Z předvelikonočního výletu do Zamilovaného hájku v Brně jsem do mobilu zachytila několik momentek, které se mi líbily. Nejsem profesionální fotograf a neměla jsem ani patřičné vybavení, tak se omlouvám za sníženou kvalitu.
Po dlouhé době se člověk dostal ven. Příroda byla malebná, počasí nádherné a člověk si pobytu venku užíval, přestože měl na sobě roušku. V horní části, kde téměř nikdo nechodil, se dala rouška stáhnout na půl žerdi, nebo zůstala zavěšená na bradě a dalo se zírat s otevřenou pusou.
Cesta se vinula lesy, podél potůčku až ke stánku s občerstvením. Ani jsem netušila, že mám chatové občerstvení, výletní bar u Miriam. Zavřeno neměli. Prodávalo se přes okénko a cyklisté popíjeli mimo areál hostince na přilehlých patnících nebo posedávali ve skupinkách v trávě. Opodál byla louka, kde se dalo spočinout, a děti se mohly vyřádit na prolézačkách, při hře s míčem nebo létajícím talířem.
Před hostincem měli vyřezané sousoší. Bylo vyzdobeno velikonoční pomlázkou. Kolem v zelené trávě pobíhaly husy, také dřevěné. Až k louce a ještě dál se vlnil potůček.
Z malého mostku jsem vyfotila linoucí se pramínek vody. V horní části lesa za loukou se nacházela ohrada s koňmi. Cestou jsme potkali několik jezdců.
Obr.: skupina jezdců
A to byla největší skupina jezdců, které jsme potkali. Slečna na koni sice prohlásila: "Kontrola roušek," ale sama ani žádní spolujezdci roušky neměli. Při sportu se nemusí. Já jsem si roušku zkontrolovala. Měla jsem ji nataženu i přes nos. Srandisté. Já se koní bojím, ale slyšela jsem, že není pěknějšího pohledu než z koňského hřbetu. Mladá si sice zlámala ruku při pádu z koně, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Nebo na koně. 😀
Žádné komentáře:
Okomentovat