Prý, udělej mi recenzi. Je to ale depresivní. Nevadí? Never mind.
Umřela láska.
Uklidil jsem lopatu,
urovnal hlínu na zahrádce.
Nahlédnu pod poklop,
ve tmě vidím dlouhý cop.
Láska bolí, vzlyká, pláče,
Na zahrádce dítě skáče.
Růže začínají být k světu,
všude je plno květů.
"Co děláš?"
"Jsem na balkóně a píšu."
"Bez roušky,"
ozve se radostný hlas.
"Mám konec rozveselit?"
"Nenuť tam veselí,
když cítíš smutek."
"Až budeš mít sonet,
zavolej!
Ráda si ho poslechnu,"
ulehčeně jsem si oddechla.
Žádné komentáře:
Okomentovat