč, chtěli se s ním úplně
rozloučit a řekli, že spraví jejího manžela o jeho nečestných
a hanebných úmyslech, pokud na ni bude stále tak naléhat,
což také do slova a do písmene provedla.

Muž, dobrý a chytrý, statečný a odvážný, jak bude řečeno
později, byl rozhořčen na Skota, který ho chtěl zneuctít
a jeho skvělou manželku. A aby se mu pomstil podle přání
a výtek své ženy, nařídil jí, aby si s ním dala rande a zjistila,
zda jeho úklady stále trvají, a pokud by byl tak ztřeštěný
a přitom se objevilo, že má v úmyslu ji zneuctít, bylo by
mu to přišlo draze.

Aby vyhověla přání svého manžela, dobrá žena řekla, že souhlasí. Nedlouho poté prošel chudý Skot tolik cest, dokud neuviděl naši kramářku na náměstí. Pokorně ji pozdravil a znovu požádal o přízeň lásky tak laskavě, že všechny dřívější žádosti musely být potvrzeny a ověřeny touto žalostnou poslední. Nikdy by ženě poslušněji a věrněji nesloužil, kdyby ona chtěla laskavě vyhovět jeho skromné a levné žádosti, vysvětlil.

Krásná kramářka si vzpomněla na úkol, který jí dal její manžel, hodinu považovala za příznivou a mezi mnoha povídáním a mnoha omluvami, tak jak to sloužilo jejímu účelu, sjednala si se Skotem příští večer rande. Měl by se osobně objevit v jejím pokoji, aby s ní ve větší tajnosti pohovořil o tom, co ještě zamýšlel, a o velké laskavosti, kterou vůči ní měl.

Dokážete si představit, že poděkovala celým svým srdcem, poslouchala laskavě a z celé duše slibovala Skotovi, který byl z těchto dobrých zpráv tak potěšen, jako nikdy předtím a pod vidinou splněných přání opustil svou dámu.

Když se manžel vrátil domů, nejprve zjistil, že Skot tam byl, jaká slova použil a jaké skvělé nabídky učinil a konečně, jak ji zítra večer najde v jejím pokoji. "Nyní ho nechte přijít," řekl muž, "nikdy neudělal nic tak bláznivého, a já chci, aby zaplatil svou velkou nespravedlnost, než odejde, aby mohl sloužit jako příklad ostatním odvážným a nesmyslným bláznům."

Večer následujícího dne přišel, od hluboce roztouženého, chudého, zamilovaného Skota, který chtěl vidět a užívat si jeho dámu. vřele toužil Dobrý kramář, plný vřelé touhy, který chtěl vzít hroznou pomstu na osobu, která měla být jeho zástupcem, se však ze srdce obával dobré ženy, která kvůli své poslušnosti manželovi očekávala velkou bitvu.

Všichni jsou konečně připraveni: kramář má na sobě velké, neohrabané, staré brnění, vezme si přilbu s bodcem, rukavice a velkou sekeru do ruky. Nyní je dobře vybaven, Bůh ví, a vypadá, jako by už vybojoval nějakou šarvátku.

Vyjel si na koni jako bojovník na turnaj v tu pravou hodinu a očekával svého nepřítele, rozhlížel se kolem a místo toho, aby seděl ve stanu, posadil se pod deku mezi jeho postelí a zeď a skryl se tak dobře, že si ho nevšiml.

Když zamilovaný nemocný uslyšel bít toužebně očekávanou hodinu, vydal se na cestu k bytu kramářky, ale nezapomněl na svůj velký, dobrý a silný meč, který mohl být ovládán oběma rukama. A jakmile vstoupil do domu, paní tiše vystoupala do svého pokoje a on ji velmi tiše následoval. A když byl uvnitř, zeptal se své dámy, jestli v pokoji není někdo jiný než ona. Na to odpověděla poněkud plaše, podivně a ne příliš jistě: "Ne."
"Řekni pravdu," řekl Skot, "není tady tvůj manžel?"

"Určitě ne!" odpověděla.

"Jen ať přijde do svatého Trignonu, když přijde, rozdrtím mu hlavu. Ano, přísahám při Bohu, zvládl bych to!"

