"Prosím slitování!" šeptal Dave. "Budeš žít ty. Ten děj si říkej pro sebe." "Mám tě rád, tati. Ty taky, ne?" Potom se táta nadechl a řekl: "Teď už ne." Hodně se naštval. "Tebe …," přerušil ho táta. "Ano, synu. A taky vím, že pláčeš. Počkat, počkat. Promiň, synu." "Měl jsi vztek," skončil mu Dave do řeči. "Ano," řekl táta. Dave po tátově slovu zakřičel: "Tati!" Pak si řekl ach jo a začal plakat. Ve skutečnosti se děje něco jiného a kluka to vysává ven ze vzpomínky a dává Davovi ve skutečnosti znak z krve. Ve znaku je čitelný nápis - DRZEJ.
Najednou ten krvavý znak zářil. Díky tomu Dave říkal: "Ne nechci ji zabít! Ano, chci. Musím zabít všechny lidi. Ne, nechci!" Co to říkám za blbosti? Ach, jo. Všechno se mi zjevuje, když vzpomínám na svoje dětství. Je to divné. Bojím se, že ji zabiji. A znak mne proměňuje v pravého upíra. Ale potom zase začal svítit. Opět říkal blbosti. Uviděl mlhu, ve které stál. Vyšel z ní a sledoval lidské stopy. Potom zničehonic zakřičel: "Au, au, au, krve mi ubývá. A nezabiju ho." "Zabij, sakra," kdosi se ozval. Vzpomínka. Ta vzpomínka jsi ty. Dave ze vzpomínky. "Dobře, zabij, ale koho?" zařval Dave ze vzpomínky a odpověděl si: "Ty víš. Cože! Tebe?" Dodal: "Nesmím tě zabít úplně. Jako vzpomínka zemřu, ale přežiju jako temnota. Pak bude lepší říše duchů. Ti ostatní budou ve vězení. Ani nebudou mít jídlo a pití. Jenom Dave ho bude mít. Bude tam taky magie, aby jedl a pil. A nadával na druhou půlku ostatních duchů. Tak jo," nakonec řekl.
Jak to řekl, vzal mapu, která se náhle objevila. Viděl člověka, jak utíká k Barboře. Také jí říká, co se s ním děje. Jak to slyšela, rychle utíkala. Použila kouzlo a ta jizva na pár minut přestala fungovat. Dave se zeptal: "Jak jsi to udělala?" Řekla: "Svět čarodějů a čarodějek. Ta čarodějka, víš, kdo byl. Dál ti nic neřeknu," dodala a vzpomněla si na tohle. pokračování příště
Žádné komentáře:
Okomentovat