Jakákoliv bolest, zklamání,
uražená ješitnost, či arogance,
mě až k pláči dohání
jako baletní, tklivé tance.
A na srdci šrámy
mi nejsou cizí,
sbal si svoje krámy,
naše láska mizí.
Šrámy na srdci, kdo zhojí
a bolestivá zranění,
kterých se každý bojí,
způsobí v hlavě zatmění.
Potácím se noční ulicí,
šrámy a jizvy v sobě dřímající,
balvan před sebou kulící,
srdce mluvit chce, ač nemá mi co říci.
Jenom doutnám, křísím plamínek,
zas doletím ke měsíci, ke hvězdám,
tak obejmi mne kolem ramínek,
pojď se mnou, ráda se ti odevzdám.
Další jizva hloub a zas,
pýcha, ponížení, arogance,
ty mi jistě zlámeš vaz,
ne, pro nás není šance.
Žádné komentáře:
Okomentovat