A TO BYLO TO POSLEDNÍ

"A to bylo to poslední. Máš odzvoněno!" ozvala se paní domu.

Jak to všechno začalo.

"Tati, máme velkou novinu!" ozvalo se ze dveří. Matějovy děti vběhly do kuchyně. "Znáš Novákovi?" "Ten postarší pár naproti v ulici?" "Jo. Tak ti jedou na dovolenou do zahraničí a chtějí, aby jim někdo pohlídal psa. "Můžeme, tati, prosím," žadonil nejmladší. "No, jasně. Já mám psy rád." Jeho druhá žena Květa si odkašlala. "Ovšem není to jednoduché," připojil Matěj. "Květa by s takovým psem mohla mít problémy." "Proč? Nemáš psy ráda?" opáčila Matějova dcera Lenka.

"Ale mám je ráda. Ale nemám ráda chlupy a blechy a ty ostatní vedlejší záležitosti. "Loužičky," vydedukoval nejmladší. "Květo, s tím si nemusíš dělat starosti. My to zvládneme." "To říkáte teď. Nemáte ponětí, co to znamená starat se o psa." "Ale máme. Jen chce venčit, krmit a koupat. Když ho odmítneme, bude muset být celý týden v útulku. To je jako být ve vězení."

Všichni tři se zatvářili zkroušeně. Paní domu se nechala obměkčit a nakonec svolila.

Děti přivedly Bojara. Patrik, Květin syn, se nechal přesvědčit a šel pozdravit psa. "Já se tedy většinou psů bojím, ale když říkáte." Přiblížil se a pes hlasitě vyštěkl a Patrik se dal s řevem na útěk. I Květě se zdálo, že to není pes, ale velký kůň, který se za psa jen vydává.

Nadto nebyl Bojar vychovaný. Při jídle mlaskal a slintal na podlahu. Toho se paní obávala, ale děti byly ochotny to rychle uklidit. Matěj psa objal a spolu se psem dělali na paní Květu oči, říkajíc: "Když mě budeš mít ráda, budeme tě oba dva milovat až do skonání světa." Květa ho podrbala pod bradou. "Je docela milý," a utřela si poslintanou ruku do svých džín.

Vyšla manželovi vstříc, že si ho nechají jenom týden. Objali se a Bojar, snad ze žárlivosti zaštěkal.

Lenka přitáhla pytel s granulemi. Bojar, nejenže byl obr, ale také toho hodně sežral. On snad ani nekousal, jen otevřel ústa a měl to v sobě.

Pes pomáhal paní na zahrádce, přinesl jí lopatku na sazenice. Květa ho objala a byla ráda, že jí pomáhá. Začínala si vytvářet k němu vztah. Podstrojovala mu i v jídle. Matěj žárlil. Takový pokrm neměl ani on - guláš z nejlepšího masa. Manžel se odbyl dvěma krajíci chleba s pomazánkou. Jak nespravedlivé. Jakmile Matějovi Bojar zničil jeho výtvor, zareagoval tím, že pes bude muset jít z domu.

Za pár dní dostali zprávu od původních majitelů Bojara, že zůstanou v zahraničí delší dobu a tímto jim psa předávají. Květa se zaradovala, Matěj byl nepříčetný. Marně mu Květa připomínala jeho vlastní slova, že neexistují špatní psi, pouze špatní páni.

I starší děti Květy neunesly tu skutečnost, že jim Bojar poslintal lodičky a tričko, které si chtěla vzít Monika na rande. Matějovým dětem rozkousal plyšáky a rozbil plastové hračky. Nad Bojarem se stahovaly mraky.

Jediná, kdo si Bojara chtěla ponechat, byla, původně odmítavá Květa. Za podmínky, že ho vycvičí. Na to zrovna Bojar neměl náladu.

Večer manžel se chtěl přitulit ke své ženě. Jak lezl pod peřinu, ozvalo se zavrčení. "Květo," zašeptal. Zpod peřiny vyskočil pes. "Ježíšmarjá, co to má znamenat?" s těmito slovy probudil Květu. "Co dělá pes v naší posteli?" "Bylo mu zima, byl samotný, opuštěný a kňučel." "Pošli toho psa okamžitě pryč." Květa začala manželovi vyčítat, že je bezcitný, Bojara opustili jeho majitelé, nikoho nemá. Manžel šel spát jinam.

Květa rozhodla, že psovi najdou útulek, kde si ho vezmou. Dospěla s těžkým srdcem k názoru, že to je to nejlepší, co pro toho psa a pro manžela, může udělat. Ani objetí si nemohli dopřát.

Květa zavedla psa do útulku. S povzdechem "bez toho psa je tu takový klid," se vrátila. "A taky sucho a žádný smrad," přidala Dana. "Nestýská se ti ani trochu, Matěji?" zvědavě se zeptala Květa. "No, když na to nemyslím. Vlastně ani ne."

Ozval se zvonek. Novákovi pronajali rodinný domek. Sousedé přišli na pozvání. Květa se chtěla seznámit s celou rodinou. Děti sousedů byly zaneprázdněné, protože jim rodiče obstarali psa. Shodou okolností byl to tentýž pes, kterého předtím vlastnili oni.

S prvním (posledním) zazvoněním sousedů byl zase ve dveřích.

Obr.: Pixabay

Volné zpracování epizody ze starého televizního seriálu Krok za krokem k tématu Poslední zvonění. Snad pobavilo. Já jsem spíše paní Květa. Kvůli dětem a manželovi jsme měli doma králíčka, holuba, ježka, kočičku, křečka, myši, rybičky. Tolerovala jsem jejich záliby, ale nadšená ze zvířat v panelovém domě jsem nebyla. Kamarádka dokonce zachraňovala srnku, která pila z kojenecké láhve a měla ustláno pod televizí. Srnku zachránila a předala ji do hájovny. Kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi.