"Dospěj už konečně"
Taková obehraná písnička, co na nás hrají dospělí, když jsme děti. Už bys mohla mít rozum. Jsi starší, mohla by ses chovat rozumně. Kdy ty už konečně přijdeš k rozumu. K dětství patří zvídavost, hravost, nedokonalost, bezelstnost, čistota a blbnutí. Lidé jako já, co měli těžké dětství, předčasně vyspívají. Řeší problémy, co jiní neřeší a zvláště ne děti. Proto se jim ve tváři zračí výraz vážnosti, v očích výraz hlubokého smutku. Nedívej se nikomu dlouho do očí, pozná, jak jsi zraněná. Pláč můžeš ovládat, fyzické bolesti snášet, ale oči tě vždycky prozradí, jaké útrapy zažíváš. Nejenom podle nosa poznáš kosa.
V pubertě se chceš identifikovat se svými vrstevníky, hledáš svoje já, chceš být sama sebou. Stydíš se za všechny projevy dospělých, zvláště rodičů a blízkých příbuzných, které se ti zdají amorální. Ale v pubertě jsi současně magnet na průšvihy. Při tom hledání a zkoušení, zkoušíš všechno možné. Alkohol, cigarety, kluky, drogy. Zkusit se má všechno, aby se člověk necítil o něco ochuzen, až bude odcházet do hrobu.
Dospěješ a staneš se "tucťákem". Práce, zdraví, děti, rodina. Zdá se ti to jako stereotyp, jeden den stejný jako druhý. A navíc v ustavičném stresu. Zas musím do práce, zas musím s dětmi dělat úkoly, zas musím uklízet, což mne zoufale nebaví. Vlezu na váhu a zjistím, že bych měla něco udělat pro svoje zdraví. Ale člověk nemá čas ani na ten pitomý sport. Ještě že jednou za rok je dovolená, vezmu si vcelku aspoň 14 dní, slibuješ si. Nakonec tě stejně zmůže odpovědnost.
Ať ti říkají, co ti říkají, že ve tvém věku už by ses takto chovat neměla a jak to vypadá; je krásné, když si zachováš duši dítěte a sem tam provedeš něco, co od tebe nikdo neočekává, ani ty ne. Je to paráda, když si tatínek umí pohrát s vláčky, vytáhne svůj starý zaprášený Merkur nebo závodnickou dráhu. Maminka s láskou přejede panence po vlasech a řekne: "S tou jsem si hrála, když jsem byla malá."
Naopak v přemíře horlivosti být dospělý se vám může stát, tak jako mně, že jsem poučovala děti na dovolené, jak nemají rozkládat rukama, že mohou něco shodit. Vysvětlovala jsem to tak vehementně, až jsem smetla celý stůl. Manžel vyskočil: "To se může stát jenom tobě!" Nejdříve jsem zkoprněla, pak jsem se zasmála, nato jsem se hotelovému personálu omluvila. A to nemluvím o incidentu, kdy nachlazené děti u stolu kašlali. Venda byl názoru, že u stolu se nekašle. Při každém záchvatu kašle prudce nadskočil s tím, že s námi u jednoho stolu večeřet nebude. Dospělácky odešel. Lidé se po nás otáčeli, v klidu jsme dovečeřeli. Měli s námi soucit a děti si našli kamarády, shodou okolností jedna z maminek byla lékařka. Dala dětem první pomoc, když jsme předčasně odjížděli z dovolené. Lidé nám pomáhali nastartovat auto zapadlé v blátě. Venda byl tak nervózní, že ne a ne nastartovat.
Určitě znáte i trapasy, ke kterým, když se postavíte čelem, zůstanou jen úsměvné historky. Vystupujete z vody, máváte na svou dceru: "Již jdu!" zběsile gestikuluje, zakrývá si tvář rukama a odchází pryč. Ona se za mne stydí, pomyslím si. Jeden pán se usmívá, asi si myslí, že mávám na něho. U samého kraje rybníka, zjistím, že mi sjely plavky a vystupuji v Evině rouše.
V trolejbuse stojíte, myslíte si, že není kam padnout. Tolik tam bylo lidí. Při mé malé postavě jsem se držela jen dvěma prsty madla. Najednou trolejbus sebou trhne a prudce zabrzdí. Nevím, kde se v tom trolejbuse vzal prostor, ale proletěla jsem uličkou až k řidiči a tam jsem zůstala na zemi sedět. V první řadě se mi chtělo klít a zanadávat si. Umím se ovládat. Pak mi to přišlo k smíchu a rozchechtala jsem se na celé kolo. V koutě stály dvě holky základní školy a měly ze mne vánoce. Nejhorší bylo, že i já při té vzpomínce, jak letím, jsem se musela smát. Koukala jsem z trolejbusu ven, ale pořád mi to cukalo koutky. Na další zastávce jsem vystoupila.
Připadá mi, že když člověk dělá jen to, co se má a co se od něj čeká, je jakoby nežil. Je pěkné, když si každý zachová trochu toho rošťáka a uličníka z dětských let a ten ho provází až do posledních chvil jeho života.
Doufám, že z toho nikdy nevyrostu.
Žádné komentáře:
Okomentovat