A po těchto strašlivých slovech vytáhne svůj velký, dobrý meč, třikrát nebo čtyřikrát s ním máchne vzduchem a položí ho na postel vedle sebe.

Okamžitě ji políbil, objal a dokončil všechno, co následovalo podle rozkoše srdce, bez toho, že by chudák paroháč, který téměř zemřel nadměrným strachem, se odvážil vystoupit ze svého úkrytu.

Po tomto hrdém dobrodružství se Skot rozloučí se svou paní slovy "tak zase někdy příště", velmi zdvořile jí děkoval, vydal se na cestu a sestupoval po schodech domu.

Když statečný válečník věděl, že Skot je už daleko, vyskočil ze svého stanu, tak vyděšený, že nemohl mluvit, a začal nadávat své manželce, že ozbrojenému mladíkovi dopřála potěšení. A ona odpověděla, že to byla jeho vina a jeho chyba a že ji požádal, aby umožnila druhé osobě toto dostaveníčko.

"Neřekl jsem ti," volal, "být mu po vůli!"

"Jak bych ho mohla odmítnout," odpověděla, "když měl takový velký kord, kterým by mě zabil, kdybych ho odmítla?"

A teď, podívejte, dobrý Skot se vrací, vystupuje znovu po schodech do pokoje, vstoupí a hlasitě říká: "Co se děje?"

A dobrý člověk, mnohem více vyděšený než předtím, se před ním zachrání a plazí se pod postel, aby byl v bezpečí. Dáma byla znovu vzata a zamilovaným podle libosti jeho srdce milována stejným způsobem jako předtím, vždy s mečem těsně u sebe a v objetí lásky.

Po tomto opakovaném nabíjení a hodně povídání mezi Skotem a paní přišla hodina rozloučení; nabídl jí dobrou noc a rozloučil se. Chudák mučedník pod postelí se jen těžko odvážoval dostat se odtamtud. Obával se návratu svého soupeře nebo spíš svého podílníka.

Nakonec se odvážil a s pomocí své ženy, díky Bohu, byl postaven na nohy. Už dříve nadával a hanobil svou manželku, začal znovu mnohem tvrdšími slovy, protože po jeho zákazu připustila jeho i její zneuctění.

"Ach," odpověděla, "kde by se našla taková odvážná žena, která se odvážila odporovat takovému rozčilenému a rozhněvanému muži, když Vy, ozbrojen, vybaven holí a mnohem statečnější, Vy, kterému byla způsobeno mnohem větší bezpráví než mně, na něho ani nezaútočil, ani se neodvážil mne bránit?"

"To není odpověď, paní!" řekl. "Kdybyste to nechtěla, ženo, pravděpodobně by se nikdy nedostal ke svému cíli." Jste špatná a nevěrná!"

"Ale Vy," zvolala, "jste zbabělý, zlý a zavrženíhodný člověk, kvůli kterému jsem byla zneuctěn, protože jsem kvůli Vám z poslušnosti umožnila Skotovi toto prokleté setkání. A ani jste neměl odvahu bránit tu, na níž je založeno celé Vaše dobro a čest. A můžete být přesvědčen, že bych raději zemřela, než bych s tím dobrovolně souhlasila. A Bůh ví, jaké utrpení z toho budu mít a jaké ponesu po celý svůj život, protože ten, který by mi měl poskytovat a očekávala bych od něho ochranu, mne v jeho přítomnosti a na jeho radu klidně nechal zneuctít."

Člověk může docela jisté uvěřit a předpokládat, že se vůli Skota nevzdala, ale byla k ní přinucena, protože mu nemohla odporovat a potěšení, které přitom cítila, nemohla odolat. Odpor přenechala svému odvážnému a statečnému muži. Po mnoha otázkách a odpovědích z obou stran byli spokojeni, ale muž se zjevně mýlil, protože ho Skot zradil, jak jste slyšeli.

Další z dávných příběhů ze 100 nových novel.

A byla poslušna až ke smrti, parafrázuji poslední Ježíšova slova. A pak že vás poslušnost otravuje. I radost může způsobovat.

Neznámý autor: Der bewaffnete Hahnrei (Ozbrojený paroháč)
Překlad a doslov: Mirijam

Žádné komentáře:

Okomentovat