Král Gustav Třetí podnikl spěšnou cestu Dalarnou. Ačkoli se zdálo, že koně se docela nadnášejí nad zemí, král byl nespokojen. Vykláněl se z okna a naléhal na vozku, aby si pospíšil, a jeho dvořané očekávali každou minutu, že se královský kočár nebo postroje zlomí.
Nakonec se kočárek opravdu zlomil. Dvořanové vyskočili z vozu a po spěšné prohlídce uvedli, že nebude možné pokračovat v jízdě bez oprav. Rádi by krále zabavili, a proto se ho zeptali, zda by se nechtěl účastnit bohoslužeb v malém kostele, který se tyčil před nimi v dohledu.
Král souhlasil a vstoupil do jednoho z dalších vozů a odjel do kostela. Celé hodiny jezdil po velkých lesních úsecích, takže byl potěšen, když vyjel a hleděl na zelená pole a malé osady. Dalelven vpředu zářil, když probleskoval mezi velkým množstvím půvabných vrb.
Král se však nemohl zúčastnit bohoslužby, protože právě když vykročil z kočáru na hřbitov, zazvonil zvonek a kostelník uzavřel modlitebnu. Věřící přišli z kostela. Když míjeli krále, kde stál s jednou nohou na schodech, byl ohromen, jak pevně, robustně a zdravě vypadali.
Předchozí den král učinil poznámku ke svým dvořanům o chudobě země, kterou projížděli. "Zjevně," řekl, "projíždím nejchudší částí své domény." Když však tyto lidi viděl, zapomněl na chudobu země. Srdce v něm pookřálo a řekl si: "Švédský král není v tak špatných podmínkách, jak by si někteří jeho nepřátelé mysleli. Dokud moji poddaní budou vypadat tak dobře a zdravě, jak jsou, budu moci úspěšně bránit moji korunu a moji zemi."
Potom přikázal dvořanovi, aby řekl lidem, že cizincem mezi nimi byl jejich král, a že si přál, aby se shromáždili, aby je mohl oslovit.
Mluvil s nimi, stál na nejvyšším schodišti, který vedl do svatyně, a tam, kde stál, ho lze najít dodnes.
Král nejprve řekl svému lidu, jaké věci se dějí v království. Švédsko bylo napadeno Ruskem i Dánskem. Za normálních okolností by to nebylo alarmující, ale v současné době byla armáda plná zrádců, takže na ni sotva mohl spoléhat. Neviděl tedy jinou možnost, než se vydat do malých měst a zeptat se svých podřízených, zda by si přáli stát se zrádci nebo byli ochotni pomoci králi penězi a jako vojáci při záchraně vlasti.
Zatímco dělal toto upřímné provolání, robustní rolníci stáli pozorně před ním, aniž by cokoliv komentovali, něco podepisovali, nedali žádné znamení, zda souhlasí nebo ne. Nyní se král cítil vnitřně potěšen silou své vlastní přitažlivosti, takže když muži mlčeli, nedokázali odpovědět, zamračil se a projevil své zklamání.
Farmáři pochopili, že král na jejich odpověď netrpělivě čekal, a nakonec jeden vykročil kupředu. "Teď to musíš vědět, králi Gustave," řekl. "Dnes jsme neočekávali návštěvu našeho krále. Nejsme proto připraveni ti okamžitě odpovědět. Navrhoval bych, abys šel do svatyně a promluvil s naším ministrem, zatímco my mezi sebou prodiskutujeme tuto záležitost, kterou jsi nám předložil."
Král, který si uvědomil, že není možné lepší řešení, se rozhodl zachovat se podle farmářovy rady.
Když vstoupil do studovny, nenašel tam nikoho kromě starého farmáře. Byl vysoký a drsný, s rukama velkýma a udřenýma od tvrdé práce. Neměl na sobě ani vznešený oděv, ani košili, ale jen kožené kalhoty a dlouhý bílý domácí kožich, jako ostatní rolníci. Když vstoupil král, vstal a uklonil se.
"Myslel jsem, že se tu setkám s ministrem, řekl král.
Ten druhý zčervenal rozpaky, protože si uvědomil, že by pro krále mohlo být nepříjemné, kdyby mu řekl, že si farmáře spletl s ministrem.
"Ano," připustil, "obvykle se zde nachází pastor."
Král se posadil do velkého křesla, které v té době stálo ve studovně a které tam stále stálo s jedinou změnou; shromáždění má umístěnu na zádech zlatou korunu.
"Máte tady dobrého ministra?" zeptal se král, který chtěl projevit zájem o blaho lidí.
Když se ho král ptal, pastor měl pocit, že není možné přiznat, kdo je. Rozhodl se, že je lepší nechat krále, aby si myslel, že je pouze farmář, a tak odpověděl: "Ministr je spravedlivý; káže jasné slovo Boží, a snaží se žít podle toho, co káže."
Král to považoval za dobré doporučení. Jeho ostré ucho však v tónu muže odhalilo jisté váhání. Řekl proto: "Zní to však, jako bys nebyl zcela spokojen se svým pastorem."
"Může být trochu tvrdohlavý," řekl druhý a v duchu si pomyslel: "Pokud by král později zjistil, kdo jsem, uvědomí si, že jsem na sebe nelil komplimenty." Proto se rozhodl vyjít s trochou kritiky. "Existují ti, kteří by řekli, že ministr má sklon chtít být vládcem v této vesničce," pokračoval.
"Pak určitě nařídil a zvládl všechno nejlepším možným způsobem," řekl král. Nebyl by potěšen, kdyby farmář našel chybu na někom, kdo je postaven výše než on. "Zdá se mi, že tu všude vládne dobrý zvyk a staromódní jednoduchost."
"Lidé jsou dobří," řekl ministr, "protože žijí na odlehlém místě v izolaci a chudobě. Lidé by tu pravděpodobně nebyli o nic lepší než ostatní, kdyby se jim přiblížily zkoušky a pokušení světa."
"Je jen malá šance, že se to stane," řekl král a pokrčil rameny.
Neřekl nic, ale prsty začal bubnovat na stůl. Cítil, že si s tímto farmářem vyměnil dost slov, a přemýšlel, kdy budou lidé připraveni odpovědět.
"Tito rolníci nejsou příliš žádostivi přijít ke svému králi s žádostí o pomoc," pomyslel si. "Kdyby byl můj vůz připraven, odjel bych od nich a jejich úvah."
Ministr, hluboce ustaraný, zarytě v sobě přemýšlel, jak by měl jednat o důležité otázce, která musí být vyřešena rychle. Cítil se potěšen, že neřekl králi, kým je, protože teď mohl diskutovat o věcech, které by jinak nemohl předložit.
Po čase přerušil trapné ticho tím, že se zeptal krále, zda je skutečně pravda, že je nepřátelé obléhali a jejich království bylo v nebezpečí.
Král, který měl pocit, že by tento člověk měl mít dost rozumu, aby ho nerušil, na něj chvíli hleděl bez odpovědi.
"Položil jsem tuto otázku, protože když jsem stál ve studovně, nemohl jsem jasně slyšet, co jsi lidem řekl. Ale v případě, že je to pravda, rád bych prohlásil, že pastor této farnosti by mohl být schopen poskytnout králi tolik peněz, kolik by potřeboval."
Zdroj:
Autor: Selma Lagerlöf: Silver Mine (z Short stories of various types)
Překlad: Mirijam
Žádné komentáře:
Okomentovat