Zajímalo by mne, jestli dnes ještě někomu řekne něco jméno Karel Kryl. Abych ho přiblížila. Po sovětské okupaci v roce 1968 byl nucen odejít do exilu v Německu. V nedožitých 50 letech zemřel 3. března 1994, tedy před čtvrtstoletím, písničkář Karel Kryl, známý především svými protestními písněmi z dob okupace sovětskými vojsky v roce 1968. Ty nejlepší protestní písně zlidověly a dodnes jsou slyšet u táborových ohňů, v hospodách, při grilování. Za všechny bych uvedla Veličenstvo kat, Jeřabiny, Bratříčku, zavírej vrátka, Píseň neznámého vojína, Morituri te salutant. Určitě znáte i jeho hity: Anděl, Nevidomá dívka, Nechej ho spát, Salome, Srdce a kříž, Král a klaun, Rakovina a další.
Jsem jeho velká ctitelka. Snad i z toho důvodu mám doma celý komplet Karla Kryla. Jeho písně jsou líbivé a plny hluboké pravdy.
Po sametové revoluci prohlédl a měl stále větší problémy přijmout nový tak zvaný demokratický vývoj společnosti. Zdálo se mu již brzy po sametové revoluci, že se vývoj neubírá úplně normálním směrem. Tvrdě kritizoval polistopadovou garnituru, stal se zase nepohodlným. Snad ani nepřekvapí, že zemřel při svých cestách po České republice, kde zpíval v místních lidových hospodách své stále protestní písně a lidé mu s oblibou naslouchali.
Z polistopadové tvorby bych jmenovala písně Sametové jaro, Babylon, Vzkázali mně hradní páni a v neposlední řadě Demokracie.
Zavzpomínejte se mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat