Po tomto dni naše vojenské operace rostly jednodušeji a jednodušeji. Aby bylo možné dobít Berlín, nebylo potřeba nic jiného než trpělivost. Každou chvíli, když starý pán upadal do větší a větší apatie, četli jsme mu dopis od jeho syna, samozřejmě imaginární dopis, protože Paříž byla nyní odříznuta, a jako od bitvy u Sedanu, pomocný tábor Mac Mahona byl poslán do německé pevnosti.
Můžete si snadno představit zoufalství chudáka dítěte, které nic neslyšelo o svém otci, protože vědělo, že je vězněm, zbavený dokonce pohodlí a možná je nemocný, zatímco v jeho jménu musela psát dopisy plné radosti. Stručně, psala dopisy tak jako voják psal z pole, voják, který postupoval den co den přes nepřátelské území. Někdy toho na ni bylo příliš mnoho a týdny nedocházely dopisy. Starý muž se začal bát a nemohl spát. Pak ejhle, dorazí dopis z Německa a ona ho chlapsky přečte u postele svého dědečka a zadržuje slzy.
Starý plukovník naslouchal vážně, usmíval se vědomě, schváloval, kritizoval a vysvětlil nám každou pasáž, která vypadala zmateně. Ale způsob, jakým odpovídal synovi, učinil na syna dojem o jeho velkoleposti.
"Nikdy nezapomeň, že jsi Francouz," napsal. "Buď velkorysý k chudým Němcům. Nedovol, aby trpěli víc, než je nevyhnutelné invazí do jejich země." A pak přišly návrhy bez konce, okouzlující, moralizující vlastnická práva, o zdvořilosti vůči ženám, skutečný čestný kodex pro dobyvatele. To vše bylo protkáno úvahami o politice a diskusemi o mírových podmínkách. V tomto posledním bodě nebyl příliš náročný. "Odškodnění a nic víc - jaké by pro nás byly jejich provincie? Francie by z Německa nikdy nemohla být vyrobena." Diktoval to pevným hlasem a člověk mu nemohl naslouchat bez emocí, v tom, co řekl, bylo tolik upřímnosti, tolik krásného vlastenectví.
Mezitím obléhání postupovalo - bohužel ne obléhání Berlína! Dosáhli jsme období krutého mrazu, bombardování, epidemií, hladomoru. Ale díky našemu úsilí, nekonečné citlivosti, která ho obklopovala, starý muž zachovával klid. Nebyl vyveden z míry. Nakonec jsem pro něj mohl získat bílý chléb a čerstvé maso - samozřejmě jen pro něho. Nedokážete si představit nic víc, co by se vás dotýkalo než tyto obědy tak nevinné v jejich egotismu. Starý pán seděl na posteli, svěží a usměvavý, ubrousek zasunutý pod bradou a jeho bledá malá vnučka mu byla po ruce, aby vedla jeho ruku, aby se mohl napít a pomáhala mu, když jedl všechny tyto zakázané dobré věci.
Poté, co po jídle ožil, v pohodlí své teplé místnosti, zatímco zimní vítr pískal venku a sněhové vločky kroužily kolem oken, bývalý kyrysník nám vyprávěl už posté příběh o ústupu z Ruska, když zmrazené sušenky a koňské maso bylo všechno, co bylo k jídlu.
"Uvědomuješ si, co to znamená, maličká? Museli jsme jíst koně!"
Uvědomila si, co to znamená! Dva měsíce nejedla žádné jiné maso.
Jak čas pokračoval a starý pán se kousek po kousku zotavoval, náš úkol se se stával stále obtížnějším. Ochablé smysly, které usnadnily jeho klamání, mizely den ze dne. Už dvakrát nebo třikrát ta děsivá kanonáda na Porte Maillot ho přiměla vyskočit, jeho ucho se napjalo jako u loveckého psa, a my jsme byli nuceni vymyslet poslední vítězství Bazainu u bran Berlína a salvy vypálené u Invalidovny na počest akce.
Další den, když byla jeho postel přinesena k oknu (myslím ve čtvrtek, kdy probíhala bitva u Buzenvalu), viděl zřetelně na Národní třídě de la Grand Armé, jak se tvoří jednotky Národní gardy.
"Co je to za vojáky?" zeptal se starý pán a my jsme ho zaslechli mumlat: "Nejsou dobře uskupeni."
Takhle to dále nešlo. Pochopili jsme, že musíme přijmout veškerá preventivní opatření. Bohužel jsme nebyli dostatečně opatrní. Jednoho večera, když jsem dorazil k domu, přišla ke mně malá holčička značně znepokojená. "Zítra vstoupí do města," řekla.
Byly dveře do ložnice jejího dědečka otevřené? Když o tom později přemýšlím, vzpomínám si, že toho večera měl jeho obličej velmi nápadný výraz. Pravděpodobně nás zaslechl; ale když jsme mluvili o vstupu Prusů, starý pán uvažoval o vítězném návratu francouzských jednotek, na které už tak dlouho čekal - Mac Mahon bude pochodovat ulicí uprostřed květin, jeho syn po maršálově straně a on sám na svém balkoně bude mít na sobě uniformu, jako tomu bylo v Lutzenu, zasalutuje hromadě vlajek a prachem zčernalým orlům.
