Název tématu týdne Ve svém světě mne inicioval k tomu, abych napsala tento článek.
Ve své profesi se setkávám s 6letou holčičkou, která má těžkou mentální retardaci. Seznámila jsem se s ní přibližně před čtyřmi lety. Tehdy, co by 2,5letá byla apatická, nehrála si s hračkami, nelezla, nechodila. Pokud se jí podařilo posadit, padala, měla časté záškuby. Měla jsem strach, že upadne do kómatu a já budu muset volat rychlou záchrannou službu a neposkytnu jí adekvátní pomoc. Musím to zaklepat, ale dosud se tak nestalo.
Jak s ní ale navázat kontakt? Nemluví, stravu jí pouze rozmixovanou, na kousky je třeba dávat pozor, nevykonává základní hygienické potřeby, pije pouze z injekční stříkačky. Napadlo mi, že se budu muset ještě učit znakovou řeč, abychom se nějak domluvily. Na ledničce visela knížečka se základními znaky batolete.
Seděla jsem u ní a hlídala, aby nespadla na hlavičku, protože každou chvíli se překotila. Bála jsem se ji uložit do postýlky, protože nepláče a já nepoznám, kdy se probudí. Komunikovala jsem s ní jako by mi rozuměla. Používala jsem výrazné mimické prostředky, naučila jsem ji prosit, to je sepnout ruce, když něco žádá, když něco nechce, vrtět hlavou. Všimla jsem si, že pokud chce na velkou, výrazně ztuhne. Což byl pro mne popud, abych ji posadila na nočník.
Hrála jsem badminton, házela balony, chci, aby mi je vracela. Děvčátko je knihomol. Ráda listuje v knihách, i když co jich při tom roztrhá. Úžasně reaguje na hudbu. Na tabletu, když posloucháme, jsme se naučily pohybovat do rytmu. Pokud vidí jiné členy rodiny, jak se radují, dělají blbosti, je šťastná. Chodí na hypoterapie. Kontakt se zvířaty, v našem případě s koníkem, vnímají tyto děti velmi pozitivně. Ráda se mazlí. Nemá poruchu chování, není agresivní. Když něco nechce, dokáže druhé asertivně odstrkovat. Neustále se usmívá, spíná ručky a chce pomazlit.
Tatínek říká, že jeho holčička je ve svém světě, kde neví nic o problémech života, šťastná.
Další svěřenec s prvky autismu je 7letý. Navštěvuje první třídu základní školy. Má špatnou slovní zásobu, chybí mu logika a abstraktní myšlení. Zato má smysl pro mechanické činnosti. Ve společnosti se necítí příliš dobře. Ve svém věku je ještě hravý. Některé jeho hry spočívají v tom, že běhá z jednoho kouta místnosti ke křeslu, do kterého vrazí a přitom vydává nesmyslné zvuky. V určitých okamžicích chodí s rukama vpředu a kroutí s nimi. Zajímá se o tramvaje. Dokáže jezdit z jednoho místa na druhé. Fascinuje ho to. Zná všechny modely, zde má vynikající znalosti. Hraje si na přechod. V obýváku postaví z pěnového puzzle imitaci silnice a já chodím s aktovkou, kterou odhazuji přes přechod. On dělá auto, které mne jako chce přejet. Takto si dokážeme hrát dvě hodiny. Jeho hry jsou spíše destruktivní. Cokoliv se postaví, má tendenci rozbít.
Podařilo se mi, že je schopen navázat oční kontakt. Když ho chválím, snese i dotyk jiného člověka. Vedle toho, co musí, i když to mnohdy nechápe, si žije ve svém vlastním světě, který je pro nás nepochopitelný. Dává mi občas nahlédnout do jeho světa, který je tak alogický. Lidé s autismem mají jiný způsob myšlení.
Ve škole dělá pokroky. Čte, i když leckdy nerozumí obsahu. Učí se slovo rozkládat na jednotlivé hlásky. Neslyší je, nebo nevnímá. Matematiku zatím zvládá na prstech, ale už počítá mechanicky přes desítku. Píše, kreslí. S pomocí asistentky zatím zvládá první stupeň základní školy.
Mám ale osobní názor, že pro některé děti inkluzivní vzdělávání není dobrá volba. Už i proto, že takovíto žáci jsou brzdou ve vzdělávání ostatních žáků a hlavně mnohdy se žáci s postižením ve škole trápí, potažmo učitelé, žáci i rodiče. Nicméně s pomocí asistentů do škol se učitelům přece jenom odlehčí a mohou se věnovat i ostatním dětem, poskytovat vzdělání a vyučovat podle učebních osnov tak, jak se má.
Ale snad tohle nebude případ tohohle žáčka. Těžko odhadnout a vzít si na bedra odpovědnost a rozhodnout, že tomuhle jedinci se nedostane plnohodnotného vzdělání.
