Je těžké vybrat nejsilnější zážitek. Ať již radostný nebo smutný. Pro většinu z nás radostným okamžikem bude láska, svatba nebo narození dítěte. Naopak smutným okamžikem tragická událost v rodině, kdy vám odejde někdo z vašich nejbližších, mocným zážitkem bývá také strach. To vše jsou záležitosti velmi emotivní.
Nejinak je tomu i u mne. Svatba, významný důstojný okamžik a mezník v životě člověka. Nevím, proč se mně při svatebním obřadu chtělo strašně smát. Povolaný představitel městského výboru měl přes prsa šerpu a přednášel svůj projev tak teatrálně, že jsem se velmi často musela dívat z okna, abych nevyprskla smíchy. Do toho rozechvělá kytice mého nastávajícího. Měla třes, jako by ji držel 80letý dědek. Ani můj pevný stisk ji nezklidnil. A při dávání prstenu mi manžel podával prostředníček, ještě že neukazoval sprosté symboly. Musela jsem ho klepnout přes prsty a to několikrát, pořád nevěděl, o co mi vlastně jde. Když už jsem rozohněna začala významně poukazovat na jeho čtvrtý prst, pochopil.
Svatební cesta do zámku Bojnice byla spojena s jedním malým, velkým problémem. Neměli jsme vyřízené občanské průkazy, tak nás nechtěli ubytovat ve společném pokoji. Poté, co se dověděli, že naše dovolená jsou vlastně líbánky bezprostředně po svatbě, umožnili nám pobyt v jedné místnosti a na manželském loži. Při večeři nás přivítali přípitkem, první jídlo jsme měli zdarma, stůl byl slavnostně přichystán. Jukebox hrál jakousi odrhovačku "starý dobrý vratár …" A pak že Slováci nemají rádi Čehúny.
Neprozíravě jsem si vzala na cestu svatební boty. Tak odřené nohy a takové puchýře jsem neměla už dlouho. Ani jsme nejeli na módní přehlídku, jak jsme měli původně plánováno. Díky mému léčení jsme téměř nevytáhli paty ze zámku … silný zážitek.
Radostnou událostí bylo i narození prvního dítěte. Vzpomínám si na to díky tomu, že my, sportovci, míváme těžký první porod. Takže téměř po 24 hodinovém úsilí se syn rozhodl vydat se do světa. Zpočátku jsem se na pokoji (v hekárně) učila německá slovíčka, v odpoledních hodinách jsem měla hlad a žízeň a zjistila jsem, že nejenom nedostanu nic k snědku, ale dokonce byly odmontovány i vodovodní kohoutky, aby snad některou z rodiček nenapadlo se napít. Ženy znalé situace si vzaly vodu do lahve do kabelky, aspoň si s ní utíraly popraskané rty. Jako ve středověku. Pan Humr, když se vrátil do doby ledové, říkal, že v novověku je kapesník opravdu vynález, který by se uplatnil i v pravěku. Když jsem se ocitla později v nemocnici, nevěřícně jsem zůstala před vodovodním kohoutkem, vynálezem století, stát a dívala se na něho jako na zjevení. Dokonce z něj tekla voda.
V této porodnici jsem v bolestech rozkousala kapesník a večer už jsem protestovala, že je nespravedlivé, když Vlasta seskočí z motorky a jde přímo na sál a jak to, že si mne dovoluje předbíhat. No jo, čtvrté dítě - vytoužený chlapec. Můj hoch měl zpoždění. Po téměř dvaceti čtyřech hodinách i lékaři a zdravotní sestřičky naznali, že by bylo dobré, aby dítě již vyrazilo podívat se, jak to vypadá v opravdovém světě. Jakmile jsem se s vypětím všech sil, to víte, bez jídla a pití a v bolestech vyškrábala na zvláštní stůl, který vydával zvláštní zvuky, připadalo mi to jako mé, mé a který se z tohoto důvodu nejspíš zove koza, rozhlédla se po osazenstvu, které mně hodně fandilo a hlasitě povzbuzovalo, rezolutně jsem prohlásila, že dítě ze svého těla ještě nevypudím a ani jemu se nechtělo. Načež personál prohlásil, že když už se na svět dívám z jiné perspektivy, z výšin svého stolu, dítě musí ven. Pomáhali mu na svět i tažením přes prostěradlo, naštěstí vše dopadlo dobře a během 20 minut jsem se já a můj syn mohli pyšnit visačkou s číslem na ruce.
Po tomto nezapomenutelném zážitku půl roku jsem tvrdila, že nikdy více další dítě. Předsevzetí jsem porušila ještě dvakrát. Pokaždé v tom bylo hodně emocí, mých trapných nápadů pod tíhou zkušenosti, blaha a radosti s pocitem dobře vykonané práce.
Při první projížďce s kočárkem nejspíš ze mne vyzařovala taková radost, euforie a uspokojení, že cizí náhodný kolemjdoucí mi řekl, že ze mne září štěstí. Uvědomila jsem si, že má pravdu. Byla jsem nesmírně šťastna a spokojena. Jako blecha.
Žádné komentáře:
Okomentovat