V roce 45, kdy končila válka krutá,
přinesla jen zkázu a muka,
pod vodou město neskončilo,
slunce svítilo, radosti hojně bylo.
Na smuteční vrbě, podél skal,
zelený mužík, válku odpískal.
Po stopách války nechci jít,
jen kousek malebné krajiny přiblížit.
Násilný přechod vodní překážky
přes hlubokou tůni, za piva vůní.
Labutě po Svratce vznešeně plují
a slova zkázy lásky prorokují.
Co ukrývá řeka podmanivá,
utopila se v ní leckterá diva?
Co podlehla lásky hrám,
co řeka spolkne, nevydá.
A brouk leze po cestě,
těžce dýchá k nevěstě,
chvilku odpočine si v dlani,
nemůže dýchat ani.
Takhle zblízka do tvých očí zřím,
ty mi důvěřuješ, nevěřím.
Mrkvičku mám, pojď jen blíže,
daněk popojde, dlaň mi líže.
Takhle krotký, kdo by to byl řek?
Tohle dokáže, jenom velký rek!
Spánkem spravedlivých spí,
nozdry se mu jemně chví.
A už chrápe zase
divoké prase.
Žádné komentáře:
Okomentovat