Další žák, výrazně s Aspergerovým syndromem začínal také s asistentkou. Do školy chodil řádně upraven. Věci měl vzorně připravené. Vše vždy řádně srovnané do řádku. Cokoliv bylo jinak, stěhování do jiné třídy, věci nebyly na svém místě, výrazně ho to vykolejilo. Vědomostmi nápadně převyšoval ostatní. Byl nadán ve všech předmětech. Tvůrčí, kreativní, iniciativní. Pouze sociální kontakt byl pro něho slabinou. Naučil se, co je správné, slušně pozdravit, zeptat se spolužáků, jak se máš, ale nic za tím necítil. Naučil se bezchybně vyprávět vtipy, ale nerozuměl jim. Měl přehled o sportovních utkáních, uměl vyjmenovat významné fotbalové hráče, ale nechápal, proč hrají fotbal. Nechápal, proč se lidé smějí, nebo proč pláčou.
A stručně další klient s autismem, který je v ústavní péči a k rodině se vrací pouze na víkend, svátky a prázdniny. V raném dětství měl sklony k sebepoškozování. Mlátil se kostkami do krve. Bouchal hlavou o zeď. Rozmazával stolici po stěnách. V 15 letech nevykonává stolici, bez cizí pomoci se nenají, nemluví, nevzdělavatelný. Má zvláštní smysl pro pořádek. Kdykoliv je otevřená zásuvka, musí ji zavřít. Při zapnuté televizi se trochu uklidní. Po příjezdu v pátek v 15.00 hodin do večera jí. Po medikamentech není agresivní, je utlumen. Je vysoký, protože léky obsahují růstový hormon. Takoví jsou všichni, co používají tyto medikamenty.
Nenajdete dva úplně stejné autisty. Tito lidé mají svůj vlastní svět. V nejtěžších případech se v nich probouzejí síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co prožívají. Neumožňují nám vstoupit do jejich světa.
Mentální retardace je pervazivní vývojová porucha, která postihuje osobnost jedince v oblasti duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznější charakteristikou je trvale narušená poznávací schopnost, která se projevuje především v procesu učení. Mentální retardace se projeví do dvou let života dítěte. Je buď vrozená, nebo získaná. Může vzniknout v období prenatálním (před narozením dítěte), např. dědičností, chromozomální aberací (Downův syndrom) nebo genetickou odchylkou, infekcí matky během těhotenství, špatnou výživou, působením záření a toxických látek, úrazů matky apod. Nebezpečné je i období perinatální (porod a 7 - 10 dnů po něm), zvláště jednalo-li se o hypoxii plodu (nedostatek kyslíku) nebo dlouhotrvající porod. Po porodu do 2 let, tak zvaném postnatálním období, se může mentální retardace projevit v důsledku infekce miminka, zánětu mozku, špatné výživy, úrazů.
Mentální retardaci dělíme podle stupňů postižení na čtyři základní stupně: lehkou mentální retardaci, inteligenční kvocient IQ 69 - 50 (jedinec dosáhne úrovně 12 let věku), střední, IQ 49 - 35 (jedinec dosáhne úrovně 9letého dítěte), těžká, IQ 06 - 20 (jedinec dosáhne úrovně 6ti let) a hluboká mentální retardace (jedinci dosáhnou úrovně maximálně 3 let) - jedná se o lidi většinou v ústavní péči, kteří mají narušenou imunitu, jsou trvale ležící, vozíčkáři.
Autismus se považuje za pervazivní (celistvé postižení osobnosti) vývojovou poruchu. Projevuje se před třetím rokem života dítěte. Hlavními příznaky autismu je neschopnost vzájemné společenské interakce, neschopnost komunikace, omezené zájmy a aktivity, stereotypní pohyby, snížený práh bolestivosti, sebepoškozování, porucha chování, strach, záchvaty vzteku a agrese, poruchy spánku a příjmu potravy, lpění na rutině, odpor ke změnám, nesnášenlivost doteků a očního kontaktu.
Existují různé druhy autismu: dezintegrační porucha, Rettův syndrom, který se vyskytuje pouze u dívek, Klinefellterův syndrom, projevující se u mužů, Landau-Kleffnerův syndrom, projevující se ztrátou řeči, která se již objevila, atypický autismus, kdy k vývojové dysfázii dochází po dosažení tří let. V neposlední řadě stojí za zmínku Aspergerův syndrom. Aspergerův syndrom se vyznačuje egocentrismem, sociální naivitou, důslednou pravdomluvností, nevhodnými až šokujícími poznámkami, neschopností v sociálních kontaktech. Lidé postižení Aspergerovým syndromem jsou motoricky neobratní, ale vysoce inteligentní, co se týče abstraktního myšlení, ale neschopní ve smyslu praktickém. Určitě znáte film Rain Man v podání Dustina Hoffmana, který ztělesňuje autistu Raymonda. Tento film představuje sblížení dvou naprosto odlišných světů. Zasílám odkaz na film. Stojí za shlédnutí.
Více o postižení najdete v dokumentárním filmu České televize. Odkaz:
Odborné pasáže o autentismu a mentální retardaci mne naučili ve škole, pokud jsem dávala pozor. Ve zkratce jsem se pokusila vám tato postižení přiblížit.
Žádné komentáře:
Okomentovat