Pařížský zlatník nedávno udělal velikou objednávku materiálu, aby mohl zhotovit nějaká díla svého řemesla u příležitosti festivalu v Lindtu a Antverpách. Jednoho dne ukázal vozka, který toto zboží doručil, že zlatníkův spěch byl tak velký, že přivezl o dvě auta více než v předchozí dny; ještě nebyl v Paříži se svým posledním vozem, když se brána za ním zavřela. Zlatník ho vřele přivítal a přijal a poté, co vyložil náklad a přivedl své koně do stáje, měl si dát příjemnou večeři. Všichni se bavili a jídlo nebralo konce a všichni byli pořádně opilí.
Když se společnost pořádně najedla, zvon udeřil dvanáctou hodinu. Všichni se velmi podivovali, když zjistili, jak rychle čas u tohoto jídla uběhl. Všichni děkovali Bohu, všem se již klíčily oči a toužili po posteli. Ale protože už bylo pozdě, vyzval zlatník svého vozku, aby u něho přenocoval. Obával se střetnutí se stráží, která by ho uvěznila, kdyby ho v tu hodinu našla. V tuto dobu pro zlatníka pracovalo tolik lidí, že byl nucen uložit vozku do postele u sebe a své ženy. A protože byl chytrý a nebyl podezíravý, nechal svou ženu ležet mezi sebou a vozkou.
Musím vám říci, že to nebylo bez řečí, protože dobrý vozka odmítal toto ubytování ze všech sil a chtěl spát pod lavicí nebo chtěl spát mocí mermo ve stodole; ale musel se podřídit zlatníkovi. Poté, co se svlékl, ležel v posteli, kde, jak jsem řekl, zlatník a jeho žena už leželi. Když si žena všimla, že se k ní vozka kvůli chladu a úzké posteli přiblížil, brzy se přitáhla ke svému manželovi a místo toho, aby ležela na polštáři, položila hlavu na jeho hruď a její velký zadek spočinul ve vozkově klíně. Netrvalo dlouho a zlatník a jeho manželka spali a nepředstírali; ale náš vozka, i když unavený a upracovaný, nepomýšlel na spánek.
Protože se hříbě zahřeje, když si ho klisna všimne, narovná se a zvedne se, stejně tak učinilo hříbě a zvedlo hlavu k zlatníkově ženě, která ležela tak blízko něho. A vozka viděl, že je přinucen být těsně u ní, a zůstal tak dlouho, aniž by se žena probudila; spíše se zdálo, že spí zdravě.
Muž by si toho ani nevšiml, kdyby hlava jeho manželky neklesla na jeho hruď a tlak a touha něčeho tvrdého s ním tak mocně zatřásla, že se okamžitě probudil.
Myslel si, že jeho žena sní, ale to trvalo příliš dlouho, a když uslyšel, jak se vozka pohybuje a těžce dýchá, zvedl ruku velmi jemně a zase ji spustil. K jeho škodě a ve své oboře nalezl vozkův nástroj lásky, s čímž, zejména kvůli jeho manželce, nebyl velmi spokojen. Proto spěšně vyjel na vozku a řekl mu: "Co to děláte, vy hanebný ťulpasi? Vy jste se, můj věrný oddaný asi zbláznil, co děláte mé ženě. Už to nedělejte, žádám Vás. Kdyby se při Boží smrti probudila, když by váš nástroj byl takhle u ní, nevím, co by Vám udělala. Jsem pevně přesvědčen, protože ji dobře znám, poškrábala by Vám obličej a rukama vyrvala Vaše oči z hlavy. Vy nevíte, jak umí zuřit a že ji nic nemůže naštvat víc, než co jste udělal."
Vozka se krátce omluvil, vůbec na to nepomyslel; a když nastal den, zvedl se, popřál svému hostiteli a hostitelce dobrý den, rozloučil se a odjel svým vozem.
Dokážete si představit, že kdyby si dobrá žena všimla vozkova činu, nadávala by mu jistě mnohem víc, než řekl její manžel. Přestože vozka později vyprávěl příběh, jak jste slyšeli, a tvrdil, že nespala, nechci tomu uvěřit a nemohu tuto zprávu schválit.
Při nedostatku místa by trochu podezíravosti neškodilo. Už z důvodů bezpečnosti. Lépe když žena spí na kraji lože. Ledaže měl manžel strach, aby nespadla z postele.
Zdroj:
Neznámý francouzský autor: Der Fuhrmann im Hintertreffen (z díla Die Hundert neuen Novellen)
Překlad a doslov: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat