Obloha je plná hvězd. Čekáme, že nám bude padat hvězda. Přináší štěstí. Nejspíš je někdo drží na provázku. Nikdy jsem necítila skutečnou hvězdu na své dlani. Nestojím každý den pod tmavou oblohou a neukazuji na jednotlivé hvězdy, nehledám každý den souhvězdí.
Když jsem byla malá, promítali jsme doma na diaprojektoru film. Nevím přesně, jak se jmenoval. Nějak jako Děvčátko a hvězdy. Chudé děvčátko nemělo nic, bylo absolutně chudé. Jedné zimy vyšla ven jen v zástěrce, bez kabátu. Smutně pozvedlo oči k nebi, které bylo poseto hvězdami. "Kéž bych měla aspoň jednu hvězdičku," pomyslela si. Nebesa se protrhla, hvězdy se rozzářily a začaly padat z nebe. Děvčátko s údivem a úsměvem na tváři pozvedlo svou zástěrku a všechny hvězdičky pochytalo. Bylo šťastné.
Hvězdy, měsíc, slunce, vesmír, voda, oheň, vítr, země, rozkvetlé louky, lesy mě fascinují.
Nejvíce si to uvědomuji, když chodím na ohňostroje. Mám možnost shlédnout ohňostroje za sucha, kdy jsou odpalovány z věže či z hradu nebo z lodi. Ty "vodní" mě přitahují více. V dálce vidíte pár světélek z parníku, před vámi žbluňkání tmavé vody, je slyšet podmanivá hudba. S úderem bubnů začne ohňostrojová paráda. Jako kdyby z nebe padaly barevné ohnivé blesky, hvězdy, zář, která míří přímo k vám. Chvějete se úzkostí, vybavujete si všechny krásné okamžiky vašeho života a zíráte s pusou dokořán. Čekáte, že vás ta nádhera zavalí.
Po půl hodině ohňostroj končí, hudba utichá. Na louce leží vypálené rachejtle, které ještě před okamžikem vykouzlily na obloze nádherné světelné efekty. A hvězdy toho byly svědkem. Kdo ví, třeba mi jednoho dne nějaká hvězdička spadne do klína, tak jako chudému děvčátku. A určitě si budu něco přát. Třeba lásku mezi lidmi, hodně lásky.
Žádné komentáře:
Okomentovat