Žije-li člověk stále v negativních myšlenkách, neštěstí přivolává.
O pocitu neštěstí a jak se s ním vypořádat píše ve své básni velmi pěkně Erich Fried:
Moci vydýchat
své neštěstí
zhluboka vydechnout
abychom se zase
mohli nadechnout
a snad své neštěstí
i moci říci
vyslovit je
skutečnými slovy
které mají souvislost a smysl
a jimž i sami
můžeme porozumět
a jímž porozumí
nebo může porozumět
snad i někdo jiný
a moci plakat
to už by skoro
bylo zase
štěstí
Erich Fried, rakouský básník židovského původu, se narodil v roce 1921 ve Vídni. Proslavil se politickou i milostnou lyrikou. V roce 1938 německá invaze změnila život rakouského studenta na střední škole v pronásledovaného Žida. Podařilo se mu před nacisty uprchnout do Londýna, kde žil až do své smrti v roce 1988.
Vyléčení - neprožívání utrpení, zármutku, spočívá v tom, že se obrátíme ke svému vnitřnímu světu.
Trápení nám vždy poskytuje šanci navázat dialog s duší. Za prvé si díky nim můžeme uvědomit, že náš osud se nevymyká osudu všeho živého v přírodě. Za druhé nám ukazuje cestu a naznačuje omyly, které nám brání žít hodnotný život.
Celkem srozumitelně napsal ve Čtyřech dohodách Ruiz Miguel o lidském utrpení. Tvrdí, že začíná domestikací. Narodili jsme se s nevinnou myslí. Všechna dramata v našich životech jsou živou představou, systémem hodnot, které jsme si vytvořili v naší mysli. Ale my nejsme představou, ale ona je živá, protože žije v naší mysli. Falešný hlas vědomostí řídí naši mysl, Toltékové mu říkají Parazit. Smutné je, že se člověk ztotožňuje se svými vědomostmi, Parazitem. Člověk jako batole nemůže vidět sám sebe. Může se vidět v zrcadle, které mu nastavují ostatní lidé - otec, matka, učitel, kamarád, bratr, sestra. Vytvoříte si zkreslený obraz o sobě samých a ztotožňujete se s ním. Ať jste v očích druhých dobrý nebo špatný, vraťte se ke svému pravému, pravdivému Já. Přijímejte sami sebe, takové, jací jsme, pak přijmete i druhé lidi, takové, jací jsou.
Lidé hromadí spoustu vědomostí a převážná většina z nich je falešná. Místo abychom používali vědomosti jako nástroje komunikace, stáváme se jejich loutkami. Dáváme jim život a ony pak způsobují spoustu utrpení, protože nejsou založeny na pravdě.
V lidských myslích existuje Parazit ve všech lidech. Vkládá do vás emoční jed. Parazita lze také nazývat Zákoník. V naší hlavě žije podle Toltéků ještě Soudce a Oběť. Soudce soudí podle Zákoníku, který je falešný. Každáakce a reakce žije pod krutovládou Soudce. Ona část vašeho já, která přijímá rozsudek, občas odměnu, je Oběť. Zda bude Oběť potrestána nebo odměněna, to záleží na tom, zda dodržuje či nedodržuje zákony.
Veškeré utrpení lidstva je v Zákoníku, v této knize vědomostí, protože vědomosti nejsou založeny na pravdě. Znovu opakuji, tyto vědomosti nejsou pravdivé, ale pro Soudce i Oběť jsou absolutní pravdou.
Naše štěstí či neštěstí závisí na tom, jak reagujeme, nikoli na tom, co se děje v okolním světě. Když se naučíme změnit své reakce, můžeme změnit svůj život. Jsme naprogramováni na štěstí.
O štěstí i neštěstí jsem již psala na svém blogu v článcích:
Tato témata jsou nevyčerpatelná. Stejně jako když si budete z akátové větvičky otrhávat lístky a říkat: štěstí, neštěstí, láska, svatba, dítě, smrt. Co člověk, to jiná představa.
Žádné komentáře:
Okomentovat