SMRT

Nenávidím život

nenávidím sebe

nenávidím lásku

ze strachu mne zebe.

Budoucna se bojím

proti ránu brojím

bojím se lásky

která mne tak trýzní

a přece duše má

po ní žízní.

Nenávidím život

nenávidím smrt.

Lásku, která mě tak mučí

až mi v uších hučí.

Nebojím se havranů

až na vrchol se dostanu.

Na skálu mne zanese

a kosti kolem roznese.

Tak nesmyslné žití

už mě nedojímá

nenávidím všechno

život mě nezajímá.

Necítím žádnou rozkoš.

Smrti! Chci tě

zemřít s konečnou platností

jak umíněné dítě.

Smrt chci a nic jiného

jak se mohu přát

něco tak chlípného.

To ten černý havran

co na okno mi sed.

To ten černý havran

v zobáku má jed.

Navěky mrtva být

a již se nevzbudit.

Ani ve smrti

šťastna nebudu

prázdnota mě dusí

je čas jít

zatoulaná duše

porozumět musí.

Pocit chladu a prázdnota

moji duši bolí

svírá se m žaludek

nové ráno rány zhojí.

Smrti chci se ptát

stojí za to umírat?