Při návratu domů strnuli hrůzou. Ohně objímaly obydlí lidí. Všude byl cítit silný zápach od kouře. Děti zděšeně vřískaly, rodiny utíkaly. Nasedaly rychle do sedel, aby unikly z tohoto žhavého pekla. Od uhánějících koní se rozléhal dusot kopyt.
Vrazi se oháněli ostrými čepeli, jejichž hroty potřísněné krví zviditelnila záře požáru. Jack se zděsil a zprudka začal vyjadřovat svým křikem znechucení nad tou krutostí, ubohých nářků, nejhorších hříchů téměř celého světa. Tolik utrpení přibylo. Lenka ještě k tomu ho velmi zranila přímo strašnými slovy. Stejně však chtěl obnovit její důvěru. Jenže ona prý ví, že právě on to zprostředkoval. Stále je křičela hezky za sebou jako nějakou píseň. Mnoho nehezkých vět rovněž: "Herče, zlý čaroději, zrádče, copak jsem ti tak hrozného provedla, že jsi mi musel zničit můj domov? Můj sladký domov. Pověz, pověz, pověz!"
Jacka, jehož kapky slz kapaly, přemohl hněv, jaký snad zažil naposledy. "To ty seš zrádce! Ty, ty, ty! Ani jsi mě neměla ráda co!? Milovala ses, zatímco já si dělal starosti o tebe. Stoprocentně máš více nápadníků než já! Užívala sis! Zmiz! Padej, nevěrko!"
Bývalá láska nato odešla.
S jasnou vzpomínkou jako slunce kráčel ke sklepení, od kterého sem doskákal. Konečně navštívil dřevěnou chatrč, kde měla žít Jackova rodina. Každý člen rodiny měl zabodnuté v hrudi ostré nože. Z dědovy kapsy vylovil zakrvácený vzkaz. Vyskytovala se tam operace včetně znetvoření dvojčete. Neznámí vědci z něj udělali robota, jenž dostal příkaz vraždit kohokoliv, kdo projevuje vlastní city i psychické poruchy. Nebezpečné mise však zvládnul velmi lehce, protože používal své speciální funkce pomocí tmavě červených tlačítek, které vydávaly hodně hlasitý zvuk. Většinou ze své paže vystřelil maximálně tisíc bronzových kulek podobné pistolových nábojů. Vždycky trefovaly naprosto přesně. U toho stál Jackův starý, ale dosti podnikavý dědeček. S tím se očividně nevyrovnal. Brával špatné léky. Proto míval určité problémy se zdravím, přestože dodržoval pitný režim. Pil čaje neslazené cukrem. Babička se přetěžovala náročnou prací. Jedla poněkud málo, cvičila příliš mladistvé cviky, aby zhubla. Bratr pojmenovaný rodným jménem České republiky se k mladší sestře choval výborně, ale slušné děvče ani kamarády si nenašel nikdy. Erikova máma prala oblečení, jež nějak ušpinily další děti. Teta, jakou Jack poznal jen zřídka, vařila luxusně. Otec zase luštil písmenkové kódy. Proč, zjistil Erikův bratranec. Sice těžce, ale ano. Jack vedle těch příbuzných dřepl a tentokrát hluboce vzlykal, ztratil totiž vše, na čem mu záleželo.
Najednou se před ním vztyčili muži v černých maskách. První ten cizinec zkontroloval zřejmě pečovanou zahradu. ""Dokonalý zabiják, prohlásil radostně. "Jacku, budeš nás následovat," řekl druhý. Nač se obtěžovat jakýmkoliv pohybem sakra?! Vyzvídal bezmyšlenkovitě. Uvidíš sám. Jasně. Řada ostatních brutálních černochů ho vedla zaprášenou cestou, jaká se sužovala ještě z kopce a konec. Třetí černoch drobné postavy nařídil přestávku, čímž zařídil příležitost ukradnout jejich zbraň. Ta se nacházela poblíž sundané oné masky. Ještě blíž stál odmaskovaný hlídač, jemuž patřil pravděpodobně vzácný náhrdelník především pro svatební pár. Jack se ovšem pokusil vzít oboje. Plížil se příliš nápadně - hlasitě. Jakýsi vynález připomínající kleště chytil Jackovo hrdlo. Ať jej držel kdokoliv, pevně jej zmáčkl. Jack zoufale kopal kamkoliv. Zasáhl výpust hasicího přístroje, díky němuž žil. Ostře zabočil doleva do husté vegetace, kterou se prodíral. Prodírání vyžadovalo daň odpočinku. Navzdory únavě zdolával překážky, ale některé ho uvrhly dovnitř jasně modré propasti. Úplně vespod se leskly bodliny, jimiž prošel skrz, jakoby získal schopnosti super hrdiny. Srdce Jacka přestalo bít. Toto tělo už pod povrchem země dlelo aspoň deset roků. pokračování příště
Žádné komentáře:
Okomentovat