Chudák starý Jouve! Nepochybně si myslel, že jsme nechtěli, aby se účastnil této přehlídky našich vojáků ve strachu, že jeho emoce by pro něj byly příliš velké, a tak se opatrně vyhnul o tom mluvit. Následující den, ve chvíli, kdy pruské prapory začaly pochodovat z Porte Maillot do Tuileries, se okno opatrně otevřelo a plukovník se objevil na balkóně s helmou, šavlí a ve staromódním, ale stále slavném obleku Milhaudova kyrysníka.
Pořád se divím, jaká to byla síla, jaká výboj vitality, kterou musel prokázat, aby se znovu postavil na nohy ve všech pastech války. U všech těch událostí tam byl, vztyčený vzadu u zábradlí, překvapený, když uviděl cesty tak dlouhé, tak tiché, závěsy oken zataženy a Paříž stejně pochmurnou jako prolezlou velkými škůdci; vlajky všude, ale takové podivné vlajky nesoucí červený kříž na bílém poli a žádný dav, který by vítal naše vojáky.
Na okamžik si myslel, že by se mohl mýlit; ale ne, dole, za Vítězným obloukem, dorazilo nejasné řinčení a poté se v ranním světle zjevila postupující černá linie. Pak, když se přiblížili, bylo vidět, jak na slunci svítí orli na vrcholcích přileb, malé bubny Jeny[1] začaly bubnovat a pod Arc de L'Etoile, doprovázené těžkými kroky pochodujících mužů a za vypálení salv vybuchl Schubertův triumfální pochod.
Najednou bylo ticho Place de L'Etoile přerušeno strašným výkřikem: "Do zbraně! Do zbraně! Prusové!" A čtyři Uhlanové[2] v čele kolony mohli vidět na balkoně nahoře vysokého starého muže, který se zapotácel a upadl. Tentokrát byl plukovník Jouve opravdu mrtvý.
Alphonse Daudet (1840-1897) byl francouzský humorista a satirista, který psal romány, hry a povídky. Narodil se v Provence v jihovýchodní Francii, v okrese, který je typický svou fantazií. Žil nějaký čas v Lyonu, ale později odešel do Paříže, kde přišel do kontaktu s literárními umělci hlavního města.
Monsieur Daudet, stejně jako náladový, imaginativní Hawthorne z Ameriky, byl ve své literární kariéře veden a ovlivňován svou ženou, jejíž inspirativní, ale praktická mysl vedla jeho impulzivní a citlivou povahu k nejlepším dílům.
Jako spisovatel je Daudet pozoruhodný milostí svého stylu a ochotou jeho pozorování. Literární kritici ho oceňují nejen za jeho vyleštěný styl, ale také za originalitu a vhled do lidské přirozenosti.
Obléhání Berlína je příběh z francouzsko-pruské války, války mezi Francií a Německem v roce 1870. Válka byla vyhlášena v červenci a bitva byla zahájena prvního srpna, aby Francouzi neměli čas dokončit své přípravy. Tato bitva ve Wissemburgu měla za následek těžkou ztrátu pro francouzské jednotky.
Boje v srpnu 1870 se odehrávaly téměř na stejném území jako během světové války. Je obzvláště zajímavé poznamenat, že právě v Sedanu Francouzi utrpěli svou velkou porážkou v září 1870 a že Sedan byl Francouzi dobit krátce před podpisem příměří v listopadu 1918.
Bitva u Sedanu v roce 1870 znamenala úplnou porážku francouzské armády a Němci okamžitě zahájili čtyřměsíční obléhání Paříže. Po strašlivém utrpení se město v lednu 1871 vzdalo nepříteli.
Území Alsaska-Lotrinska, které Francie ztratila ve válce s Německem roku 1870, jí bylo navráceno po světové válce.
Na povídce mne upoutal konec života plukovníka Jouve, bývalého kyrysníka. Přestože byl těžce nemocen, sílu do života mu vlila jeho vojenská čest. Sám o sobě vyhrál velikou bitvu. Podařilo se mu za pomocí vnučky a vypravěče být účasten ohromného vítězství francouzské armády. Žádné vítězství se ale nekonalo. V posledních okamžicích svého života prozřel a padl mrtev k zemi. Ale život měl naplněn až do samého konce.
Řekne se, uchovávali ho v klamu, ale byla to milosrdná lež. Těžce se člověk vyrovnává s tím, když vám někdo odchází. Ale i když víte a dotyčný tuší, je na místě jednat zcela přirozeně. Nemyslím, že by pláč a zoufalý nářek pomohl umírajícímu člověku odcházet v pokoji.
Zdroj:
Autor: ALPHONSE DAUDET The Siege of Berlin (Obléhání Berlína) z (Short stories of various types)
Překlad a doslov: Mirijam
[1] město na řece Sále v Durynsku v Německu
[2] pruští jezdci
Žádné komentáře:
Okomentovat